Téma: Back to the Future trilogie

Voda ve vaně pomalu chladne. Pěna na hladině pomalu ztrácí svou nadýchanost a nezvratně se rozpouští. Jak se mi do koupelny nechtělo, tak se mi z ní zase nechce ven. Jak pokusný objekt Archimédova zákona nechávám působit fyziku a myšlenky nechávám plynout nekonečnými galaktickými dálnicemi. Vím, že bych už měl opustit domácí lázně. V televizi prý dnes dávají něco zajímavého... Ale ani tato informace nemá na mou louhovací relaxaci valný vliv. Máme přeci VHS rekordér. Výsledek zaznamenaný na magnetickou pásku videokazety mohu bez pospíchání shlédnout přeci kdykoliv. Varhánky na posledních článcích prstů ale začínají dosahovat majestátnosti stejnojmenného hudebního nástroje v kostele svatého Mořice, je čas opustit koupelnu. Přeci jenom se přesunout do obýváku, zakončit den na gauči a s krupicovou kaší na stole. Psal se rok 1998 a ten večer mi měl změnit život jednou pro vždy!

The Disappearance of Eleanor Rigby: Him & Her (2014) - 65%

Zmizení Eleanor Rigby

Pokud bychom vyráběli škálu flexibility originality ve filmových námětech, na postech nejméně pružných látek bychom našli romantické filmy. Dvě individua uzavřené do mikrokosmu společenských vztahů se chvíli mají rádi a chvíli zase ne, romantická gesta střídají chvíle cholerického zklamání a čekat můžeme buď kýčovitý happy end nebo festivalovou tragédii. Měnit lze prostředí, časové a podžánrové zabarvení, výsledek bude vždy stejný. Ne nadarmo zůstávají Shakespearovská dramata stále v kurzu, jelikož obsahují nadčasové narační rámce, hodné jen dalšího variování. Pohrání s formou bez záměrného parodování působí jako čerstvý vítr do plachet inventivně zatuchlého žánru. Ned Benson ani ke své celovečerní prvotině nepotřeboval kdoví jak důmyslný brainstorming. Vzal jen segment civilně vztahového dramatu, akorát k němu nepřistupoval černobílým pohledem jedné zainteresované postavy. Místo toho nechal vzniknout dva samostatné snímky a vyprávět je perspektivou pokaždé jednoho článku rozpadající se dvojice.

Interstellar (2014) - 70%

Interstellar

Nekonečný a tajemný vesmír inspiroval lidstvo od samého počátku probouzení elementárního vědomí. Ke hvězdám vzhlížíme s fascinací již celá tisíciletí a dodnes nám jsou jeho taje stále utajeny. Božstva a zázraky s postupem času nahradily fyzikální teorie a vědecké hypotézy. Stále ale stojíme na samém prahu poznání a některá jeho tajemství nám zůstanou zřejmě již na věky skryta. Což nahrává především snílkům a fantastům. Ostatně, kdo si ještě nikdy nepoložil základní otázky "jak vesmír vnikl, jak je velký, co skrývá a jsme v něm skutečně sami?". Interpretacím se meze nekladou, stejně jako počtu jejich variací. Komu nestačí odborná literatura a pragmaticky naučné série, může najít některé fiktivně líbivé odpovědi nalézt v dílech science fiction. Tedy především tam, kde převažuje science nad populárním fiction. Na filmových plátnech nalezneme ryze takových děl v nevelkém množství. Zástup těch klasických se tak nyní snaží doplnit nejnovější film Christophera Nolana Interstellar. Jak úspěšně?

John Wick (2014) - 75 %

John Wick

Keanu Reeves. Jako mladičké herecké ucho se v pozdních letech třetí životní dekády proháněl časem v telefonní budce a zcela bezelstně manipuloval časoprostorem kvůli referátu do školy. Bizarní, ale milé. Na začátku 90. let dokázal v Bodu zlomu, že mu nedělá problémy ani akčně položené role. Což v podstatě potvrdil v roce 1994 s akčním spektáklu Nebezpečná rychlost. Status skutečného akčního hrdiny nabral ale až s přelomem milénia. Tedy v době, kdy svět ovládla horečka s názvem Matrix. Jako vyvoleného Nea jej přijal s otevřenou náručí celý (nejen) filmový svět. Jenomže se za ním až na pár světlých výjimek (Constantine, Street Kings) zavřela pomyslná voda. Tedy ve světě kvalitního výběru rolí. Ať už za tím stojí nešťastná volba, neodhadnutelný úsudek nebo jen nekvalitní agent, karta se teď alespoň na chvíli obrátila lícem vzhůru. Keanu je zpět v plné síle jako John Wick. A neváhá vám za špatný pohled ustřelit brokovnicí obličej z bezprostřední blízkosti. Protože sichr!

Gone Girl (2014) - 85%

Zmizelá

Mladí, krásní a úspěšní manželé mají právě slavit pětileté výročí. Životem vláčený pár má nejlepší vztahové chvíle už za sebou a bez nutného progresu jsou životem vlečeni spíše už jen setrvačností. Hry polovičatých přetvářek a ne zcela upřímných citů vrcholí každoročně během oslav svátosti manželského svazku. Tentokrát ale události naberou zcela nový směr. Amy (Rosamund Pike) je nezvěstná a okolnosti jejího zmizení nejsou zrovna příznivé. Jakmile se mezi hlavní podezřelé potenciálního kriminálního činu dostane samotný manžel Nick (Ben Affleck), detektivní pátrání plné napínavých okamžiků a zvratů může začít. A jelikož je za filmovým kormidlem samotný David Fincher, o thrillerovou a lehce depresivní atmosféru nebude nouze.

Das Cabinet Des Dr. Caligari (1920) - 90%

Kabinet doktora Caligariho

Než budeme pokračovat v peletonu monster od studia Universal, vraťme se na chvíli ještě hlouběji do filmových dějin. A to až na samotný počátek 20. let 20. století. Filmografie byla stále ještě v plenkách, na tvůrčích ambicích to ale nikterak neubíralo. Jen si vzpomeňme na vizionáře Georgese Mélièse a jeho průkopnické snímky z počátku století. Především takovou Cestu na měsíc, která nepřestává fascinovat ani v současné době. Ale nyní zde nejsme proto, abychom pěli chválu na němou éru a skvosty v ní vytvořené obecně. V rámci horového speciálu bychom neměli přehlédnout především jeden z nich, působivý Kabinet doktora Caligariho. Vrcholné dílo německého expresionismu, které svým uměleckým přesahem zastiňuje i samotného Nosferatu. Jako vždy zůstává hlavní otázkou - co může nabídnout dnešnímu divákovi?

Frankenstein (1931) - 70%

Frankenstein

Každý ho moc dobře zná. Hromotluk s mrtvolným výrazem, jizvami po celém těle a ocelovými šrouby v krku. Nemluvná zrůda, sestavená z částí těl různých mrtvol a k životu probuzená silou blesku. Frankensteinovo monstrum. Jedna z nejikoničtějších postav v kultuře obecně. Jeho příběh a osud je díky obecnému povědomí a četným referencí velmi známý. Zdaleka ne všichni se ale rozhodli investovat svůj čas do klasického filmu, z něhož jeho sláva vzešla. 30. léta minulého století jsou pro filmový průmysl velmi důležitá. Stejně tak i pro jeho separovanou hororovou část. Vždyť právě v tomto období se začala rodit věhlasná monstra studia Universal, jejichž podoby dodnes zdobí každou halloweenskou oslavu. A Frankensteinovo monstrum patří nepochybně mezi ně.

Nosferatu, eine Symphonie des Grauens (1922) - 80%

Nosferatu

Již před delší dobou jsme se museli rozloučit s teplými letními dny a začít si zvykat na plíživé sychravo. S ranní mlhou říjnových dní se definitivně vrátil podzim a to je přesně ten čas na vyprávění strašidelných příběhů a hrůzostrašných povídek. Letošní hororový speciál zaměříme na ta nejznámější monstra a jejich filmové počátky. Na období, ve kterém se žánr formoval a definoval. Na snímky, které se nesmazatelně zapsaly do světové popkultury a jsou dodnes citovány. Budeme muset oželet barvu, občas i zvuk. Rozhodně však nepřijdeme o intenzivní kinematografické zážitky a ukážeme si, že výlet do historie celuloidu nemusí mít jen čistě edukativní charakter. A že žánrové skvosty nepotřebují hektolitry umělé krve a přehršle digitálních efektů. Ale už dost úvodních žvástů, nalijme si čistého vína. Tedy v tomto případě čisté krve, kterou nám přichází vysát jeden z nejznámějších upírů vůbec - Nosferatu!

Guardians of the Galaxy (2014) - 80%

Strážci galaxie

Marvelovské universum se nám každým rokem rozpíná do galaktických rovin a udržet tempo se zdá být čím dál tím obtížnější. Zatímco většina nejhlavnějších postav už stačila dostat nejeden zářez na filmovém plátně, v papírově propojeném vesmíru je stále nepřeberné množství příběhů a charakterů, které na svou příležitost teprve čekají. Jakkoliv vše začalo opatrně s prvním Iron Manem, s úspěchem rostou příjmy, s příjmy roste chuť a s chutí rostou ambice. A když obecenstvo celosvětově skouslo patriotického Kapitána Ameriku i existenci mimozemských ras s božským kladivounem Thorem, proč se neutrhnout ze řetězu a představit film třeba s mluvícím mívalem a chodícím stromem. Kdy jindy, než právě teď je k tomu ideální příležitost? A i když to může znít odvážně, stejně jako samotný námět, možná s tímto odvážným krokem vznikla největší a dle určitých měřítek i nejlepší marvelovka...

Dawn of the Planet of the Apes (2014) - 80%

Úsvit planety opic

Cinemafilové, darwinologové a techničtí geeci, buďte na pozoru! Opice chystají urychlit evoluční proces a vykročit opět blíže ke katastrofické budoucnosti lidstva a planety Země. Kdepak, řeč není dalším z řady rodinných filmů s komickým šimpanzím všeumělem, nýbrž o rozvinutím ságy slavné frančízy Planety opic. Vše odstartovalo v roce 1968, kdy Franklin J. Schaffner zadaptoval sociálně kritickou sci-fi knihu Pierre Boulleho. Ku pomoci si přizval samotného Ben Hura Charltona Hestona a vzniklo dílo, jehož impakt ani po téměř půl století nezestárnul ani o den. Dokonce i ty gumové opičí masky přispěly do bohatého hollywoodského folkloru a tak jsou stále akceptovatelné. Jenomže, jak se říká - dobu, pokrok a touhu ždímat dolary nezastavíš...