The Omen (1976) - 80%

Satan přichází

U satanistického tématu ještě chvíli zůstaneme. Jen se přesuneme pár let dopředu k další filmové klasice. Jaké by asi měl příběh Rosemary má děťátko po tak otevřeném konci pokračování? Na tuto otázku se snažil neúspěšně odpovědět Sam O'Steen televizním sequelem nevalné kvality. Museli jsme čekat až do roku 1976, než antikrist znovu vytáhl své drápy a začal působit neplechu na povrchu zemském. Do té doby ještě stále většinou jen televizní tvůrce Richard Donner udělal svůj první výrazný filmový zářez se snímkem The Omen. Ještě před Supermanem a quatrologií Smrtonosných zbraní tak pořádně prokázal svůj um a režijní cit. Ve spolupráci s nejpovolanějšími lidmi z byznysu dosavadního filmového průmyslu přivedl na svět nejenom dítě satanovo, ale především jeden z nejděsivějších hororů vůbec.

Příběh začíná ve Vatikáně, kde se právě americkému diplomatovi Robertu Thornovi (Gregory Peck) narodilo dítě. To bohužel záhy po porodu zemřelo a ve vypjatém momentu Robert přijal od knězů nabídku tajné adopce rovněž čerstvě narozeného dítěte, kterému naopak zemřela rodička. Štěstí v tragickém neštěstí? Matka Katherine (Lee Remick) se nic nedozví a rodina může fungovat dál bez výraznější emocionální újmy díky satisfakci (ne)šťastné náhody. Do rodiny Thornových tak vstupuje syn Damien (Harvey Spencer Stephens). Během oslavy svých pátých narozenin se začnou díl velice podivné události. Zvířata začínají být v jeho blízkosti nervózní a chůva spáchá před zraky všech nečekanou sebevraždu. Traumatické události má napravit chůva nová, podivně chladná paní Baylock (Billie Whitelaw). Hrůzné varování tajuplného katolického kněze a investigativní objev novinářského fotografa Keitha Jenningse (David Warner) ale naznačují, že pravá hrozba se teprve probouzí...

Dar z nebes nebo odjinud?

Satan přichází je částečně náboženským hororem, částečně dobrodružnou detektivkou. Atmosféra, kterou zprostředkovává démonický Damien a postupné objevy kolem jeho skutečného původu, je tísnivá a postupně graduje ke svému dramatickému vrcholu. Richard Donner dokázal udržet napětí po celou dobu snímku a dávkování šokujících událostí a napínavých momentů vystihl přesně tak akorát. Štěstí měl na kvalitní herecké obsazení v čele s vynikajícím Gregory Peckem, oscarovým hercem par excellance. I zde je naprosto přesvědčivý ve všech hereckých polohách, které mu role poskytuje. Jeho zoufalý otec je tak pochopitelně středobodem celého příběhu. Přesto má kolem sebe celou řadu zdatných sekundantů, včetně Damiena nebo Jenningse. Svou neméně důležitou část odehrál ve filmu muž, kterého ale na obrazu neuvidíte. Od začátku do konce však uslyšíte jeho temné melodie. Řeč je o skladateli Jerry Goldsmithovi, který si za svou zde odvedenou práci odnesl zaslouženého zlatého plešouna. Satanistické chorály doprovázející intenzivní dramatické scény jsou děsuplné a zároveň fascinující. Goldsmith patřil (a stále patří) mezi elitu hudebních skladatelů a zdejšími kompozicemi to jen potvrdil.

Malý Damien nemá záchvaty z doktorů nebo klaunů... ale z kostela.

Donnerův film nám tedy ukázal, že s mladým antikristem nejsou žádné žerty a i za nevinnou tváří se může skrývat smrtelné nebezpečí. Jak pro rodinu, tak pro celý svět. Satan přišel na plátna kin 6.6.1976 a jako celá řada ostatních hororů spustil lavinu přímých pokračování. Druhý díl navazoval na závěrečný twist původního snímku a ve třetím sequelu si démonické dítko zahrál sám Sam Neill. 6.6.2006 přišel na svět při oslavách třicátého výročí remake, u kterého se už bohužel vytratily poslední zbytky původní atmosféry. Za zmínku ale stojí role pro Mia Farrow, čímž se okruh od Rosemary má děťátko pěkně uzavírá. Satan přichází navzdory době svého vzniku nezůstává divákovi ani dnes nic dlužný. Emoce, strach, napětí nebo zlost stále fungují, obdobně jako nabytý respekt k rotvajlerům. Filmovému klenotu tak není těžké odpustit i těch pár zubem ohlodaných naračních způsobů 70. let a neúplného využití Damianova potenciálu. Duchařské historky a nešťastné události se nevyhnuly ani natáčení tohoto snímku a jestli i to má být temně ironickým znakem kvality, pak si ani zde nemá co vyčítat. A ty chorály. TY CHORÁLY!

"Here is wisdom. Let him that hath understanding count the number of the beast; for it is the number of a man; and his number is 666." Book of Revelation Chapter 13 Verse 18.