Godzilla (2014) - 55%

Godzilla

Královna všech monster je zpět a znovu je připravena rozšlapat nejednu pagodu! Legendární japonská nukleární potvora se dočkala své první skutečné americké reimaginace a rozšířila tak širokou řadu kultovních bijáků. Už je tomu 60 let a více jak 28 celovečerních snímků nazad, kdy se poprvé vynořila u japonských břehů a začala dělat paseku. Tenkrát ještě jako doznívající dohra nebezpečí atomových bomb a radioaktivního spadu. V průběhu následujících let si prošla několika transformacemi, chvíli byla pro lidstvo hrozba, jindy spása. Především ale vždy předem avizovala destruktivní akci několika různorodých, nebezpečných a téměř nepřemožitelných monster. Z Godzilly se stala obchodní značka, která odstartovala vlnu monster filmů, Gappou počínaje, Power Rangers konče. Celou její poutavou historii shlédnete v zábavné formě zde. Teď už ale k nejnovějšímu rebootu série. Jak obstála její další první americká verze?

Gareth Edwards dokázal během marketingové kampaně strhnout pozornost široké veřejnosti. Syrové záběry, tajuplné náznaky a několik málo okének předzvěstí epických akcí dokázaly rozvířit vody diskuzí v pozitivním slova smyslu a očekávání byla vystřelena do nemalých výšek. Byl příliš vysoký hype cestou ke zkáze, jak tomu obvykle bývá? Před zodpovězením veškerých otázek je potřeba začít od začátku, tedy  od příběhu. Který ostatně lze shrnout v několika málo základních bodech:

• Po havárii japonské jaderné elektrárny zasvětil Joe Brodin (Perníkový táta Bryan Cranston) následující léta studiem podivných příčin, které se zdají mít po patnáci letech opakující charakter.
• Jeho syn Ford (Kick-Ass Aaron Taylor-Johnson) jej přijíždí vytáhnout z problémů a přílišné zatvrzelosti do vlastních konspiračních teorií právě v okamžiku, kdy se celá pohroma opakuje. Tentokrát je jejím důsledkem probuzení nebezpečné vetřelčí kobylky o velikosti menšího mrakodrapu. Hups.
• Čerstvě probuzený MUTO (Massive Unidentified Terrestrial Organisms) má reprodukční potřeby a tak svým tokáním probouzí i samičku, ukrývanou mezi radioaktivním odpadem kdesi v Nevadě. Dvě nezastavitelné potvory v pářícím procesu, nepříjemná představa... Jak si s tím téměř bezbranné lidstvo poradí? Navíc, když se k životu probouzí ještě jedna obluda - legendární Godzilla?
• Pobíhání, napínání, mnoho náznaků, trocha akce, titulky.

Trocha Promethea.

Symptomatický je pro film především poslední uváděný bod. Po poměrně zdlouhavém úvodu je někdy v polovině filmu čas na nějakou tu avizovanou akci, no ne? Po přípravě šachové partie se konečně dostávají hráči k tahu a udělají jenom zbabělý tah pěšákem. Řeč je samozřejmě o sekvenci odehrávající se na Havajských ostrovech. První konfrontace dvou monster je dlouho připravovaná a prakticky skončí ihned po základním představení dvou úhlavních protivníků. Tato skutečnost by se dala akceptovat možná v dřívějších minutách snímku, možná by byla dokonalou ukázkou lákání na neviděné v trailerové masáži, ale rozhodně nikoliv uprostřed filmu, na který diváci jdou především kvůli samotné akci. Co je však ještě horší - do této pasti je divák vlákán NĚKOLIKRÁT! Co na tom, že v samotném závěru se nakonec dočkáme očekávaného, ale to už nedokáže napravit předcházející rozčarování. Samotná Godzilla tak nakonec splňuje roli milého camea. Stejným způsobem mohl Sam Mendes pojmenovat poslední bondovku "Moneypenny"...

Vedlejší a hlavní role. Přesně v tomto pořadí. Bohužel.

Jasně, Cloverfieldu nebo Super 8 se podobný styl napínání povedl a jen podnítil divákovu fantazii jakožto nejvděčnější zbraň. S novou Godzillou to ale nefunguje. Sice se jedná o očekávaný comeback, ale budování takového tajemna kolem naprosto zřejmého není nejlepším nápadem. Takový Pacific Rim byl mnohem přímočařejší a příběhem nikterak neoslnil, zato dokázal všechna vizuální očekávání splnit beze zbytku. Série filmů s Godzillou je o soupeření různorodých monster. To je to, proč se celá ta série stala tolik populární. To je důvod, proč se na každý takový film těší miliony fanoušků. To je to, co dělá Godzillu Godzillou! Proč modifikovat něco, co funguje, ba co víc, co je hlavním motorem značky? Snahu o modernější přístup lze kvitovat až do situace, kdy se značka změní v něco úplně jiného. Pak už se jedná jen o sprosté parazitování.

Emmerichova "Godzilla" najednou vypadá jako nedochůdče.

Pokud budeme brát Godzillu jako nový "origin", ve kterém se musí nejprve vše pečlivě představit a na závěrečný souboj vydržíme čekat téměř dvě hodiny (!), pak můžeme v budoucnu očekávat minimálně o třídu svižnější sequel. To je ale jen chabé utěšení. Dalším kamenem úrazu je snaha o realistický přístup a primární zaměření na lidské charaktery. Za prvé, snaha o realismus tvrdě naráží na kontrast naprosto nelogických scén a rozhodnutí. Tím je celá narace ještě hloupější, než by chtěla být a zároveň než jsme schopni akceptovat. A za druhé, lidští hrdinové jsou naprosto nezajímaví, nemají v příběhu významnější opodstatnění a jsou tam jen proto, aby zprostředkovali divákovi realistickou perspektivu. Na to ale nejsou hrdinové dostatečně charismatičtí a spíše jen vše zbytečně zdržují. Aaron Taylor-Johnson není zrovna prototypem kvalitního herce a zbývající obsazení (Ken Watanabe, Elizabeth Olsen) jsou vyloženě jen do počtu.

Z Godzilly konečně zase čiší značný respekt.

Promarněnou příležitostí je i ztvárnění monster MUTO, které snad už nemohou být generičtější a více bez nápadu. Když si vzpomeneme na rozmanitost protivníků v předcházejících dvaceti osmi filmech, o to tragičtější je srovnání s kompletně digitálními potvorami. Srovnání to není zrovna fér a srovnávat lze jen některé z parametrů. Přesto americká představivost značně zaostává za tou asijskou, a to dokonce i v případě, když poměřujeme CGI efekty bez hranic s papundeklem a latexovými obleky. Možná i zde zaúřadovala snaha o realismus a onen hmyzoidní vzhled byl jejím cílem. Nicméně výsledek zůstal bez nápadu a je snadno zaměnitelný právě s výtvory v Super 8 nebo Cloverfieldu. Naopak samotná Godzilla je ztvárněna velice dobře. Emmerichova obludnost je zapomenuta okamžikem jejího prvotního vstupu na scénu. Takto má vypadat digitálně upgradeovaná Godzilla, ze které jde skutečně strach! A že je tlustá? Je masivní, což je jedině dobře.

MUTO.

Režiséra musíme na oplátku také pochválit, neboť budování dusné atmosféry mu jde od ruky. Jakkoliv se jedná o jev ve většině stopáže snímku spíše kontraproduktivní, vždy je odveden dobře. Za zdařilou můžeme považovat i doprovodnou hudbu Alexandra Desplata, ačkoliv s původním klasickým hudebním tématem nemá příliš společného. Zásadní otázkou ale zůstává, jak si výtvor Garetha Edwardse stojí oproti často proklínanému spektáklu Rolanda Emmericha? Poměrně těžká a nefér otázka. Edwardsova Godzilla je řemeslně rozhodně lépe zvládnutá, vypadá lépe a japonští fanoušci kvůli ní nemusejí páchat hromadné harakiri. Emmerichova Godzilla předně není vůbec TOU Godzillou, ale jen přerostlou ještěrkou využívající neoprávněně slavného jména. Jedná se o hloupý blockbuster, plný nelogických filmových hříchů s jalovým příběhem. Po všech těch letech se z něj ale stal guilty pleasure, který je alespoň zábavné sledovat. Tady nová verze prohrává, protože se snaží být něčím víc, než v skutečnosti je a ve výsledku akorát jen nudí. Síly obou filmů se nakonec zdají být vyrovnané, u každého z nich z naprosto odlišných důvodů. A to není nejšťastnější resumé. Raději si počkejte, až přijde Godzilla demolovat trh s bluray nosiči. Z pohodlí obývacích pokojů alespoň budete moci všechnu tu příběhovou vatu přeskakovat. Příště znovu a lépe!

"Let Them Fight!"