Interstellar (2014) - 70%

Interstellar

Nekonečný a tajemný vesmír inspiroval lidstvo od samého počátku probouzení elementárního vědomí. Ke hvězdám vzhlížíme s fascinací již celá tisíciletí a dodnes nám jsou jeho taje stále utajeny. Božstva a zázraky s postupem času nahradily fyzikální teorie a vědecké hypotézy. Stále ale stojíme na samém prahu poznání a některá jeho tajemství nám zůstanou zřejmě již na věky skryta. Což nahrává především snílkům a fantastům. Ostatně, kdo si ještě nikdy nepoložil základní otázky "jak vesmír vnikl, jak je velký, co skrývá a jsme v něm skutečně sami?". Interpretacím se meze nekladou, stejně jako počtu jejich variací. Komu nestačí odborná literatura a pragmaticky naučné série, může najít některé fiktivně líbivé odpovědi nalézt v dílech science fiction. Tedy především tam, kde převažuje science nad populárním fiction. Na filmových plátnech nalezneme ryze takových děl v nevelkém množství. Zástup těch klasických se tak nyní snaží doplnit nejnovější film Christophera Nolana Interstellar. Jak úspěšně?

Veškerá propagace filmu stála převážně jen na režisérově jméně, posléze na zamyšlených pohledech a monolozích Matta McConaugheyho v prvních ukázkách. V mysteriéznosti celého projektu tkvěl zdroj největší síly, podbízející k zvědavosti a plíživému předběžnému hypeu. Silná atmosféra byla cítit od prvních záhadných obrázků a vypuštěných teaserů, přičemž hlavní příběh zůstal být držen stále pod pokličkou. Škádlivé lákání k neznámu funguje i před samotným absolvováním návštěvy biografu. Jinými slovy, čím méně o Interstellaru víte, tím lépe. Argument platící převážně o premiérové týdny. Pro zhodnocení připravující naopak nejednoduchý manipulační prostor. Bez lehkého nahlédnutí na základní vypravěčskou linii se neobejdeme, samozřejmě bez mimotrailerových spoilerů.

Práh horizontu událostí.

Planeta Země v blízké budoucnosti mele z posledního. Úroda postupně umírá, lidská imunita klesá pod nánosem všudypřítomného prachu. Bez zásadní změny lidstvo nedočeká nikterak pozitivní budoucnost. Naštěstí existuje šance k uchování lidského genomu i po další generace, byť mimo sluneční soustavu. U Saturnu se totiž znenadání objevila černá díra, umožňující cestování do jiného koutu vesmíru. Daleko za hranice našeho solárního systému a galaxie. Nejzásadnějším cestovatelským problémem již není technika, nýbrž element samotného času. Zatímco kosmonauti počítají misi na dny, díky diletaci času ubíhají na Zemi celé roky. A plýtvání si nikdo nemůže dovolit, aby vůbec bylo koho zachraňovat. Pro hlavního člena čtyřčlenné posádky Coopera (Matthew McConaughey) budiž ještě silnější motivací alespoň sebemenší šance ještě někdy se shledat se svými opuštěnými dětmi. Apokalyptická vesmírná odysea zahalená v hávu rodinného dramatu může začít...

Ne, nejedná se o spin-off k True Detective...

Časté zmiňování slavného Kubrickova opusu v souvislosti s nejnovějším Nolanovým filmem je často přímo nabízeno, ale diváka přivede zbytečně k očekáváním, která nemusí být zcela naplněna. Vědeckofantastický příběh má mnohem blíže k vyprávění typickému třeba Stevenu Spielbergovi. Tedy do popředí vyprávění se dostává především téma rodiny a síla její lásky. Ostatně, něco podobného jsme v souvislosti s oběma významnými režisérskými jmény už jednou zažili, a to konkrétně se snímkem A.I. Umělá inteligence. Interstellar jako takový nabízí poměrně vydatnou porci (rádoby)vědeckého materiálu. Natočeným stylem by pak teoreticky nejvíce odpovídal crossoveru mezi Oblivionem a Gravitací, natočeného nostalgickým, ale moderním rukopisem J.J. Abramse.

Držte si klobouky, letíme gravitační singularitou.

Obecně nelze proti technické stránce zpracování namítnout jediné slovo. Audiovizuální kompozice nabírají s velikostí plátna na dechberoucí intenzitě. Zdaleka se nejedná jen o scény z hlubokého vesmíru, stejně působivé mohou být i prosté záběry automobilu projíždějícím kukuřičným polem. Velkou zásluhu opět sklízí hudební skladatel Hans Zimmer. Ve vypjatých okamžicích umí opět burácet a trhat ušní bubínky. Ty jsou střídány komornějšími melodiemi s niternější a emocionálnější tóninou. Celý film si drží několik hudebních témat, která jej celý definují, jsou rozváděna a ve správných okamžicích eskalována nebo naopak vhodně tlumena. Syntezátorový zvuk svou nezaměnitelnou magičností snadno připomene jak hudební sci-fi tvorbu z počátku 80. let, tak třeba některá témata z autorského Inception.

Dvě silné postavy opačného pohlaví a podobného věku... a přesto se klasické romance nedočkáme. Bravo!

Problém nenastává ani s hereckým obsazením. Kromě Matta McConaugheyho svůj prostor využije celá řada podpůrných postav, včetně kosmonautky Brand (Anne Hathaway) a jejího otce a profesora (Michael Caine). Nehledě na to, že film prošívají další velká jména, jako John Lithgow, Jessica Chastain, Casey Affleck nebo Topher Grace. Na čem by ovšem šlo zapracovat, je nevyrovnanost tří vyprávěcích sekcí, ze kterých je film složen. Nejrozsáhlejší z nich se odehrává na zaprášené farmě uprostřed polí, ve které je řešen rodinný vztah otce Coopera a jeho dvou dospívajících dětí. V této uváděcí části jsou navíc "polopaticky" vysvětlovány základní teorie relativity a černých děr (ku prospěchu scénáře), aby řadový divák nezůstal tápat a cítit se ztracen jako v případě rozuzlení takového Inception. Druhá příběhová rovina už je usazena v hlubokém vesmíru a přináší asi nejvíce toho, co lační diváci nejspíše očekávali. Tedy velkolepý qest neznámým vesmírem se všemi jeho tajuplnými zákoutími. Poslední třetina sice nesráží emocionální začátek a dobrodružný prostředek, nicméně ambiciózní vědecké základy by zasloužili kreativnější vyústění. Zákony kauzality jsme viděli popírat již mnohokrát předtím a Interstellar měl v tomto ohledu potenciál na mnohem víc.

V blízké budoucnosti budou existovat podivní roboti. To by se Čapek divil...

Na takto velkém snímku se pak snadno hledají více či méně zřetelné logické nesrovnalosti a narační naivita. Od tohoto pohledu musíme oprostit naše vědomí už od samotného počátku, kdy je nám představen hlavní hrdina - farmář - jež má spasit celý svět. Ne, že bychom podobný plot už mnohokrát nezažili... Jeden takový farmář dopomohl zlikvidovat mimozemskou mateřskou vesmírnou loď ve Dni nezávislosti, obdobně parta naftařů z amerického vidlákova zase odvrátila Armageddon tím, že včas odpálila blížící se meteorit. Jedná se tedy především o citlivý hollywoodský blockbuster zasazený do zajímavých a líbivých kulis. Konfrontace s ambicí tvrdojádrového sci-fi může vyhrávat jen do té chvíle, než nám závěr připomene přímočařejší vyprávění. To ovšem nemůže omluvit nadcházející lehké zklamání. Mimoto je Interstellar kvalitním velkofilmem, který rozhodně stojí za to vidět a užít si každou ždímanou emoci. Jenom žádná kinematografická revoluce se nechystá. Vysokorozpočtová variace na Sunshine nabídne poctivý kus filmařiny, do kterého se vyplatí investovat čas i peníze. Možná to není žánr definující snímek ani nejlepší Nolanův počin, ale rozhodně solidní žánrový nadprůměr.

"Do not go gentle into that good night; Old age should burn and rave at close of day. Rage, rage against the dying of the light."