Metavyprávění Sedmi psychopatů? Několikaúrovňový děj Inception? Pseudo-dokumenty Ricky Gervaise, jako Extras nebo Life's Too Short? Kdepak. Cenu za nejzašmodrchanější film s velmi tenkou hranicí mezi pravdou a fikcí získává český film Polsi film! Hm, a recenze je sama zmatená už od úvodního odstavce. To však není uměleckým záměrem, nýbrž strohým konstatováním holých faktů. Až dojde na část s letmým popisem hlavního děje, to teprve začne čardáš. Jak hodně sofistikované dílo se podařilo vytvořit Marku Najbrtovi, na to se podíváme právě teď.
Říká vám něco Komediograf? V roce 2003 vznikl tento experimentální kabaret za účasti herců, kamarádů a spolužáků z JAMU Tomáše Matonohy, Pavla Lišky, Josefa Poláška a Marka Daniela. Skeče různých kvalit oslovila především více undergroundové publikum a jak to tak bývá, nenápadně vznikl takový malý kult. Poté šli herci svými cestami, ať už filmovými, seriálovými nebo reklamními. Co ale kdyby někoho z bývalé party napadlo obnovit slávu tohoto uskupení, dal dohromady všechny kolegy a společně natočili jeden celovečerní díl onoho Komediografu? Sláva, dobré recenze a inkasovaní peněz, pak už to jde přeci snadno. Co ale místo samotného snímku natočit film o vzniku tohoto potenciálního produktu? Kde herci hrají sami sebe a hranice mezi realitou a fikcí je stírána? A na co se to vlastně díváme?
"Ty vole, to bude film jako Brno!"
Pokud se necháme unášet vlnou filmového vyprávění, je vysvětlení o trochu srozumitelnější. Tomáš Matonoha nemá po skončení Comebacku do čeho píchnout, a tak se rozhodne svolat své kamarády a v česko-polské koprodukci natočit celovečerní film. Polášek i Liška souhlasí, s Markem Danielem je to těžší. Jeho nevyzpytatelná postava s vytvořeným pološíleným alteregem Havlátem přináší na scénu cholerický temperament a může celý projekt poslat k ledu. Jenomže režisér filmu vidí právě v Havlátovi onen potřebný živelný element a neváhá tak naplno využívat nabízeného potenciálu. Režiséra si zde nezahrál nikdo jiný, než Jan Budař. Spolu se štábem vyrážejí natáčet do levnějšího Polska a řada eskapád může začít.
Jana Plodková, nehrající Janu Plodkovou, ale produkční
Je s podivem, jak moc český výtvor scénáristických nováčků Benjamina Tučka a Roberta Geislera připomíná tvorbu Charlieho Kaufmana, třeba takové Synecdoche, New York. Pokud tento formát smícháme s televizní a komediální verzí pokroucené reality trpaslíka Warwicka Davise, hrubý obrys Polskiho filmu je na světě. Ve většině času nelze s jistotou odhadnout, co je součástí filmu, co je součástí filmu ve filmu a co navíc dokáže překročit mez filmu do skutečného světa herců mezi námi. Situaci neulehčují ani dokumentární bloky typických monologů do kamery, které dokáží popřít smyšlenou úroveň předchozí scény lusknutím prstů. Unikátním způsobem tam zároveň vzniká film ve filmu, film o filmu a film o filmu ve filmu. Sofistikované a překombinované? Ano i ne. Avantgardní záměr je jasný i přes lehkou nejistotu a nijak nenarušuje to hlavní - zábavu a snahu pobavit diváka.
Honzo, nemrač se, příští hostování Českých lvů bude určitě lepší.
Polski film je v první řadě zábavná komedie. Ono přídavné jméno "zábavná" je v případě české kinematografie celkem důležité. Nejedná se o prvoplánový humor pro širokou masu diváků, ale o sebeuvědomělou satiru s prvky jasného improvizačního humoru. Ten dodá celému filmu na uvěřitelnosti a milých sympatií. Když Matonoha přiznává své toporné herectví v Comebacku, když se Liška vyrovnává s rozvodem s Kristýnou a svou nesrozumitelnou výslovností (neskrytá reklama na navigaci Dynavix), nebo když si Jana Plodková stěžuje na roli, kterou ve filmu dostala, to vše pomáhá k příznivějšímu přijetí diváckou obcí. Ta nesleduje jen příběhy charakterů, ale příběhy skutečných herců, skutečných lidí, které (byť zprostředkovaně) zná. Aniž by si během sledování uvědomovala, že i zdánlivá realita je jen odrazem fikce. Jak sám Pavel Liška ve filmu tvrdí: "Tohle třeba není pravda, i když to je pravda.", což je filozofií celého filmu.
Polská femma fatale, Katarzyna Zawadzka.
Genialitu díla trochu podkopává poslední třetina snímku. Natáčení na černo, obcházející exekutor a ostatní nebezpeční vymahači, schizofrenické výjevy Daniela/Havláta, to vše posouvá film na jinou úroveň, než kterou se dařilo budovat v prvních dvou třetinách. A to ne příliš zajímavou, zato o to víc "jinou" a odtrženou od reality. Tento záměr konečného zacyklení a pohlcení filmem samotným jako médiem je sice dramaticky pochopitelně eskalován, původní kouzlo se však poněkud vytrácí. Z celkového hlediska však můžeme hrdě považovat Polski film za jeden z nejoriginálnějších, nejodvážnějších a nejvtipnějších českých výtvorů posledních let. Pověstný český humor (jak polští producenti rádi připomínají) možná nesedne každému a s tímto subjektivním problémem nelze nic dělat. Kdo je naladěn na tu správnou notu, ten se na ní poveze téměř až do samotného konce a s povděkem uzná, jak výjimečný a dobře citovatelný film vznikl. Touhu po nášupu mohou pak zmírňovat střípky z natáčení a filmy o filmu, u kterých nakonec není ani jasné, zda se nejedná spíše o vystřižené scény. Zkrátka, oba palce nahoru! A škoda neproměnění žádné z nominací na Českého lva...
Tomáš: „Hele, tady o nás píšou.” Marek: „Už?” Tomáš: „No, Budař, Liška, Matonoha: Proč točej Polski film? Mirka Spáčilová” Pepík: „No já tam nejsem napsanej.” Marek: „No ty vole, já tam nejsem ani na fotce.”
.jpg)
0 komentářů:
Okomentovat