Jedna z nejsledovanějších hollywoodských spoluprací znovu udeřila a rána to je jako z děla. Martin Scorsese se po digitálních orgií z posledního filmu Hugo a jeho velký objev vrátil ke spolupráci s Leonardem DiCapriem a k oblíbenému tématu dolarů a americkému snu. Suplent Roberta De Nira si tentokrát zahraje další postavu s reálnými kořeny ve skutečném světě Jordana Belforta. Burzovního makléře s pevným odhodláním a nadáním na obchodní talent. A rozvinutou benevolencí "lehkého" balamutění investorů ve svůj prospěch, díky které si se svou makléřskou společností přišel na nekřesťanské peníze. Znáte ten pocit, když máte tolik milionů, že už nevíte co s nimi? Budiž vám Vlk z Wall Street amorálním průvodcem světem drog, prostitutek a nekonečného přílivu kufříků se zelenými papírky. Tříhodinovou sondou si můžete sami udělat názor na lákadlo amerického snu.
Námět filmu vychází z knižní předlohy, kterou sepsal sám Jordan Belfort a která se ihned stala bestsellerem. A jelikož má Martin Scorsese s podobnou látkou notné zkušenosti, ihned se postaral o to, aby u převodu literárního díla do filmové podoby byl přítomen. Jeho Mafiáni patří mezi žánrovou špičku, a tak není s podivem, že očekávání byla velmi vysoká. O to radostnější je skutečnost, že byla téměř bez výhrad naplněna. Režisér ve svých úctyhodných sedmdesáti letech dokázal rozpustile vést celkovou výpravu svižně a hravě, stejně, jako se mu to dařilo v minulých dekádách. Do hry nyní vložil větší než malou porci zábavy a film tak lehce balancuje na hraně komedie. Specifické veselohry, která nemá téměř nic společného s veselohrami Jonaha Hilla (jednoho z představitelů snímku, nominovaného za svůj výkon na oscara za vedlejší roli). Někdy až groteskní scény (drogy & schody) střídají vážnější témata, ale celkově se Vlk z Wall Street drží na vlně neskrývané nadsázky a satiry "úžasného" kapitalismu.
"I am the king of the world!"
Nic z toho by nemuselo fungovat bez vynikajícího obsazení. A pokud budeme o filmu hovořit jako o hereckém, ihned musíme zmínit jméno Leonarda DiCapria. Pátá spolupráce Martyho s Leem byla sázkou na jistotu nejenom proto, že spolu vytvořili dynamickou tvůrčí dvojici, ale především tím, že DiCaprio je skutečně výjimečným hercem. Floutek z Titaniku možná měl našlápnuto ke kariéře rozmazlené hvězdičce s tvářičkou vhodnou na plakáty do dívčích pokojíčků, kdo viděl Co žere Gilberta Grapea ale ví, že herecký potenciál má mnohonásobně větší. A do podoby respektovaného umělce rostl především právě pod dohledem Scorsesiho. Zde jde zase o kus dál a vůbec poprvé zcela otevřeně předvádí i svůj talent na komediální role. Halucinogenní scény prokládá několika motivačními proslovy, kde zase odhaluje nadání na velké role vůdců. Vzhledem k tomu, že život Jordana Belforta byl složen především z těchto dvou složek, je herecký koncert zaručen. A sleduje se s potěšením.
Nové komediální duo?
Tříhodinový film však nabízí prostor k mnoha dalším hereckým exhibicím. Výraznější postavu Jordanova parťáka Donnieho si střihl již avizovaný Jonah Hill. Ať si o tlouštíkovi ze Superbad myslíte cokoliv, když chce, hrát rozhodně umí. Nijak zvlášť nevybočuje ze svého lehkého nadstandardu a v Moneyballu hrál možná vděčnější roli, zde odehrál svůj part přesně dle požadavků. Za zmínku stojí Matthew McConaughey, který i na velmi omezeném prostoru dokazuje, že herecky výrazně vyrostl (což nám dokazuje především filmy z posledních let, dva výborné z nich měly svou premiéru v minulém roce a cesta ke zlatému plešounu je otevřenější více než kdy předtím). Ze známějších tváří vzpomeňme na Kylea Chandlera, který jakožto odhodlaný agent FBI očekává na nezbytný Jordanův přešlap, Jeana Dujardina jako švýcarského bankéře, nebo Roba Rainera jako Jordanova otce. Ano legendární režisér se neštítí ani herecké kariéry... Nejvíce se ovšem bude kromě DiCapria mluvit o blonďaté australské krásce Margot Robbie. A to nejenom díky full frontalu. I když ano, především kvůli sexappealu.
Matt, Leo a důležitost masturbace pro obchodní úspěchy.
Značně kontroverzní film se navíc může chlubit dokonalým využitím ratingu R. Kromě neskrývané nahoty (včetně erektujícího Jonaha Hilla, ehm) se zároveň zapsal do dějin kinematografie jako snímek, ve kterém nejčastěji zazní kouzelné slovíčko "fuck" a jeho variace. Celkem více než pět set krát. Důležitá otázka je ale následující: opravdu jsou nutné celé tři hodiny pro zdůraznění faktu, jak peníze ničí charakter? Zatímco dějový vývoj ve zmiňovaných Mafiánech byl pozvolný a neustále rostl, Vlk z Wall Street se po chvíli zasekne na jedné pozici, jejíž aspekty pak už jen různě modifikuje, ale nikam se z ní kromě samotného závěru nepohne. Délka se tak stává limitujícím faktorem, který nám jednak umožňuje vychutnat si představené prostředí plnými doušky, ale není rozhodujícím faktorem pro kladné hodnocení celku. Sestříháním na dvou-třetinovou délku by neztratil nic ze své působivosti, naopak by ji podtrhl. S tím, že prostor pro oblíbené režisérské sestřihy je k dispozici na následných digitálních nosičích pro skutečné fandy.
Celkové stanovisko je ale rozhodně kladné. Scorsese je perfekcionista, což nám dokazuje prakticky celou kariéru, ve které nenaleznete výraznější přešlap. Návrat ke stylu vyprávění z Mafiánů nebo Casina je vítaný stejně jako schopnost točit na stará kolena stejně kvalitně jako ve svých nejlepších letech. Stačí ještě připočíst šťastnou ruku při výběru doprovodného písničkového soundtracku a výsledkem je film, o kterém se bude mluvit ještě dlouho. Zaslouženě. Uvidíme, kolik z pěti oscarovýc nominací nakonec promění. Leo si alespoň urval Zlatý Glóbus. Konkurence je letos ale skutečně vysoká, nechme se tedy překvapit tím, kdo si nakonec "nejultimátnější" filmové ocenění roku vyzvedne.
"My name is Jordan Belfort. The year I turned 26, I made 49 million dollars, which really pissed me off because it was three shy of a million a week."
0 komentářů:
Okomentovat