Frankenstein (1931) - 70%

Frankenstein

Každý ho moc dobře zná. Hromotluk s mrtvolným výrazem, jizvami po celém těle a ocelovými šrouby v krku. Nemluvná zrůda, sestavená z částí těl různých mrtvol a k životu probuzená silou blesku. Frankensteinovo monstrum. Jedna z nejikoničtějších postav v kultuře obecně. Jeho příběh a osud je díky obecnému povědomí a četným referencí velmi známý. Zdaleka ne všichni se ale rozhodli investovat svůj čas do klasického filmu, z něhož jeho sláva vzešla. 30. léta minulého století jsou pro filmový průmysl velmi důležitá. Stejně tak i pro jeho separovanou hororovou část. Vždyť právě v tomto období se začala rodit věhlasná monstra studia Universal, jejichž podoby dodnes zdobí každou halloweenskou oslavu. A Frankensteinovo monstrum patří nepochybně mezi ně.

Každý vědec na prahu nových poznání touží překročit práh neskutečného a trochu tak fušovat Bohu do práce. Nebo přinejmenším základním přírodním zákonům a procesům. Doktor Frankenstein (Colin Clive) na tom nebyl jinak. S přesvědčením, že člověka lze oživit za pomoci dostatečného elektrického šoku, který zprostředkuje bouřlivá obloha, si šel odhodlaně za svým cílem. Pro své neortodoxní metody musel svou laboratoř přestěhovat do opuštěného větrného mlýna a za jediného pomocníka pojmout poblázněného hrbáče Fritze (Dwight Frye). A po večerech shánět potřebné kusy ještě netlejícího lidského masa. Teprve až s mozkem může být experiment vykonán. Dostavený úspěch se ale nebude potýkat s uznáním, nýbrž se strachem o lidské životy...

Nadšený doktor a puls mrtvého muže.

Frankenstein od tohoto roku už nesmazatelně ponese rysy jeho představitele - Borise Karloffa. Pod nánosem velkého množství líčidel a obleků nabyl ikonického vzhledu přetrvávajícího dodnes. Přestože k odehrání role nebylo potřeba žádného velkého herectví, zůstal jako jediná snadno zapamatovatelná postava celého filmu. Nemotorná chůze, pomalé a děsivé pohyby a vskutku děsuplný výraz, to je oč tu běží. Nebo spíš plíží. Pokud se budeme chtít zaměřit na herecké výkony obšírněji, nejvíce pochval získá Colin Clive. Jeho postava vykazuje všechny důležité emoce odhodlání, radosti i konečné rozčarovanosti. Už se nenacházíme v éře němého filmu a k hodnocení se dostává i verbální přednes. A i ten je zcela adekvátní k roli a stylu snímku. Podpůrné postavy mají ke klasickému přehrávání přeci jenom blíže a fungují jen jako vyloženě vedlejší figurky, byť s důležitými rolemi. Za zmínku stojí také faktická zajímavost, že roli Frankensteinova učitele, doktora Waldmana, byla ztvárněna hercem Edwardem Van Sloanem. Ten si téhož roku zahrál i důležitou roli Vana Helsinga v jiném klasickém díle - Dracula. Kde se mimo jiné sešel i s Dwightem Fryem. Svět je malý i ten filmový.

Monstrum přichází na scénu. A to tak, že majestátně.

Poměrně jednoduchý hororový příběh dokázal strhnout především svým tehdejším technickým zpracováním. Od vizuálu doktorovy laboratoře po majestátní scény hořícího mlýnu, všetečná kamera byla všude a vždy postavena na to správné místo. Hra se stíny v temných interiérech funguje na výbornou a dokonale buduje celkovou atmosféru. Kameru bohužel nedoprovází žádná hudba, vystačit si tak musíme jen s četnými zvukovými efekty. Celkové provedení sráží snad jen několik nepochopitelných střihů a pak samotný utnutý závěr. Podobnými symptomy trpěla celá řada děl této dekády a místo kratičkého epilogu dostaneme jen nějakou tu památnou větu chvíli po samotném finále a obraz ihned obsadí slůvka THE END. Frankenstein je zaslouženou klasikou, která dokáže příjemně překvapit i nepřipravené. Je také prvním dílkem do rozsáhlé kanonické i nekanonické skládačky. Některá z následujících děl jeho stín dokonce dokáží i překročit. Minimálně na jednu z nich také ještě dojde.

"Look! It's moving. It's alive. It's alive... It's alive, it's moving, it's alive, it's alive, it's alive, it's alive, IT'S ALIVE!"