Rise of the Guardians (2012) - 70%

Legendární parta

Posledním filmem malého-týdenního-animovaného speciálu je v pořadí druhý film studia Dreamworks za rok 2012 - Legendární parta. Nevšední týmovky táhnou, jak jsme se o tom mohli již mnohokrát přesvědčit. Jak ale využít tohoto potenciálu pro potěšení dětí? Shrekova kombinace pohádkových motivů a postav přeci jenom cílila především na dospělejší obecenstvo. A tak došla řada na fiktivní magické bytosti, které dbají na bezpečnost dětí a naplňují jejich malá-velká srdce elementárními radostmi a fantazií. Řeč je o patronech, strážcích, jako je Santa Claus, velikonoční zajíček nebo zoubková víla. Tentokrát se musí znovu sjednotit, bez ohledu na datum v kalendáři, a vydat se na souboj s nebezpečným strašákem. Ale nyní budou potřebovat pomoc...

Pod vlivem mocného Měsíce je zvolen nový strážce, nerozvážný Jack Frost (Chris Pine). Je považován za outsidera, se svou hůlkou mrazilkou (ano, je to v podstatě mladá obdoba Mrazíka) vyplňuje okenní tabule zmrzlou mozaikou, jeho prací jsou sněhové nadílky a náledí, zkrátka radostné dny pro děti. Jenomže na něj nikdo nevěří, případně neví, že někdo takový existuje. Jack je tak uvězněn ve světě osamocený a neviditelný.  Ale to se má teď změnit. North ("civilní jméno" Santa Clause ve znění Aleca Baldwina s ruským přízvukem), velikonoční zajíček (Hugh Jackman s pochopitelně australským přízvukem), zoubková víla (Isla Fisher) a Sandman (pro jistotu němý charakter) potřebují pomoc při boji s Pitchem (Jude Law), temnou postavou se schopností vnášet dětem do snů noční můry a přimět je ke skeptickému racionálnímu myšlení a ztrátě víry v magické postavy. Otázkou je, zda se Jack Frost rozhodne přidat k partě postav, v jejichž stínu se nachází celou dobu, nebo ke skutečně stinné postavě, osamocené a se zdánlivě stejným osudem, jako je ten jeho.

Krásné prostředí vyplňují postavy jak ze řadové videohry.

Námět pochází z pera spisovatele Williama Joyce, tvůrce dětské literatury a později animovaných filmů a kraťasů, jako třeba Robinsonovi. Díky svému zasazení do mrazivých prostředí a majoritní rolí Santy můžeme považovat snímek za vánoční, přestože se odehrává během Velikonoc. Každým rokem vzniká celá řada vánočních filmů se snahou dostat se mezi uznávané klasiky tohoto období. Je to vstup na trh s velmi silnou konkurencí a není divu, že se málokomu podaří probojovat ke zvýšené pozornosti. Tato snaha je velice zřetelná i zde a zatímco v určitých ohledech vítězí, v jiných nastávají určité problémy. Pro naší středoevropskou zem jsou některé z nich velmi zřetelné. Od prvního pohledu se jedná o námět pro americké děti, kteří vyrůstají v prostředí kouzelných postav, jejichž tradice je pro nás neobvyklá, ba dokonce i matoucí. Díky německému vlivu chápeme podstatu velikonočního zajíčka, díky vlivu východu známe postavu Mrazíka a Santa Claus je díky amerikanizaci jasnou marketingovou postavou Vánoc. Chápeme, ale neuctíváme.

Avatar?

Potom tu jsou postavy ještě méně známé. Naši děti si pod polštář neschovávají vypadlé zuby a není rozšířenou povídačkou, že o sny se stará písková postava Sandman. Strašák "Boogeyman" je rovněž americký pojem (který můžeme zachytit třeba v hororovém filmu Johna Carpentera Halloween). Může tak docházet k mírnému zmatení dětských diváků v představených strážcích, jejichž podstatu si užijí jen jejich znalci. Naše znalost je omezená díky vlastním tradicím, případě vnucení tradic cizích, ale ani s tímto "pseudo-přehledem" nemáme ještě zcela vyhráno. Ryze americká postava Santy Clause mluví s ruským přízvukem, což možná dává geologický smysl, ale je to mírně zavádějící. Ještě větší míru zmatení přináší Jack Frost. Ze západních pohádek oživlý sněhulák se schopnostmi ruské vousaté pohádkové postavy ničím nepřipomíná ani jednoho z nich. Jedná se o rozpustilého mladíka, který pátrá po své minulosti a mluví s čistě americkým akcentem. Odpověď na podstatu této a ostatních postav nejspíše leží v klasických dětských knihách, které však běžně nevyplňují naše knihovničky.

I komediální vložka je přítomná, ale není zneužívaná.

Když přistoupíme na vypravěčovu hru a po úvodním představení akceptujeme všechny postavy, jejich motivace a schopnosti, můžeme hodnotit příběh jako celek. Zde vše funguje poměrně dobře, rozvrstvení jednotlivých postav i jejich spolupráce. Nástup zla je možná trochu uspěchaný, ale nic, co by v rámci příběhu pro děti bylo "nelogické" nebo zmatečné. Funguje zde i důležitá možnost ztotožnění, když film využívá známou formulku s outsiderem v hlavní roli. Jako ilustrovaný příběh je snímek i poměrně zvládnutý z vypravěčského hlediska a bez zbytečných zádrhelů míří do neodvratného finále bez ztráty důležitého tempa. Z výtvarného hlediska je Legendární parta krásná. Vymodelované exteriéry zasněžených krajin nebo magických království jsou vytvářené s pečlivostí a odrážejí režisérovu minulost v oddělení tvorby ilustrací a storyboardů (převážně pro hororové a sci-fi filmy). Problém nastává s postavami. Emoce a řeč těla jsou zachovány, ale namontovány do ledabyle vytvořených panáků. Možná se jedná o subjektivní pocit, ale animace postav se zdá být odbytá a oku nelahodící. Velmi připomíná chystaný animák od stejného studia Croodsovi a toto vizuální cítění není nejšťastnější.

Dark Side of the Moon.

Po hlasové stránce se jedná o profesionální práci bez sebemenších výtek. Problém může opět nastávat s českým dabingem, který logicky budou cíloví diváci preferovat. Hudební složku si vzal na starosti Alexandre Desplat, ale na rozdíl od jeho ostatních děl z loňského roku je tento soundtrack mdlý a bez výraznějších motivů. Otázkou tak zůstává, má Legendární parta na to, aby se stala novou vánoční klasikou? Odpověď je nejistá a pochopitelně ovlivněná geologickým hodnocením. Rozhodně se jedná o kvalitní film pro nejmladší publikum a jako takový může narazit jen na tuzemské problémy se znalostmi charakterů (které by na druhou stranu neměly být nikterak markantní) a na temnější zpracování. To není nutným negativem, zvláště ve srovnání s pohádkami z dekád 70. - 90. let. V cukrkandlové současnosti je příběh bez nadvlády barviček a komediálních vedlejších postav příjemným osvěžením. Nejocenitelnější složka však může být Damoklovým mečem, visícím nad divákovými preferencemi. Jako celek je Legendární parta tím, čím chce být. A to není v současné době málo.

"It is our job to protect the children of the world. For as long as they believe in us, we will guard them with our lives..."