A Nightmare on Elm Street (1984) - 70%

Noční můra v Elm Street

Co může nahnat strach víc, než podlomení jistoty a ztráty posledního místa, společného pro všechny? Údolí boha Hypna, malířská paleta jeho syna Mofrea. Řeč je pochopitelně o spánku, sladkém to regeneračním mechanismu živočišného těla, kterému se nikdo nevyhne. Pokud mají horory za úkol diváky vyděsit a probudit v nich strach a nejistotu, zaútočení na samotný spánek je trefa do černého. Přeci jenom se jedná o půdu, na jejímž prostoru se nelze adekvátně bránit a nikdo nám na ní nemůže pomoci. Jistě, každý si občas přeje, aby se sen stal realitou. Nikdy však v případě noční můry. Co když se tomu tak stane? Co když se snovému řádění nelze vyhnout a jeho následky se stanou zároveň realitou? Jak dlouho lze vydržet neusnout a jak porazit démona ve světě bez pravidel?

Hororový odborník Wes Craven nám odpovědi nastínil ve filmové klasice Noční můra v Elm Street. V počátku později nekonečné filmové série vstoupila na svět oblíbená vraždící postava zohyzděného Freda Kruegera (Robert Englund). Ještě předtím, než se stala cynickým hláškařem s černohumornou tendencí, představovala skutečnou tajemnou hrozbu. Tedy převážně pro teenagery z ulice Elm Street. Bez zdlouhavého představování jsme od prvních minut vrženy do první noční můry. První krveprolití na sebe už nenechá dlouho čekat a nikdo nechápe, co je jeho příčinou. Jediná Nancy (Heather Langenkamp) má podezření, že za nečekanými úmrtí stojí "boogeyman", postava ze snů...

One, two, Freddy's coming for you...

Takto bláznivé teorii nikdo ze světa dospělých nechce věřit. A parta kamarádů se o pravdě přesvědčí až v okamžiku, kdy je pozdě. Nancy tedy nezbývá nic jiného, než se pokusit s tajemným strašákem vypořádat sama. Jak na to? Je odpověď skrytá v klobouku, který se jí podařilo ze sna "propašovat" do reálného světa? Díky štítku se jménem Fred Krueger se Nancy a diváci s ní dozvídají zkratkovitou historii tohoto tajemného pána. Žádný flashback, jen krátké vyprávění, které stejně nikoho nepřesvědčí o aktuálních událostech. Tolik k dějovému úvodu. Jakoby na něm ve své podstatě vlastně záleželo. Nezapomínejme, že se nacházíme uprostřed charakteristických 80. let.

... three, four, better lock your door...

Syndrom kultury 80. let je zde zcela patrný. Nejenom dějová, ale především audiovizuální stránka mu zcela podléhají. Od prvních kamerových záběrů a syntezátorového soundtracku, po použité praktické efekty. Každá mince má ale dvě strany. První pohled přinese potěšení z typického odéru důležité dekády uplynulého století. Esenciální ztvárnění filmařských postupů, na které je dodnes s láskou odkazováno. Množství kouzelných speciálních efektů, které podněcovali tvůrčí kreativitu bez CGI pomocníka, dodnes působí uvěřitelněji a účelně hrůzostrašněji. Hra stínů a kouře nám navíc nikdy zcela nepředstaví hlavního padoucha v plném světle, čímž se hrozba stává tajemnější a působivější. Druhým pohledem ale díky všem přítomným filmových indícií se současný zkušený divák už nemusí tolik bát, jak bylo původním záměrem. Místo toho si užije exkurzi do tajemného mysteriozního světa filmové fantazie a pocit strachu či nejistoty je nahrazen lehkým úžasem. Analogicky jako dobrodružná jízda na některé z atrakcí v Universal parku. S ohledem na následující pokračování z toho první Noční můra vychází ještě nejlépe. Filmu to zásadním způsobem nijak neubližuje, jen se z něj lehce vytrácí onen hororový potenciál, který jistě měl v době uvedení na plátna kin.

... five, six, grab your crucifix...

Ocenit se toho dá ale stále mnohé. A je potřeba začít u velice povedené a atmosferické hudbě Charlese Bernsteina. Ta svůj potenciál ždímá maximálně a dokonale vystihuje náladu nadčasového hudebního hororu. Z tvůrčího týmu musíme pochválit rovněž tým zodpovědný za makeup a speciální efekty. S hereckými protagonisty je to trochu komplikovanější. V popředí jsou teenageři, jejichž představitelé do té doby neměli příliš zkušeností s prací před kamerou. Jelikož se ve většině případech jedná o oběti, nejsou naštěstí kvovíjaké herecké schopnosti potřeba. Důležité je, aby se s nimi dalo alespoň částečně soucítit. S hlavní hrdinkou je to problém jen do té chvíle, než ji paradoxně pomůže ignorující okolí. Riskuje život převážně jen z toho důvodu, že jí nikdo není ochoten věnovat pozornost a trochu důvěry. Frustrace je tak přenesena na zabedněné dospěláky a Nancy uniká bez výraznější újmě na diváckých sympatiích. Jelikož nemá Robert Englund ještě dostatek hereckého prostoru, je v první Noční můře nejpřesvědčivějším hercem vedlejší role John Saxon jako policista a otec Nancy. No a taky nelze nezmínit Johnnyho Deppa, který si právě zde odbyl svou filmovou premiéru jako jeden z teenagerů.

... seven, eight, gonna stay up late...

Režisér Wes Craven přivedl na svět několik kultovních hororů, Noční můra v Elm Street patří spolu s Vřískotem mezi ty nejúspěšnější z nich. Svůj nesmazatelný zápis do popkultury byl v následujících letech potvrzován řadou sequelů, spin-offů, remaků, crossoverů a přímých odkazů. Fredy Krueger navíc na rozdíl od ostatních slavných maskovaných zabijáků proslavil i jeho hereckého představitele Roberta Englunda, který je s rolí nerozdělitelně spjat (což ostatně potvrdil i remake z roku 2010, který vznikl bez Engludovy účasti). Kombinaci charakteristického červeno-zeleného svetru, usmoleného klobouku a rukavice s břitvou na každém prstu dnes už zná každý. A i když se tajemného popáleného "boogeymana" ze snů třeba nebojíme tolik, jako mládež v 80. letech, stále si dokáže pohrát s myslí všech diváků. Co kdyby se noční můra mohla skutečně stát skutečností? Jak lze z takové situace uniknout? Je to vůbec možné? Když vynecháme tu část filmu s nastražením pastí alá Sám doma, vzniká poměrně temná představa. A pokud vzbudí tato představa alespoň trochu strach z nevyhnutelného usnutí, splnil snímek svůj účel na 100%.

... nine, ten, never sleep again...

"Whatever you do don't fall asleep!"