Gone Girl (2014) - 85%

Zmizelá

Mladí, krásní a úspěšní manželé mají právě slavit pětileté výročí. Životem vláčený pár má nejlepší vztahové chvíle už za sebou a bez nutného progresu jsou životem vlečeni spíše už jen setrvačností. Hry polovičatých přetvářek a ne zcela upřímných citů vrcholí každoročně během oslav svátosti manželského svazku. Tentokrát ale události naberou zcela nový směr. Amy (Rosamund Pike) je nezvěstná a okolnosti jejího zmizení nejsou zrovna příznivé. Jakmile se mezi hlavní podezřelé potenciálního kriminálního činu dostane samotný manžel Nick (Ben Affleck), detektivní pátrání plné napínavých okamžiků a zvratů může začít. A jelikož je za filmovým kormidlem samotný David Fincher, o thrillerovou a lehce depresivní atmosféru nebude nouze.

Stanley Kubrick, Karel Zeman, Christopher Nolan, James Cameron, Hajao Mijazaki, ... David Fincher. To je jen krátký výčet velkých režisérských jmen. Jmen, které jsou silnější než megalomanské marketingové akce. Nezaměnitelný rukopis a schopnost přeměnit každou látku na kinematografický klenot láká diváky na každý připravovaný kousek s nemalými očekáváními. Zaměřme se nyní jen na samotného Davida Finchera, člověka s bohatou a velmi kvalitní filmografií. V jeho snímcích snadno objevíme určitou atmosferickou pravidelnost. Od třetího Vetřelce, přes Klub rváčů až po The Social Network. Zdánlivě velmi odlišné náměty - sci-fi, paranoidní drama a biografické dílo. Z každého z nich je však tvůrce znát celkovou precizností, pečlivým vedením herců a audiovizuální dokonalostí. Adoraci si ale zasloužil především temně laděnými detektivními dramaty. Laťka očekávání jeho dalšího filmového díla Zmizelá tak byla vystřelena do nebeských výšin. A už nyní lze směle konstatovat, že i když ji možná nepřekonal, alespoň na ni dosáhl.

Zmizelá Amy. Kde se skrývá pravda o jejím vypaření?

Zmizelá jde v obdobných šlépějích tvůrcova posledního remakeu Muži, kteří nenávidí ženy, minimálně co se zprostředkovávanými pocity týče. K námětu si vybral látku stejnojmenného bestselleru předloňského roku, přičemž na palubu získal i samotnou autorku knihy k sepsání scénáře filmové adaptace. Gillian Flynn tak mohla sama dohlédnout na převedení vlastního díla do co neméně ztrátové vizuální podoby. A rozhodně se ji to povedlo, především z hlediska postupné narace a budování napětí. Celková příběhová konstrukce má několik rovin postupného napínání diváka. Postupné odhalování dospěje zhruba v polovině celkem dvou a půl hodinové stopáže k poměrně zásadnímu odhalení, přičemž začíná napětí zcela nové úrovně. Rozhodě nikterak slabší, než ta původní. Bonusové body jsou získávány zároveň za nejasné vyprávění dvou souběžných perspektiv, které se často zároveň popírají. Kde tedy leží skutečná pravda, kdo je vinný a jakým způsobem? Divák tápe a soustředí pozornost na každé objevené vodítko, aniž by po celou dobu upadl do zívací letargie.

Nickova každá mimikra je pod drobnohledem, kdy nic nezůstane bez následků.

Vyprávění podpírá Fincherova již čtvrtá spolupráce s kameramanem Jeffem Cronenwethem a třetí spolupráce s hudebním duem Trentem Reznorem a Aticussem Rossem. Kamera se možná nepouští do žádných akrobatických kousků jako v případě zmiňovaného Klubu rváčů, ale podmanivá zůstává i v komornější rovině. Zůstává přehledná a vždy alokována správné místo. Ať už se jedná o hru stínů v uličce cukrového sněžení nebo interiérové prostory komorních proporcí. Industriální elektronický soundtrack americko-anglického dua je opět plný ambientních melodií neveselých tónů, znovu aspirující na nejvyšší akademické ocenění (Zlatý Glób za Muže, kteří nenávidí ženy a Oscar za The Social Network). Experimentální hudba dokonale padne k celkovému duchu filmu a rovným dílem jej podporuje při budování napínavé a melancholické atmosféry. Hypnotické zvuky syntezátorů a tklivá pianová témata občas připomenou i depresivní tóny videoherní série Silent Hill pod taktovkou skladatele Akiry Yamaoky. Pokud by se jejich příběhy odehrávaly v osamělém cyberpunkovém prostředí (například díky hojnému využívání kompozice zvuků stařičkého modemového vytáčení).

Případu pohřešování se věnují i média a neváhají interpretovat situaci populárně po svém.

Do kompletace skládačky schází už jen vedení hereckého obsazení. A i zde zůstává David Fincher precizní a spolehlivý. Pro mnohé zůstává největším otazníkem obsazení Bena Afflecka do hlavní role. Je však třeba si uvědomit jeho umělecký posun v posledních letech, především pod režisérským dohledem sebe samého (Argo, Město). Z hezounkovské topornosti možná nevyrostl tak razantně, jako třeba herecký kolega Matthew McConaughey, ale pod správným vedením odvádí slušnou práci. Zoufalost a emotivní rozloženost jeho postavy Nicka tak zde prodává zcela bez problémů. Ale zdaleka se nejedná jen o film o dvou postavách, své nezaměnitelné a důležité místo mají v příběhu právě ty vedlejší. Ať už je to Nickova sestra a poslední přístav důvěry a naděje Margo (Carrie Coon), nebo vyšetřovací duo Rhonda (Kim Dickens) a Jim (Patrick Fugit). Režisérovi se zároveň podařilo do filmu zahrnout i držitele nechvalně proslulého ocenění Zlaté maliny (ostatně, sám Ben má doma tyto ocenění již tři) a vůbec v zahraničí velice "populárního" Tylera Perryho. A dosadit jej do role cílevědomého obhájce bez sebemenší ztráty herecké přesvědčivosti. Tleskáme.

Zmizelá se tak řadí mezi další zdařilé thrillery a Fincherovy povedené snímky. Ultimátnější hodnocení nezískává snad jen proto, že takové Sedm nebo Hra jsou stále o trochu výše. Až zapracuje časové usednutí, možná film dozraje rovněž na úroveň klasiky. Zatím si však vede ještě o drobet lépe, než Zodiac nebo právě Muži, kteří nenávidí ženy. Čtenáři předlohy zároveň nebudou ochuzeni o lehce modifikovaný závěr, čímž zůstává nenarušeno napětí v obou formátech. Bravo, Davide, opět jsi dokázal prodat své tvůrčí předpoklady a už teď se těšíme na tvůj další počin. Mnohé (proměněné) nominace na celou řadu ocenění tě jistě neminou. Zaslouženě.

P.S.: Postavu Amy Ben Affleck už jednou hledal. Jenom v trochu jiném žánru...

"When I think of my wife, I always think of her head. The shape of it, to begin with."