Life of Pi (2012) - 70%

Pí a jeho život

Zasloužilí režijní umělci do starého železa nepatří ani co se týče moderního využívání CGI technologií. V minulém roce nás o tom přesvědčil Martin Scorsese s Hugem a jeho velkým objevem, v letošní oceňovací sezóně válí Ang Lee. Vizuál tohoto thaj-wanského tvůrce byl vždy jednou z hlavních stránek filmu (vzpomeňme třeba na pestrobarevného Tygra a draka) a ani tentokrát to není výjimkou. A ani o toho tygra nebudeme ochuzeni, byť v jeho bengálské podobě. Nasedněme tedy do voru a vydejme se napříč spiritualistickou cestou jednoho trosečníka, jeho dravého spolucestujícího a spoustou fauny Tichého oceánu.

Pi Patel (převážnou část snímku adolescentní Suraj Sharma), vlastní spolu se svou indickou rodinou zoologickou zahradu, ale jako každý dospívající člověk má větší problémy se svým (duchovním) zařazením. Nerozhodné rozpoložení tak rozděluje mezi Ježíše, Alláha a Višnu, otcem je však nabádán k racionálnímu uvažování. Poté však nastane zásadní zvrat a myšlenková duchovní cesta dospěje ke svému přerodu do fyzické podoby. Během stěhování rodiny a veškerého zvířectva z Indie do Kanady je stihne uprostřed Tichého oceánu bouře, která pošle trajekt na dno Mariánského příkopu. Z Pi se stává trosečník na záchranném člunu, jemuž má dělat společnost zebra, orangutan, hyena a tygr.

V klidných vodách je nebe na obou stranách.

Zákony přírody ale hovoří jasně - všichni jsme jen dravci nebo kořisti, obzvlášť v krizově hladových situací, jako je tato. Přirozený výběr druhů dle Darwinovy teorie o přežití nejsilnějších vyselektuje posádku na dva hlavní články, Pi a tygra Richarda Parkera. Po příjemně rozkresleném začátku a vizuálně strhujícím potopení lodi tak následuje "klidnější" většina filmu v komorním počtu dvou charakterů uprostřed ničeho. Uvozovky jsou na místě, neboť dělit se o jeden záchranný člun s divokou a neochočitelnou kočkovitou šelmou příliš klidné přežívání nezaručuje.

Las Vegas pod vodou? Ne, jenom medúzy.

Tento celý příběh je podán jako retrospektivní vyprávění dospělého Pi (Irrfan Khan), který má od začátku snímku svou historkou inspirovat kanadského spisovatele (Rafe Spall) k sepsání další knihy a k otevřenějšímu náhledu na smysl náboženství. Zde nastávají první problémy. Jakkoliv už dávno víme, že smyslem má být hlavně cesta, nikoliv cíl, od samého počátku víme, jak Pi dopadne. Jako relativně spokojeně žijící Ind v Kanadě. Míra napětí je tak poněkud minimalizována a nechává divákovi na výběr ze dvou možností. Buď se bude snažit přijít na jinotaj celého vyprávění, nebo si alespoň bude užívat audiovizuálního ztvárnění. Zatímco první možnost je pro jistotu na konci interpretována (a nezanechává tak diváka k dospění k celkovému podtónu samostatně), druhá možnost nezanechá nikoho na pochybách kvalitně zvládnutého řemesla.

Mauglí a Sher Chan

Pestrobarevné záběry fauny a flory v harmonické rovnováze počátku filmu sice připomínají díky CGI dokreslení kýčovitější verzi dokumentů Richarda Attenborougha, v pozdější fázi filmu jsou vizuální hrátky až dechberoucí. Potopení zaoceánské lodi a následné zápolení s bouří nebylo minimálně od Titaniku tak působivé. Ale ani klidnější scény nezůstávají nikterak pozadu. Vzhledem ke skutečnosti, že Richard Parker je v drtivé většině záběrů kompletně počítačově animovaný, pracují animátorské počítače na plné obrátky. A to tak věrohodně, že ve spoustě scén zapomeneme, že před námi stojí jenom kupa jedniček a nul. O okolní prostředí je postaráno se stejnou pečlivostí, ať už se jedná o útok létajících ryb, fosforeskující medúzy, skákající velryby, nebo jenom odraz slunečních paprsků od vodní hladiny. Po vizuální stránce nelze Pí a jeho životu téměř nic vytknout.

Je jasně určeno, komu patří loď a komu jen vyrobený vor.

Rozpohybované obrázky vkusně doprovází Mychael Danna téměř ustavičnou hudbou a variací titulní skladby. A poslouchá se to příjemně. Ang Lee ukazuje svou žánrovou rozmanitost a po kovbojském (stanovém) dobrodružství, komiksové adaptaci nebo adaptaci klasické britské červené knihovny přináší dobrodružné drama se snahou o myšlenkový přesah. Skutečné poselství příběhu je možná kvalitněji zachyceno v adaptované knize stejného názvu od spisovatele Yann Martela, ale i tak se jedná jen o nucenou nadstavbu. Téma trosečníků je oblíbené už od dob Robinsona Crusoea a i když má často být podkladem pro životní nebo společenskou metaforu, primárně pobaví a napne samotným přežíváním, případně přerodem civilizovaného hejska v dospělého muže. Když je podprahová linie podaná citlivě, zvyšuje celkový zážitek. V případě Pí a jeho život je však příliš nucená, bez nadúrovňové nadstavby a bez závěrečných minut vyprávění by film fungoval lépe.

Potopení lodi je spektakulární.

Díky poutavému námětu a vynikajícímu zpracování se můžeme pokusit tyto nedostatky ignorovat a užít si vizuálně čisté dílo. Od spiritualistické nadstavby není těžké odpoutat pozornost, neboť je stále na co se dívat. Kdo však čeká nějaké osvícení, čeká ho spíše studená sprcha létajících ryb. V tomto ohledu se často ohání souslovím "new age kýč" a s tím nelze nesouhlasit. Ale pokud si někdo na tyhle kýče potrpí, body pro vás. Celkově kladný zážitek naštěstí převažuje. Pokud navíc holdujete 3D technologii, návštěva kina je nutností. Jen se musíte připravit na český dabing a ochuzení o ryzího indické angličtiny, která pochopitelně funguje mnohem lépe.

"I can eat the biscuits, but God made tigers carnivorous, so I must learn to catch fish. If I don't, I'm afraid his last meal would be a skinny vegetarian boy."