Frankenweenie (2012) - 75%

Frankenweenie

Už u ParaNormana jsme nakousli podivné tendence tvůrců animovaných filmů k odkazování na předešlé dekády popkultury. Většinou se jednalo o filmy svou náturou cílené na nejmladší skupinu diváků, která tyto snahy nemůže ocenit. Dospělí naopak neocení jednoduchou naraci a infantilní zápletky. Nejlépe z tohoto rozkolu vybruslil Tim Burton s jeho znovu-oživlým námětem Frankensteinova monstrpsa Freankenweenieho. Jeho (nejenom) loutkové filmy s goticky-hororovou atmosférou a černým humorem byly vždy určené pro odrostlejší publikum. Nezašel ale v tomto případě příliš daleko? Či ještě vhodnější otázka - nerecykluje své vlastní vyprávěcí postupy už příliš okatě a bez invencí?

Děj filmu Frankenweenie vychází z Burtonova krátkometrážního hraného filmu stejného názvu z roku 1984. V hlavní roli se představil mladý a nadšený amatérský filmař Vincent Frankenstein (Barret Oliver, známý především jako Bastian z Nekonečného příběhu z téhož roku) a jeho herecká hvězda pes Sparky. Jednoho dne dojde k nešťastné tragédii, kdy domácí mazlíček potká svůj osud pod spoilerem projíždějícího automobilu. Smutek přeruší až nápad oživení elektrickým proudem. Což se po vzoru klasickým hororům povede a Sparky je zpátky přiveden k životu. Ale jako v každé správné hororové poctě musí dojít k nepochopení a veřejnému lynčování nebohého psíka. O to se postarají sousedé, kteří považují psa za hrozbu...

Už úvodní titulky navodí správnou atmosféru.

Na prostoru třiceti minut byl odvyprávěn celý příběh jasně a zřetelně. Černobílý vizuál a neustále přítomná hudba Michaela Convertina a Davida Newmana vykreslili nezaměnitelnou atmosféru filmového vizionáře Tima Burtona a předpověděli jeho následovný profesní vývoj. V tomto krátkém filmu se mihne ještě několik známých tváří, pana a paní Frankensteinovi si zahráli Daniel Stern (lupič Marv ze Sám Doma) a Shelley Duvall (Wendy z Osvícení), v malé roli dívky se sousedství můžeme spatřit budoucí velkou filmařku Sofia Coppolu. Tim Burton natočil Frankenweenieho za sumu jednoho milionu dolarů a to se společnosti Walta Disneye (pod kterou v té době pracoval) moc nezamlouvalo. Příliš temný snímek označilo vedení za nevhodný pro děti a za záminkou plýtvání peněz Burtona propustili ze svého područí. Paradoxní situace nastává v roce 2010, kdy po společné dohodě došlo na opětovnou spolupráci na pestrobarevném snímku Alenka v říši divů. Miliardové tržby dovolily podivínskému režisérovi prosazení celovečerního remaku svého krátkometrážního díla, a tak pod hrdou Disneyovskou produkcí přichází Frankenweenie konečně i do kin. Zelené papírky dokáží snadno měnit názory.

Neposlušné děcko, nejdřív schovává na půdě ukradenou knihu, pak oživlého psa...

A nyní se už nacházíme v roce 2012. Poznávací znamení pana režiséra je všeobecně známo a dostalo se do nezáviděníhodné slepé uličky. Opakované motivy a předvídatelné obsazení se začalo nezastavitelně zajídat. Byla volba návratu ke kořenům tou nejsprávnější? A jak vůbec vytěžit z půlhodinového díla celovečerní námět, bez zbytečného natahování? Frankenweenie obsahuje celou zápletku ze svého předchůdce a celou řadu konkrétních záběrů zdařile rekonstruuje. Zároveň musela vzniknout i nová, podpůrná dějová linka. Ta se zabývá školním vědeckým projektem a vynalézavými spolužáky. Jakmile se dozví, že Sparky je opět přiveden k životu, hodlají získané know-how použít i ve vlastní prospěch. Kombinace mrtvých mazlíčků a elektrického výboje nedopadnou dle plánu a městečko začne zužovat skutečný teror. Odvrátí Victor a Sparky blížící se katastrofu?

Chcete mě?

Netřeba zdůrazňovat, že tentokrát má film podobu stop-motion loutkového filmu. Část své narativní lehkosti ztratil s přidanými zápletkami a jejich zbytnost je celkem zdát. Otevřela se tím však další cesta k pokloně klasickému hororovému žánru. Tentokrát tomu nejklasičtějšímu. Ústřední postavy vizuálně připomínají monstra studia Universal z přelomu 30. a 40. let minulého století (ačkoliv se jedná jen o samoúčelné vizuální pocty bez hlubšího smyslu), oživlé mrtvoly domácích mazlíčků pak pak dodají mírně ztracenému tempu nový dech a hororové napětí. A možná přijde i Gamera... Právě finále probouzí k životu i celý film a vzbuzuje i nějaké napětí. Díky němu nakonec uspěje i nově našroubovaná zápletka.

Netradiční skladba individuí.

Úroveň technického zpracování mírně zaostává za svým konkurentem ParaNormanem, ale i za vlastními díly, jako je Mrtvá nevěsta nebo dokonce 20 let staré Ukradené Vánoce. Jednoduchý děj a jeho budování tento fakt naštěstí částečně kompenzuje. Dokonale zapadá do universa Tima Burtona, což někteří mohou považovat za velké plus, jiní jsou na tento ohraný styl už možná alergičtí. Danny Elfman opět doprovází film po hudební stránce a ačkoliv se velmi snaží, žádné zapamatováníhodné téma tentokrát neprodukuje. Krystalicky čistou esenci žánru narušuje jen nepřítomnost hlasové podpory Johnny Deppa nebo Helen Bonham Carter. Zato se sešla jiná parta, která v minulosti s režisérem pracovala. Winona Ryder a Catherine O’Hara (Beetlejuice), Martin Short (Mars útočí!) nebo Martin Landau (Ed Wood).

Senior Mutant Zombie Turtle!

Film je nominován na Oscara za nejlepší animovaný film roku a nejspíše především proto, že akademikům hraje na nostalgickou strunu (no a taky proto, že konkurence nebyla poměrně slabá). Rozkol v cílovém divákovi vyhrává Frankenweenie ve prospěch dospělého jedince, který je schopen rozpoznat většinu filmařských citací, ví, kdo je Vincent Price a je příznivcem klasických černobílých hororů. A taky Burtonovského stylu, ne nepodobnému třeba Střihorukému Edwardovi. Skutečnost sázky na jistotu snižuje možnost originality, ale není očekáváním nic dlužná. Krátkometrážní podoba filmu je kvalitnější, animovaný remake za ní naštěstí příliš nezaostává a přináší do hry nové elementy. A v přehlídce animovaných děl minulého roku rozhodně patří mezi ty nejzajímavější kousky.

P.S.: Celý krátkometrážní film z roku 1984 (spolu s loutkovým kraťasem Vincent) lze shlédnout zde.

"When you loose someone you love they move into a special place in your heart."