The Disappearance of Eleanor Rigby: Him & Her (2014) - 65%

Zmizení Eleanor Rigby

Pokud bychom vyráběli škálu flexibility originality ve filmových námětech, na postech nejméně pružných látek bychom našli romantické filmy. Dvě individua uzavřené do mikrokosmu společenských vztahů se chvíli mají rádi a chvíli zase ne, romantická gesta střídají chvíle cholerického zklamání a čekat můžeme buď kýčovitý happy end nebo festivalovou tragédii. Měnit lze prostředí, časové a podžánrové zabarvení, výsledek bude vždy stejný. Ne nadarmo zůstávají Shakespearovská dramata stále v kurzu, jelikož obsahují nadčasové narační rámce, hodné jen dalšího variování. Pohrání s formou bez záměrného parodování působí jako čerstvý vítr do plachet inventivně zatuchlého žánru. Ned Benson ani ke své celovečerní prvotině nepotřeboval kdoví jak důmyslný brainstorming. Vzal jen segment civilně vztahového dramatu, akorát k němu nepřistupoval černobílým pohledem jedné zainteresované postavy. Místo toho nechal vzniknout dva samostatné snímky a vyprávět je perspektivou pokaždé jednoho článku rozpadající se dvojice.

Na výsledek zajímavého pokusu je nutné pohlížet jako na celek. Z čistě faktografického hlediska se příběh točí kolem dvojice Conora (James McAvoy) a Eleanor (Jessica Chastain), jimž se roky idilického soužití dostávají k hraně vztahové propasti. S životními nesnázemi se každý vypořádává po svém a v okamžiku rozpadu se štěpí i samotné vyprávění. Před námi stojí dvě filmové jednotky, pokoušející se nám nabídnout komplexní náhled do rozervaných duší mužů a žen procházející si rozchodovým stádiem. Co se asi honí hlavou iniciátora rozkolu? Jakým způsobem se dají vysvětlit určité fáze nepředvídatelného chování? Jakým způsobem mají reagovat oběti nepříznivého oznámení a jaké je východisko pro oba?

Každá velká láska začíná na trávě v bezčasí, kdy okolní svět přestává existovat.

Přestože části On i Ona jsou zasazené do stejného časového intervalu, z čistě chronologického hlediska je vhodné začít s částí On, ve které je něco jako prolog a v části Ona naopak epilog. Jakmile po vlažném oznámení zmizí Eleanor z Conorova života, rozvíjejí se témata klasické porozchodové deprese. Vzpomínání na zamilované začátky a postupná stádia aplikovaného Kübler-Rossova modelu jsou její nevyhnutelnou součástí. Conor vystupuje v roli oběti, která se musí zároveň potýkat s finančním úpadkem vlastní restaurace a s komplikovaným vztahem s otcem (Ciarán Hinds), než dojde k určité formě závěrečné katarze a smíření. Pohled filmové části Ona zprostředkuje náhled do psychického rozpoložení zmatené duše ženy, hledající odpovědi na niterní otázky a jejich východiska. I když to může mít formu zdánlivě nahodilých návštěv vysokoškolských přednášek.

... často však končí rozpačitými pohledy a pochybnostmi o znalosti toho druhého.

Letmým pohledem na jedno ze dvou děl nezpozorujeme nic zvláštního a míra soucitné participace bude záležet na individuálních preferencí, soukromého rozpoložení a v neposlední řadě pohlaví. Dramatickou linku zlehčují vedlejší postavy lehce komického rázu - Conorův kamarád a kuchař Stuart (Bill Harder) v části On nebo cynická profesorka Friedmanová (Viola Davis) v části Ona. Z čistě subjektivního hlediska by ve fiktivním kvalitativním souboji vyhrával part Jamese McAvoye. Nejenom tím, že zdárně kopíruje většinový pohled festivalových dramat (třeba takové 500 dní se Summer) na tuto problematiku, ale především ucelenějším a impaktnějším hereckým výkonem. Zatímco Jessica Chastain přistupuje ke své postavě chladně a i přes vysvětlující pochody se k ní hledají sympatie o poznání hůře. Kýžený efekt nastává až v okamžiku slazení obou příběhů do jednoho pocitového celku.

Smutek dokáže vždy přebít dostatečná porce cynismu.

Kombinaci dvou pohledů na jedny události nám zprostředkoval třeba už Rob Reiner ve filmu Flipped (Má mě rád, nemá mě rád), kde nám vkusně a citlivě představil myšlenkové přeměny chlapce a dívky během zrodu mladičké a křišťálově čisté lásky. Na rozdíl od něj, Zmizení Eleanor Rigby nepoukazuje na uskutečněné události jako na neměnná a objektivní fakta. Okamžiky, které jsou díky stejnému časovému zasazení zdánlivě identické pro obě roviny vyprávění, jsou zabarvené subjektivním pohledem vyprávějícího. Dvě stejné souběžné scény nejsou stejné, dva identické dialogy nejsou nikdy vedeny stejně. Ať obsahově, či formálně. Právě tento pokus je tím nejzajímavějším na celém projektu, byť se může mnohým zdát jen jako alibistickým prvkem rovnoprávnosti jinak černobílého genderového pojetí stereotypů. Jedná se o prvek, který finální hodnocení musí přihlédnout k pozitivnějším hodnotám, protože si pohrává s všeobecným vnímáním a nechává diváka přemýšlet nad fiktivní skutečností.

Komediant ze SNL opět září i na malém přiděleném prostoru.

Zmizení Eleanor Rigby je jinak klasickým příkladem nezávislé produkce a vypravěčské pomůcky to jenom potvrzují. Od hudby, kontrastu romance a dramatu, pečlivě vybranými jedinečnými prostředími a činy konče. Není divu, že cestu do klasické distribuce nejprve dláždila festivalová promítání, KVIFF 2014 nevyjímaje. Na plátna kinosálů se nakonec tento lehký experiment dostal, nutné je jen počítat s dvojitou porcí běžné promítací stopáže a pochopitelně i s dvojitou porcí nákladů na vstupné, neb se k oběma částem přistupuje jako k samostatným promítacím jednotkám. V oběhu je dokonce i střihová verze "Oni", která koncentruje oba pohledy do jednoho celku. Je pochopitelné, že tímto krokem mizí právě ona přidaná hodnota a z filmu se stává jen další tuctový zástupce zaběhlého žánru, jen s příjemným hereckým obsazením. Takto máme k dispozici dvoudílo vhodné pro zastánce obou pohlaví, ve kterém si svého favorita najde každý. Přičemž v reálném životě hrozí diskuzní rozkol při obhajování právě toho svého pohledu. Důležité však je, že umělecké dílo budí emoce a nezůstává na ploše lhostejnosti. Což je nutné ocenit.

"If you walk away from things, start a new history of walkaways."