TOP 10: Tak trochu jiné vánoční filmy

Atmosféru Vánoc jsme už podpořili na dvakrát prověřenými klasikami. Tím výčet ale zdaleka neskončil. Ve stínu slavnějších bratříčků leží následující desítka filmů, které možná nejsou primárně vánočními snímky, ale role zasazení do tohoto období je nezanedbatelná. Vybočíme-li z klasických představ o pohádkách a rodinných taškařicích, nalezneme vánoční tematiku v celé řadě rozmanitých žánrů. Od dramat, přes horory, až po muzikální detektivky. Až na pár výjimek se s nimi často nesetkáme během tradičních televizních repríz a rozhodně to je škoda. Nemají tak příliš šancí vystrčit růžky a zaujmout neznalé diváky. Budiž jim šance přidělena alespoň nyní a alespoň zde. Vždyť každý rok nemusí na programech kolovat stále ten samý rozvrh. Pokud tedy jste lehce přejedeni cukrovím a každoročním stereotypem, zkuste dát šanci některému z níže uvedených filmů. Vánoce jimi ignorovat nebudete a ještě na ně pohlédnete trochu jinou perspektivou. Takže šťastné a veselé!

We're No Angels (1955) - 80%

We're No Angels

Vánočního filmu se chopil i režisér slavné Casablancy Michael Curtiz. Ačkoliv se v něm nedočkáme pletených svetrů, čerstvě napadlého sněhu a kupy dárků pod rozzářeným stromečkem. V jeho čele skutečně nejsou žádní andílci. Trojice uprchlých zločinců se ukrývá v jednom z přístavních francouzských měst a ani blížící se svátky nepřispívají ke zpytování jejich svědomí. Joseph (Humphrey Bogard), Albert (Aldo Ray) a Jules (Peter Ustinov) nemají zrovna nejčistší úmysly, za prioritu si stanovují "opatřit si" jídlo, oblečení a peníze a pokračovat dále na útěku z vězeňského Ďábelského ostrova. Pochopitelně nijak čestně. Problém nastane v okamžiku, když se cílem jejich připravované loupeže stane obchodník Felix Ducotel (Leo G. Carroll). Jeho obchůdek se totiž topí v dluzích a ani blížící se Vánoce nezmění nic na připravované inventuře účetních knih, na kterou si má posvítit Felixův bratranec Andre Trochard (Basil Rathbone) - člověk jak zámožný, tak arogantní. Pomohou tři trestanci k vyřešení nelehké situace osudu rodiny Ducotelů, nebo naopak využijí situace k vlastnímu prospěchu?

Černá komedie z poloviny padesátých let si naštěstí nebere s ničím servítky a nesklouzne k lacinému sentimentu. Nikdo si tu v rámci příběhu neláme hlavu s falšováním dokumentů a dokonce ani s plánovanou vraždou. Vánoční atmosféra jak vyšitá. We're No Angels je naštěstí odlehčená komedie, tak veškeré její prvky skvěle fungují v rámci netradičního děje. Netřeba zdůrazňovat, že Humphrey Bogard je jako vždy skvělý a rovněž i ostatní charaktery mají dobře připravenou půdu na rozehranou hru. Komediální poloha všem svědčí a funguje i bez zbytečného tlačení na pilu. Divadelní vyprávění v několika málo kulisových interiérech nijak nekazí zážitek, ten je přeci jenom postaven především na konverzacích a jemných gestikulacích jednotlivých protagonistů. O Vánocích se mohou dít zázraky. A nejenom ty z oblasti fantazijních rodinných filmů. Někdy může zaúřadovat zcela obyčejná náhoda. Které stačí jenom trošku pomoci. Ssssssssledujte jak...

Ben-Hur (1959) - 100%

Ben-Hur

Jeden z nejúspěšnějších filmů v historii má své kořeny zapuštěny rovněž v období Vánoc. Kupy sněhu v něm ale budete hledat jenom marně. Spalující slunce sežehne také každého naivu, který bude hledat zasazení do období pozdního prosince. Svátky mají svůj původ v oslavách narození malého Ježíška, proto je vhodné do seznamu zahrnout také film s jeho působením. A protože většina "biografických" děl je vázaná na jeho poslední dny (a tím pádem jako dělaná na velikonoční speciál), bude naším letošním reprezentantem jednáctioskarový megafilm Ben-Hur. Vliv samotného Ježíše je navzdory knižní předloze odsunut lehce na druhou kolej, na té první je především působivé kinematografické veledílo, které dosud nebylo ve své předloze překonáno (o svou výjimečnou pozici se dělí snad jen s o rok mladším Spartakem Stanleyho Kubricka). Souboj židovského lidu a římské aristokracie na počátku nově datovaného tisíciletí eskaluje a v centru všeho dění stojí Ben-Hur (Charleton Heston) a tribun Messala (Stephen Boyd) jako představitelé obou stran. Kdysi přátelé, nyní rivalové na život a na smrt. Krátký výlet do historie nám očima Ben-Hura ukáže nelehký život v dobovém Jeruzalémě, ale i tvrdý život na galejích. A jelikož na svých cestách zamíří i do Nazaretu, přítomnost vousatého pána s hromadou následovníků je zaručena.

Maďarský (vlastně ještě Rakousko-Uherský) skladatel Miklós Rózsa rozezní epicky svůj orchestr od úvodních titulků a ihned je jasné, jak velký film nás čeká. Tři a půl hodiny dlouhé historické drama se hudbě vyrovná i po stránce vizuální. Krásné scenérie a mnohačetný komparz dají zapomenout na dnešní CGI berličky a na autentičnosti jim neubere ani nutná dávka studiového papundeklu. Na filmografii režiséra Williama Wylera se těžko hledá slabší místo, přesto ty všechny úspěšné a kvalitní filmy Ben-Hur převyšuje alespoň o půl hlavy. Dobrodružný příběh statečného rváče vystřelil už tak úspěšného Charltona Hestona mezi herecké legendy. Zlatý fond světové kinematografie byl tímto filmem obohacen především o nezapomenutelnou scénu závodů koňských čtyřspřeží, která je dodnes dechberoucí. Na jejím natáčení se spolu s Andrew Martonem podílel i slavný režisér Sergio Leone. Výsledek pak hovoří za vše. Příběh židovského prince / otroka / gladiátora s notnou dávkou křesťanského vlivu není tradičním vánočním filmem v pravém slova smyslu. Spolu s horkým svařákem v ruce je ale ideálním partnerem na dny dovolených a prázdnin, které nám svátky vánoční zabezpečují. Délka stopáže může být pro někoho odrazujícím prvkem, ale neopakovatelný zážitek je zaručen. Na co vlastně ještě čekáte? Hijé do obchodu sehnat legální kopii filmu! Čím víc HD, tím lépe!

The Apartment (1960) - 90%

Byt

Pro dobrotu na žebrotu. Známé pořekadlo platí i v oscarové hořkosladké komedii Billy Wildera Byt, jen v trochu jiném slova smyslu. C.C. Baxter (Jack Lemmon) je řadový pracovník ve velké pojišťovací společnosti Konsolidovaný život v srdci Manhattanu. Oproti ostatním spolupracovníkům má však jednu velkou výhodu - jako starý mládenec má k dispozici vlastní byt, který z kamarádské známosti jednou zapůjčil známému k realizaci milostného záletu. Od té doby se jeho pověst šíří dál a je těžké odmítnout prosbu, zvlášť když je směrována třeba i od nadřízeného. Sám Baxter musí podřizovat vlastní život svým návštěvám, které si nepřejí být rušeny. Díky těmto službičkám ale roste na kariérním žebříčku stále výš. Že by známé pořekadlo přeci jen neplatilo? Zásadní obrat nastane v okamžiku, kdy se Baxterova pověst dostane až ke generálnímu řediteli pojišťovny Jeffu D. Sheldrakeovi (Fred MacMurray, známý především pro svou hlavní roli v jednom z nejlepších noir filmů všech dob Pojistka smrti). Ten by bytové služby rád využil s pohlednou dívkou od výtahů Fran Kubelik (Shirley MacLaine). Problém je však ten, že půvabná Fran je zároveň tajnou láskou samotného Baxtera. Vyplatí se riskovat kariéru a dát slepě na city, které nemusejí být opětovány? Blíží se Vánoce a to by nikdo neměl být sám...

Billy Wilder znovu potvrdil status veleúspěšného tvůrce, který produkuje jednu klasiku za druhou. V případě Bytu zkombinoval odlehčenou zábavu Slaměného vdovce s komikou ústřední postavy z Někdo to rád horké a dramatickým melodramatem Sunset Blvd. Výsledek je zajímavým mixem tradiční romantické komedie s celou řadou vážných podtónů. Všichni zúčastnění jsou ale naprosto přesvědčivý ve všech polohách a jejich plynulých přechodech. Jedná se zároveň o zástupce realistické vlny romantických komediích, které svůj děj neposouvají dle tradičních žánrových pravidel a happy end není takovou jistotou. O to působivější celý film je. Ukazuje slasti i strasti osamělého života s lehkým nadhledem, ale zároveň vážnost osamění a potřeby sounáležitosti nikterak nezlehčuje. Rozsvícený stromek v koutu bytu může symbolizovat určitou naději, ale v chladné realitě není ničím jiným, než jen sezónní dekorací se signalizací (ne)naplněných snů. Po celou dobu je vkusně balancováno na tenké hranici mezi filmovým žánrovým vyprávěním a nevypočítavou realitou skutečného života. Tím si Billy Wilder získal srdce všech diváků i akademiků. Zaslouženě.

Black Christmas (1974) - 70%

Černé Vánoce

S následujícím "vánočním" filmem přichází poměrně zajímavý tematický crossover. Listopadový měsíc byl věnovaný hororové tematice s lehkou převahou slasherového subžánru. U Texaského masakru motorovou pilou jsme se setkali s jedním z prvních zástupců tohoto specifického odvětví. Ve stejném roce ale vznikl v kanadské produkci ještě jeden snímek, konsolidující všechny dnes už klišovité prvky do jednoho účelného celku - Černé Vánoce. Máme zde přítomné všechny ingredience. Pohledné a vylekané vysokoškolačky, znepokojující telefonáty a tajemného vraha v bezprostředním okolí. S pohřešovanou dívkou z vysokoškolského spolku začíná série záhadně mizejících osob a veškeré legrácky jsou stranou. Jess (Olivia Hussey) má už sama tak dost osobních problémů a nyní musí čelit obavám o vlastní život. V doprovodných rolích se objeví například i Margot Kidder (Superman Richarda Donnera) nebo John Saxon, který si obdobnou roli policejního vyšetřovatele později zopakoval i v Noční můře v Elm Street. Černé Vánoce působí zcela konzistentním dojmem čisté žánrovky a také vypadají mnohem profesionálněji než konkurence s motorovou pilou. Následný boom slashery možná trochu degradoval a film se poněkud ztratil mezi konkurencí. Což je docela škoda, protože své následovníky v celé řadě aspektů stále dokáže předčit.

Máme co do činění s méně známým, ale přesto klasickým slasher hororem. Ale co ten crossover? O režii se totiž postaral Bob Clark, známý tvůrce americké vánoční klasiky Vánoční příběh. Jeden a ten samý člověk nám tak zprostředkoval dva rozdílné pohledy na svátky klidu a míru. Ve svých hororových počátcích dokonce i zvažoval pokračování Černých Vánoc, odehrávající se na jiný významný americký den. Mysteriózní vrahoun by byl polapen a uzavřen do sanatoria, ze kterého by o svatodušní svátky utekl. Pochopitelně s touhou dalšího krveprolití. Povědomé? Ještě aby ne, přesně takový film přece vznikl a dopomohl tvořit oblíbenou podobu hororů v samotných počátcích. Sám John Carpenter spolupracoval s Bobem Clarkem a tak je inspirace jeho filmem a ideovém pokračování nezpochybnitelná. O celé záležitosti velmi pěkně hovoří James Rolfe (AVGN), pro bližší informace tedy klikejte sem. V roce 2006 vznikl stejnojmenný remake, který natočil scénárista prvního a třetího Nezvratného osudu. Stejně nezvratitelně dopadl i osud zbytečné předělávky - upadl po právu v zapomnění

Home Alone 2: Lost in New York (1991) - 70%

Sám doma 2: Ztracen v NY

Když něco fungovalo jednou, bude to jistě fungovat i příště. Takové je základní myšlení ziskuchtivých hlavounů ve filmových studiích celého světa. Nešvar parazitování na značkách je nejvíce charakteristický pro americký trh, kde se dá rozvíjet a ždímat prakticky cokoliv. Dokonce i takový jednoduchý nápad o zapomenutí synka samotného v domě, který zrovna hodlá vybrakovat dvojice (mokrých) banditů. Jak k tomu vytvořit adekvátní sequel, aniž by motiv rodinného štěstí už zcela nenarazil na neschopnost rodičů vést si přirozenou evidenci vlastních potomků? Další vánoční výlet do exkluzivní lokace by zřejmě znovu už neprošel bez pečlivé kontroly při odjezdu z domu. O rok starší Kevin (Macaulay Culkin) tak tentokrát skutečně nezůstane sám doma, jak úvodní název napovídá. Kdepak, zmatek nastane až na letišti, kde nezbedné dítko shodou nešťastných náhod sedne na rozdíl od zbytku rodiny na špatné letadlo. Mít pro sebe celý dům a všechna jeho zapovězená zákoutí je možná snem každého dítěte. Mít pro sebe celý New York s tátovou kreditkou v kapse povyšuje pojem předčasná soběstačnost na zcela novou úroveň.

Hned z kraje se na scéně objeví i stará známá dvojka lupičů - náhodné setkání Harryho (Joe Pesci) a Marva (Daniel Stern) se ztraceným Kevinem je sice statisticky pravděpodobné minimálně 1:10^9, ale na filmovém plátně jsou zázraky povolené nejen o Vánocích. Touha po penězích a odplatě starou partu opět konfrontuje, přičemž se celý známý koncept téměř kopíruje. Změnila se lokace, ale typologické postavy a charakteristické scénky zůstaly zachované. Obdobný sequelo-remake kvalitativně narazil v případě druhého Hangoveru na tvrdé dno kde opakovaný recept už nezasytil jako prvně. Sám doma má ale výhodu ve svém zaměření rodinného filmu s humornými vložkami a dojemným závěrem. Je to opět jen opakovaný recept, jehož chuť není už tak překvapivá, ale dokáže pohladit chuťové pohárky stejným způsobem. Místo tajemného pána s lopatou tu máme tajemnou holubí paní z parku, důmyslné pasti jsou kladeny v zapadlém skladišti, John Williams vyhrává svoje koledy a Chris Columbus stejně příjemně režíruje scénář Johna Hughese. Vánoční atmosféra křičí z každého políčka filmu, tak není těžké přistoupit na stejnou hru i podruhé. Ale pozor, tímto celá série skončila. Na ostatní snímky se známým názvem "Sám doma" a vyšší číslovkou (nebo díky distribučnímu "důvtipu" nelogickým dovětkem) nebrat ohled! Nemají s touto klasikou pranic společného a jejich sledování způsobuje přinejmenším rakovinu sítnice!

Die Hard 2: Die Harder (1990) - 80%

Smrtonosná past 2

Vánoční deja vu nezažívá jenom rodina McCallisterů, ale i rodina McClanů. Že by skotské příjmení přitahovalo trable převážně ve dnech původně poklidných svatých svátků? Jedno je jasné, John (Bruce Willis) si i tentokrát rozbalí hodně třeskutý dárek. Z výškové budovy Nakatomi Plaza se jen přesunul na letiště ve Washington D.C. A kde je John, tam jsou i důkladně zorganizovaní teroristé. Navigační středisko je rázem obsazené a všechna letadla musí i navzdory ubývajícímu palivu zůstat ve vzduchu. Aby byl příběh ještě osobnější, jedním z pasažérů je i Johnova manželka Molly (Bonnie Bedelia). Ohrožení národní bezpečnosti nelze brát na lehkou váhu a potenciální ztráty na nevinných životech je třeba rychle eliminovat. Stejně jako neposlušné teroristy, neb s nimi se přeci nevyjednává. Obzvláště, když mají v úmyslu osvobodit nebezpečného zločince, drogového lorda a diktátora fiktivní země Val Verde Ramona Esperanza (Franco Nero). Jak si poradí vůdce frakce žoldáků, plukovník Stuart (William Sadler) s hláškujícím hrdinou v propoceném nátělníku?

Druhý návrat Johna McClana na filmové plátno je bezesporu úspěšný. Recykluje sice stále ten samý plot, ale v tomto případě to ani tolik nevadí. Akce je dle očekávání dostatek a souboj jediného člověka s celou frakcí vycvičených vojáků byl kvitující doménou akčních thrillerů na pomezí 80. a 90. let. Nereálnost takového scénáře podporuje celá řada over-the-top scén, při kterých je snazší bavit se, než přemýšlet nad jejich logikou. To k žánru patří a stejně jako v první Smrtonosné pasti ani zde nepřekročí mez únosnosti. Ztracenou jiskru z úspěšného předchůdce se jen nepodařilo znovu zažehnout, když legendárního Hanse Grubera nahradil méně výrazný záporák. Další změna nastala na pozici režiséra, kde Johna McTiernana vystřídal Renny Harlin, později známý pro Cliffhangera nebo Dlouhý polibek na dobrou noc. Klaustrofobická uzavřenost sice zmizela, ale akce se alespoň vyždímala i z celé řady exteriérových scén. Pochopitelně včetně výbušného závěru. Máme tu i nepoměrně větší množství sněhu, takže je druhá past svým způsobem ještě vánočnější. Co více dodat, klasika žánru se dočkala druhého (z celé řady) pokračování, které se hodně přibližuje k vysoko nastavené laťce. Nuže Yepee-ki... no však to znáte...

Pelíšky (1999) - 90%

Pelíšky

Byly doby, kdy jména Jan Hřebejk, Petr Šabach nebo Petr Jarchovský automaticky zaručovali kvalitu. Ať už je to s pověstí jejich jmen v posledních letech jakkoliv, jedno se upřít nedá - na konci devadesátých let připravili pro diváky jednu z nejúspěšnějších českých komediích všech dob. A to je zatraceně dobré resumé. V roce 1999 to bylo přesně 10 let po Sametové revoluci a jízlivé trefování do minulého režimu stále ještě dopadalo na úrodnou půdu diváckého zájmu. Většina hlášek dodnes zlidověla a Jiří Kodet, Miroslav Donutil, Simona Stašová, Bolek Polívka nebo Eva Holubová ztvárnili nesmrtelné charaktery několika rodin v období nelehkého konce 60. let. Reprezentanti naší dobové společnosti zastávají pozice věrných spolupracovníků režimu i jeho zapřísáhlých nepřátel. Pustit pusu na špacír ale bylo veřejně nepřijatelné, naštěstí rodinné stoly unesou spousty slov trpké pravdy. Právě stolové debaty patří k největším devizám předlohy a její herecké adaptace. Jsou chytré, jsou vtipné a jsou založeny na skutečných zkušenostech.

Výhodou Pelíšků je jejich nadčasovost. Každým rokem odrůstá nová generace potenciálních diváků, kteří si už působnost rudých bratrů na našem území nemohou pamatovat. Dobová dramata se tak pro ně stávají nutně filmy pro pamětníky, přičemž si ta současná generace adolescentů začíná skutečně uvědomovat nezastavitelnost stárnutí. Ano, Pelíšky těží především z dobových reálií důležitého mezníku léta 68, jeho představitelé jsou ale typově stále stejnými charaktery, které lze potkat na každé rodinné oslavě. Nevrlí, zmatení, zamilovaní, nadšení nebo zklamaní jedinci zůstávají stejně rozvrstveny ve všech epochách. Až budete při štědrovečerní večeři sklouzávat z rodinné pohody do tradiční vánoční hádky, raději si z nerozbitných skleniček dejte několik "maršálů malinovskij" a zavzpomínejte, kde soudruzi z NDR udělali chybu. Alespoň kousek nacionalisty či patriota v každém z nás musí ocenit adekvátního zástupce českého vánočního filmu, který není jenom jedna z celé řady reprízovaných pohádek. Pelíšky můžeme bez problémů zařadit do zlatého fondu české kinematografie a alespoň při odpoledním čekání na večerní dárky si s nimi zkrátit čas.

Bad Santa (2003) - 60%

Santa je úchyl!

Vliv Santa Clausů k nám ze západu prosakuje nazastavitelně a neskývaně od počátku 90. let. Výdobytek marketingového oddělení Coca Coly nám ve třicátých letech přineslo představu vousatého tlouštíka s červenými tvářemi, který ve vánoční den obdarovává hodné děti a ujídá připravené sušenky. Jakkoliv může být pro středoevropany tato představa nepřijatelná, alespoň mají děti zevrubnou představu o vzhledu kouzelné postavy, která se stará o nadílku pod stromečkem. Křesťanské pozadí a imaginární Duch Vánoc v dnešní populistické a materialisticky zaměřené kultuře zkrátka nejsou dostatečně populární. Alespoň k nám maniakální mašinérie sobích spřežení s obézním řidičem nedorazila v plné síle. Už takhle zaplněná obchodní centra by ještě zaplnila záplava kostýmovaných Santa Clausů, s nimiž by se důvěřivé děti svěřili se svými přáními. Sezónní zaměstnání snadného přivýdělku ale nemohou vykonávat zdaleka všichni. Nutná dávka psychického brnění a pořádná porce trpělivosti a dětské empatie je zde na místě jako nikde jinde. Když se role obchoďákového Santy chopí alkoholový neurotik, nedopadá to většinou dobře. A teď tu máme celý film, věnovaný této specifické problematice.

Willie (Billy Bob Thornton) je zloděj, alkoholik a vůbec dokonalá ukázka promarněného potenciálu lidského života. Ideální charakter pro roli dětské nejoblíbenější fiktivní postavy? Ne. Ideální zápletka pro celovečerní film? Ne tak úplně. Jistě, všechny jeho aspekty působí nevybíravě a černohumorně-kontroverzně už od samotných ukázek. Willie nejde pro ránu a lahev daleko, používá slovník na hony vzdálený předpisům slušné mluvy a místo dětem se raději věnuje prostitutkám kyprých tvarů. S antihrdinou se snadno sžijí všichni zapřísáhlí odpůrci zimních blýskavých radovánek, jenomže neustále opakované téma začne po chvilce trochu unavovat. O mnoho lépe nepomáhá ani morální katalyzátor malého zakřiknutého tlouštíka, který by snad měl přijmout Willieho k přehodnocení dosavadního života. Nakonec film zabrnká na všechny očekávané noty. Nejedná se o žádné komediální a nevídané veledílo, kredit získává především tím, že nejde ve stopách nekonečného zástupu hřejivých filmů s okatým morálním poselstvím. Santa je úchyl! je alespoň částečnou satisfakcí pro všechny odpůrce červeného fousáče. Jen se jím příliš neinspirujte a adventní kalendář s prášky darujte místo dětem snad jen svým senilním prarodičům...

8 Femmes (2002) - 80%

8 žen

Pojďme si na závěr představit alespoň pár reprezentantů evropské tvorby. Vánoce jsou svátky globální a filmy okolo nich se točí všude na světě. Třeba i v zemi galského kohouta. A není lepšího zakončení než chladnokrevným zavražděním pána domu plného podezřelých žen. Blíží se svátky, rodina se sjíždí na společnou oslavu, ale místo pohodového posezení u krbu čeká její příslušníky rozplétání záhady tajemného ubodání milovaného pána, manžela a otce. Sněhem odříznuté komunikace vylučují vliv externího vraha, takže viníkem musí být jedna z žen. Ale která? Zdá se, že motiv i alibi by měla každá z nich. Kdo ale konkrétně vzal kudlu do ruky a trochu s ní podrápal záda spícímu představiteli mužského pohlaví? S odpovědí nás bude François Ozon napínat v černohumorném detektivním retro muzikálu 8 žen. Komplikované žánrové zasazení? Možná. Napínavé drama plné hereckých exhibicí a konverzačních přestřelek? Definitivně.

Už samotný název napovídá, že v obsazení uvidíme jenom zástupce něžného pohlaví. A nikoho jiného. Znalcům francouzké filmografie jistě něco řekne alespoň jedno jméno z hlavních (a jediných) představitelek - Danielle Darrieux, Catherine Deneuve, Isabelle Huppert, Emmanuelle Béart, Fanny Ardant, Virginie Ledoyen, Ludivine Sagnier, Firmine Richard. Všechny bez výjimky předvádějí vynikající výkon a dokazují, že ženy jsou skutečně krásná, jemná a inteligentní, ale zároveň i tajemná a nevypočitatelná stvoření. Hudební vložky jsou vkusné a rytmické, detektivní rovina napínavá a její závěr zřejmě neodhadnou ani zarytí členové fanclubu literárních děl Agathy Christie. Až divadelní interiérová a konverzační preciznost pomáhají vytvářet dostatečně hustou atmosféru a jednotlivé masky padají stejně vytrvale, jako sníh za okny. Vánoce jsou především rodinným svátkem. Společné hledání pachatele tak jistě patří ke společenským aktivitám, které k nim patří. Nebo ne? Tak či onak, 8 žen je kvalitním dílem evropské tvorby a jistě by neměl ujít vaší pozornosti.

In Bruges (2008) - 80%

V Bruggách

I náměstí v Bruggách zdobí velký vánoční stromeček. Malebné belgické městečko na vás svým nezaměnitelným způsobem vyzařuje příjemnou atmosféru, kterou si musíte zamilovat. A nebo nenávidět. Stejným způsobem se cítí i dvojice nájemných zabijáků, dočasně uklizených do tohoto malebného maloměsta v období vánočních svátků. Ken (Brendan Gleeson) si užívá každého architektonického zákoutí, Ray (Colin Farrell) nemůže vystát ani minutu v takovém zapadákově. Možná s tím má něco do činění fakt, že během své první (a dosud poslední) práce omylem zastřelil nevinné dítě. Následky jsou nevyhnutelné a jejich formu určí šéf obou vrahounů Harry (Ralph Fiennes). Do té doby sledujeme dvojici rozdílných Irů, jak objevují veškeré krásy belgického města, obdivují kulturní památky a sbližují se s místními. Ne, díky temperamentu Rayova charakteru, nevybíravému slovníků a porce nekorektní zábavy nejde o nudnou procházku. Ke slovu přijdou i trpaslíci, jejichž motiv se jak červená nit táhne celým filmem až černohumorně hořkému závěru. 

Film Martina McDonagha v mnohém připomíná gangsterky Guye Ritchieho. Filmová tvorba tvůrců z britských ostrovů nemá tak stažené půlky, jako ta americká. Lehká dávka kontroverze s "nevhodnou" tematikou je díky specifickému humoru akceptována a vytváří rámcově originální díla. V Bruggách k nim beze sporu patří. Fungují v nich všechny potřebné aspekty - skvělý scénář, výborná režie, perfektní casting a vhodná doprovodná hudba Cartera Burwella. Motiv Vánoc tu nehraje tak důležitou roli, ale minimálně pomáhá k vytvoření autentické atmosféry sychravé zimy v méně známém historickém městě na starém kontinentu. Pro cyniky se dost možná jedná o jeden z nejlepších "vánočních" filmů. Jeho atributy jsou jemně rozesety po celém snímku, ale nehrají důležitou roli. Jsou ve stínu slušné kriminálky s mnoha dějovými překvapeními a svým způsobem prezentují svojí lhostejnost a nedůležitost pro celou řadu zvláštních individuí. Do ranku netradičních vánočních filmů tak V Bruggách spadá bez problémů. Jenom je potřeba naladit se na tu správnou notu. Pak si film zamilujete stejně jako McDonagh staré dobré Bruggy.