High School Special, část 2. - Drogy, sex & rock 'n' roll

V předcházejícím článku jsme se s prostředím střední školy seznámili jako se středobodem přerodu dětí na dospělé bytosti. S místem, kde osobní dramata formují budoucí vnímání světa a první skutečné lásky mají na jejich absolventy nesmírný vliv. Generační výpovědi jednotlivých dekád však poukázaly na jeden prostý fakt - ať už se jedná o jakékoliv prostředí nebo časovou periodu, v hormonálně přebujelém období je největší poptávka po zábavě. Ať je zprostředkovaná touhou po prvním intimním sblížení nebo experimentováním s návykovými látkami, podporovaná tíhnutím k jedné z typických subkulturních skupin, či pohlcuje jedince individuálně, vždy je přítomná. A vždy je zdrojem mnoha nebetyčných chvil zardění, gest a trapasů. Proto je velice často zvoleným žánrem tzv. "teen comedy". Komedie o mladých pro mladé. Humor je zaměřen velmi specificky a cíloví diváci mohou dostat přesně to, co chtějí. Jak se ale v tom kvantu filmových výtvorů zorientovat a vybrat kvalitnější počiny, které mladé potěší a starší neurazí? Zkrátka kvalitní díla lehce přímočarého žánru? Následující výčet deseti dnes už klasických filmových kousků snad alespoň částečně na tuto otázku odpoví...

Grease (1978) - 70%

Pomáda

Opomenout bychom rozhodně neměli ani muzikálové obohacení středoškolské tématiky. A ne, řeč rozhodně není (a nikdy nebude) o High School Musical. Zde se razí heslo "drogy, sex a rock'n'roll" v plné parádě. Pokud za drogu považujeme závislost na vlasovém gelu. Pomáda má dodnes příznak jednoho z nejslavnějších muzikálových děl vůbec a volba přivést ji z divadelních prken na filmová plátna se rozhodně vyplatila. Vracíme se v čase do "napomádovaného" konce 50. let, kdy frčely vlasové kudrlinky, autokina, pestrobarevné sukně, kožené bundy, žvejky a kdy se meziskupinová rivalita řešila ilegálními automobilovými závody. Zkrátka zlaté časy. Danny Zuko (John Travolta) a Sandy Olsen (Olivia Newton-John) je hodlají celé prozpívat. Naštěstí mají k dispozici choreograficky sladěnou sestavu spolužáků a spolužaček, kteří jim pomohou s průběhem komplikovaného vztahu. Letní románek byl kouzelný, ale šťastným shledáním na střední škole přichází tvrdá realita společenských skupin. Danny totiž patří mezi tvrďáky a musí se tak před svými kumpány náležitě chovat. Něžné vzpomínky romanticky založené Sandy jsou nelítostně konfrontovány a oba účastníci nelehkého vztahu se musí rozhodnout, která společenská role je pro ně důležitější. A to celé za prokládání nesčetného množství muzikálových výstupů.

Why, this car is Auto-matic. Its System-matic. Its Hyyyyydro-matic. Why, its Greased Lightning!

Pomádu zná dnes už nejspíše každý. Svůj důležitý podíl na tom má i marketingová akce, která dokázala rozpočet filmu zdvojnásobit. Vypuštěné písně a videoklipy z filmu rezonovaly mezi lidmi ještě před vpuštěním filmu do kin a dobýváním hitparád se vryly do pamětí široké veřejnosti. Na rozdíl od značné části ostatních muzikálů jsou jednotlivé písničky snadno identifikovatelné, melodické a společensky zažité. Čímž byla polovina úspěchu zajištěna. Po vizuální stránce můžeme alespoň ocenit sladěná taneční vystoupení a několik zábavných momentů. Herecká stránka rozhodně nepatří mezi ty nejlepší (o čemž nás mohla minimálně Olivia Newton-John přesvědčit v muzikálu Xanadu), stejnou výtku lze aplikovat i na dějovou stránku obsahu. Závan vážnějších momentů, jako je nechtěné těhotenství, nikterak nekárá nezodpovědnost nechráněného sexu a zcela vyšumí vedle základní dějové roviny milostného románku natvrdlého frajírka a introvertní blondýnky. Písničková bezstarostnost je ale natolik chytlavá, že po stržení vlnou se na jednoduchou zápletku snadno zapomene. Po Horečce sobotní noci dokázal mladý Travolta své taneční nadání a ani v kombinaci s hlasovým projevem to nedopadlo nejhůře. Oblíbenost díla vedle k natočení pokračování, které však navzdory účasti Michelle Pfeiffer zcela propadlo. Oprávněně. Původní dílo tak zůstalo nepokořeno a dodnes sbírá nové fanoušky jako namydlený blesk!

"When a guy picks a chick over his buddies, something's gotta be wrong. Come on, guys let's go for some pizza."

Sixteen Candles (1984) - 70%

Šestnáct svíček

A do hry se nám znovu vrací jméno Johna Hughese. Ve správném chronologickém řazení by se však mělo objevovat teprve poprvé, protože se vracíme na úplný začátek Hughesovi režijní kariéry. Před tím, než se do pamětí celých generací vryl svým nesmlouvavým obrazem Snídaňového klubu, stihl zapálit šestnáct svíček na dortu mladé Samanthy (kouzelně cynická Molly Ringwald). K narozeninám, na které většina příbuzenstva zapomněla. Spolu se zalíbením v populárního studenta Jakea (značně nevýrazný Michael Schoeffling), který je pečlivě sledován svou přítelkyní a o platonické lásce nemá ani tušení, se nejedná zrovna o ukázkovou oslavu. Zároveň je sama naháněna největším školním outsiderem (skvělý Anthony Michael Hall), ztrapňujícími poznámkami svých prarodičů a podivínským výměnným studentem Long Duc Dongem (Bonzai! Gedde Watanabe). Vymaní se ze stínu právě se vdávající sestry alespoň na školním večírku? A vzpomene si někdo na její důležitý den? 80. léta znovu útočí a opět dokazují, o jak plodnou dekádu se jednalo.

Budou narozeniny katastrofa nebo splněný sen?

John Hughes byl v žánru teenagerských tragikomedií jako ryba ve vodě. Dokázal pochopit pohnutky v hlavách dospívajících hrdinů a díky výborným volbám rolí hlavních představitelů dokázal tvořit díla nadčasová. Vosk ze Šestnácti svíček během let sice už značně odkapal, ale velmi přirozené herecké výkony a vtipné scény svědomitě zapouzdrovaly film do časové kapsle, čímž i s neodbytným nádechem ryzího filmařského vyprávění 80. let zůstaly příjemné pocity z jeho sledování zachované. Z Molly Ringwald a Anthony Michaela Halla se po tomto úspěchu zaslouženě staly ikonickými představiteli dobových teenagerů a není tak divu, že je Hughes obsadil i do svého následujícího snímku, Snídaňového klubu. Zajímavostí je i herecká účast mladičkého Johna Cusacka v jedné ze svých prvních rolí (respektive druhé a opět velice vedlejší) i jeho sestry Joany. Film přesto zůstává poněkud ve stínu slavnějších bratříčků, které jej přeci jenom v některých aspektech dokáží v ledasčem předčit. Z hlediska režijního debutu ale musíme uznat čistou esenci žánru, který v následujících letech měl doznat mnohých modifikací a časové evoluce. A zároveň ocenit i hudební stránku, kdy ještě v benevolentních dobách bylo beztrestně možné s radostí používat soundtrackové střípky z jiných filmových nebo seriálových děl. Film, kterému k zachování maximálního srdce patří opotřebovaná VHS kazeta z videopůjčovny by ale nemusel zůstat tolik opomíjen. I po třiceti letech dokáže pobavit.

"What's happenin', hot stuff?"

Mischief (1985) - 60%

Darebák

A máme tady dalšího zástupce retro poetiky. Darebák je typickým filmografickým dílem produkce 80. let, svým zasazením ale sází na osvědčená 50. léta. Doba zlatého věku mladých rebelů je zkrátka lákavá. Film televizního veterána Mela Damskiho je ale obecně ještě neznámější, než všechny ostatní snímky v tomto výčtu dohromady. Proto si zaslouží zmínit, neboť se jedná o poměrně zdařilý pokus, jak nahlédnout na specifické dospívání s odstupovou perspektivou. Hlavní role byla dle osvědčené formule věnována klasickému outsiderovi Jonathanovi (Doug McKeon), který se zahledí do dívky zcela mimo svůj rozsah působnosti. Platonická láska je tak realizována značně neumětelsky a ve značné míře spočívá v pouhém sledování a fantazírování zidealizované Marilynn (Kelly Preston). Do sousedství se ale právě přistěhoval pohledný rebel s motorkou a napomádovanou kšticí, který by mohl nesmělému Jonathanovi pomoci. Tajuplnému Genovi (Chris Nash) s neskrývanou oblibou filmového Rebela bez příčiny snadno podléhají dívky celého města, on však záhy nalezne zalíbení v zadané Bunny (Catherine Mary Stewart). Což je pochopitelně trnem v oku jejímu namyšlenému příteli. Jak dopadnou obě komplikované romantické linky a kdo je nakonec tím pravým darebákem?

Splněný sen jednoho Jonathana a tisíců diváků. Nebo ne?

Vadou na kráse celého vyprávění jsou především nedůvěryhodné charaktery a jejich nelogické rozhodování. Nikoho nelze zcela jasně označit za kladného hrdinu, neboť všichni zúčastnění myslí jen svou "jižnější" stranou mozku. Je tak poměrně snadné přestat s nimi na chvíli sympatizovat. Rozpolcenost nezachraňuje ani tak nahá Kelly Preston, jako spíš kompaktnost jednotlivých scének v ucelené epizodické dílo s prvky realismu. Tedy takového realismu, který nebylo v autentických 50. letech zrovna "košer" zobrazovat na plátnech kinosálů. Ve své podstatě se může jednat o dobové zabarvení, pravděpodobnějším scénářem je skutečnost stejnorodosti základních charakterů napříč všemi dekádami. Hormony přebírají nadvládu nad všemi dospívajícími jedinci bez ohledu na datum v kalendáři. Smysl rebelantů nebo touha po prvním sexu byla vždy stejná, změnil se jen způsob prezentace základních pudů ve filmovém průmyslu. Další revoluční vlna přišla o dekádu později, kdy otěže přebralo exploatační ztvárnění nahoty a humor odtekl do sfér fekálního bratříčka. Darebák se bez těch prvoplánových atributů dokázal obejít a přesto na jejich existenci upozornil. Nelze tvrdit, že by předběhl svou dobu, ale při kategorizaci zcela určitě nalézá své zasloužené místo v tomto žebříčku. Generační deziluze se tentokrát žádná nekoná, přesto, že se o to přísný Genův otec (Terry O'Quinn s vlasama!) snaží. Jako mládežnická povídka ale ustává zcela obstojně.

"I figured you'd think I was a sex fiend if I pulled out a rubber all of a sudden. Montgomery Clift would never do something like that"

Ferris Bueller's Day Off (1986) - 70%

Volný den Ferrise Buellera

A John Hughes znovu a naposledy (Podivnou vědu a Strýčka Bucka si ponechejme do jiných speciálů). Opět se můžeme přesvědčit o tom, jak v zámoří kultovně uctívané filmy jsou v naší krajině prakticky neznámé. Je pravda, že v dobách pozdních 80. let jsme jako národ měli zcela jiné starosti, než filmoví hrdinové kapitalistické Ameriky. A snadné ztotožnění tak nemohlo snadno přijít ani po otevření politicko-kulturních hranic jinam než na východ. Snímky jako Volný den Ferrise Buellera nepatřily ke žhavému zboží ilegálně pořizovaných videonahrávek a jeho popkulturní ukotvení tak bylo předem odsouzeno k nezájmu. Nyní s otevřenou myslí máme konečně možnost dohnat některé ztráty, mezi něž tento film nepochybně patří. Čím se zasloužil o svůj status? A lze jej uměle obnovit i bez hlediska časového zkreslení? To jsou otázky, na které není snadné odpovědět. Ferris Bueller se nachází na hranici generické teenagerské komedie 80. let a klasického rodinného videofilmu, které zahlcovaly i nás v první polovině 90. let. Když ale vypíchneme ty největší klady, zůstane nám zajímavý snímek, který by neměl ujít vaší pozornosti, když k němu bude příležitost.

Ferris ví, jak si užít volný den.

Základní premisa je velice jednoduchá. Ferris Bueller (Matthew Broderick) nechce do školy. Není tak nic snazšího, než nasimulovat nemoc, oklamat rodiče i kantory a užít si extra volný den. A když on, musí i jeho nejlepší kamarád Cameron (téměř třicetiletý "teenager" Alan Ruck) a dívka Sloane (Mia Sara). Začíná den plný dobrodružství, městských průvodů, muzeí, drahocenných Ferrari a pronásledování nedůvěřivým děkanem (Jeffrey Jones). Ten totiž ze všech sil usiluje o konečné odhalení Ferrisových podvodů. Ty štvou i Ferrisovu sestru Jeanie (ještě nehříšná tanečnice Jennifer Grey), jelikož na rozdíl od ní mu vždy projdou. Bláznivá komedie má největší sílu jednak v naprosto pohodovém vyprávění, tak i v technickém zpracování. Experimentální kamera a střih tvoří se syntezátorovou hudbou podezřele fungující symbiózu. Ozvláštňujícím prvkem jsou i Ferrisovy promluvy do kamery, určeny přímo divákovi. Nezapomenutelné jsou některé hlášky, scény (muzejní nebo průvodová scéna dnes patří do podobného filmového fondu jako Cruisovo tančení v Riskantním podniku) i hudba - především ústřední "Oh Yeah" od kapely Yello. Nestárnoucí kult potvrdil i samotný Broderick v super-bowlové reklamě z roku 2012. Stejně jako většinu západního folkloru ze specifických 80. let u nás snímek renesanci nemůže očekávat, ale pobavit může stejně. A přijde i mladičký Charlie Sheen v roli drogově závislého. Jaká ironie osudu...

"Life moves pretty fast. If you don't stop and look around once in a while, you could miss it."

Rushmore (1998) - 80%

Rushmore

Pro tentokrát zamíříme svou pozornost i do jiné oblasti amerických teen komedií. Při spojení pojmu komedie s režijním jménem Wesem Andersonem vzniká velmi netradiční dílo v porovnání s ostatními žánrovými kolegy. Velice specifický tvůrce nastavil se svým druhým celovečerním snímkem laťku, která do budoucích let bude udávat jeho osobitý styl a tradiční herecké obsazení. Za zvuku pečlivě seskládaného soundtracku a později tradičních kamerově-obrazových orgií vzniklo dílo o jednom zvláštním středoškolákovi Maxi Fischerovi (Jason Schwartzman). Na první pohled úspěšný prezident značného množství zájmových klubů s nevybíravým vyjadřováním předčasně dospělého jedince klame tělem, neboť je pro akademii Rushmore jedním z nejhorších studentů, nad kterým visí jako Damoklův meč hrozba vyhazovu. Situace se ještě zkomplikuje s mladou učitelkou Rosemary (Olivia Williams), do které se bezhlavě zamiluje. A bohužel, stejné pobláznění potká i jeho kamaráda Hermana (Bill Murray), ocelářského magnáta a přeci jenom bližší věkovou skupinu. Začíná boj o přízeň, lásku, uznání i pochopení, vše v poetických kulisách hořkosladkého humoru.

Obrázek, který mluví za vše.

Dospívání není nikdy jednoduché, což souvisí i s prvními láskami. Pokud je platonická láska předurčena k neúspěchu od samotného začátku, je to pochopitelně o to těžší. Případy objevené náklonnosti studenta ke kantorovi (analogicky pochopitelně i studentky ke kantorovi) nejsou v realitě zdaleka ojedinělé. Když se takového tématu chopí člověk jako Wes Anderson, povznese jej do nové, surrealistické úrovně i při zachování původních základních znaků. Díky netradičnímu vyprávění upoutá pozornost a metá jednotlivé vtipy značně ojedinělým způsobem. Jak jsem balil učitelku tak určitě patří dosud k jeho kariérním vrcholům, které předčí snad jen Fantastický pan lišák nebo Až vyjde měsíc. Z herecké gardy se dostaví i bratří Wilsonové (Luke a Owen), čímž je kouzlo Andersonova vesmíru téměř dokonáno. Minimálně dokazuje, že okoralý a předvídatelný žánr romantických komedií ze školního prostředí nemusí být nutně stále stejný a s obehranými tématy. Navíc, účast Billa Murraye automaticky zvyšuje "cool" faktor téměř každého filmu. Volba je potom jasná, jako postavit na akademické půdě obrovské akvárium.

"Maybe I'm spending too much of my time starting up clubs and putting on plays. I should probably be trying harder to score chicks."

10 Things I Hate About You (1999) - 70%

10 důvodů proč...

Říká se, že díla slavného renesančního dramatika Williama Shakespeara jsou nadčasová. Respektive jejich náměty. Když přihlédneme jen k nesčetným variacím na příběh Romea a Julie, nelze s tím nesouhlasit. Ve filmu Deset důvodů, proč tě nenávidím si tvůrci vzali na paškál Zkrocení zlé ženy a velmi volně jej nasadili na středoškolské prostředí. Výsledek? Velice povedený! Námětově lze namítat očividnou předvídatelnost, ale přesto je snímek Gila Jungera alespoň o úroveň nad všemi ostatními romantickými komediemi ze střední školy. Nebo alespoň důstojně reprezentuje krystalicky čistou podobu námětového subžánru. Oplzlosti a fekální humor ještě neznamenali automatické ingredience tohoto typu filmů a z jasně daného příběhu s jasně danou lokalizací vyčnívají jednotlivé památné scény. Ať už se jedná o povedené gagy, romatické výjevy, nebo emotivní chvíle. Vše funguje pak především díky hereckému obsazení (afroamerický učitel literatury!) a zručné naraci. A o čem že film vlastně je?

Jeden člověk na obrázku se pokusí zničit Gotham, druhý jej zachránit...

Dvě sestry nemohou být odlišnější. Bianca (Larisa Oleynik, představitelka Alex Mackové ve stejnojmenném seriálu) je na škole populární a rozhodně nemá nouzi o zástupy nápadníků. Jedním z nich je i nováček Cameron (Joseph Gordon-Levitt). Jenomže je tady problém. Jednak je Cameron poněkud nesvůj, co se týče randění, ale především má Bianca aktuálně otcem zadané ultimátum - žádné schůzky, dokud si její sestra Kat (Julia Stiles) nenajde chlapce. Kamenem úrazu je skutečnost, že přes Katinu povahu je téměř nemožné najít jí adekvátní protějšek. Cameronovým východiskem je nakonec uplacení místního podivínského drsňáka Patricka (Heath Ledger), jehož čeká nelehký úkol - zkrocení "zlé" ženy Kat. Díky správně jiskřivé chemii mezi představenými nakonec fungují i notně ohraná témata a jejich očekávaná vyústění. A stejně jako nekonečné souboje odlišných skupin a zakázané lásky mezi Kapulety a Monteky v nesčetných variacích funguje i předloha o nalezení té správné cesty k srdci zdánlivě nepřístupné ženy / dívky. Deset důvodů, proč tě nenávidím je vhodným odrazovým můstkem pro všechny ty středoškoláky s hlavou v oblacích a snech o pravé, nefalšované lásce. A svou příjemnou aktuálnost neztrácí ani s přibývajícími léty. Na motivy filmu vznikl i stejnojmenný seriál, který však už nikoho nezajímal.

"I hate the way you talk to me, and the way you cut your hair. I hate the way you drive my car. I hate it when you stare. I hate your big dumb combat boots, and the way you read my mind. I hate you so much it makes me sick; it even makes me rhyme. I hate it, I hate the way you're always right. I hate it when you lie. I hate it when you make me laugh, even worse when you make me cry. I hate it when you're not around, and the fact that you didn't call. But mostly I hate the way I don't hate you. Not even close, not even a little bit, not even at all."

American Pie (1999) - 75%

Prci, prci, prcičky

Novodobá klasika, která ve výčtu rozhodně nesmí chybět. Jako dvousečná zbraň dokázala změnit specifický žánr a přetvořit jej na dílo hodné mládeží následujícího století. Nebývalou popularitou však strhla k nadměrné činnosti ostatní průměrné filmaře, kterým ke štěstí stačily kontakty na mladé rádoby-herečky s nebývalou přijatelností shodit před kamerou nějaký ten kus oblečení. Prci, prci, prcičky (ehm, opravdu inovativní český název, vděčící za svou existenci názvu filmu Věry Chytilové Pasti, pasti, pastičky z předcházejícího roku) nasadily novou laťku a jasně definovaly, jakým způsobem se v následujících letech budou odvíjet středoškolské komedie. Drogy, sex a rock 'n' roll v plné parádě a bez ostychu. Svou nevybíravou otevřeností se "Americký koláč" trefil přesně do nátury dospívající mládeže nového milénia, které zajímalo jenom jak se dostat k alkoholu a k povolným slečnám. Ještě než se stačila strhnout lavina neinovativního parazitování, měl na rozdíl od ostatních napodobitelů jakousi duši. Základní přátelskou chemii a konec konců i řadu ryze romantických dějových linek s v základu nepubertálními myšlenkami.

Jimův otec se zkrátka klepat nenaučí...

V základu máme čtyři rozličné kamarády, Jima (Jason Biggs), Oze (Chris Klein), Kevina (Thomas Ian Nicholas) a Finche (Eddie Kaye Thomas), kteří by rádi přišli o panictví do promocí. A každý na to jde po svém. Jim by rád skóroval u zahraniční ("české"!) studentky Nadii (Shannon Elizabeth), Oz u sborové zpěvačky Heather (Mena Suvari), Kevin u své přítelkyně Vicky (Tara Reid) a Finch u kohokoliv jiného. Mezitím v okolí krouží sexuální predátor Stifler (Seann William Scott), nevinně vypadající sboristka Michelle (Alyson Hannigan), či Jimův otec s nenahraditelnou vlastností přijít v nevhodný okamžik a svými radami jej ještě značně vylepšít (Eugene Levy). Zkrátka velké množství postav, jejichž výčet ještě není zdaleka kompletní. Co je ale důležité, všechny mají ve filmu svůj důležitý prostor a dokonale pasují do celkové skládačky. Interakce je bezchybná, přinášející celou řadu památných scén, celé za doprovodu hudby typicky garážových rockových kapel alternativních 90. let. Nadměrný úspěch vyústil v nastartování celé série - dvou přímých pokračování (s víceméně standardně drženou kvalitativní laťkou), čtyř podprůměrných direct-to-dvd filmů (které pojila se základní sérií jenom přítomnost  Eugena Levyho a nějakého Stiflerova příbuzného) a jednoho regulérního, krásně nostalgického filmového srazu. Prcičky se staly pojmem. Takovým, který i přes nastupující vlnu fekálního humoru dokázal ustát i na bázi vděčných hereckých výkonů a povedených gagů. Teenagerské komedie od této chvíle už nikdy neměly být stejné. Ale paradoxně byly o to stejnější...

"I'm a sophisticated sex robot, sent back in time to change the future for one lucky lady."

The Girl Next Door (2004) - 70%

Sexbomba od vedle

Po prcičkovském průlomu byl filmový průmysl postaven vzhůru nohama. Celosvětové šílenství začalo prodávat filmy přes nahotu více, než kdy předtím. Jen se čím dál tím častěji zapomínalo na něco, čemu se říká děj. V záplavě identických snímků začalo být raritou nalézt alespoň trochu originální námět. Něco takového se povedlo v roce 2004 Sexbombě od vedle. Přestože se kolem oblíbeného tématu panicovaté střední školy a všudypřítomného sexu kroužilo ještě v těsnější blízkosti, nebyl výsledek zdaleka tak vulgární. A to i za předpokladu, že se filmu zhostil Luke Greenfield, režisér, jehož předchozím filmem bylo Zvíře s Robem Schneiderem. Tentokrát se před kamerami sešla zajímavější sestava herců a hereček, kteří dostali do rukou poměrně inteligentní scénář. Matthew (Emile Hirsch) žil dosud ničím zajímavý život, díky němuž nemá moc na co vzpomínat. Dvojice kamarádů Eli (Chris Marquette) a Klitz (Paul Dano) tuto situaci také neposouvají příliš dopředu. Vše se má změnit přistěhováním nové sousedky, velice pohledné Danielle (Elisha Cuthbert). Velká romance je na spadnutí. Konfrontace začíná ale teprve až se zjištěním, že tato "sexbomba od vedle" je bývalou (?) pornoherečkou. Jak se s tímto objevem Matt popere? Stojí Danielle za trochu riskování a překonání sebe sama?

....

Film je v podstatě tradiční romantickou komedií, kdy k sobě hledají cestu dva zdánlivě rozdílné elementy, kteří si trasou projdou několika klasickými vývojovými stádii. Zapojením pornoprůmyslu je celá premisa ozvláštněna a přináší prostor pro celou řadu povedených nápadů. Podobný námět můžeme zpozorovat například i u Riskantního podniku, byť zde je využit více a lépe. Za nejkladnější obhajobu filmu by se dalo považovat základní tvrzení, že Emile Hirsch je dobrým hercem a Elisha Cuthbert je zatraceně sexy, zanechávajíc éru Populární mechaniky pro děti daleko za svým sexappealem. Přičtěte si k tomu zábavnou vedlejší roli nasupeného porno producenta Kellyho (Timothy Olyphant) a výsledkem by mělo být jasné přesvědčení o základních kvalitách filmu, respektive přesvědčení o věnované šanci k prvnímu shlédnutí. Sexbomba od vedle je teenagerskou romantickou komedií, ale přesto nezapadá do škatulky ostatních výtvorů. Což je jedině dobře, dokáže obstát sama o sobě a vyčnívat z davu průměrných a obsahově stejných filmů. A ještě jednou zcela neobjektivní poznámka - Elisha Cuthbert. Ten film by se vyplatilo vidět, i kdyby byl v jádru špatný. Naštěstí není.

"Friends don't fuck with each other's business."

Mean Girls (2004) - 60%

Protivný, sprostý holky

Co ve výčtu dělá film s průšvihářkou Lindsay Lohan? Navzdory všem předsudkům zde má své opodstatněné místo. Prostředí střední školy totiž není ničím jiným, než vlastním uzavřeným prostorem divočiny, ve kterém platí pevně stanovená pravidla. A kdo se s nimi pokusí něco udělat, tvrdě za to zaplatí. Jedná se o prostory, v něž se střetávají zástupci jednotlivých subkultur. Některé s jinými vycházejí dobře, jiné se nemůžou ze své podstaty vystát. Takový je řád a s jako takovým je nakládáno napříč všemi díly z tohoto specifického prostředí. To, že v reálném světě se jedná o škatulkování bolestivé, přinášející více problémů než zábavy, je věc jiná. Nyní se pohybujeme v prostorách stříbrného plátna, kde bylo vždy zábavné bančit nerdy, randit s roztleskávačkama a probendit studia jen díky sportovnímu stipendiu. Film Protivný sprostý holky se zaměřil na jednu velmi očividnou skupinu - "bitches". Pokusí se její ideologické základy rozložit, nebo svou existencí jen potvrdí jejich existenci? Odpověď se nachází přesně uprostřed.

Very merry christmas!

Díky scénáristickému nadání jedné z nejzábavnějších dam současného Hollywoodu Tině Fey vznikl snímek s celou řadou povedených momentů. V úplném základu vypráví o dívce Cady (Lindsay Lohan), která prožila mládí v africké divočině, daleko od standardního formátu vyučovacího systému. Příchod na klasickou střední školu je tak velmi záludný a zmatený. Brzy přichází na parafrázi s živočišnou říší skutečné divočiny, což jí ale situaci nikterak neulehčuje. A to ani v případě, kdy se dostane do party populárních, ale zlých holek. Jak s touto parafrází nadále nakládat? To je otázka, kterou se nevyplatí po polovině filmu vůbec klást. Jakkoliv se mohl zdát být začátek svěžím a originálním, ve druhé části spadne do nijak odlišného průměru. Na scénu přichází milostná zápletka, komplikovaná bývalým vztahem a také členstvím v několika subkulturních skupinách, které se navzájem negují. Moralizující hodnota o správnosti rozhodnutí a jejich následcích nepřináší naprosto nic nového a přeslazený happy end popírá zajímavě budované základy. Bohužel o tom je drtivá většina žánrově spřízněných filmů, mezi kterými ale stále můžeme Protivný sprostý holky řadit k mírnému nadprůměru. A to ať díky občasným scénáristickým zábleskům povedených fórů, tak díky obsazení protivných sprostých holek. Můžeme spatřit Rachel McAdams, Lacey Chabert nebo Amandu Seyfried v rolích, díky kterým se filmu vyplatí dát šanci. Výsledek vás buď uspokojí, nebo minimálně příliš neotráví. Zato pokračování se raději obloukem vyhněte.

"Halloween is the one night a year when girls can dress like a total slut and no other girls can say anything about it."

Superbad (2007) - 75%

Superbad

Že skomírající žánr už nemůže přinést nic nového? Chyba lávky! Obdobným způsobem, jako před lety Prcičky, zasáhl pole teenagerských komedií tajfun Judda Apatowa. Producenta typických komedií, které v určitém momentě převzaly štafetu nad slábnoucím tandemem Frat Packu. Nevybíravý humor a rotující herci po různých postech vytvořili určitou značku, kterou buď budete milovat, nebo nesnášet. Správnější je však první varianta. A o čem vlastně Superbad je? Mno, o trojici přátel, kterým končí slastné období střední školy, mají před sebou večírek a rádi by se zbavili svého závaží v podobě panictví. Hm, potud nikterak obohacující námět... Z vln průměru jej ale prudce vystřeluje scénáristické rodeo, chrlící jeden vtipný moment za druhým. Je náhodou, že Seth (Jonah Hill) a Evan (Michael Cera) mají stejná jména jako hlavní pisálci, Seth Rogen a Evan Goldberg? Jistě, že ne, tady ve psaní dopomáhal scénárista nejvděčnější - život. Dobrodružná cesta za sehnáním alkoholických nápojů a obšťastnění místních krasavic (Martha MacIsaac a Emma Stone) nezačne zrovna nejlépe, společný kamarád Fogell (Christopher Mintz-Plasse) se hned zkraje nachází v rukách strážců zákona s falešnou občankou na jméno McLovin...

Oslí můstek na buddy-cop speciál?

Bláznivé eskapády ale tímto incidentem teprve vznikají a postupně na sebe nabalují podobu, se kterou nikdo rozhodně nechtěl počítat. Superbad je obdobným případem jako American Pie i přístupem diváků. Jeden tábor film hatí pro jeho všudypřítomnou a zbytečnou vulgaritu, druhý tábor se dokáže přes tyto očividné vlastnosti dále a užít si příběh skrytý pod tímto negativním pozlátkem. Z hlediska záznamu aktuálního chování dospívající mládeže se však jedná o velice akruální snímek. Hlavní představitelé také překvapivě vypadají na věk hrdinů, které představují, což už je v rámci teenagerských komedií pomalu rarita. Navíc, veškeré dění obohacují svými břitkými komentáři, díky kterým vyzní cynická absurdita některých z nich o to peprněji. Superbad je zkrátka novodobou klasikou, kterou je potřeba s přibývajícími lety docenit. Ne pro neoriginalitu dějového rámce, ale pro možnosti, se kterými s ním lze nakládat. Když to dokázal Greg Mottola, proč to nedokáží ostatní? Ze škatulky se lze vymanit i bez drastických změn, jen to chce dát si s tím práci. A nebo mít kupu povedených vzpomínek se schopností je vhodně reprodukovat na listu papíru. Tak či tak, žánr teenagerských komedií je nesmrtelný a za každými stahujícími se mračny se nachází slunce, které zatuchlou krajinu na čas opět zahřeje.

"This plan's been fucked since Jump Street."