Star Trek: Do temnoty |
V návaznosti na předcházející díl se nacházíme přesně přesně ve stejném interaktivním prostředí, které jsme naposledy opouštěli. Horlivý kapitán Kirk je stále nezvladatelný floutek s nabubřelým egem, ale velkým srdcem. Rebelující povaha mladého lídra vesmírné kocábky přivádí jeho nejbližší do nebezpečných situací a nás diváky vtahuje z jednoho dobrodružství do druhého. Ale není dobrodružství bez nebezpečí. A že toho čeká v blízké budoucnosti dost. Díky rozvinutému meziplanetárnímu cestování stojí lidstvo na prahu války s mimozemskou rasou Klingonů, ale skutečná hrozba jde tentokrát zevnitř. Nenadálé teroristické útoky tajemného Johna Harrisona (Benedict Cumberbatch) velmi rychle a snadno vzbudí vášně a primárním cílem integalaktické flotily se stává jeho dopadení. A to i za cenu, že by se měl schovávat v zapovězeném prostředí klingonské planety Kronos. Enterprise se tak vydává na svou další, velmi nebezpečnou misi...
Premisa je jasná a zřetelně definuje rámování pro CGI orgie. Na příbězích podobně laděných žánrů jde většinou spíše až v druhé řadě, zde je to trochu komplikovanější. Především vzhledem k sáhodlouhé historii Star Treku a fenomenálnímu kultu, který kolem něj vznikl. Když v post-éře boomu sci-fi žánru po klasických 50. letech přišel v roce 1966 televizní seriál o posádce jedné talířovité vesmírné lodi, nikdo nemohl tušit budoucí úspěch takového rozsahu. Z Williama Shatnera a Leonarda Nimoye (původních představitelů Kirka a Spocka) se prakticky přes noc stali hvězdy, které z této slávy žijí v podstatě dodnes. Několikrát obnovený seriál, deset celovečerních filmů, celá řada spin-offů a rychle adaptovaná vlna merchandisingu způsobila velký poprask. (Ne)stárnoucí klasika má své uznání u nostalgických fanoušků, tak i u těch nových, byť s lehce nadneseným nádechem uznávání díla pro jeho nechtěnou zábavnost a přinejmenším úsměvné herecké výkony. Snaha obnovit slávu značky pro nové tisíciletí nebyla jednoduchá, přesto se jí zhostil pionýr J.J. Abrams s vervou a pílí. Výsledek byl vyváženým kompromisem mezi nezneuctěním díla a jeho přiměřené modernizaci.
Pokračování s názvem Star Trek: Do temnoty však na tomto kompromisu začíná ztrácet pomyslný balanc. Značné odkazování na asi nejslavnější celovečerní adaptaci seriálu, natočenou v 80. letech jako druhé velkoformátové dobrodružství pochopí jenom znalí, zatímco ostatní zůstanou naladěni jen na velmi předpovídatelné vlně popcornového bijáku. Na překvapivé zvraty se tak nehraje, přestože (nebo protože?) se na scénáři spolupodílel Abramsův pisálek Damon Lindelof. Hraje se na efekt, což ale není u sci-fi nikdy na škodu. V tomto ohledu je třeba před režijními schopnostmi smeknout, když dojde na epično, je servírováno na stříbrném podnose. Demolice Londýna a San Francisca spolu s rozpady vesmírných lodí zachyceny citlivě velkolepě, k čemuž dost pomáhá hudební stránka dvorního skladatele Michaela Giacchiana (který se nezdráhá vypůjčovat i hudební náznaky svých předchůdců Jerry Goldsmitha a Jamese Hornera). Surové bitky s "nadčlověkem" Johnem Harrisonem rovněž stojí za pozornost. Bohužel je nejhustější koncentrace takto povedené akce nahromaděna ve zhruba závěrečné půlhodině. Notná část děje je zpočátku jenom výplňová konverzační vata plná srdceryvných debat a proslovům do duše.
Protiváhou jednoduchého a neinovativního příběhu jsou jednoznačně postavy. Paradoxně ty vedlejší nebo záporné. Když se staronová posádka dávala v prvním filmu restartu/rebootu dohromady, působila probíhající syntéza obdobně, jako kterýkoliv superhrdinský origin. Možná schémovitě, ale s potěšující hodnotou zrodu něčeho známého a oblíbeného. Jednotlivé charaktery měly svůj prostor představit se a zapadnout do nové rodiny. Zde už "jenom" fungují, přičemž by se bez jejich existence film po příběhové stránce naprosto obešel. Což není nic jiného, než jen mrhání scénáristickým potenciálem. Přítomní jsou všichni, Uhura (Zoe Saldana), Bones (Karl Urban), Scotty (Simon Pegg) Sulu (John Cho), Chekov (Anton Yelchin) a posádku navíc obohatí Carol (Alice Eve), jejíž hlavní úlohou je svléknout se do spodního prádla pro trailerovou kampaň. Přesto drtivá většina času je (z poměrně pochopitelných důvodů) věnována trojici Chrise Pine (nejslabší herecký článek), Zachary Quinto (nepřirozený emoční vývoj) a Benedict Cumberbatch (zdaleka nejsilnější článek filmu). Sherlock nový Star Trek zcela ovládl svým osobitým pojetím chladnokrevného záporáka, kterému krapet přehrávání napomáhá k nefalšovanému arcipadoušství. Nelze se ale ubránit dojmu, že jeho celkový impakt mohl být sepsán ještě o trochu výrazněji.
Star Trek: Do temnoty není špatným filmem. Řemeslná stránka je zvládnutá na výbornou a pro začínající blockbusterovou sezónu jde spolu se třetím Iron Manem o poměrně kvalitní začátek. Schizofrenie zaměření ale bohužel představuje krok zpátky ve slušně rozjetém restartu série. Možná při objevování neznámých koutů vesmíru a pomyslném navázáním na ducha původního seriálu bude fantazie rozvinuta do nových sfér a opět vznikne kompaktní dílo. Tento sequel jím bohužel není, což je věčná škoda.
SPOILER ALERT: "KHHHHHHHHHAAAAAAAAAAAAANNNN!"
0 komentářů:
Okomentovat