John Wick (2014) - 75 %

John Wick

Keanu Reeves. Jako mladičké herecké ucho se v pozdních letech třetí životní dekády proháněl časem v telefonní budce a zcela bezelstně manipuloval časoprostorem kvůli referátu do školy. Bizarní, ale milé. Na začátku 90. let dokázal v Bodu zlomu, že mu nedělá problémy ani akčně položené role. Což v podstatě potvrdil v roce 1994 s akčním spektáklu Nebezpečná rychlost. Status skutečného akčního hrdiny nabral ale až s přelomem milénia. Tedy v době, kdy svět ovládla horečka s názvem Matrix. Jako vyvoleného Nea jej přijal s otevřenou náručí celý (nejen) filmový svět. Jenomže se za ním až na pár světlých výjimek (Constantine, Street Kings) zavřela pomyslná voda. Tedy ve světě kvalitního výběru rolí. Ať už za tím stojí nešťastná volba, neodhadnutelný úsudek nebo jen nekvalitní agent, karta se teď alespoň na chvíli obrátila lícem vzhůru. Keanu je zpět v plné síle jako John Wick. A neváhá vám za špatný pohled ustřelit brokovnicí obličej z bezprostřední blízkosti. Protože sichr!

Gone Girl (2014) - 85%

Zmizelá

Mladí, krásní a úspěšní manželé mají právě slavit pětileté výročí. Životem vláčený pár má nejlepší vztahové chvíle už za sebou a bez nutného progresu jsou životem vlečeni spíše už jen setrvačností. Hry polovičatých přetvářek a ne zcela upřímných citů vrcholí každoročně během oslav svátosti manželského svazku. Tentokrát ale události naberou zcela nový směr. Amy (Rosamund Pike) je nezvěstná a okolnosti jejího zmizení nejsou zrovna příznivé. Jakmile se mezi hlavní podezřelé potenciálního kriminálního činu dostane samotný manžel Nick (Ben Affleck), detektivní pátrání plné napínavých okamžiků a zvratů může začít. A jelikož je za filmovým kormidlem samotný David Fincher, o thrillerovou a lehce depresivní atmosféru nebude nouze.

Dawn of the Planet of the Apes (2014) - 80%

Úsvit planety opic

Cinemafilové, darwinologové a techničtí geeci, buďte na pozoru! Opice chystají urychlit evoluční proces a vykročit opět blíže ke katastrofické budoucnosti lidstva a planety Země. Kdepak, řeč není dalším z řady rodinných filmů s komickým šimpanzím všeumělem, nýbrž o rozvinutím ságy slavné frančízy Planety opic. Vše odstartovalo v roce 1968, kdy Franklin J. Schaffner zadaptoval sociálně kritickou sci-fi knihu Pierre Boulleho. Ku pomoci si přizval samotného Ben Hura Charltona Hestona a vzniklo dílo, jehož impakt ani po téměř půl století nezestárnul ani o den. Dokonce i ty gumové opičí masky přispěly do bohatého hollywoodského folkloru a tak jsou stále akceptovatelné. Jenomže, jak se říká - dobu, pokrok a touhu ždímat dolary nezastavíš...

The Raid 2: Berandal [Serbuan maut 2] (2014) - 80%

Zátah 2

Zátah z roku 2011 příjemně překvapil jako blesk z čistého Indonéského nebe. Jednotka cvičených policistů naklusala do jednoho rozpadajícího se věžáku a krvavé žně mohly začít. Vládce tamějšího podsvětí totiž zrovna neprahl po zajetí. Jenomže to nepočítal s houževnatým Ramou, který se rve jak tygr a neváhá jít přes mrtvoly. Doslova. Jenomže co to všechno bylo platné, jen pouhých pár hodin po prožitém pekle má udatný policista prožít hned další. A ne-li mnohem horší. Ani pokračování si nebere s ničím servítky. A je mnohem velkolepější a ambicióznější, jak se na správný sequel sluší a patří. Gareth Evans konečně mohl zrealizovat svou původní vizi, ze které musel s prvotním pokusem počkat a pokorně naservírovat komornější jatka. Nerozsype se mu přílišná epika pod rukama?

Edge of Tomorrow (2014) - 75%

Na hraně zítřka

"Musíme se vrátit zpátky," křičel Jack v posledním díle třetí série mysteriózního seriálu Ztraceni. Zpět se vracel Marty McFly a celá řada dalších hrdinů. Někteří cílevědomě, někteří z donucení. Třeba takový Phil, obyčejný cynický moderátor počasí, ten si těch nedobrovolných návratů užil až až. Řady těchto cestovatelů nyní rozšiřuje nestárnoucí Tom Cruise, který má stále čuch na kvalitní akční nebo sci-fi látky. Když jeho Oblivion zkřížíme právě s Na hromnice o den více a třeba takovou Hvězdnou pěchotou, vznikne hrubá představa o jeho nejnovějším počinu, Na hraně zítřka. Divoká představa to jistě je. Dá se vůbec zkazit takto úžasně znějící filmová koláž? Jistě, že dá, ale Doug Liman se postaral o to, aby předcházející pověst dospěla k bezezbytkovému naplnění.

Godzilla (2014) - 55%

Godzilla

Královna všech monster je zpět a znovu je připravena rozšlapat nejednu pagodu! Legendární japonská nukleární potvora se dočkala své první skutečné americké reimaginace a rozšířila tak širokou řadu kultovních bijáků. Už je tomu 60 let a více jak 28 celovečerních snímků nazad, kdy se poprvé vynořila u japonských břehů a začala dělat paseku. Tenkrát ještě jako doznívající dohra nebezpečí atomových bomb a radioaktivního spadu. V průběhu následujících let si prošla několika transformacemi, chvíli byla pro lidstvo hrozba, jindy spása. Především ale vždy předem avizovala destruktivní akci několika různorodých, nebezpečných a téměř nepřemožitelných monster. Z Godzilly se stala obchodní značka, která odstartovala vlnu monster filmů, Gappou počínaje, Power Rangers konče. Celou její poutavou historii shlédnete v zábavné formě zde. Teď už ale k nejnovějšímu rebootu série. Jak obstála její další první americká verze?

Resty za rok 2013 - část 1.

Časový nátlak je zkrátka neúprosný a nedovolí pokrýt hladovou filmařskou duši vždy v aktuálních termínech. Dostupnost digitálních nosičů nám však vynahrazuje fakt existence restů, na které tak dojde sice se zpožděním, ale přece. V následujícím článku tak bude zhodnoceno deset filmů, které si svou premiéru odbyly v roce 2013, ale svůj prostor na prokrastinačně-popkulturních stránkách nalezly až nyní. Forma minirecenzí občas řekne mnohem více, než rozáhlé kritické masturbace nad klávesnicí. Ostatně, některá filmová překvapení jsou natolik průměrná, že o nich ani příliš zajímavého říci nelze. Bez zbytečného otálení tu tedy je první recenzentský návrat o rok zpět:

Captain America: The Winter Soldier (2014) - 65%

Captain America 2

Marvelovské univerzum se nám nezastavitelně rozpíná. Ale nezačne nám brzy trochu přerůstat přes hlavu? Zatímco jednotlivé představovačky hlavních komiksových charakterů fungovaly samy o sobě a mohli sbírat různorodé spektrum diváků, aby vše dokonale konsolidovalo do jedné akcí nabité týmovky, nyní nastává lehký problém sequelové kontinuity. Jako první začal prozkoumávat vody filmových pokračování Iron-Man, který se v nich neváhal brodit již třikrát. Teď je čas nořit do nich i ostatní superhrdiny, což po Avengers už není tak úplně jednoduché. Najednou se nerozvíjí jen jeden komiksovo-filmový svět, ale celý na sobě závislý vesmír. Do jaké míry je filmové plátno schopné absorbovat komiksovou variabilitu a neomezenost? V této úvaze nám dopomůže druhé sólové pokračování prvního avengera - Kapitána Ameriky.

True Detective - Season 1 (2014) - 100%

Temný případ

Kdybychom z televizního vysílání vyškrtli veškeré kriminálky, ztratili bychom v průměru třetinu programového času. Neohrožení detektivové řeší roztodivné případy ve všech zemích, oborech i společenských vrstvách. A je jedno, jestli mají parťáka stejného kalibru, zvířecího, čtyřkolého, komického, robotického, či jednají na vlastní pěst. Každou epizodou přichází další zdánlivě neřešitelný případ, který díky seriálovým mechanismům kriminálního žánru dojde ke zdárnému vyřešení. Otázkou tedy je, zda může přijít další detektivka, která jen nebude kopírovat zaběhlé procesy a dokáže diváka upoutat a znovu skutečně napnout. A ona může! Zapotřebí není nic menšího, než dokonalý tvůrčí soulad ve všech důležitých aspektech práce před i za kamerou. Kdo jiný k tomu má pak lepší předpoklady, než HBO. Řady veleúspěšných seriálů / minisérií letos obohatila o jeden velice Temný případ.

Captain Phillips (2013) - 80%

Kapitán Phillips

Piráti nekřižují jenom vodami Karibiku a zdaleka nemají náturu nebo ošacení Johnnyho Deppa. Nebezpečí přepadu lodí na otevřeném moři hrozí v reálném životě dodnes a žádný mořský vlk netouží po takové zkušenosti. Své by mohl vyprávět Richard Phillips, kapitán americké nákladní lodi Maersk Alabama. Když se v dubnu roku 2009 plavil kolem břehů Somálska, věděl o zvýšeném nebezpečí, které jej a jeho posádku v těchto vodách čekalo. Náklad ale musí být doručen a objížďky nejsou možné. V područí ozbrojených somálských pirátů se dostal do zajetí a do večerních zpráv celého světa. A nyní si s tváří Toma Hankse prožije celé peklo pěkně znovu. Pod režijním dohledem Paula Greengrasse se Kapitán Phillips podíval na plátna kin a průběh jednoho napínavého příběhu byl pečlivě zaznamenán na filmové kamery. Komu hrozí mořská nemoc?

TOP 10: Tak trochu jiné vánoční filmy

Atmosféru Vánoc jsme už podpořili na dvakrát prověřenými klasikami. Tím výčet ale zdaleka neskončil. Ve stínu slavnějších bratříčků leží následující desítka filmů, které možná nejsou primárně vánočními snímky, ale role zasazení do tohoto období je nezanedbatelná. Vybočíme-li z klasických představ o pohádkách a rodinných taškařicích, nalezneme vánoční tematiku v celé řadě rozmanitých žánrů. Od dramat, přes horory, až po muzikální detektivky. Až na pár výjimek se s nimi často nesetkáme během tradičních televizních repríz a rozhodně to je škoda. Nemají tak příliš šancí vystrčit růžky a zaujmout neznalé diváky. Budiž jim šance přidělena alespoň nyní a alespoň zde. Vždyť každý rok nemusí na programech kolovat stále ten samý rozvrh. Pokud tedy jste lehce přejedeni cukrovím a každoročním stereotypem, zkuste dát šanci některému z níže uvedených filmů. Vánoce jimi ignorovat nebudete a ještě na ně pohlédnete trochu jinou perspektivou. Takže šťastné a veselé!

Gravity (2013) - 90%

Gravitace

Ještě jeden výlet do kosmu nás tento rok potkal. A to ze všech nejmohutnější a nejzásadnější. Pryč jsou veškerá sci-fi pozlátka, neuvěřitelná vesmírná plavidla, tajuplné rasy a fyzikálním zákonům odporujícímu cestování napříč galaxiemi. Kdepak, tentokrát se podíváme na orbit čistě realistickým pohledem. Tedy, pochopitelně z hlediska upravené hollywoodské reality. V centru dění je několik astronautů, kteří na své běžné misi upravují teleskop. Mezi nimi i zkušený veterán Matt Kowalski (George Clooney) a vědátorka na svém prvním "výletu" Ryan Stone (Sandra Bullock). Poměrně banální operaci - rozuměj v žargonu astronautiky, strojního inženýrství a praktické fyziky - přeruší zničený špionážní satelit, jehož úlomky cestují nadzvukovou rychlostí kolem planety Země. Jejich destruktivní sílu mají kosmonauti poznat během několika málo momentů...

Elysium (2013) - 70%

Elysium

Když měl v roce 2009 do kin přijít premiérový film jihoafrického debutanta Neilla Blomkampa, prakticky nikdo nečekal kdovíjak strhující podívanou. Rozpočet směšných 30 milionů dolarů, neznámá jména v obsazení... Že by ekvivalent levné bulharské produkce? Když ale District 9 vtrhl do síní multiplexů, klesla na zem brada prakticky všem. Film působil neporovnatelně dražším dojmem, byl originální a představil světu Sharlto Copleyho. Strhující podívaná sci-fi podobenství apartheidu vydělala několikanásobek vlastního rozpočtu a zapsala Neilla Blomkampa na seznam tvůrců s nejočekávanějšími projekty. Letos o sobě dal znovu vědět a opět se žánrem, který jej proslavil. S téměř čtyřnásobným rozpočtem a oholeným Mattem Damonem pokusí dostát rychle nabytému statusu zručného tvůrce. Jak se mu podaří zdolat sebou-samým nastavenou laťku?

Spalovač mrtvol (1968) - 85%

Spalovač mrtvol

O české filmografii se říká spousty nelichotivých slov. I sebezatvrzelejším vlastencům klesá každým měsícem naděje na obnovenou kvalitní česko-slovenskou tvorbu. Rozverné komedie, temná sociální dramata a sázky na provařené tváře ale nehodlají jen tak opustit náměty tuzemských filmařů. Peníze jsou až na prvním místě a je pochopitelné, že sázky na jistotu se vyplatí více, než snaha o experimentální tvorbu pro zdánlivě menší skupinu potenciálních diváků. Neumíme ale točit jenom jednoduché filmy. Možná jsme jen zapomněli, jak se točí filmy dobré. Důkazem nám budiž historický zájezd do kontroverzních 60. let, která dodnes tvoří pomyslný vrchol naší kinematografické poutě. Hororový listopad tak můžeme s hrdostí uzavřít kvalitním dílem, pocházejícím ze samého srdce Evropy. Připravte se, Spalovač mrtvol přichází.

The Texas Chain Saw Massacre (1974) - 60%

Texaský masakr mot. pilou

Každý kultovní hororový vrahoun musí mít svůj trademark. Poté je snazší vybudovat na antihrdinovi potřebnou propagaci a dobře cílený marketing. Freddie Kruger má svou čapku, pruhovaný svetr a "wolverinovskou" rukavici, Michael Myers kudlu a masku Williama Shatnera, Jason Voorhees hokejovou masku a mačetu. Hrůzu tak lze navodit i jen samotnou symbolikou. Ve výčtu smrtících zbraní ale přeci jenom chybí nástroj "s větším výkonem". Fanoušci Ashe či Tonyho Montany už tuší. Pochopitelně se jedná o motorovou pilu, se kterou je dnes neodmyslitelně spjata postava jiná - Leatherface. Maskovaný maniak se svým oblíbeným nástrojem uznává motto "když se v lese kácí, létají třísky". Ty se ostře zapichují do kůže každému naivnímu teenagerovi, který si bláhově myslí, jak je v texaském zapadákově bezpečno. Není.

The Exorcist (1973) - 90%

Vymítač ďábla

Mezi Rosemary má děťátko a Satan přichází nebylo okultní vzduchoprázdno. Svatou trojici zlatého filmového fondu doplňuje Vymítač ďábla, který přišel právě uprostřed mezidobí. Hlavní úlohu temné strany tentokrát nepřebírá přímý potomek samotného ďábla, ale jeho vtělení do nevinného těla dvanáctileté dívky. Tam, kde je moderní medicína zahnána do kouta, přichází na řadu praktiky netradiční. Tonoucí se stébla chytá a tak i zoufalá matka přijme každou sebemenší možnost jak vyléčit svou dceru. Proces vymítání posedlého člověka ale není jednoduchá záležitost, kterou by mohl vykonávat kde kdo. Dlouhé schvalovací procesy katolické církve rovněž naznačují, že se nejedná zrovna o standardní úkony. Výsledky jsou nejasné a nic nezaručující. Jedná se však o instanci poslední naděje nervydrásajícího dramatu, kterému se nevyhýbají ani smrtelné události.

The Omen (1976) - 80%

Satan přichází

U satanistického tématu ještě chvíli zůstaneme. Jen se přesuneme pár let dopředu k další filmové klasice. Jaké by asi měl příběh Rosemary má děťátko po tak otevřeném konci pokračování? Na tuto otázku se snažil neúspěšně odpovědět Sam O'Steen televizním sequelem nevalné kvality. Museli jsme čekat až do roku 1976, než antikrist znovu vytáhl své drápy a začal působit neplechu na povrchu zemském. Do té doby ještě stále většinou jen televizní tvůrce Richard Donner udělal svůj první výrazný filmový zářez se snímkem The Omen. Ještě před Supermanem a quatrologií Smrtonosných zbraní tak pořádně prokázal svůj um a režijní cit. Ve spolupráci s nejpovolanějšími lidmi z byznysu dosavadního filmového průmyslu přivedl na svět nejenom dítě satanovo, ale především jeden z nejděsivějších hororů vůbec.

Rosemary's Baby (1968) - 90%

Rosemary má děťátko

Cesta filmovým hororem nás tentokrát zavedla na konec 60. let. Roman Polanski právě úspěšně vnikl do Hollywoodu a nebude to jediná penetrace, o které se bude mluvit. Řeč je tentokrát o satanském hororu a kultovní klasice žánru Rosemary má děťátko. Adaptace stejnojmenné knihy amerického spisovatele Ira Levina posunula hororové mrazení zase o kousek dál i za použití minima okázalých prostředků. Teror se odehrává v prostorách manhattanského bytu s nevalnou minulostí. Rosemary (Mia Farrow) a Guy (John Cassavetes) jsou však rádi, že mají kde bydlet. Dokonce i sousedé, postarší pár Roman (Sidney Blackmer) a Minnie Castevet (Ruth Gordon) se zdají být velice přátelští. Záhy se poklidný počátek přeměňuje v děsivou noční můru. A nebo snad v hrůzostrašnou realitu?

Cube (1997) - 75%

Kostka

Kostka. Prostorové geometrické těleso. Hrůzostrašné? Nikoliv. Ale jen do té doby, než jste upoutáni uvnitř něho. Jako ježek v kleci upoután ve vězení. Naštěstí i zde je východ ven. A ne jeden! Šest průchodů na každé stěně tělesa umožňuje překvapenému vězni opustit svou chladnou a tísnivou celu. Kam? Do další podobné! Zdánlivě nekonečná mozaika identických místností má ale přeci jenom určitou zvláštnost - některé místnosti obsahují kreativní a především smrtelně nebezpečné pasti. Existuje správná cesta k východu? Co jsou tyto "kostky" zač, proč existují, kde se nachází a hlavně, jak se do nich dostala skupinka nesourodých individuí? Klaustrofobikům je při hledání odpovědí vstup zakázán!

A Nightmare on Elm Street (1984) - 70%

Noční můra v Elm Street

Co může nahnat strach víc, než podlomení jistoty a ztráty posledního místa, společného pro všechny? Údolí boha Hypna, malířská paleta jeho syna Mofrea. Řeč je pochopitelně o spánku, sladkém to regeneračním mechanismu živočišného těla, kterému se nikdo nevyhne. Pokud mají horory za úkol diváky vyděsit a probudit v nich strach a nejistotu, zaútočení na samotný spánek je trefa do černého. Přeci jenom se jedná o půdu, na jejímž prostoru se nelze adekvátně bránit a nikdo nám na ní nemůže pomoci. Jistě, každý si občas přeje, aby se sen stal realitou. Nikdy však v případě noční můry. Co když se tomu tak stane? Co když se snovému řádění nelze vyhnout a jeho následky se stanou zároveň realitou? Jak dlouho lze vydržet neusnout a jak porazit démona ve světě bez pravidel?