The Birds (1963) - 70%

Ptáci

Jaký by to byl hororový listopad bez mistra napětí Alfreda Hitchcocka. Řeč tentokrát nebude o obligátním opusu Psycho, ale o zřejmě druhém nejslavnějším hororu tohoto filmového velikána. Tři roky po krvavém řádění v Batesově motelu se z nebes snesla pohroma téměř biblických proporcí. Opeření vládci nebes začali znenadání toužit po lidském krveprolití a bez jakéhokoliv vysvětlení představovat hrozbu. Takto nezvyklí zabijáci představují všudypřítomné nebezpečí a snadno znejistí i samotné diváky. Přeci jenom se s ptačí říší setkáváme na denní bázi a filmový respekt získají rychleji, než anonymní maskovaní vrahouni. Povídka Daphne Du Maurier měla být původně adaptována jen v rámci televizního seriálu Alfred Hitchcock uvádí, sám režisér se ale rozhodl pro formát celovečerního filmu. Bylo to rozumné rozhodnutí?

Film začíná velice pozvolna. Navíc se tváří jako sociálně dramatická sonda o rodinných manipulacích a městské namyšlenosti. Právě z města přijíždí do Bodega Bay zámožná a tvrdohlavá Melanie (Tippi Hedren), aby si nenechala líbit ztropený žert Mitche Brennera (Rod Taylor), který na ní přichystal v san franciském zverimexu. V tuto chvíli nikdo netuší, že se v přímořském městečku brzy započne teror. První útok racka na Melanii v nestřeženém okamžiku je jen předzvěst budoucích událostí. Než k nim ale dojde, sledujeme podstatnou část snímku teror ze strany Mitchovy matky Lydie (Jessica Tandy). Lydie patří mezi ten "oblíbený" druh tchýní, které ví všechno nejlépe a sami by nejraději rozhodovali, co je pro jejich potomky nejlepší. S Melanií tak pochopitelně nebudou mít nejlepší vztah, obzvláště, když ji Mitch pozve na rodinnou večeři.

S peroxidovými blondýnkami se bez následků nežertuje!

Stolové drama mezi několika lidmi připomíná sociální sondy klasického Hollywoodu, jako třeba Kdo se bojí Virginie Woolfové nebo Kočka na rozpálené plechové střeše. Z obsahového hlediska se k jejich kvalitativní úrovni však nepřibližuje. K tomu ostatně ani neměla být primárně snaha, hlavním dějovým lákadlem byl horor s ptáky. První polovina filmu by měla působit dojmem budování postupného napětí, než dojde k zásadnímu zvratu. Bohužel je zvolený poměr neúměrný námětovému lákadlu. Na rozdíl od Psycha už byli diváci připraveni na to, co očekávat. Zdlouhavé čekání tak může u mnohých způsobit vloudění lehkého znudění. Kdyby velký Hitch zůstal u adekvátní půlhodiny vlastního produkovaného seriálu, značně by eliminoval tuto nejzásadnější výtku filmu.

Krá, krá, krá!

Jakkoliv tvrdá se může zdát předchozí kritika, není tomu tak. Svůj slib snímek beze zbytku naplní v pozdějších minutách. Když se na obloze začnou zjevovat neobvykle husté ptačí formace a první rackové a vrány začnou hromadně napadat nic netušící obyvatele (děti ze základních škol nevyjímaje), zcela změněný směr nahrazuje původní rozvleklou část a částečně ji i dokáže ospravedlňovat. Naléhavost nevyzpytatelnosti živočišné říše je násoben počtem zástupců a způsobem jejich pohybu. Když útočí žraloci nebo aligátoři, je v nebezpečí jasně určená lokalita a skupina lidí. Ptáci možná prvotně tolik respektu nevzbuzují, jejich počet a schopnost dostat se rychle téměř kamkoliv už ano. V tuto chvíli nastupuje to pravé Hitchcockovské umění tvořit atmosféru a budovat napětí. Zlověstné obsazování dětských prolézaček mohutnými vránami patří dodnes mezi klenoty klasické filmografie. Samotný útok pak předcházející očekávání beze zbytku naplňuje.

Alfred Hitchcock s hlavními protagonisty.

Úctyhodné je i samotné zpracování. Rozpočet byl nízký (necelé tři miliony dolarů), ambice vysoké. S dostupnými prostředky přesto dokázal Hitch zázraky. Natáčení se živými a nevyzpytatelnými tvory není nikdy lehká záležitost, ani zde tomu nebylo jinak. V náročnějších scénách pomáhaly samozřejmě atrapy, v hromadných dokonce animace od studia Walta Disenyho. Atmosféra běsnění překvapivě nebyla podpořena hudebním doprovodem. Film tak doprovází pouze ptačí zvuky, částečně simulované na syntezátorech. Jedná se o další dobré rozhodnutí, jako když se režisér v předcházejícím snímku rozhodl naopak o dodání hudby, kterou Bernard Herrmann pro Psycho narychlo připravil. Zde zlověstné ticho funguje výborně.

They're coming, they're coming!

Ptáci se dnes řadí mezi nejkultovnější horory a jsou často citováni v různých popkulturních souvislostech. Spolu s několika málo dalšími filmy definují Alfreda Hitchcocka jako režiséra způsobem, kterým jej vnímá široká společnost. Jejich historickou důležitost tak není radno podceňovat. Z celkového zhodnocení režisérovy filmografie je ale na druhou stranu nutno uznat, že v ní nalezneme blyštivější klenoty, převážně z tvorby 50. let. Ty si zaslouží v blízké budoucnosti možná svůj vlastní speciál. Do té doby dejte pozor na oblohu, nikdy nevíte, jakou pohromu mohou opeřenci znenadání způsobit!

"Why are they doing this? Why are they doing this? They said when you got here the whole thing started. Who are you? What are you? Where did you come from? I think you're the cause of all of this. I think you're evil. EVIL!"