The World's End (2013) - 65%

U Konce světa

Trvalo to dlouhých sedm let, ale nakonec jsme se dočkali. Tvůrčí skupina režiséra Edgara Wrighta, Simona Pegga a Nicka Frosta se opět sešla, aby zakončila to, co kdysi dávno začala. Řeč není o povedeném britcomu Spaced, nýbrž o takzavné "The Blood and Ice Cream trilogy". Filmové trilogii, která na sebe nenavazuje dějově, jako spíše tématicky. Dle barevných variací zmrzliny značky Cornetto došlo konečně na barvu zelenou. Co má představovat? Při představě, že červená znamenala krev (Soumrak mrtvých) a modrá policejní uniformu (Jednotka příliš rychlého nasazení), nemusí být vzhledem k názvu filmu příliš složité, co symbolizuje tentokrát. Ani nyní nám není nic naservírováno na stříbrném podnose. Krása těchto akčních komedií tkví především na důmyslných střípcích a nenápadných maličkostech. A také na čekaně - nečekaných zvratech.

Opět zde máme partu přátel a anglické ospalé městečko. První zdání ovšem klame... Hybatelem veškerého dění je Gary King (Simon Pegg), čtyřicátník, pro něhož byl životním vrcholem hospodský tah po městě Newton Haven v roce 1990. S partou spolužáků se pokusili zdolat "Zlatou míli", tedy obejít během jednoho večera všech dvanáct místních hospod a v každé z nich si dopřát sklenici ležáku. Pivní maratón s cílovou destinací U Konce světa nebyl jednoduchý tenkrát, avšak nyní obtížnost dosahuje zcela jiného levelu. Neochotně sdružené partě bývalých nerozlučných přátel je už přes 40 let, mají rodiny a povinnosti. Nezodpovědný Gary ale žije stále minulostí a jeho nadšení nelze odolat. A tak se Peter Page (Eddie Marshan), Oliver Chamberlain (Martin Freeman), Steven Prince (Paddy Considine) a Andy Knightley (Nick Frost) vrací na místo činu, dokonat to, co před dávnými lety započali.

What the fuck does WTF mean?

Podobně laděný návrat čeká i fanoušky Cornetto trilogie. Předchozí komedie lze bez debat řadit k těm nadprůměrným. Žel, i se slibným námětem nebyl vrchol v podobě Hot Fuzz překonán. Čím to? Chybí stabilnější integrita příběhových rovin, jak té očividné, tak té přebírající otěže v druhé polovině filmu. Hangover a jiné komedie dokázaly, že opilecké náměty mají vysoký potenciál ke všem druhům humoru. Krizí středního věku zkroušení pardálové mají alespoň na chvíli tu možnost se hypoteticky vrátit do let svých největších sil, porvat se s dávnými křivdami a pobavit se s přehršlí nastalých situací. Kolorit charakterů různých vlastností a typů k tomu přímo svádí. Od samotného rozjezdu kvalitní filmařině však chybí pomyslná jiskra a plynulá kontinuita. Na chemii mezi aktéry není co vytknout, stejně tak jako celému řemeslu. Od skrytých a nenápadných scénáristickýh perliček po zdařile nasnímané akční scény, vše funguje na jedničku. Potěší popkulturní odkazy a břitký britský humor. Na komedii ho tam je ale možná trochu málo.

Vše není takové, jaké se na první pohled zdá.

Síla Soumraku mrtvých a Jednotky příliš rychlého nasazení tkvěla v povedené parodii žánru, jehož měřítkům se zároveň zdárně přibližovala. U Konce světa nemá za svůj vzor stanovené žánrové vymezení, jako spíš několik selektivních sci-fi filmů. Jejich struktury se drží bez problémů, jen ve všem jede na půl plynu. Po rozvázání v druhé polovině snímku je akčních vložek možná až příliš a nenabízejí takovou katarzi, jako v případě Soumraku. Přechod mezi jednotlivými rovinami také nepatří mezi ty nejplynulejší. Rozpačitost neutlumí ani prazvláštní charakterová role Simona Pegga v hlavní roli. Několikrát parafrázovaná selektivní paměť se prostřednictvím filmového zážitku přenese i na diváka, který si z celého snímku zapamatuje jen těch několik povedených scén, gagů a vtipů. Je to ohromná škoda, neboť řemeslná kvalita je standardně na vysoké úrovni. Hvězdnost komediální složení také sahá do nebeských výšin, menších rolí se zhostili i například Rosamunde Pike nebo Pierce Prosnan (po Timothu Daltonovi druhý ex-bond v sérii).

Cheers!

U Konce světa nereprezentuje Wrighta, Pegga a Frosta zároveň u konce s dechem. Je specifickým kinematografickým dílem plným důvtipných maličkostí (například názvy jednotlivých hospod a dění, které se v nich odehrává). Je opětovným stmelením staré, oblíbené party a charakteristického humoru. Na rozdíl od předchozích děl mu ale něco schází. Jasnější žánrovost, větší epičnost, hrdinštější postavy, bizarnější zápletka... Absence památnější scény posouvá snímek k lepšímu nadprůměru, nikoliv však k perlám žánru. Výsledný stav zamrzí o to více s uvědoměním, že tahle parta dokáže pobavit víc. Ze zvoleného námětu se dalo vytěžit rovněž více a nám tak zůstane "jen" povedenější sci-fi komedie, říznutá britským humorem. Nezbývá než jen popřát "na zdraví" a pokusit se chytnout slinu na obnovené české premiéře s koncem října. Třeba dostanete načepováno přesně podle vašeho gusta. 

"Tonight, we will be partaking of a liquid - as we wind our way up the golden mile commencing with an inaugural tankard in the first post, then on to the old familiar - the good companion, the trusty servant, the two-headed dog, the mermaid, the beehive, the king's head, and the hole in the wall for a measure of the same. All before the last bittersweet pint in that most fateful, the world's end, leave a light on good lady, although we may return with a twinkle in our eyes, we will be in truth blind - drunk."