Než budeme pokračovat v peletonu monster od studia Universal, vraťme se na chvíli ještě hlouběji do filmových dějin. A to až na samotný počátek 20. let 20. století. Filmografie byla stále ještě v plenkách, na tvůrčích ambicích to ale nikterak neubíralo. Jen si vzpomeňme na vizionáře Georgese Mélièse a jeho průkopnické snímky z počátku století. Především takovou Cestu na měsíc, která nepřestává fascinovat ani v současné době. Ale nyní zde nejsme proto, abychom pěli chválu na němou éru a skvosty v ní vytvořené obecně. V rámci horového speciálu bychom neměli přehlédnout především jeden z nich, působivý Kabinet doktora Caligariho. Vrcholné dílo německého expresionismu, které svým uměleckým přesahem zastiňuje i samotného Nosferatu. Jako vždy zůstává hlavní otázkou - co může nabídnout dnešnímu divákovi?
Příběhově není film příliš komplikovaný. Na městský jarmark přijíždí tajemný doktor Caligari (Werner Krauss) se svou podivnou atrakcí - náměsíčným Cesarem (Conrad Veidt). Zvláštní představení si nenechají ujít ani přátelé Francis (Friedrich Feher) a Alan (Hans Heinrich von Twardowski). Když však Alan druhý den po krátké rozpravě se somnambulním Cesarem násilně umírá, rozhodne se Francis přijít celé záležitosti na kloub. Ve městě to totiž není první vražda. Je náhodou, že se začaly množit až po příjezdu doktora Caligariho? A jaké důkazy tomu nasvědčují?
Loutkař, vykonavatel a dívka v nesnázích.
Na Kabinetu doktora Caligariho lze oceňovat jak formu, tak obsah. Než se na krátko ještě vrátíme k obsahu, zaměřme pozornost hlavně na formální stránku filmu. Jak bylo v úvodu zmíněno, snímek se celkem záhy stal veledůležitým uměleckým prvkem filmového expresionismu. Stylu, který měl za cíl bořit konvenční vnímání reality a stavět se do opozice impresionismu. Což je vidět hned od samotného začátku. Výtvarné ztvárnění interiérových kulis je nepřehlédnutelné. Záměrně pokřivený vizuál dopomáhá tvořit magicky snovou až fantaskní atmosféru jak z jiného světa. Nejsou to ale jenom kulisy a font předělových scén. Výrazně líčení a vystínovaní herci jsou jednak dobře zvýraznění v prostředí nebarevného celuloidu, jednak tato raná "cel shadingová" metoda rovnocenně doprovází celkový styl. Finální dílo dokonávají přesné zatmívačky a koneckonců i soundtrack. Jistě, jedná se o němý film, navíc v licenci public domain. Pokud si seženete kopii s temným varhanním doprovodem, bude dílo děsuplné zkázy dokonáno úplně. V tom nejlepším možném slova smyslu.
Scéna jak z představení divadelní pohádky. Ale nenechte se zmást!
Snímek nefunguje jen jako umělecká přehlídka toho, co médium filmu dokáže snést. Čímž se dostáváme zpět k obsahu. Vypravěčský proces je z dnešního pohledu možná tradiční, odrážející poměrně standardní postupy a obecné scénáristické i režisérské kličky. Stojíme ale na prahu doby, ve které se právě tyto postupy teprve formovaly. Vměstnat do snového vyprávění ještě flashbacky a záměrně nereálné scény bylo tehdy velmi ambiciózní. Nehledě na samotný závěr, který dokáže Kabinet doktora Caligariho povznést na zcela novou úroveň. To je něco, co se cení i dnes, nehledě na datum výroby. Kromě toho, že se jedná zcela nepochybně o zlatý fond světové kinematografie z mnoha důvodů, jedná se rovněž o kvalitní mysteriózní horor, ze kterého musí jásat nejenom nejeden fanoušek Davida Lynche. Takto významné dílo si nezaslouží být opomíjeno žádnou z generací. Má a vždy mít bude mít co nabídnout. Děsit a překvapovat jistě nepřestane ani během dalších desetiletí.
"I must know everything. I must penetrate the heart of his secret! I must become Caligari!"
.jpg)
.jpg)
.jpg)
0 komentářů:
Okomentovat