Before Sunset (2004) - 75%

Před soumrakem

A pojďme bloumat nějakou evropskou metropolí ještě jednou. Navzdory poměrně (ne)uzavřenému příběhu vzniklo k nočnímu dobrodružství Jesseho (Ethan Hawk) a Celine (Julie Delphy) po devíti letech pokračování. Jak navrátivší tvůrce Richard Linklater naložil s nastolenými otazníky předchozího snímku a jaké další pro nás chystá? Má vůbec sequel k takovému filmu smysl, nepostrádá původní poetiku a neokoukanou originalitu? A co se vůbec dělo s hrdiny během devítileté pauzy? Na to a mnohé další nám odpoví další várka dialogů, která se tentokrát odehraje Před soumrakem. Pozor! Článek obsahuje mírné spoilery k předchozímu příběhu.

Ke slíbenému shledání po 6ti měsících od společného odloučení nedošlo a jednotlivé osudy ovlivněné jednou nocí se začaly odebírat svou cestou. Jesse je teď spisovatel a objíždí zemi se svým bestsellerem, který je postaven právě na zážitcích onoho magického večera. Během jedné předváděčky v Paříži jej navštíví jedna stará známá. A tou není nikdo jiný, než samotná Celine. Opět jsou časově omezeni Jesseho odletem a mají tak několik málo chvil, během kterých si mohou zrekapitulovat své dosavadní životy a přeměny způsobené ztrátou mladistvých iluzí. Nyní už nejsou nevázaní mladí lidé se svobodným duchem, každý má teď svůj profesní život a povinnosti. A pochopitelně celou řadu starostí, které nemusí, ale mohou být zřetelně ovlivněny díky jednomu vídeňskému vzplanutí.

Shledání po mnoha letech je vždy emotivní záležitostí

Celine je nyní aktivistkou a zbrojí proti světovému bezpráví, Jesse je zdánlivě spokojený spisovatel s manželkou a dítětem. Zdání bezproblémových životů ale klame. Během lehkého počátečního a nadšeného oťukávání se dvojice postupně dostává pod povrch své skryté a stále žijící náklonnosti jeden k druhému a neschopnosti vycházet spokojeně se svými vlastními vztahy. Romantická deziluze se projevuje v plné síle, ačkoliv pomyslné zralé jádro stále klíčí v obou z nich. Jak se vyrovnají s odhalením karet minulosti, s vlastními změnami a aktuální životní situací? To nám postupně odtajní během další dlouhé konverzace, které nechává režisér Richard Linklater opět poklidný a volný průběh.

Jesse a Celine tak mohou opět chvilku bloumat ulicemi...

Dialog je opět alfou a omegou snímku. Tentokrát je mnohem vyzrálejší, stejně jako oba hrdinové. Z obsahu vyřčených slov jsou jasně čitelné nabrané životní zkušenosti a s nimi i cynismus. Dřívější zasněné vize nahradila nelítostná realita a romantickým duším byly zřetelně otlučeny hrany. S vědomím tohoto stavu přichází skrytá deprese a zklamání. To možná patří k životu, ale jakmile se oba znovu potkají, odkrývají se jejich nezapomenuté myšlenky a nostalgický návrat k lepším časům. Nebo alespoň k jedné důležité noci. Nyní musí tento stav podrobit konfrontaci se současnou ralitou. Je čas vyčítat si nerealizované životní projekty? Litovat dosavadních skutků nebo neprovedených úkolů? Znovu podlehnout, nebo zachovat dospěle chladnou hlavu? Některé vášně jen tak nevyhasnou, navzdory všem těm let...

... a povídat si o svých životech a změnách...

Před soumrakem si opět libuje v dlouhých, nepřerušovaných scénách, kdy je kamera buď ve statické pozici, nebo ladně následuje kroky protagonistů uličkami Paříže. Film je ale značně odlišný od svého předchůdce a nenásleduje jeho základní atributy. Mnohem více připomíná zdánlivě běžnou situaci shledání dvou přátel po několika letech. Hlavní devizou je popovídat si a dozvědět se, jak se druhý měl, má a co dělá. Na experimentální objevování cizokrajného folkloru není čas, na vše postačí několik málo lokací, jako je kavárna nebo výletní loď. Ale hlavní je to, že s hrdiny můžeme opět soucítit a prožívat radost z opětovného shledání i smutek ze všech těch promeškaných let. Ethan Hawke i Julie Delphy herecky dospěli a jejich projevy jsou tak ještě přirozenější.

... a divák je bude se zaujetím poslouchat, jako by byl součástí konverzace.

Film je o 20 minut kratší než jeho předchůdce a zdánlivě stihne odvyprávět méně. Přesto se jedná o velmi kvalitní sequel, se kterým za těch devět let dospěli i diváci. Při separátním hodnocení se dostáváme téměř na identické hodnoty, záleží jen na divákovi a jeho aktuálnímu pohledu na svět. Před soumrakem je možná pro vyzrálejší jedince, kteří trpí obdobnou idealistickou deziluzí a čas od času si rádi připomenou svou romantickou podstatu. Jako celek tato "sága" Richarda Linklatera tvoří velice pěkný pohled na myšlenkovou evoluci jedince při jeho odchycení v rozdílných časových rovinách. Příští rok to bude devět let od odvysílání tohoto filmu a ano, už se připravuje pokračování s názvem Before Midnight. Vzhledem k povedenému závěru Před soumrakem se máme jistě opět na co těšit...

"Memories are wonderful things, if you don't have to deal with the past."