22 Jump Street (2014) - 75%

22 Jump Steet

21 Jump Street byl komediálním překvapením roku 2012. Adaptace televizního seriálu ve formátu filmového Starskyho a Hutche vnesla do seriózně míněné kriminálky notnou porci humoru a zbavila se tak tematické zastaralosti. Částečná parodie fungovala díky ulítlému námětu, režijnímu vedení Philla Lorda a Chrise Millera a překvapivé hlavní herecké dvojici Jonaha Hilla a Channinga Tatuma. Závěrečný twist otevřel vrátka k případnému sequelu.... a nyní ho tu máme! Celý tvůrčí tým dal hlavy opět dohromady a vyslal Schmidta (Jonah Hill) a Jenka (Channing Tatum) řešit v utajení další případ. Půjde 22 Jump Street ve stopách ostatních policejních komediích a překoná (nebo alespoň vyrovná) tak předchozí díl, jako se to povedlo Smrtonosné zbrani či Policajtovy v Beverly Hills?

Schmidt a Jenko jsou znovu pověřeny úkolem infiltrovat se mezi partu mladistvých a odhalit distributora nové nebezpečné drogy. A stejně jako se změnila policejní ústředna na kostel vedle ve stejné ulici, změnilo se i působiště pro hlavní aktéry. Kulisy střední školy tentokrát vystřídají koleje a přednáškové síně vysoké školy. Zbytek dějového rámce je pak až příliš podobný tomu z předcházejícího filmu. Avšak pozor. Než začneme tvůrcům vytýkat kopírovací lenost alá Pařba v Bangkoku, musíme vyprávění vnímat pozorněji. Phill Lord a Chris Miller jsou velice uvědomělí tvůrci, což dokázali nejenom u 21 Jump Street, ale rovněž u letošního Lego příběhu. Zde svůj status jenom potvrzují. Film je tak prošpikován sebeuvědomělými fóry, meta vtipy a mnohavýznamovými frky. Podobnost s předchozím případem (filmem) je mnohokrát zmíněna a je na ní postavena řada vtipných scén a komentářů. Jednalo se o jasný záměr, který funguje velmi dobře.

Yo Sleepy, wus up homie!

Přes podobnost obou filmů druhému Jump Street ale přeci jenom trochu chybí. Jedná se především o pocit prvotního překvapení z fungujícího humoru a sebeparodie. Mám zároveň o pocit, že plynulost vyprávění tentokrát trochu více drhne a je sestavena jen jako řada jednotlivých scének. Které ne vždy fungují na 100%. Přes to všechno se stále jedná o nejspíš nejlepší komedii tohoto léta. "Buddy cop feeling" funguje opět na výbornou a vedlejší postavy rovněž přihazují svá želízka do ohně. Řeč je především o policejním kapitánovy ztvárněného Ice Cubem, který si svůj přidělený prostor vysloveně užívá. A na nás diváky je tato radost rázem přenesena. Nechybí ani nějaké to cameo a hlavně - jedny z nejlepších závěrečných titulků kdy vytvořených. Pokud vás na kolena nesrazí humor obsazený v samotném filmu, pak kulometná kadence chytrých gagů v závěru zaručeně ano!

We Jump Street, and we 'bout to jump in yo ass!

Co více je potřeba sdělit o komedii než to, že je vtipná? Důležitým faktorem je samozřejmě míra humoru, kterou je daný jednotlivec schopen akceptovat. Intelektuálové tak mohou být překvapeni mírou velice vulgárního humoru, který nemá daleko k prcičkovské sáze či Apatowským produkcím. Samoúčelnost z něj ale nijak nečiší a díky tomu funguje i na hraničních pozicích. Pokud se vám vyloženě nepříčí, může vás naopak překvapit poměrně chytrou vypointovaností, kterou mají tvůrci v malíku. Sequel tentokrát možná nepředčil originál, ale minimálně se mu beze zbytku vyrovnal. A to je ve vodách policejních - týmových akčních komedií vítaný status. Nelekejte se ani téměř dvouhodinové stopáže - až na několik málo hlušších míst není tato jízda na horské dráze ničím rušena.

"I'm your best ni... I'm your worst nightmare!"