Seven Psychopaths (2012) - 70%

Sedm psychopatů

Tato recenze měla být experimentální. Pohrát si s formou, odkázat na filmový styl vyprávění a vůbec být hodně meta. Jak ale vytvořit meta recenzi, aby neztratila svůj původní smysl a nebyla jenom autorovou nic neříkající exhibicí? A proč modifikovat fungující formát literárního útvaru právě u nejnovějšího filmu Martina McDonagha? Tolik otázek a žádné uspokojivé odpovědi. Ne. Tohle bude zcela obyčejná recenze, napsaná dle osvědčeného mustru. Otevřít blogger, klik na tlačítko nového příspěvku a hurá do díla.

Nejprve je vhodné začít obsahem hodnoceného díla. V tomto případě se jedná o černohumorné kriminální drama o dvojici lupičů psů. Billy (Sam Rockwell) a Hans (Christopher Walken) ale čtyřnohé mazlíčky po čase vrací majitelům, tedy až je na ně vypsaná adekvátní tučná odměna. Kšefty fungují do té doby, než zcizí psíka Shih Tzu vznětlivému gangsterovi Charliemu (Woody Harrelson). Kolotoč nešťastných událostí se právě roztáčí a smetává i Billyho kámoše Martyho (Colin Farrell), scénáristu irského původu s alkoholickými problémy tvůrčím blokem. Jeho scénář "Sedm psychopatů" ne a ne chytit ten správný směr. Co se takhle lehce inspirovat aktuálním děním? A nebo rovnou psát scénář k právě sledovanému filmu, takzvaně za pochodu? Hm, meta námět v mainstreamovém snímku... To musí být buď inteligentní nebo alespoň zábavná podívaná, jinak se ztratí ve své nabubřelosti a nemůže si zasloužit ani hodnocení 70%.

Unášení psů - vynášející, ale občas nebezpečný "džob"

No ale kde jsou zbývající psychopati? A jsou zbývající reální nebo "reální"? Do jaké míry se jedná filmový děj a od jaké se odehrává námět psaného scénáře stejného názvu? V tuto chvíli je lepší přestat pitvat roztříštěný děj a zaměřit se na samotnou naraci. Sedm psychopatů se těžce kategorizuje do žánru "čisté" tragikomedie nebo krimidramatu. Důvod spíše pochopí ti, kteří už viděli McDonaghův první celovečerní film, V Bruggách. Na přímočarou kriminální linku je namontováno několik třeskutě vtipných (většinou verbálních) scén i zdánlivě nesouvisejících obrazových eskapád, které se dají docenit spíše až zpětně, než během samotného plynutí děje. Maximální zážitek tak zřejmě může pramenit až z opakovaného shlédnutí. V Bruggách ale stejně zůstává neporažený.

Željko Ivanek se činí, s Argem už druhý zářez tenhle měsíc.

Obyčejně je vhodné pokračovat obsazením a zmíněním nějaké drobnosti kolem zvláštního marketingu. Ale to je zbytečné klišé, které nehodlám opět podporovat. Navíc, když každý má nastavené přednosti jinak a segmenty hereckého přednesu jsou zřetelné už z ukázek. Nebudu tak tvrdit, že si prakticky celý film pro sebe rozkrádají vynikající Sam Rockwell a Woody Harrelson, zatímco Colin Farrell i Christopher Walken hrají skoro sami sebe (respektive jejich ikonické charaktery, které jim jdou nejlépe). Nebudu ani poukazovat na nefér propagaci obsazených hereček, když se žádná z nich nezdrží na déle než pár minut. A taková Olga Kurylenko by si zasloužila více prostoru. Ne snad, že by měla důležitou roli, ale protože je na ni zkrátka radost pohledět. Ale proč bych to vyzrazoval, ať si na to každý přijde sám.

Je libo pořádnou přestřelku...

Je potřeba přeskočit na závěrečnou část recenze, zhodnotit představené skutečnosti a konfrontovat je s reálným světě. Se světem, ve kterém je bohatá filmová konkurence a široká škála diváků různých preferencí. A se světem, jehož obyvatelé jsou omezeni volnými finančními prostředky a nedostatkem cenného času. Řadový divák může zůstat rozčarován a pocit kulturního obohacení se nedostaví ani s koncem závěrečných titulků. Na to je Sedm psychopatů příliš netradičním snímkem. Téměř, jako kdyby Guy Ritchie natáčel podle scénáře Charlieho Kaufmana. Krimi-komediální část prokládá několik serióznějších (a mírně hlušších) míst a vlastní sebeuvědomělost připomene právě Kaufmanovu Adaptaci. Náročnější divák se tak může bavit celkovou provázaností a sebereflexí. Věcmi, na které jsme zvyklí spíše ze strany festivalové produkce.

... nebo komornější debatu v poušti?

Před tím, než dojde řada na vybraný citát z filmu, velkoryse ponechaný v originálním jazyce a zcela vytržený z kontextu, takže ho nikdo před shlédnutím filmu nepochopí a je tak spíše kontraproduktivní, je čas na několik posledních slov. Sedm psychopatů nabízí spousty výborných a vtipných pasáží, jejichž kadence ale není plynulá. Různé dějové odbočky a postavy koření tento exotický guláš, který není špatný, jen je jiný, než na jaký jsme zvyklí. Jestli lepší, nebo horší, to už je na vás. Někdo ho bude těžko trávit, jiný si dá s chutí nášup. Ale už dost laciných metafor. Uhodit tlačítko k publikaci článku a je vymalováno. Ještě, že jsme se vyhnuli pokusné literární onanii a čistá forma obyčejné recenze zůstala zachována. Teď už může následovat trailer, který může mít naprosto odlišné následky, než vyprodukované množství rádoby konzistentního textu...

"That's just great! That's just fucking great! Do you know what that is? Do you know what that is right there!" - "Great?" - "That's just fucking great!"