Seeking a Friend for the End of the World (2012) - 60%

Seeking a Friend...

A opět stojíme před slibným námětem, který se nakonec zvrtne do zcela jiného žánru. U Kdysi dávno bylo alespoň předem definováno, jaká nálada bude převládat. U Seeking a Friend for the End of the World si tím nemůžeme být jisti a jasno neměli zřejmě ani samotní tvůrci. Ale proč hned tolik skepse. Máme před sebou další filmový konec světa s příslibem, že tentokrát jinak, než jsme byli dosud zvyklí...

Základní plot se má následovně. K Zemi se nezastavitelně blíží obří asteroid a veškeré snahy o záchranu naší modré planety selhaly. Lidstvo se musí smířit se skutečností, že konec světa přijde během několika málo dní a nikdo s tím už nic nezmůže. Co teď? Jak naložit s posledními dny života? Většina lidí si začíná užívat svých posledních chvil plnými doušky. Alkohol, návykové látky, nevázaná milostná dobrodružství, případně hromadné nepokoje v ulicích. Druhá polovina hodlá prožít poslední dny se svými nejbližšími. A pak je tady Dodge (Steve Carell). Manželkou (kterou si zahrála skutečná Stevova dlouholetá partnerka) opuštěný samotář, který ví, že zůstane na osudný den sám. Jeho introvertní povaha mu nedovolí užívat si jako ostatní a je cynicky smířený s tímto neveselým stavem. Dokud nenarazí na Penny (Keira Knightley).

Dodge se nedokáže nezávazně bavit, jako jeho přátelé

Penny naplňuje Dodge svou bezprostředností podivuhodným optimismem a zanedlouho se obě opuštěné duše vydávají na road trip za hledáním někoho, s kým strávit poslední chvíle. Zatímco Dodge se vydává na popud nalezeného dopisu za svou středoškolskou láskou, Penny by si přála naposledy vidět svoji rodinu. Háček je v tom, že letadla už nelítají a její rodina je v Anglii. Za zadostiučinění pokládá alespoň pomoc Dodgovi s jeho pátráním. Jak je zvykem každé správné road trip komedie, na svých cestách potkávají celou řadu postav, které jim cestu buď ozvláštní, nebo rovnou znepříjemní. Do poslední chvíle neúprosný policista nebo parta přítulných "kamarádů" z klubu, ti všichni zde jsou jak pro jednoduché pobavení, tak pro představení různých typů lidí a jejich formy vyrovnání se s blížící se zkázou.

Zdánlivě nevinně vypadající road movie

Zde dochází k zásadnímu problému. Čím film vlastně je a co od něj očekávat? Road movie? Katastrofické drama nebo komedii? Romantickou tragikomedii? Každá kategorie je specifická konkrétními symptomy a jejich mícháním vzniká podivný patvar. Především v první polovině se sází hlavně na komediální vložky vedlejších charakterů. Ty jsou typičtí už svými představiteli, kteří se většinou objevují právě v čistokrevných komediích (často hrubšího zrna). Svůj krátký skeč zde mají známé tváře jako Rob Corddry, T.J. Miller nebo Gillian Jacobs. Podle nich (a podle Steva Carella v hlavní roli) lze očekávat jednoduchou komedii, která si nebude brát servítky s předčasnou melancholií. Opak je pravdou. V druhé části filmu se začne brnkat na mnohem vážnější strunu a objeví se otázky rodinných hodnot, odpuštění nebo existenciální důležitosti.

Zdánlivě nevinně vypadající romantika

Steve Carell dokázal už v jiných snímcích, že mu vážnější role rozhodně jdou (Malá Miss Sunshine nebo Život podle Dana). Zde nepředvádí žádné komické skopičiny a za celou dobu nesesadí z tváře výraz ztrápeného psa. Odlehčujícím živlem je jeho mladá filmová a putovní partnerka Penny. I bez podrobné analýzy je jasné, že se oba samotáři začnou na strastiplné cestě sbližovat a vyrovnávat se s krutým osudem. Tento okamžik je klíčový, neboť z filmu postupně zmizí jakákoliv podoba komedie a zůstane posmutnělé drama, okořeněné apokalyptickou romancí.

Samotný fakt zvážnění ale není na škodu. Naopak. Film najednou začne fungovat po emocionální stránce a spolu s vhodně zvoleným písničkovým soundtrackem servíruje jednu dojemnou scénu za druhou. Snad až ke konci je jejich koncentrace až přílišná. Na vině tak stojí buď zmatený scénář nebo postprodukční stříhání filmu. A to jak v případě nesprávně vygradovaného finále, tak ve své žánrové neurčitosti. Byl zde potenciál komediálního pojetí blížícího se konce světa, který ale zůstal až na pár fórů zcela nevyužitý (a my tak musíme čekat až na The World's End od Edgara Wrighta a jeho party). Zůstáním na této vlně bychom se ostatně mohli dočkat podobného nezdaru, jakým bylo To byl flám zítra. Proto je možná lepší orientace k vážnějšímu dramatu v netradičním prostředí. Film se ale bohužel jako částečná komedie prezentuje a to je špatně. Nesprávně nastavená očekávání mohou pohřbít vše dobré, co na něm zbylo. A to by byla škoda. Už kvůli vyřazení Steva a Keiry ze svých škatulkovitých rolí se vyplatí Seeking a Friend for the End of the World vidět.

Nevinně vypadající kouzelná Keira

Z vyprávěcího hlediska lze vycítit, že za scénářem i za kamerou stojí žena. A to jak pro neobvyklé zaměření na různé detaily, tak tématy a rozhovory, které mezi sebou postavy vedou. Pro Lorene Scafaria se jedná o režijní debut, ale scénáristicky se angažovala už s nezávislou romantikou Rande na jednu noc. Oba filmy mají cosi společného, a to zvláštní cit pro různorodé dialogy mezi postavami. A na těch stojí a padá celý snímek, neboť zaplňují většinu jeho plochy. Někdy mají své opodstatnění a vhodným hereckým přednesem jsou uvěřitelné, někdy ale příliš šustí papírem a nezní zrovna přirozeně. Z průšvihu film tahají především sympatičtí představitelé a netradiční zasazení dramatického road tripu do světa před nevyhnutelnou katastrofou.

O silné zážitky není nouze, jen jsou utopené v příliš hustém těstu na pověstný dort pejska a kočičky. Od každé ingredience je zde něco a i když nakonec převládá správná příchuť, nelze se zbavit pocitu nadbytečnosti některých přísad. Film je tak těžší jednohubkou pro všechny, kdo hledají netradiční filmové zážitky. I přes svou nedotaženost je škoda, že se Seeking a Friend for the End of the World nedostal do naší distribuce. Jedná se o nepochopitelné rozhodnutí, zvláště v období prosince by si své diváky rozhodně našel...

"I promise not to steal anything if you promise not to rape me."