The Raid 2: Berandal [Serbuan maut 2] (2014) - 80%

Zátah 2

Zátah z roku 2011 příjemně překvapil jako blesk z čistého Indonéského nebe. Jednotka cvičených policistů naklusala do jednoho rozpadajícího se věžáku a krvavé žně mohly začít. Vládce tamějšího podsvětí totiž zrovna neprahl po zajetí. Jenomže to nepočítal s houževnatým Ramou, který se rve jak tygr a neváhá jít přes mrtvoly. Doslova. Jenomže co to všechno bylo platné, jen pouhých pár hodin po prožitém pekle má udatný policista prožít hned další. A ne-li mnohem horší. Ani pokračování si nebere s ničím servítky. A je mnohem velkolepější a ambicióznější, jak se na správný sequel sluší a patří. Gareth Evans konečně mohl zrealizovat svou původní vizi, ze které musel s prvotním pokusem počkat a pokorně naservírovat komornější jatka. Nerozsype se mu přílišná epika pod rukama?

Není většího zla, než je korupce na vysokých pozicích. Ať už ve vládě, nebo v policii. Rama (Iko Uwais) je donucen jí čelit prostředky ne zrovna jednoduchými. Jeho cílem je získat důvěru vysoce postavené mafiánské rodiny z Jakarty a zjistit napojení právě na zkorumpované hodnostáře. Jenomže práce "under cover" přináší i celou řadu obětí. Třeba cílené několikaleté vězení a několik desítek zlomenin. Ačkoliv je opět hlavním hrdinou příběhu, není jediným, kdo si krade poskytnutý filmový prostor jenom pro sebe. Z výčtu výrazných (leckdy stylisticky až téměř komiksově-karikaturním) postav nelze opomenout Uca (Arifin Putra), syna mocného Jakartského kmotra, jehož podnik by rád zdědil co nejdříve. Otcovsko-synovský vztah podlamuje zároveň probíhající nepokoj mezi dvěma silnými rodinami a ulice města se začínají zbarvovat do červena. Možná, že si tentokrát Rama ukousl příliš velké sousto...

Rama si ani tentokrát příliš neodpočine.

Příběh tedy značně nabobtnal. Pečlivé budování atmosféry a rýsování charakterů přebírá otěže nad neřízenou řezničinou. Ze skromného předcházejícího filmu vznikla velkolepá epika, která si v ničem nezadá s velkými asijskými ságami Yun-Fat Chowa. Její kouzlo ale netkví jen v samotném příběhu. Ten je přinejmenším snadno předvídatelný, neboť neváhá navázat na již dávno vyjeté vypravěčské koleje. Avšak chybějící originalitu nahrazuje řemeslná zdatnost celého zúčastněného štábu. Na první pohled uhrane především úchvatná kamera navrátivšího se Matta Flanneryho. Ta nejenom, že snímá klidné i akční scény s přehledem, ale z jednotlivých kompozic ždímá naprosté maximum. Do značné míry vytváří přesnou stylizaci, jako kdyby měla adaptovat nějaké precizní ilustrace. Jednotlivé obrazy jsou zároveň rámovány slušnými hereckými výkony hlavních performátorů. Tedy hlavních dvou, ostatní postavy jen naplňují ony žánrové předpoklady. Tady je řeč je především o podlém našeptávači s hůlkou nebo o trojici nelítostných zabijáků.

Čímž se dostáváme pro mnohé k tomu nejzásadnějšímu - jak si pokračování stojí v porovnáním s choreograficky vyšperkovaným prvním Zátahem? Zde jednoslovná odpověď nestačí. Obšírnější a ucelenější dějový rámec většinu prostoru věnuje samotnému vypravování, než samoúčelným bitkám. Kdo opětovně čeká adrenalinovou injekci, může být zpočátku trochu zklamán. Dalším faktem, se kterým je třeba počítat, je skutečnost délky stopáže více než 150 minut. Ale i když vše napovídá tomu, že film má blíž ke Kmotrovi než k Neúplatným, o samotné souboje ochuzeni rozhodně nebudete. Mají své nezastupitelné místo i tady, jenom jsou zabaleny v pečlivější bavlně. To však neznamená, že by měly být lenivější! Když už dojde na lámání chleba, nezbude z něj víc jak strouhanka. Prostředí klaustrofobického paneláku je vystřídáno hned několika interiéry / exteriéry a náročnost potyček s cestou opět roste.

Porvat se v autě není jen tak. Ani s volantem na opačné straně.

Úvodní zatnutí pěstí na vězeňských záchodcích a bahnitém dvoře jsou jenom bouřlivou předzvěstí bojů, které jsou naservírovány v eskalovaném finále. Zde je opět vhodné vzpomenout na pevnou kameru, jakožto věrného parťáka v jinak nepřehledném bitevním poli. Ono natočit takovou potyčku v jedoucím automobilu není zrovna jednoduché na zrealizování a natočení. Přesto obě složky uspěly na výbornou a daly vyniknout opět vybroušeným choreografiím, během jejichž příprav musela křupat jedna kost za druhou. Výsledek je ovšem famózní. A když dojde na závěrečný kuchyňský souboj... Tak dobře zrealizovaná olympiáda v nakopávání zadků strká do kapsy Tony Jaa s celou jeho Ong-bak ságou. A celou řadu dalších.

Homerun!

Vše nahrává k udělení všech palců nekompromisně vzhůru až k nebeským branám. Nějaký ten mráček na cestě ale přeci jenom stojí. Tím je především kombinace několika ubližujících faktorů. Ty ale mohou  mít na dychtivého diváka různý účinek. Nejhůře dopadne ten, kdo touží jen po dalším krvavém nášupu v duchu předcházejícího filmu. Rozmělnění akce ve dvou a půl hodinovém dramatu nezní zrovna pro akce-chtivého diváka příliš lákavě. Zde je nabídnuta kompenzace v podobě dobře zrežírované každé minutě. Co už ale omluvit dobře nelze, je zbytečná žánrová karikaturizace záporných postav, jež nenabízejí pranic víc, než je z prvního pohledu zřejmé. Jistě, jedná se jen o nutné postavičky k podpoře vyprávění, ale film se tak dostává na poměrně tenký led a pomezí mezi syrovou realističností a sci-fi kung fu videohrou. Díky tomu je předvídatelnost mnohem jasnější a délka čekání na nějakou tu svěží akci až příliš dlouhá.

Fight!

Pokud holdujete asijské kinematografii a příběhy o yakuze nebo triádách vám kolují v krvi, se Zátahem 2 rozhodně nespácháte žádné harakiri. Jihovýchodní asijské pobřeží poskytuje dostatek příběhů, ve kterých se to jen hemží sociální nespravedlností, ostrými kulkami a především rychlými otočkami s finišem ve tváři protivníků. Zátah 2 rozhodně už dnes patří mezi ty nejlepší z nich. Drobných chyb se neubránil, ale na celkový dojem nemají až takový vliv. Ucelenější narační forma z něj dělá lepší film, byť koncové obecenstvo poměrně selektuje. Poměřování kvalit mezi oběma epizodami rychlonožky Ramy je komplikované a vlastně i zbytečné. Gareth Evans opět boduje, ne že ne!

"In prison you'd be wise to pick a side. Loners don't tend to last long."