Before Sunrise (1995) - 80%

Před úsvitem

Příběh o setkání dvou cizinců a lásce na první pohled jsme zde už měli nesčetněkrát. Všechny pohádkové limonády podléhají vždy stejným žánrovým klišé a místo originálního příběhu je potřeba upřít pozornost na hlavní dvojici a nepatrné námětové odlišnosti. Richard Linklater ale nechtěl vstoupit do těchto vod tak přímočaře a rozhodl se je rozčeřit jednou večerní, upovídanou procházkou, plné snů, ideí a filozofických otázek. A také čistou náklonností dvou zbloudilých duší. Pojďme se podívat, co se stihlo udát během jedné noci Před úsvitem.

Jesse (Ethan Hawke) a Celine (Julie Delphy) mají společnou cestu vlakem. Zatímco Celine pokračuje vlakem z Budapeště až do rodné Paříže, Jesse vystupuje ve Vídni, odkud letí druhým dnem zpět do Ameriky. Jiskra přeskočená během náhodně navozeného rozhovoru donutí Jesseho po příjemné debatě přesvědčit Celine, aby s ním vystoupila ve Vídni a užili si krátký společný čas v jejich rozdílných životech. Následuje čtrnáctihodinová procházka tajuplnými uličkami hlavního města Rakouska, kdy se zaujaté setkání začne mísit s hlubšími city. Jak naložit se zbývajícím časem a se situací neodvratného rozloučení s mizivými vyhlídkami na opětovné shledání?

Nikdy nevíte, které náhodné setkání na vás může mít obrovský dopad

Pozoruhodná procházka téměř až magickou Vídní a sledování dvouhodinové konverzace je poutavější, než se na první pohled může zdát. Ačkoliv jsou veškeré dialogy pečlivě zachyceny ve scénáři, díky velmi dlouhým záběrům bez jediného střihu a přirozeným hereckým výkonům se může zdát, že se jedná o plynulé improvizace. Díky tomu rozhovor příliš nešustí papírem a jeví se realističtější, i když jsou jeho obsahem často intelektuální filozofické otázky nejrůznějších témat, týkajících se člověka a jeho úlohy ve společnosti. Ať se jedná o otázky pojetí rodiny, nekonečného boje mezi pohlavími, nebo o existenci lásky a jejího smyslu, dialog je vždy obohacen o řadu zajímavých myšlenek.

Jesse na tenhle výlet Evropou jen tak nezapomene.

Zatímco Celine představuje mladou francouzskou intelektuálku, Jesse má být typickým americkým floutkem. Přestože není radno chytat se tohoto škatulkování a v průběhu filmu se naplno začne projevovat lidská vícevrstevnatost, poskytuje nám toto primární rozdělení dva odlišné úhly pohledu na řešenou problematiku. Postupné odkrývání karet obou jedinců zpříjemňují měnící se vídeňské lokace a jejich obyvatelé. Rodilí a dobráčtí Rakušané samozřejmě umí plynule anglicky a je mezi nimi pochopitelně i tajemná cikánská věštkyně nebo básník na břehu Dunaje. Ti všichni mají zde své místo a svým zdánlivě náhodným vstupem lehce doplňují běh myšlenek hlavních protagonistů, případně se stávají námětem na další životní úvahu. I přes tento popis není Před úsvitem laciným artovým konverzačním dramatem, ačkoliv k němu má blíže, než k tradičně pojaté romanci. Některá témata, názory a intelektuální rozhled sice nespadají do kategorie každodenní reality běžných lidí, ale ve finálním účinku působí mnohem přirozeněji a uvěřitelněji, než většina filmové romantické produkce.

Jeden z mnoha dlouhých záběrů bez střihu (6 min.)

Jsou mladí, plní ideálů, ale také nějakého toho životního zklamání. Nyní spolu mohou vést konverzaci v exotických lokacích historického evropského města, kdy na ničem, kromě času, nezáleží. A stejným způsobem to mohou vnímat i diváci, neb na nudu tady není místo. Výraznější problém není ani u hlavní dvojice. Julie Delphy je mnohdy označována za chladnou a nepřitažlivou, zatímco Ethan Hawk za vtíravého hejska. Někomu se může zdát toto rozdělení jako nešťastné, ale naopak představuje reprezentativní vzorek obyčejných lidí s neobyčejnými myšlenkami. Jejich vize jsou možná zkreslené mladistvou naivitou, ale váha jednotlivých myšlenek není zanedbáníhodná. A především, jako skutečná romantika film funguje výborně, o čemž ostatně vypovídají vysoká hodnocení na všech filmových serverech (RottenTomatoes: 100%, IMDb: 8.0).

I carry you, You'll carry me, That's how it could be.

Postupné sbližování a intenzivnění imaginárního pouta, posilovaného neodvratitelným koncem, který nemá  (?) být happy-endem, bude v divákovi rezonovat ještě dlouho po skončení titulků. Žádná přehnaná romantická gesta nebo produkční berličky. Jen jedna dlouhá a příjemná diskuze, která odhalí mnohem více. Onen kouzelný moment vzniku zvláštního místa ve vašem srdci pro novou bytost je zde zachycen velmi přesvědčivě. A co víc, dokáže vzbudit tvorbu vlastních myšlenek ohledně nastolených témat a touhu alespoň na chvíli si osvojit některé idealistické iluze. Podobnou lásku zažil každý z nás, proto je snadné s hrdiny cítit a poslouchat každé jejich slovo. Je to vzácná kinematografická chvíle, ale právě kvůli takovým rozhodně lze tuto část popkultury nazývat uměním.

"I don't know, I think that if I could just accept the fact that my life is supposed to be difficult. You know, that's what to be expected, then I might not get so pissed-off about it and I'll just be glad when something nice happens."