Beasts of the Southern Wild (2012) - 40%

Divoká stvoření jižních krajin

Z festivalu v Sundance se až k oscarovým nominacím dostal další nezávislý snímek od neznámých tvůrců s neznámým obsazením. Taková diverzifikace není nikdy na škodu, jen se musí umět vybírat v těch správných řadách. Divoká stvoření jižních krajin sází na dojemný příběh malé holčičky, která musí vyrůstat v nehostinném prostředí odlehlé komunity alternativně žijících lidí, navíc pod fantazijním rámováním metaforických (?) prehistorických zvířat. Námět jistě zajímavý, skýtající celou řadu poutavého materiálu. Bohužel je uchopení veškeré látky jen vtíravě protivné.

Šestiletá Hushpuppy (Quvenzhané Wallis) žije ve vlastním domku mezi zvířaty vedle svého temperamentního otce Winka (Dwight Henry). Přístřešek vlastnoručně vybudovaný těsně za hranicí civilizovaného světa mají čekat nelehké osudy ve spojitosti s tajícími ledovci a stoupáním hladiny řeky. Uznat porážku a stáhnout se do bezpečí, nebo tvrdohlavě bojovat za svou zatopenou krajinu? Wink je rozhodnut pro druhé a ač smrtelně nemocen, strhává svou zaslepeností i svou malou dcerku. Musí ji přece ukázat, jak se má postarat sama o sebe a že porážka nepřipadá v úvahu. Hushpuppy tak musí čelit od raného dětství dospělému světu a zbytečně přísnému otci. Jo a taky nebezpečným zubrům, kteří se probrali z hybernovaného spánku tajícího ledovce.

"Strong animals know when your hearts are weak."

Čím tedy film vlastně je? Komplikovaným vztahem mezi otcem a dcerou, kterou musí po odchodu matky vychovávat sám? O pohledu šestiletého děvčete na komplikovaný svět, ve kterém žije? O lidských hodnotách přírodních zdrojů? O čistotě vztahů lidských vztahů mimo rámec civilizace? Nebo o ekologickou agitaci? Od všeho trochu a od ničeho pořádně. Budovaný vztah Winka a Hushpuppy nelze adekvátně přijímat za ospravedlnitelný a konfrontace odříznuté komunity s civilizovaným světem rovněž nenese žádnou hlubší myšlenku. Jedná se o film paličatých lidí, kteří si nechtějí nechat pomoci a za cenu vlastní devastace usilují o své, byť zdánlivě nemožné. Jakou myšlenku má toto uchopení přinést, je záhadou.

Wink a Hushpuppy, rodina k pohledání.

Zbývá tak ekologická agitace o dopadech globálního oteplování, ale i ta je použita jen k nutnému odříznutí obyvatel zchátralých domků od jejich suché půdy. A rovněž k vypuštění rozmrzlých tvorů do divočiny. Na tento aspekt je kladen zvláštní důraz a scény s divokými zubry připomínají nicotu drtící krajinou Nekonečného příběhu. Přitom do samého závěru není zřetelně řečeno, zda se skutečně jedná o fantaskní vložku, nebo se má jednat jen o metaforu vývinu malé Hushpuppy v samostatnou a silnou bytost. Přikloníme-li se k pravděpodobně logičtější druhé části, zase nás nečeká žádná finální katarze. Jistě, v závěru padne nejedna kapka slzy, ale jejich impakt je vzhledem k předchozímu dění téměř nulový.

Zubr vs Hushpuppy. Fight!

Divoká stvoření jižních krajin mohou nalákat prakticky jen na dvě věci. Na uvěřitelný a úctyhodný výkon malé Quvenzhané Wallis a na hudbu debutující skladatelské dvojice Dana Romera a Benha Zeitlina. Benh Zeitlin stojí rovněž za režií a částečně i za scénářem. A zatímco mu za kamerou není příliš co vytknout (někoho může rozčilovat obehraná roztřesená ruční kamera), za psacím stolem by měl ještě dost zapracovat. Možná je to jen výsledek nešťastně vybrané literární látky k adaptaci, možná jen nešťastným zaměřením. Realistický příběh nelehkého života z pohledu dítěte předškolního věku je sice citlivě vyprávěn, ale ve výsledku emotivně prázdný. Možná, že ve správném rozpoložení a humanistickou slabostí pro jedince z dobrovolných okrajů společnosti budete z filmu unešení. Nelze se však ubránit pocitu, že celé dílo mohlo být uchopeno ještě mnohem lépe.

"The whole universe depends on everything fitting together just right. If one piece busts, even the smallest piece... the entire universe will get busted."