Rosemary's Baby (1968) - 90%

Rosemary má děťátko

Cesta filmovým hororem nás tentokrát zavedla na konec 60. let. Roman Polanski právě úspěšně vnikl do Hollywoodu a nebude to jediná penetrace, o které se bude mluvit. Řeč je tentokrát o satanském hororu a kultovní klasice žánru Rosemary má děťátko. Adaptace stejnojmenné knihy amerického spisovatele Ira Levina posunula hororové mrazení zase o kousek dál i za použití minima okázalých prostředků. Teror se odehrává v prostorách manhattanského bytu s nevalnou minulostí. Rosemary (Mia Farrow) a Guy (John Cassavetes) jsou však rádi, že mají kde bydlet. Dokonce i sousedé, postarší pár Roman (Sidney Blackmer) a Minnie Castevet (Ruth Gordon) se zdají být velice přátelští. Záhy se poklidný počátek přeměňuje v děsivou noční můru. A nebo snad v hrůzostrašnou realitu?

Těhotenství je obvykle radostnou událostí. Rodí se nový život, mateřské pudy se začnou projevovat v plné síle a vše nasvědčuje nové, šťastnější etapě života. Rosemary by jistě ráda prožila takto standardní vývoj. Místo toho se musí potýkat s podivným chováním vlastního manžela, paranoidní nedůvěrou a okultismem. Něco se zkrátka nezdá být v pořádku. Komu věřit? Atmosferické napětí je tvořeno především podkopáním základní potřeby bezpečí, kdy útočiště se zároveň stává tím skrytě nejnebezpečnějším místem. Civilizační horor na ploše městského bytu rozhodně není tak nezajímavý, jak by se mohlo z jednoduchého popisu zdát. Exotické exteriéry ani znetvoření zabijáci nejsou k vytvoření strašidelného příběhu potřeba. Ovšem strach ze skryté hrozby potenciálních vyznavačů antikrista není radno podceňovat.

Některé sny jsou až moc živé i bez Freddieho Kruegera...

Zdánlivě banální námět dokázal Roman Polanski natáhnout do stopáže více jak dvou hodin a nenudit ani minutu. Neocenila to jen akademie svou nominací na oscara za scénář, ale především diváci. Málokterý horor s takto pováženíhodnou délkou dokáže upoutat pozornost po celou dobu. A ještě méně z nich vstoupit do zlatého fondu světové kinematografie, dokonce i s přesahem mimo vlastní žánr. Mia Farrow navíc výborně zprostředkovává sílu napětí a není příliš těžké s ní začít záhy sympatizovat a mít strach s ní / o ní. Právě díky divákovy aktivní participaci vzniká vzájemná symbióza s děním před i za televizní obrazovkou. Takto až magický okamžik neváhá doprovodit hudba polského muzikanta Krysztofa Komedy. Ústřední ukolébavku doprovází svými vokály samotná Mia.

Anagramy, anagramy

Na práci s kontroverzními látkami navazuje často až neuvěřitelná série nešťastných událostí přímo mezi tvůrci. "Kletba" za hrátky se satanismem si svým způsobem vybrala svou daň i zde, když po několika měsících od premiéry byla zavražděna Polanskiho manželka Sharon Tate. Která byla tou dobou v osmém měsíci těhotenství. Za tragickou událostí tehdy stál nechvalně známý zločinec Charles Manson. Dalším střípkem do mrazivé mozaiky je skutečnost, že prostory filmového domu byly zároveň posledním útočištěm legendárního Johna Lennona, který byl v roce 1980 zastřelen právě na jeho prahu. Sled nešťastných událostí nelze přičítat nadpřirozeným silám, byť i tyto náhody dopomáhají tvořit kolem filmu určitou náladovou auru (a to ještě nesahají ani po paty tragédiím okolo takového Poltergeistu). Rosemary má děťátko rozhodně vzbuzuje potřebné a očekávané emoce. Hru na tajemno jen trochu narušuje samotný závěr, ve kterém nejspíše značná část obecenstva nenalezne potřebné zadostiučinění. I tak se jedná o jedno z vrcholných hororových děl a ukázku precizního filmařského umění. 

"Come with us quietly, Rosemary. Don't argue or make a scene. Because if you say anything more about witches or witchcraft, we're gonna be forced to take you to a mental hospital. You don't want that, do you?"