Téma: Back to the Future trilogie

Voda ve vaně pomalu chladne. Pěna na hladině pomalu ztrácí svou nadýchanost a nezvratně se rozpouští. Jak se mi do koupelny nechtělo, tak se mi z ní zase nechce ven. Jak pokusný objekt Archimédova zákona nechávám působit fyziku a myšlenky nechávám plynout nekonečnými galaktickými dálnicemi. Vím, že bych už měl opustit domácí lázně. V televizi prý dnes dávají něco zajímavého... Ale ani tato informace nemá na mou louhovací relaxaci valný vliv. Máme přeci VHS rekordér. Výsledek zaznamenaný na magnetickou pásku videokazety mohu bez pospíchání shlédnout přeci kdykoliv. Varhánky na posledních článcích prstů ale začínají dosahovat majestátnosti stejnojmenného hudebního nástroje v kostele svatého Mořice, je čas opustit koupelnu. Přeci jenom se přesunout do obýváku, zakončit den na gauči a s krupicovou kaší na stole. Psal se rok 1998 a ten večer mi měl změnit život jednou pro vždy!

Guardians of the Galaxy (2014) - 80%

Strážci galaxie

Marvelovské universum se nám každým rokem rozpíná do galaktických rovin a udržet tempo se zdá být čím dál tím obtížnější. Zatímco většina nejhlavnějších postav už stačila dostat nejeden zářez na filmovém plátně, v papírově propojeném vesmíru je stále nepřeberné množství příběhů a charakterů, které na svou příležitost teprve čekají. Jakkoliv vše začalo opatrně s prvním Iron Manem, s úspěchem rostou příjmy, s příjmy roste chuť a s chutí rostou ambice. A když obecenstvo celosvětově skouslo patriotického Kapitána Ameriku i existenci mimozemských ras s božským kladivounem Thorem, proč se neutrhnout ze řetězu a představit film třeba s mluvícím mívalem a chodícím stromem. Kdy jindy, než právě teď je k tomu ideální příležitost? A i když to může znít odvážně, stejně jako samotný námět, možná s tímto odvážným krokem vznikla největší a dle určitých měřítek i nejlepší marvelovka...

22 Jump Street (2014) - 75%

22 Jump Steet

21 Jump Street byl komediálním překvapením roku 2012. Adaptace televizního seriálu ve formátu filmového Starskyho a Hutche vnesla do seriózně míněné kriminálky notnou porci humoru a zbavila se tak tematické zastaralosti. Částečná parodie fungovala díky ulítlému námětu, režijnímu vedení Philla Lorda a Chrise Millera a překvapivé hlavní herecké dvojici Jonaha Hilla a Channinga Tatuma. Závěrečný twist otevřel vrátka k případnému sequelu.... a nyní ho tu máme! Celý tvůrčí tým dal hlavy opět dohromady a vyslal Schmidta (Jonah Hill) a Jenka (Channing Tatum) řešit v utajení další případ. Půjde 22 Jump Street ve stopách ostatních policejních komediích a překoná (nebo alespoň vyrovná) tak předchozí díl, jako se to povedlo Smrtonosné zbrani či Policajtovy v Beverly Hills?

Resty za rok 2013 - část 1.

Časový nátlak je zkrátka neúprosný a nedovolí pokrýt hladovou filmařskou duši vždy v aktuálních termínech. Dostupnost digitálních nosičů nám však vynahrazuje fakt existence restů, na které tak dojde sice se zpožděním, ale přece. V následujícím článku tak bude zhodnoceno deset filmů, které si svou premiéru odbyly v roce 2013, ale svůj prostor na prokrastinačně-popkulturních stránkách nalezly až nyní. Forma minirecenzí občas řekne mnohem více, než rozáhlé kritické masturbace nad klávesnicí. Ostatně, některá filmová překvapení jsou natolik průměrná, že o nich ani příliš zajímavého říci nelze. Bez zbytečného otálení tu tedy je první recenzentský návrat o rok zpět:

The Lego Movie (2014) - 90%

Lego příběh

Předchozí rok byl na animáky vyloženě slabý. Osvědčení matadoři velkých studií se zmohli jen na další recyklace vlastních značek, bez jakýchkoliv známek inovace. Legrandy pro caparty měly za účel jen finančně podpořit další fiskální kvartál producentů, leč kvalitní filmařiny bylo jak šafránu. Na strhující a hravou podívanou ve stylu Raubíře Ralfa jsme museli počkat až na samotný práh nového roku, kdy tvůrci Zataženo, občas trakaře a 21 Jump Street Phil Lord a Chris Miller spojili síly spolu s dánskou továrnou na sny. Lego je značka ohromných proporcí, která během jednotlivých let neztrácí na významu, ba naopak. Jednoduchý koncept stavebnice podněcuje elementární prvky lidské fantazie, ke které se s radostí vrací celé generace. Příchod filmového rozpohybování žlutých panďuláků naznačoval předem jasný finanční a marketingový úspěch. Nyní ale můžeme s klidem konstatovat, že celý film jako takový je skvělý, bez ohledu na žánrovou kategorizaci. Co vlastně všechno je tu boží?

Wolf of Wall Street (2013) - 80%

Vlk z Wall Street

Jedna z nejsledovanějších hollywoodských spoluprací znovu udeřila a rána to je jako z děla. Martin Scorsese se po digitálních orgií z posledního filmu Hugo a jeho velký objev vrátil ke spolupráci s Leonardem DiCapriem a k oblíbenému tématu dolarů a americkému snu. Suplent Roberta De Nira si tentokrát zahraje další postavu s reálnými kořeny ve skutečném světě Jordana Belforta. Burzovního makléře s pevným odhodláním a nadáním na obchodní talent. A rozvinutou benevolencí "lehkého" balamutění investorů ve svůj prospěch, díky které si se svou makléřskou společností přišel na nekřesťanské peníze. Znáte ten pocit, když máte tolik milionů, že už nevíte co s nimi? Budiž vám Vlk z Wall Street amorálním průvodcem světem drog, prostitutek a nekonečného přílivu kufříků se zelenými papírky. Tříhodinovou sondou si můžete sami udělat názor na lákadlo amerického snu.

About Time (2013) - 75%

Lásky čas

Zkušený matador úspěšných a kvalitních britských romantických komedií Richard Curtis konečně zasedl znovu za kameru. Do svého osobitého žánru tentokrát vnesl prvky populárního sci-fi a v romantické komedii se najednou začne řešit problematika cestování časem. Kombinaci vyzkoušenou například v poměrně nedávném Zakletém v čase obohatil o typicky britskou nonšalanci, rezavé kštice anglických hochů a vždy skvělého Billa Nigha. Ze zmiňovaného amerického filmu si ale vypůjčil rozkošnou Rachel McAdams a s nápaditostí sobě vlastní převedl kultovní Na hromnice o den více do současnosti. Nezapomněl přitom ani na důležitou jiskřivou chemii mezi protagonisty.

The Secret Life of Walter Mitty (2013) - 80%

Walter Mitty a jeho t.ž.

Vítězslav Hálek, český básník z generace májovců uvedl: „A kdyby pravda bylo vše a láska jenom snění, já bych se k spánku položil a nechtěl probuzení...“ Přičemž britský spisovatel a nositel nobelovy ceny za literaturu Joseph Rudyard Kipling naopak říká: „Chceš realizovat své sny? Probuď se!“ Poetika snů má mnohé interpretace a je nedílnou součástí každého jednotlivce. Sny nás mohou motivovat, ale mohou být i útočištěm a vlastní skrýší před okolním světem. Snít můžeme o uskutečněných zážitcích nebo nad výhledovými cíli. Snít můžeme rovněž o nerealizovatelných skutcích, neb lidská mysl nezná hranice. Divotvorné sny nemusí být doménou jen tvrdého spánku, hlavu v oblacích lze mít i kdykoliv během dne. Nekorunovaným králem všech denních snílků potom musí být Walter Mitty.

The Spectacular Now (2013) - 75%

The Spectacular Now

Náměty s coming-of-age tematikou vždy byly a vždy budou velice oblíbené, ve všech kulturách a ve všech formátech popkulturního dědictví. Z názvu patrný přerod dětí v dospělé jedince není jen rituál završující pohlavní dospělost. Jsou to především niterní proměny a psychologické změny, které s sebou nese věk teenagerů a raných adolescentů. Letošní rok byl ve filmovém světě na tuto tematiku poměrně bohatý a ba co víc, kvalitní. Nezapomenutelné prázdniny byly jenom špičkou ledovce. Skutečné srdce nezávislého filmu o nelehkém dospívání a těžkých rozhodnutí tluče ve filmu mladého filmaře Jamese Ponsoldta The Spectacular Now. Obehraný námět namyšleného frajírka, nevinné a křehké dívky a vznikajícího pouta mezi diametrálně odlišnými jedinci se nemůže vydat žádnou dosud neprobádanou cestou. Důležitá ale není ani tak zvolená vyšlapaná žánrová cestička, jako způsob jejího zdolávání.

The Way Way Back (2013) - 65%

Nezapomenutelné prázdniny

Ideální prázdniny nezačínají tím, že vás mámin nový přítel označí za budižkničemu. Ve čtrnácti letech se to snáší těžce, obzvláště když jsou rodiče po rozvodu a nová rodina má hodně daleko do ideálu. Inu, co naplat, nevlastní sestra je protivná mrcha, mamina je ještě čerstvě zaslepená láskou a její arogantní přítel Trent (Steve Carell) striktně transformuje rodinné tradice dle vlastního zájmu. Tahle letní dovolená bude peklo. Minimálně pro Duncana (Liam James). Pisálci Nat Faxon a Jim Rash (Community) po oscarovém scénáři k Děti moje opět spojili síly a vytvořili další tragikomedii, ve které prosluněné pláže kontrastují s hořkosladkým příběhem rodinného dramatu. Tentokrát se zároveň postavili i za (i před) kameru. Na léto v aquaparcích pod širým nebem si ještě chvilku počkáme, podaří se nízkorozpočtovým Nezapomenutelným prázdninám čekání alespoň trochu zpříjemnit?

TOP 10: Tak trochu jiné vánoční filmy

Atmosféru Vánoc jsme už podpořili na dvakrát prověřenými klasikami. Tím výčet ale zdaleka neskončil. Ve stínu slavnějších bratříčků leží následující desítka filmů, které možná nejsou primárně vánočními snímky, ale role zasazení do tohoto období je nezanedbatelná. Vybočíme-li z klasických představ o pohádkách a rodinných taškařicích, nalezneme vánoční tematiku v celé řadě rozmanitých žánrů. Od dramat, přes horory, až po muzikální detektivky. Až na pár výjimek se s nimi často nesetkáme během tradičních televizních repríz a rozhodně to je škoda. Nemají tak příliš šancí vystrčit růžky a zaujmout neznalé diváky. Budiž jim šance přidělena alespoň nyní a alespoň zde. Vždyť každý rok nemusí na programech kolovat stále ten samý rozvrh. Pokud tedy jste lehce přejedeni cukrovím a každoročním stereotypem, zkuste dát šanci některému z níže uvedených filmů. Vánoce jimi ignorovat nebudete a ještě na ně pohlédnete trochu jinou perspektivou. Takže šťastné a veselé!

Pain and Gain (2013) - 70%

Pot a krev

Míša Bayů je zpět! Na chvíli si odskočil od transformujících hraček a natočil film pro všechny milovníky buddy akčních komedií. Alespoň malá satisfakce za neustále očekávané pokračování dalších Mizerů nese název Pain and Gain. Nečekejte ale žádnou lacinou rychlokvašku - film podle skutečných událostí o zločinných kulturistech je solidním stoupencem klasického Bayovského trademarku. Pravda, výbuchů je zde velmi málo (snad jen jeden jediný!), ale o efektní zpomalovačky, kamery majestátně rotující kolem postav, sluncem prosvícená Florida a tucty modelek v bikinách (nebo bez) není nouze. Krev a pot není jen manifestem muskulatury, je zábavnou žánrovkou, která se nese na vlně druhých Bad Boys.

Warm Bodies (2013) - 60%

Mrtví a neklidní

"Jediná moje láska musí být jediná moje nenávist. Ten cit dříve než narodil se, zemřít měl, můj milovaný je můj nepřítel." Citát z jednoho z nejslavnějších dramatických příběhů všech dob. Ať už byl ten William Shakespeare kdokoliv, nadčasovost se mu musí nechat. Romance okořeněná o lákavost zakázaného ovoce a nevybíravého citu je tu s námi neustále a nezdá se, že by její atraktivita měla v nejbližší době ztratit na váze. Adaptací, parafrází nebo jen námětových inspirací vzniká každý rok desítky a pravidelně za sebou zanechávají tisíce proplakaných kapesníčků divaček, toužících zažít onu pravou nefalšovanou lásku. Nebo alespoň na chvíli věřit, že vůbec existuje. Taková láska, která hory přenáší. Režisér Jonathan Levine (respektive autor knižní předlohy Isaac Marion) šli ještě o kus dál. Nově prezentovaný cit přenáší totiž i náhrobní kameny...

The World's End (2013) - 65%

U Konce světa

Trvalo to dlouhých sedm let, ale nakonec jsme se dočkali. Tvůrčí skupina režiséra Edgara Wrighta, Simona Pegga a Nicka Frosta se opět sešla, aby zakončila to, co kdysi dávno začala. Řeč není o povedeném britcomu Spaced, nýbrž o takzavné "The Blood and Ice Cream trilogy". Filmové trilogii, která na sebe nenavazuje dějově, jako spíše tématicky. Dle barevných variací zmrzliny značky Cornetto došlo konečně na barvu zelenou. Co má představovat? Při představě, že červená znamenala krev (Soumrak mrtvých) a modrá policejní uniformu (Jednotka příliš rychlého nasazení), nemusí být vzhledem k názvu filmu příliš složité, co symbolizuje tentokrát. Ani nyní nám není nic naservírováno na stříbrném podnose. Krása těchto akčních komedií tkví především na důmyslných střípcích a nenápadných maličkostech. A také na čekaně - nečekaných zvratech.

Kick-Ass 2 (2013) - 55%

Kick-Ass 2

Jméno Mark Millar je známé u fanouškovské základny komiksových dobrodružství a v současné době stále známější i u komunity filmových nadšenců. Tenhle tvůrce zapojil svou kreativitu do příběhů obou konkurenčních společností, u DC se na notnou chvíli zastavil u Supermana, u Marvelu třeba u X-Menů nebo Fantastické čtyřky. Nehledě na to, že četné zkušenosti má rovněž i se Soudcem Dreddem, takže lehké přitvrzení mu nedělá žádný problém. Do hledáčku kinematografie se dostal v roce 2008, kdy se do kin dostala zdařilá adaptace jeho Wanted a o dva roky později prapodivný superhrdinský opus Kick-Ass. Civilní příběh o několika nadšencích, kteří se převlékají do pestrobarevných kostýmů a snaží se konat dobro, strhl okamžitě lavinu nadšených ohlasů. Hravá odlehčenost, nevybíravá brutalita, kvalitní soundtrack a výborná režie Matthew Vaughna udělala z Kick-Ass malý kult. Dnes, o tři roky později, přichází jeho pokračování. Dokáže navázat tam, kde předchozí film skončil?

We're the Millers (2013) - 75%

Millerovi na tripu

Komediální žánr se pohybuje na velmi tenkém ledu velice specifických osobních preferencí. Jeho mainstreamová podoba pak představuje jakýsi standard, který padne jen určité skupině příliš snadno přizpůsobivým diváků. Stejně jako iPhone nebo Toyota Prius.  Doporučovat americkou komedii nového tisíciletí se tak jeví úkolem těžkým a možná tak trochu zbytečným. Recenzovat úroveň zábavy a povedenost jednotlivých fórů je kontraproduktivní a co je pro jednoho komediální zlato, může být pro druhého žumpou zábavného průmyslu. Typickým případem jsou například klasické Sandlerovky. A přesto se jedná o komerčně velice úspěšná "díla". Obecně považovaný vkus mainstreamového stáda ale vzácně utrpí partyzánský zákrok zevnitř struktury. A to jsou právě ty okamžiky, kdy se na povrch prodere hollywoodská komedie, nikoliv nezávislá, které stojí za to obětovat tu hodinu a půl času. A to je případ filmu Millerovi na tripu.

High School Special, část 3. - Televizní výchova

Jaká jiná platforma dokáže nabídnout dostatek prostoru pro všechna ta opakující se klišé, odehrávající se na prostředí střední školy? No přece televizní obrazovka! Tam, kde je na filmový formát příliš málo prostoru k rozehrání mistrovských šachových partií, tam televize vyhrává na celé čáře. A je to zcela logický jev. Jednak jsou všechny typy těchto seriálů prakticky nízkonákladové - postačí prostory představující školní budovu, místo ke společnému přátelskému posezení, případně bytové interiéry hlavních hrdinů. Na minimální ploše se ale díky vysoké rozmanitosti postavy mohou odehrávat komplikované a sáhodlouhé příběhy, přičemž divák je může vnímat více v reálném čase. Demografické rozložení televizních diváků také přeje (nebo před příchodem internetu spíše přálo) sledovanosti příběhů o mladých pro mladé. A lapit tuto příležitost za pačesy se pokoušelo nesčetné množství producentů. Každý druhý seriál má se střední školou něco do činění, ale v tomto speciálu se zaměřme na čistokrevné typy, ve kterých hraje středoškolská tematika prim. Připravte se tak na televizní výchovu po americku, britsku nebo česku. Na archetypální prostředí plného plechových skříněk, urostlých sportovců, vnadných krasavic, podivínů a správňáků.

The Incredible Burt Wonderstone (2013) - 40%

Kouzelníci

A u kouzelnického námětu ještě chvíli zůstaneme. Kouzelníci na rozdíl od Podfukářů zvolili v naší distribuci cestu rovnou na trh DVD / BluRay disků. Přišli jsme tak o návštěvu další povedené komedie v našich kinech? Nebo snad je film na svém správném místě dle vlastních kvalitativních vlastností? Ať už je to jakkoliv, dnes už je film k dispozici a my tak můžeme snadno nahlédnout na jeho triky. Hlavními aktéry je úspěšné kouzelnické duo Burt Wonderstone (Steve Carell) a Anton Marvelton (Steve Buscemi), kamarádi od dětství, po letech na pódiu ohromní přátelé i v dospělosti. Je tomu skutečně tak, nebo jsou nahozené úsměvy jen dalším trikem na diváky? Abra-abra-cadabra!

This is the End (2013) - 80%

Apokalypsa v Hollywoodu

"Až se dovrší tisíc let, bude satan propuštěn ze svého žaláře a vyjde, aby oklamal národy ve všech čtyřech úhlech světa, Góga i Magóga. Shromáždí je k boji a bude jich jako písku v moři. Viděl jsem, jak vystoupili po celé šíři země a obklíčili tábor svatých a město, které miluje Bůh. Ale sestoupil oheň z nebe a pohltil je. Jejich svůdce ďábel byl uvržen do jezera, kde hoří síra a kde je již dravá šelma i falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků. A viděl jsem veliký bělostný trůn a toho, kdo na něm seděl; před jeho pohledem zmizela země i nebe a už pro ně nebylo místa. Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách. Moře vydalo své mrtvé, i smrt a její říše vydaly své mrtvé, a všichni byli souzeni podle svých činů. Pak smrt i její říše byly uvrženy do hořícího jezera. To je druhá smrt: hořící jezero. A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera."

White House Down (2013) - 65%

White House Down

Není článku, který by hned v úvodním odstavci k filmu White House Down nezmínil Pád Bílého domu z dubna letošního roku. Stejná lokace, stejný žánr a vypočítavost Bontonlandu, který vypálil rybník Falconu s distribučním překladem. Prakticky již ničím nevýjimečná situace námětové extrapolace si téměř v ničem nezadá s mockbustery dílny Asylum. Tedy kromě kvality. White House Down (jak zůstalo s povzdechem raději nepřeloženo) by se neměl primárně porovnávat s jarním řáděním Geralda Butlera. Jedná se především o další ničící blockbuster Rolanda Emmericha. Z čehož se už dá odvozovat mnohé.