Filmy, které vypadají jako počítačové hry

Nepsaným pravidlem je, že filmy podle počítačových her stojí za starou belu. První pokusy dostat hry na plátno málokdy trefily pointu hry (například otřesný Super Mario Bros.) a pokud nebyly vyloženě špatné, málokdy překročily status filmu vyloženě pro znalce té dané hry (bojový Mortal Kombat), výjimkou budiž Tomb Raider, který ale také moc chvály nedostal. Nakonec se z Německa vynořil Uwe Boll a začal systematicky převádět B-éčkové hry do co nejhorších filmových adaptací (za všechny znetvořené tituly stojí zmínit akční Alone in the Dark, který se survival hororovou hrou sdílí pouze název a jméno protagonisty) a od té doby jsme zásobováni pouze Resident Evilem, sérií, která si na sebe z nějakého důvodu vydělává.

Ale pak jsou i filmy, které z herní stylizace čerpají a přece mezi hrami nemají přímý předobraz. Není jich mnoho a z velké části se jedná o akční snímky, na druhou stranu je na nich vidět zapálení pro styl, takřka epizodickou strukturu (často oddělené konfrontací s různými bossy) a následování herních zákonitostí jako například tutorial na začátku či level-upování postav. Pojďme se podívat na pět titulů (a jeden bonusový), kterým k dokonalému prožitku chybí pouze ovladač do ruky.

Level 1 - Lola Rennt

Německý akční snímek z devadesátých let může i tady ve článku působit jako takové intro do tématu. Lola (oranžovovlasá Franka Potente) se ocitá v nepříjemné situaci, kdy její přítel, malý zlodějíček, Manni ztratil 100 000 německý marek pro svého mafiánského šéfa a za dvacet minut mu je musí předat. Pokud Lola nepomůže obnos sehnat, Manni vyloupí blízký obchod. Lola tak běží za svým otcem, který by jí snad mohl pomoci.

Lola kouká o život

Přirovnání ke hře je nabíledni – snad nebudu příliš spoilovat, když vyzradím, že Lole se její mission objective (cíl) nepovede. A v momentě, kdy bychom čekali GAME OVER, přijde flashback/snová sekvence a Lola se jakoby nahráním uložené pozice objevuje opět na začátku a zkouší hru znovu. Některé nové znalosti z předchozích běhů užívá v bězích budoucích.

Samotný film si je motivu hry vědom a hned ze začátku cituje „Nach dem Spiel ist vor dem Spiel“, scéna v kasinu pak film posouvá do téměř magických úrovní (Lolina „zvláštní schopnost“) a po celou stopáž do všeho hraje energií napumpovaný techno soundtrack režiséra Toma Tykwera (Atlas Mraků). Zamícháno s německým filozofováním o svobodné volbě a determinismu dělá z Lola běží o život jeden z nejlepších filmů vůbec. Navíc je momentálně na YouTube volně k shlédnutí.

Level 2 – Crank

Crank či česky Zastav a nepřežiješ si bere současnou hvězdu b-éčkové kinematografie Jasona Stathama a nechává ho dělat různé adrenalinové skopičiny, jako parkour, sex na veřejnosti, nebezpečnou jízdu autem a samozřejmě střílení mafiánů pod záminkou udržení hladiny adrenalinu v krvi, který potlačuje funkčnost jedu… No, zkrátka příběh není to hlavní. Důležité je, aby Jason tu skákal, tu se bil s padouchem, tu osahával přítelkyni (Amy Smart).

Někdy je třeba se trochu dobít

Mix beat’em up a GTA na plátně funguje, pokud přistoupíte na pravidla hry a příliš toho neočekáváte. Na této úrovni film splňuje prakticky vše, co by měla nedělní odpolední zábava obsahovat a Crank si vyšší ambice ani nedává. Jako v současných hrách střídá akce jinou akci, hluchých míst moc není, a když ano, tak si Jason otoastuje ruku, aby se zpátky nakopl k životu.

Je to ale především druhý díl, co se stává hrou na filmovém plátně, když nahrazuje nutnost adrenalinu elektrickým srdcem, které je třeba dobíjet pravidelnými šoky. Od úvodní 8-bit rekapitulace konce jedničky z filmu čiší hravost. Jason dobíjí ztracenou energii z různých elektrických zdrojů (podobně jako inFamous), přesouvá se po městě po Google Maps (které fungují jako minimapa), ve stylu mini her se v obřích rozměrech (jako godzilla) popere s gangsterem v elektrárně, a postupně jde od souboje k souboji blíže k finálnímu střetu s big bossem. Otázkou na konci ale zůstává, kde je třetí pokračování? Tentokrát je na YouTube díl druhý.

Level 3 - Speed Racer

Remake anime seriálu o závodění, který dostali do rukou sourozenci Wachowští, se v podstatě dočkal velmi vlažného přijetí. Možná za to mohl jednoduchý příběh, míšení konverzací ve flashbacích se současnými událostmi při akčních závodech, nebo možná hyperstylizace do sytě barevné retro-budoucnosti. Jiní ocenili na jedničku zvládnutou vizuální stránku snímku, přehledný střih superrychlých závodů a kvalitní převedení vyprávěcích postupů japonských anime do západní hrané podoby.

Vysokooktanová barevná smršť

Film dokonce dostal svoji tie-in hru na PS2, která z filmu čerpá jak atmosféru, tak postavy a prostředí a dočkala se poměrně slušného celkového hodnocení. Každopádně film sám o sobě hře nabízí takřka všechno – jasné charaktery postav, super-retro-moderní auta, nadrealistické závodní tratě, vybavení aut jako výměna prasklé pneumatiky za letu a zbraně včetně obří rozkládací palice. Ryze herně se po výhře v jednom závodu Speedovo auto opraví a vylepší jako v novějších Need for Speed či Death Rally (jenž nedávno obdrželo od Remedy nový háv).

Bohužel si film na sebe nevydělal a ani se nestal kultovní záležitostí, jak mu někteří předpovídali, a tak můžeme těžko očekávat podobně slušně zafinancovaný experimentální CGI úlet. Nicméně se znova projevil um Wachowských, kteří opět dokázali svoji zručnost při natáčení před zeleným plátnem a cit pro kameru nespoutanou fyzikálními zákony. I přesto, že se mezi herci vyskytuje John Goodman a vždy půvabná Susan Sarandon, zůstává Speed Racer zapomenutým klenotem, kvůli kterému se do videopůjčoven nechodí.

Level 4 - Scott Pilgrim vs. The World

Indie rock, hipsteři, komiksová předloha, videoherní struktura, souboje na život a na smrt - Scott Pilgrim (film, ale především původní komiks) je hravou výpovědí generace, která se nachází někde mezi protáhnutým dětstvím a oddalovanou dospělostí, hrála Maria a Zeldu a nejspíš by si měla najít práci. Hlavní hrdina Scott (Michael Cera) se zamiluje do super cool Ramony (Mary Elizabeth Winstead), ale aby spolu mohli chodit, musí nejprve porazit jejích 7 zlých expřítelů.

Prepare to feel the wrath of the league of evil exes

Podoba se hrou je však naprosto zjevná: hned na začátku uvede film pixelové logo společnosti Universal, souboj s každým exem je vlastně boss battle (a dokonce jednou i bass battle), z poražených nepřátel vypadávají extra životy, body a peníze jako loot, sound bity z 8-bit her doplňují akci na obrazovce… tedy na plátně. Za zmínku také stojí hudební stránka filmu, která se skládá z indie rocku (soundtrack) a povedeného elektronického podkresu Nigela Godriche (score). 

Pod režijní taktovkou Edgara Wrighta vznikl neskutečně unikátní film aplikující vlastnosti komiksu do zcela odlišného útvaru - obraz bývá rozdělen do oken, grafické efekty (zrychlující linky či namalované srdce) a text (BANG) doprovázejí akci na plátně, Scottovy vnitřní pochody bývají obrazně zobrazeny (když mu v hlavě doslova docvakne, jak to bylo s Roxy a Ramonou). Spíše než nějakou metaforou o nošení břímě předchozích vztahů je Scott Pilgrim vs. The World ryze zábavnou akční komedií. Nicméně, hodnocení filmu závisí na tom, zda patří divák do stejné generace jako Scott a jeho přátelé, či ne.

Level 5 - Sucker Punch

Na závěr jsem si nechal film nejtěžší – Zack Snyder (300, Watchmen) si vzal na paškál ožehavé téma dívek ve školních uniformách bojujících sečnými a střelnými zbraněmi proti samurajským golemům, robo-zombie nacistům a drakům. Hype sliboval epické souboje sexy dívek, nakonec ale film obsahoval složitou strukturu příběhu, nejasného vypravěče a zmatenou pointu. Režisér se holedbal, že se jedná o women empowerment story, ale ve skutečnosti šlo o překvapivě trefnou kritiku fanboyismu a sexismu, byť to není na první pohled zřejmé.

Pojď na férovku

Baby doll (Emily Browning) se ocitá v ústavu pro duševně choré a před krutou realitou utíká do fantazie, kde jako kurtizána plánuje útěk z vykřičeného domu společně s dalšími násilně drženými kolegyněmi. Svým „nadpřirozeným talentem“ pro smyslný tanec, pro diváky znázorněn jako ony spektakulární bojové scény (tedy další úroveň fantazie), musí získat 5 předmětů, které jí v útěku pomohou.

Opět není třeba chodit daleko pro jakoukoliv paralelitu s herními principy – bojové scény jsou jako jednotlivé úrovně pospojované příběhovými úseky v nevěstinci. To je pak orámované „realitou“ ústavu, avšak i ta je představena na úplném začátku v rámci scény na jevišti. Holky mění kostýmy, v robotickém obleku sestřelují vzducholodě, střely odrážejí švihnutím katany, letadlem prchají naštvanému drakovi a k tomu našemu uchu lahodí cover verze skvělých songů. Kdyby to nebylo proti pointě celého filmu, nejspíše bychom se Sucker Punch: The Videogame dočkali.

Bonus Level - The Hobbit

Mluvit o Tolkienově díle jako o knize pracujícím s klasickými RPG elementy je trochu divné, když si uvědomíme, že to byl především Hobit a Pán Prstenů, kteří založili západní fantasy s dnes již klasickými rasami (člověk, trpaslík, elf, půlčík, ork) a „povoláními“ (bojovník, zloděj, kouzelník, hraničář,…), legendárními předměty, magickými prsteny, questy a propracovanými pseudo-středověkými světy. A těžko kritizovat Jacksonův film, že je vlastně takové RPG, třebaže je oproti literární verze mnohem akčnější, aby udržel zoufale prchlavou pozornost moderního dítěte.

My se však ptáme, zda dostane prequel i Pár Pařmenů

Ale dobře, pomineme-li tohle, máme v Hobitovi krátké intro s Frodem a delší druhé s trpaslíky, minihry jako Radagastův úsek (který například v předloze chybí) či hádanky s Glumem, 2D plošinovku na můstcích v skřetích dolech a nějaké ty klasicky herní bitky s vrrky, kdy má pár postav nějakou specializaci.

Stejně jako hry ztrácí Hobit svoji filmovost opuštěním konverzace pro akci, která bývá často nepřehledná a my z ní ani nemáme pocit nebezpečí. Přes všechny ty potyčky se zlobry, skřety a vrrky skupině smrt nehrozí, neb přijde Gandalf a kouzlem situaci zachrání. Možná i to je důvod, že žádná tie-in hra s Hobitem nevyšla – samotný film působí vlastně jako hra s nesmrtelnými hrdiny, kteří i kdyby nedejbože zemřeli, nějakým způsobem by byli oživeni, neboť předem víme, že cesta k hoře Erebor vede tam i zpátky.
-----------------------------------------------------------------------------------------

Gratuluji k dočtení se až na konec textu, avšak princezna je v jiném článku. Opět převelice děkuji Vláďovi, že mi dovolil vetřít se s tangenciálním tématem na jeho pečlivě budovaný filmový blog. Ale mohu přislíbit, že to nebude naposledy, neboť se chystám prověřit, jak daleko mi bude dovoleno zajít s volným pokračováním - Počítačové hry, které vypadají jako filmy. Coming soon.