John Wick (2014) - 75 %

John Wick

Keanu Reeves. Jako mladičké herecké ucho se v pozdních letech třetí životní dekády proháněl časem v telefonní budce a zcela bezelstně manipuloval časoprostorem kvůli referátu do školy. Bizarní, ale milé. Na začátku 90. let dokázal v Bodu zlomu, že mu nedělá problémy ani akčně položené role. Což v podstatě potvrdil v roce 1994 s akčním spektáklu Nebezpečná rychlost. Status skutečného akčního hrdiny nabral ale až s přelomem milénia. Tedy v době, kdy svět ovládla horečka s názvem Matrix. Jako vyvoleného Nea jej přijal s otevřenou náručí celý (nejen) filmový svět. Jenomže se za ním až na pár světlých výjimek (Constantine, Street Kings) zavřela pomyslná voda. Tedy ve světě kvalitního výběru rolí. Ať už za tím stojí nešťastná volba, neodhadnutelný úsudek nebo jen nekvalitní agent, karta se teď alespoň na chvíli obrátila lícem vzhůru. Keanu je zpět v plné síle jako John Wick. A neváhá vám za špatný pohled ustřelit brokovnicí obličej z bezprostřední blízkosti. Protože sichr!

Nehodí se lamentovat nad situací aktuálního filmařského stavu. Ano, všichni si stěžují na nedostatek ryze akčních výplachových filmů plných přehnaných explozí a suchých hlášek. Ale to je poněkud krátkozraké tvrzení, které rozhodně nevytrhne parta akčních vysloužilých Postradatelných (v PG-13 navíc!). Kdepak, oldschoolová béčka té nejupřímnější jakosti vznikají dále, jen jsou poněkud mimo hledáček distributorů a koncový divák se k nim musí aktivně propracovat. Protože otěže mainstreamu převzala bezkrevná akce komiksového ladění neznamená, že s trochou snahy nenalezneme nějaké to kočičí zlato v těch uhelných horách. Větší raritou je skutečnost, kdy se takový snímek nakonec podívá na plátna i našich tuzemských kin. Štěstí máme se sérií Rychle a zběsile, minulý měsíc nás navštívil Denzel Washington v Equalizeru a Liam Neeson bude ještě nějaký ten rok populárně likvidovat únosce a padouchy všeho druhu. Doby Ramba a Komanda se zpět už sice nevrátí, ale zase tak pesimistické vyhlídky nás také nečekají. Jako další z důkazů budiž právě John Wick.

John Wick isn’t the Boogeyman. He’s the man he send to kill the Boogieman!

John žije sám v luxusní vile a ve volném času si jen tak nebezpečně manévruje ve svém Fordu Mustang z roku 69. Se smrtí manželky se každý vyrovnává holt jinak. Jedinou útěchou mu je malé štěně, které mu smrtelně nemocná manželka stačila ještě před svým skonáním zařídit. Zmírnění truchlení a nový začátek má ale velmi krátkého trvání, když Johna přepadne parta ruské mafiánské rodinky, auto mu šlohnou a psa oddělají. Bezvýchodnost situace by mnohé přivedla s lanem k nejbližšímu stromu. Ne ale Johna. John totiž býval elitním zabijákem s téměř nulovou konkurencí. Nyní je pandořina skříňka opět otevřená. Bude se mstít, bez ohledu na počet mrtvol zanechaných za sebou. A že jich budou desítky.

It’s not what you did, son. It’s who you did it to.

Režijní debut Chada Stahelskiho si rozhodně na žádnou sofistikovanost nehraje. Nebojí se přímočarosti, přiznané béčkovosti a nemá tendence hlubších smyslů. Ale to ani potenciální diváci, které nalákaly první trailery. Strach z přepáleného patosu je rozplynut během několika málo minut a započatá akce je k nezastavení až do samotného konce. Důležitým faktorem, že akce natočená přehledně a dynamicky. Pistolová choreografie je ještě podmanivější než závěrečná přestřelka v takovém Equilibriu a surovější než v Sejmi je všechny. Pomyslným vrcholem zůstává scéna z nočního klubu, kdy se kosti lámou do rytmu elektronické hudby. Jednoduché, stylové, působivé a funkční.

Wick. John Wick.

Celková cesta za odplatou je koncipována jako pokořování jednotlivých levelů v akční videohře. Pozadu zůstává jenom finále, ve kterém by dle asociace měl přijít pořádný nářez s finálním bossem. Ten je však sveden v trochu unavenějším tempu, než předcházející minutáž. Navíc film trpí klasickým nešvarem toho, že hlavnímu hrdinovi nejvíce zatopí postarší mafiánské kápo (Michael Nyqvist), než tucty ozbrojených trénovaných vrahounů. Jedná se ale o jedno z řady klasických klišé, zcela záměrně hojně užívaných po celou dobu stopáže. Padouši mají hrubé ruské přízvuky, hlášky se cedí štědrým cedníkem, zbraně mají zásobníky s nekonečnou municí a hlavní hrdina má blízko k nesmrtelnosti. Ačkoliv se to může zdát jako definice řadového filmu Stevena Seagala, John Wick má mnohem blíže třeba k takovému novému Dreddovi. Obdobným způsobem by se na něm dala vystavět celá řada snímků prequelového (propiska a tři mrtvoly!) nebo sequelového ražení. Základní pravidla jsou nyní vystavěna (neutrální hotel elitních zabijáků, nulová reakce policejního aparátu), stačí jen Johna postavit před další hordu zlých postav určených na porážku.

Willem Dafoe v malé, ale důležité roli kolegy zabijáka.

Film jistě není určen pro všechny. Ti, kteří vyrůstali na raných filmech Johna Woo a které alespoň trochu oslovil trailer, z něj budou nadšeni. Akční jízda stylizovaná do zdánlivé podoby filmů Nicolase Winding Refna je zábavná a rychle uteče. Zůstanou po ní nejenom litry rozlité krve, ale především lačnost po dalším nášupu. Ano, Keanu Reeves alespoň na chvíli smázl poslední mdlé roky herecké kariéry. A to je v přípravě i třetí pokračování Billa a Teda. Kruh by se tak mohl částečně uzavřít s potenciálem nového a čerstvého startu. Pokud by se nesl v duchu Johna Wicka, nikdo by se asi moc nezlobil.

"People keep asking if I'm back. Yeah, I'm thinking I'm back!"