Zombie fenomén, část 3.

S počátky zombie fenoménu jsme se již seznámili a rovněž jsme se podívali, jak se dá s tímto subžánrem experimentálně zacházet. Jeden zásadní žánr byl až na pár výjimek opomíjen - komedie. Zesměšňování hororových ikon tu bylo odpradávna, s málokterým monstrem však šla legrace tak hladce dohromady jako s nemrtvými. Obdobně jako kombinace chilli s bílou čokoládou zafungovala kombinace krvavých gore scén s lehkou dávkou nadsázky nebo parodie překvapivě dobře. Legrace se dá dělat jak ze samotných oživlých mrtvol, tak ze zavedených žánrových klišé. A i v této specifické větvi zombie filmů je přítomná celá řada kultovních děl (a často od tvůrců, do kterých by to převážně mladší ročníky nejspíše neřekly).

Legendární výtvory

Evil Dead (1981) - 75%

Lesní duch

A musíme začít kultem největším, sérií Evil Dead. Předtím, než se Sam Raimi zapsal globálně do myslí diváků 21. století Spider-manovskou trilogií, vytvořil trilogii z hodně zvláštního těsta. První díl této ságy dopomáhal rovněž popularizovat novou vlnu slasherů. Prostředí osamělé, od civilizace odříznuté chaty v hlubokých lesích zpočátku 80. let zafungovalo u Pátku třináctého a Lesní duch potvrdil, že takové místo bude často vyhledávanou lokací zábavychtivých studentů a nepřejících zabijáků. A nejinak je tomu zde. Pětice vysokoškolských studentů vyráží za zábavou do vzdálené chaty a nemají zdání, jaký teror je očekává. Za vším stojí bájná kniha mrtvých. Jakmile ji hrdinové naleznou ve sklepě spolu s audiopáskou anglického překladu, začnou se probouzet temné síly lesa...

Předem si ujasněme, jakou spojitost má tento film se zombie tematikou. Klasičtí nemrtví tu dle základních teorií nejsou přítomní, jen jejich mírná variace a pár definujících atributů. Jedinci "nakažení" probudilým duchem však dokáží ostatním pořádně zatopit. A neštítí se ani kousnutí. V této šlamastice se musí rychle naučit chodit především "Ash" (Bruce Campbell). Jeho přátelé se totiž zdají být náchylnější k transformaci na "duchem posedlé lido-zombie". Zrodila se tak další ikona hororového žánru. Nehledě na nespočet dalších rolí, Bruce bude vždy spojován právě se sérií Evil Dead. Ale co jej a celou tuto ságu dělá vlastně tak zajímavé?

"You bastards, why are you torturing me like this? Why?"

Film byl natočen s velmi nízkým rozpočtem, ale zato s velkým filmařským zápalem. Jednotlivé scény jsou natočeny nápaditě a lehce strhnou diváka do kolotoče bizarních událostí. Efekty a masky se sice potýkaly s finančními nedostatky, nic ale nebrání v jejich finální působnosti. Gore scény zůstaly i přes malý peníz dostatečně krvavé a neméně zábavné. Nápaditě zábavné, Lesní duch zdaleka není komedií, jako jeho "sequely". Ale například taková scéna znásilnění stromem je dnes bezesporu legendární. A podobných scén je ve filmu celá řada. Jediným problémem tohoto poloamatérského fanouškovského filmu je jeho vnitřní integrita a nesourodost jednotlivých aktů. Jakmile dojde na lámání chleba (nebo lidských kostí), snímek se najednou potácí na jednom místě a chvíli trvá, než dojde k dalšímu kroku.

"Join us!"

Filmu samotnému předcházel méně známý krátkometrážní "prequel" Within the Woods, již ve kterém se před kamerou sešli Bruce Campbell a Ellen Sandweiss. Nápady z tohoto fandovského pokusu, natočeného přes víkend na ruční kameru, pak posloužily jako podklad právě pro Lesního ducha. Z dnešního pohledu možná jen úsměvné home video, ale s nepopiratelným významem pro budoucí tvorbu. První celovečerní Evil Dead možná stojí ve stínu svého známějšího "pokračování", ale srovnávání není příliš na místě. Tohle je horor, jak se sluší a patří. Temná atmosféra je navozena kvalitně a všudypřítomné zlo dokáže nahnat husí kůži. V celkově přepálenější druhé polovině je zase dobře, že se snímek rozhodně nebere vážně a může si dovolit neskutečné šílenosti zhmotněných režisérových vizí.

Evil Dead 2 (1987) - 80%

Smrtelné zlo 2

Druhý díl série se ani nedá nazvat sequelem. Nenavazuje se přímo na události předchozího filmu a v podstatě se opakují původní témata. Takže něco na způsob remaku? Toto označení je přesnější i přes uvedenou číslovku za názvem filmu. Přesto ani to není přesnou definicí. Smrtelné zlo 2 je v podstatě zcela jiným filmem, jen s recyklovaným námětem a stejnou hlavní postavou. Do chaty uprostřed lesů vyráží Ash (Bruce Campbell) se svou přítelkyní, ale zlo je je velmi záhy probuzeno. Dále se odvíjí téměř identický příběh jako v případě Lesního ducha. Jenom skupinku přátel nahrazuje parta lidí kolem dcery profesora, jehož předčítání z knihy mrtvých (Necronomicon) znovu probudilo lesní duchy a proměnilo Ashovu přítelkyni Lindu v nebezpečné monstrum Deadite. Tentokrát ale do hry vchází v plné síle humorný podtext.

První Evil Dead zlehka brnkal na odlehčenou notu a byl zábavný svou nenucenou zvráceností scénáristicko-režijních nápadů. Tento snímek bere komediální vložku za podstatnou vypravěčskou pomůcku a servíruje nám jednu přepálenou scénu za druhou. Na scénu přichází legendární amputace ruky a její nahrazení motorovou pilou. Do druhé ruky padá brokovnice a z Ashe se stává ultimátní badass. Nic jinému mu ani nezbývá, pokud se chce ubránit útokům bezhlavých těl, své vlastní useklé ruce nebo odrazu v zrcadle. Představivost zde nezná mezí a každý, kdo vidí tento film poprvé, musí zůstat zírat s otevřenou pusou.

"That's right... who's laughing now... who's laughing *now*? "

Kultovní status série přichází právě s tímto dílem skládačky. Všemožné citace a odkazy se posléze objevovaly ve spoustě žánrově podobných snímcích (naposledy například v Cabin in the Woods). A to přesto, že film je pouhým slepencem bizarních scén a nelze pořádně mluvit o celistvém příběhu. Ale co na tom, když ony jednotlivé scény fungují na výbornou a posouvají hranice komediálního hororu o další krok kupředu. Všude sice protékají hektolitry krve a monstra soutěží o nejnechutnější masku, ale jak místností začnou létat oční bulvy a spustí se doslovný masakr motorovou pilou, komedie vyhrává nad hororem na plné čáře. Nehledě na řadu peprných cheesy hlášek, kterými se nechal inspirovat i videoherní Duke Nukem. Groovy!

"You're goin' down. Chainsaw."

Ocenit se musí Raimiho hrátky s kamerou. Její průlety lesem, chatou i automobilem jsou i po letech působivé, nehledě na skutečnost, že její pohled představuje nikdy nespatřeného ducha. Film zkrátka s nabývajícími lety zraje a jak obsahová, tak formální stránka nezastarávají. Specifické kouzlo nikdy žádný digitální remake (jež se bohužel chystá) nemůže nahradit.

Celý film zde.

Army of Darkness (1992) - 75%

Armáda temnot

Armáda temnot začíná přesně tam, kde Evil Dead 2 skončil. Necronomicon vtáhl Ashe i s autem do středověku. Tato rapidní změna prostředí byla geniálním tahem pro rozehrání skvělé komedie, která už s hororovým žánrem nemá téměř nic společného. Ale opět zde ožívají mrtví, tudíž své místo v tomto tematickém článku rozhodně má. Ash ale rozhodně nehodlá uvíznout v roce 1300 našeho letopočtu. Jediným možným způsobem transportu zpět do současnosti je zakletá kniha mrtvých Necronomicon. A tak se Ash, vyzbrojený "hromovou tyčí" (brokovnicí) a vytvořenou ruční protézou z rytířského brnění, vydává na strastiplnou cestu za jejím získáním. Bohužel zkomolí kletbu "Klaatu verata nicto" (která je variací známé věty z kultovního sci-fi The Day the Earth Stood Still z roku 1951) a probudí celou armádu mrtvých. Epická bitva může začít!

Jakkoliv Evil Dead 2 ještě balancovalo na hranici hororu a komedie, Armáda temnot je čistokrevnou komedií. Ash (samozřejmě Bruce Campbell) už dávno není vystrašeným studentem z Lesního ducha. Naopak se stává vůdcem vojska celého hradu v boji proti nezmarným kostlivcům a jejich hnilobnému generálovi. Není ale žádným svévolným spasitelem. Jediné, na čem mu záleží, je cesta zpátky do současnosti a problémy středověkého dvora mu jsou po většinu snímku ukradené. A to je živná půda pro cezení řady stíracích hlášek. Hail to the king, baby!

"Gimme some sugar, baby."

Vizuální zpracování zůstalo zřejmě úmyslně na stejné úrovni, aby lépe zapadlo do ságy a také proto, že masky a loutky vytvářejí nezaměnitelnou atmosféru. Armáda kostlivců dá vzpomenout na stop-motion tvorbu legendárního animátora Raye Harryhausena a jeho kostlivce z Jásona a Argonautů. Nehledě na dobu vzniku, tento způsob animace bude mít vždy své kouzlo. Filmařského čarování se dočkala i řada dalších scén. Například souboje Ashe se "zlým Ashem" nebo skupinkou "miniaturních Ashů" jsou nápadité a hlavně po čertech zábavné.

Přes veškerou chválu zůstává Armáda temnot mírně ve stínu předchozích dílů série. I když každý jednotlivý film jde svou vlastní cestou, svůj vrchol zažil Sam Raimi se smrtelným zlem lesních duchů z Necronomiconu s prostředním filmem, který měl všechny žánrové prvky vyvážené. Ashovo středověké dobrodružství je akční komedií, jež dokáže fungovat i zcela nezávisle na předchozích snímcích. A jako taková patří k nejlepším svého druhu. Tihle nemrtví vám rozhodně natrhnou... bránici!

Celý film zde.

Braindead (1992) - 80%

Živí mrtví

Ve stejném roce jako Armáda temnot vznikla další zombie "splatter" klasika, Braindead - Živí mrtví. Jeden z nejkrvavějších a nejbláznivějších filmů kdy natočených, kde se o příběhu nedá mluvit s vážnou tváří. V prologu se dozvídáme, že na Sumatře žije prapodivný tvor krysí opice, jejíž kousnutí udělá z člověka rozpadající se zombie. A tento nešťastný osud potká Veru Cosgrove (Elizabeth Moody), panovačnou matku nesmělého Lionela (Timothy Balme). Zrovna ve chvíli, kdy se začal seznamovat s milou Paquitou (Diana Peñalver)! Nezbývá nic jiného, než se s maminkou zavřít do baráku a předstírat, že je vše v pořádku. To ale není jednoduchá práce, když matince postupně odpadají části těla a zvyšuje se apetit. Co se odehraje v následující polovině je ale už téměř nemožné popsat. To se musí vidět.

Za necelé tři miliony dolarů vznikly hotové krvavé lázně. A nestojí za nimi nikdo jiný, než vizionář Peter Jackson, dnes nejznámější za trilogii Pána prstenů a připravovaného Hobita. Před megaúspěšnou Středozemí byl však odvážným tvůrcem s bezmeznou fantazií a pořádnou dávkou zápalu. Obdobně jako Sam Raimi ventiloval svou lásku k filmařině přes okázalé a nízkorozpočtové komediální horory. Obzvláště díky nedostatku financí byl prostor ke kreativnímu přístupu, aneb hodně muziky za málo peněz.

Ale to jsou stále jen slova, co je na tomto filmu tak zvráceného a zábavně bizarního? A proč se ve Skandinávii dávaly na promítání pytlíky na zvracení? Stačila by snad jen informace o skutečnosti prolévání 19ti litrů filmové krve za sekundu. Na scénu přicházejí mixéry, sekačky, vybuchující hlavy, amputované končetiny, hnilobné pudingy, večeře vlastního ucha nebo celého vlčáka a mnohé další. Pak už jenom stačí zmínka o přítomnosti kung-fu faráře, zombie sexu a následném zombie miminu a je dokonáno. Nicméně, za tisíc slov vydá jedna krátká ukázka z finální konfrontace přeživších s přeměněnými hosty posmrtné párty.

Přehrávající neznámí herci, neskutečný slepenec bláznivých scén, absence děje... a přesto klasika? V tomto případě to snad ani jinak nejde. S každým filmovým okénkem nemůže divák vědět, co očekávat a přitom je každá scéna překonávána tou následující. Jakmile snímek dospěje do poslední čtvrtiny, vizuální dynamika je tak našlápnutá, že nezbývá nic jiného, než jen nevěřícně kroutit hlavou. V dobrém slova smyslu! Dát po devíti letech Peterovi Jacksonovi do rukou velkou fantasy ságu se jevilo jako ztřeštěný nápad. Kromě Braindead byl známý dalšími šílenostmi, např. Meet the Feebles. Jak dnes už všichni víme, byl to odvážný tah, který se vyplatil. Megalomanské vizuální cítění s velkým rozpočtem zafungovalo na jedničku. Raná tvorba tohohle novozélandského tvůrce skrývá nejeden klenot a Braindead je jedním z nich. Zombies ještě nebyli nechutnější. Vedle série Evil Dead další klasika, kterou je nutné vidět!

Celý film zde.

Return of the Living Dead (1986) - 80%

Návrat oživlé smrti

Rozhodně nesmíme opomenout důležitou sérii Návratů oživlé smrti. Nebo alespoň její první díl. Ten stojí někde na pomezí klasických zombie pojetí George A. Romera a komediemi Raimiho nebo Jacksona. Zároveň je i důležitým článkem zombie popkultury. Dnes si každý druhý představí kráčející mrtvoly, lačnící po mozcích a zlomyslně mumlající "BRAINS". Počátek této představy pochází právě z Návratu oživlých mrtvol.

Uveďme na pravou míru jednu skutečnost - i přes obdobný název nemá Návrat oživlých mrtvol nic společného s Romerovou ságou. Ale neváhá na ní neoficiálně navazovat. samotná zápletka si pohrává s myšlenkou, že děj původní Noci oživlých mrtvol vycházel ze skutečných událostí, které měl film pouze krýt. Po eliminaci nemrtvých zůstaly některé vojenské kapsle s hybernovanými zombies určených k výzkumu ztracené a ukryté ve sklepení malého skladiště v Louisville, Kentucky. Zvědaví a neopatrní zaměstnanci pochmurného zařízení vypustí z těchto kapslí nebezpečný plyn a katastrofa může začít. Mrtví se znovu probouzejí k životu a jejich posmrtnou agónii dokáže zmírnit pouze čerstvý lidský mozek. Tentokrát se neprobouzejí jenom lidská těla, ale důkladně i preparovaná zvířata nebo přišpendlení motýli. Uff...

Nezůstává pouze u klasického vyobrazení nemrtvých, naopak se zde dočkáváme poměrně inovátorského pohledu. Doposud byla jistotou jejich eliminace pořádná rána do hlavy. To tady neplatí. Každá jednotlivá část oživlého těla může fungovat samostatně a i dekapitace neznamená výhru pro ohrožené přeživší. Co tedy zbývá? Spálení těla? Mno... Problém tkví ve skutečnosti, že kouř z upáleného se dostane do oblak a v kombinaci s deštěm vzniká dokonalý recept na probouzení dalších mrtvol. Tyto kyselé deště mají fatální důsledky a situace se zdá být neřešitelná.

"Braaaaiiins!"

V centru všeho dění je skupina zaměstnanců krematoria a parta punkerů, řádících na blízkém hřbitově. O sestavu poměrně neznámých herců ale ani tak nejde. Zde jsou v hlavní roli konečně zase zombies. Mluvící zombies s chvilkovými záblesky pudové inteligence. Kde jinde si na sebe vysílačkou zavolají policejní posily a pak jen mlsně procedí "more brains!"? Nejdůležitější otázkou ale zůstává - jak se jich zbavit? V Návratu oživlých mrtvol není nouze o hororové momenty, o komediální pronásledování a lehkou demýtizaci, ani o nahotu. Tato černočerná komedie s řízným soundtrackem je hrdým zástupcem památné tvorby 80. let. A to jak z hlediska audiovizuálního, tak způsobem prezentace dějového rámce.

"Send more cops!"

Film se dočkal čtyř pokračování, která už neměla takový dopad na divácký zážitek a kvalitativně následovala sestupnou tendenci. Minimálně přímý sequel z roku 1988 alespoň stojí za trochu pozornosti. I přes svou notně odlehčenou notu má tato série obdobný vliv na budování zombie kultu, jako Romerova sága sociální kritiky. V kombinací těchto obou pohledů nám vznikne definice nemrtvých, jaká je dnes všeobecně přijímaná a uznávaná. Souhrnně lze Návrat oživlých mrtvol označit za jeden z nejlepších zombie filmů.

Celý film zde.

Parodie, pocty a úmyslná řachanda

Shaun of the Dead (2004) - 70%

Soumrak mrtvých

Rok 2004 byl skutečně důležitým mezníkem návratu nemrtvých zpět k filmovému životu v novém tisíciletí. Remake Úsvitu mrtvých představoval inovátorský pohled na Romerovu ságu, Soumrak mrtvých z ní naopak vychází a staví na ní celou řadu parodického humoru. Suchého britského humoru. To přece nemůže dopadnout špatně! Ale k dokonalosti by bylo potřeba přeci jenom vychytat několik much. Hlavně z hlediska žánrové vyrovnanosti. Zpočátku vše začíná jako klasická vztahová tragikomedie. Shaun (Simon Pegg) zažívá krizi se svou přítelkyní Liz (Kate Ashfield), která mu vyčítá, že na něj není spolehnutí a místo zodpovědného chování dospělého člověka tráví čas zevlováním se svým nejlepším kamarádem / spolubydlícím Edem (Nick Frost) hraním videoher nebo popíjením v hospůdce Winchester. Do toho se začnou objevovat první příznaky blížící se epidemie, které v příběhu hrají humorné druhé housle. Jakmile si hrdinové uvědomí, co se kolem nich děje, je čas zachránit sebe a své nejbližší!

V tu chvíli přebírá Shaun iniciativu a dlouho hledanou kontrolu nad svým životem. Plán je jasný, stavit se pro matku Barbaru (Penelope Wilton) a nenáviděného nevlastního otce (Bill Nighy), zachránit Liz a její přátelé Dianne (Lucy Davis) a Davida (Dylan Moran) a dorazit do bezpečného útočiště. A dát si čaj. Jak si ale poradí parta loserů s hordou hladových nemrtvých? A co lze pokládat za bezpečné útočiště, kde se dá v klidu přečkat zombie apokalypsa?

"You've got red on you."

Největší síla a slabina zároveň je umělecká angažovanost scénáristického dua Pegg - Wright a především režie Edgara Wrighta. Co je tím myšleno? Tito pánové projevili svou schopnost parodovat různé žánry s nebývalou precizností už při společné spolupráci na geniálním seriálu Spaced. Ale ne zřejmým stylem Jima Abrahamse a bratrů Zuckerových, nýbrž věrohodným způsobem, kdy parodovaná látka funguje na bázi svých potřebných klišé. Jednoduše řečeno, formální stránka si s ničím nezadá s předlohami, zato obsahová stránka je okořeněná klasickým britským humorem. Důkazem budiž například tato tematická scéna z výše jmenovaného seriálu - Edgar Wright zkrátka umí navodit potřebnou atmosféru a ve správném okamžiku ji vhodně shodit. To ale tak úplně neplatí o Soumraku mrtvých. Ten v poslední třetině překvapivě ubere na humoru a začne prosazovat dramatická témata s vážnějším podtónem. Plní si sen natočení poctivé žánrovky a umělecky na to jistě má. Jenomže to způsobuje žánrovou nevyváženost a neurčitost, čím vlastně chce film být.

"For a hero, you're quite a hypocrite!"

A když už je řeč o humorné části, nelze se ubránit pocitu, že nebyl potenciál naplno využit. Několik fórů vyzní trochu do ztracena nebo úplně nepadne na živnou půdu. Tenhle nešvar byl de facto eliminován s další tvůrčí spoluprací Wright - Pegg - Frost, Jednotka příliš rychlého nasazení, zde si scénář ještě není zcela jistý v kramflecích. To ale nemění nic na situaci, že dokáže vyprodukovat několik památných scén, odehraných smetánkou anglické komedie. Duo Pegg - Frost je dostatečně známé pro svou častou spolupráci (naposledy ve filmu Paul, se kterým neměl Wright nic společného), Lucy Davis je známá svou rolí sekretářky Dawn v britském originálu seriálu The Office, Dylan Moran exceloval v Black Books nebo svými stand-up vystoupeními. V malých (cameo) roličkách pak tuto partu podpoří třeba i Peter Serafinowicz, Jessica Hynes nebo Martin Freeman. Taková účast herců, často provázaných svou dřívější spoluprací na dnes již kultovních britcomů, rozhodně potěší.

Výsledné pocity jsou nakonec více než kladné. Edgar Wright ví co dělá a herci jsou ve svých rolích tradičně přesvědčiví. Soumrak mrtvých několika zřetelnými náznaky odkazuje na Romerovu (do té doby) trilogii, kterého samotného film potěšil natolik, že Peggovi a Frostovi poskytl prostor v jeho Zemi mrtvých. Pokud hledáte cílenou zombie parodii, je Soumrak tou správnou volbou. S vypilovanějším scénářem ale mohlo vše dopadnout ještě alespoň o třídu lépe.

Fido (2006) - 60%

Fido

Kanaďané se rozhodli jít na svůj zombie film od lesa a zasadit ho do poměrně netradičního žánru rodinného filmu. Žádné zbytečné cánkance krve (byť na ně pochopitelně také dojde), žádná prvoplánová komedie, nic takového. Místo toho sledujeme maloměstský život klasické americké rodinky, zasazené do zlatých 50. let. Tradiční historie je ovšem okořeněna o skutečnost, že svět už zažil svou zombie apokalypsu a lidé berou zombies jako součást každodenního života. Děti jsou už od ranného věku ve škole poučovány, jak se účinně zbavit kráčející mrtvoly, ale toto nebezpečí se zdá být zažehnáno. Vědci přišli s revolučním vynálezem obojku, který z krvelačných predátorů dělá neškodné pomocníky v domácnostech. Mít doma svého nemrtvého sluhu se stalo trendem, jako mít vysavač či televizor. Jenom rodina Robinsonových dosud žádného neměla...

Malý Timmy (Kesun Loder) je zvídavé dítě a nechce uvěřit skutečnosti, že zombies již nemají žádné city. Začne tedy testovat vlastního "domácího mazlíčka" jménem Fido (Billy Connolly). Tato nebezpečná obdoba přátelství chlapce a svého štěněte se nese v nelibost občanů v sousedství, především nově nastěhovaného pana Bottomse (Henry Czerny), vedoucího zaměstnavatele ve firmě ZomCom, která se stará právě o domestikaci nemrtvých. Táta Bill (Dylan Baker) také není spokojený s novým přírůstkem do rodiny a dělá vše pro to, aby on a jeho rodina byla od nemrtvých co nejdále (to znamená být pohřbena bezpečně s oddělenou hlavou, aby se nemohla vrátit v pochroumaném stavu nemrtvé pracovní síly). Jediná spokojená je matka Helena (Carrie-Anne Moss), žena v domácnosti, která nachází s Fidem zašlou manželskou jiskru.

"You crazy, wonderful zombie!"

Na to, že byl Fido natočen před pár lety, vypadá jako řadový rodinný videofilm z poloviny 90. let. Úmysl nebo důsledek jalové tvorby neznámého tvůrce Andrew Currieho v kombinaci se zvoleným žánrem a nízkým rozpočtem? Těžko s jistotou říci (ačkoliv tipovat se dá poměrně jasně), ale ve filmu pak funguje jakási umělá aura nostalgie. Jako by skutečně byl zapomenutým "klenotem" z videopůjčovny. A to jak z hlediska narace příběhu, tak s přihlédnutím k hereckým výkonům jednotlivých představitelů. Obzvláště Timmy působí skutečně "dobovým" dojmem éry, kdy světu vládl Macaulay Culkin. Ostatní charaktery přehrávají očekávaným způsobem dle jejich archetypálních rolí. Pak přichází na řadu schizofrenický problém - komu je film vlastně určen? Prezentovaný je pro dětské publikum, ale zombie látka není zrovna nastavena dle předpubertálních měřítek. Krví a mrtvolami se zde nešetří. Dospělé publikum bude zase těžko skousávat celkovou naivitu příběhu přátelství osamělého malého chlapce s tlejícím sluhou. Není zde ani dostatek alespoň nápaditých krvavých scén.

"I knew you wouldn't eat me, boy!"

Fido je zajímavým pokusem, do jakých prostředí lze zasadit postavy kráčejících nemrtvých. Rodinný film tu ještě nebyl a zřejmě pro to byl důvod. Abychom ale snímku jenom nekřivdili, urodilo se v něm několik zajímavých scén. Samotný úvod ve stylu instruktážního historického videa je zábavný, jako by se jednalo o fanoškovský internetový počin. Určitým zadostiučinením je finální potrestání záporných postav, jak je žánrovým pravidlem. Zde je totiž okořeněný černým humorem, který vyčnívá v kontrastu s nastylovanými sci-fi 50. lety. Fido rozhodně není žádné veledílo, tápe ve vodách vlastní neuchopitelnosti a ve výsledku nemá mnoho co nabídnout. Ale stejně jako většina infantilních ohraných VHS může mít alespoň příjemný impakt na jejich odrostlé diváky. Okořeněné notnou dávkou nadsázky a dospělácké černé komedie.

Grindhouse: Planet Terror (2007) - 70%

Planeta Teror

Výraz "Grindhouse" je filmový žargon pro žánr exploatačních a laciných filmů, jehož historie sahá až do 40. let minulého století. Specializovaná kina, zaměřující se na tento druh snímků, ale začala s nástupem 80. let mizet a v současné době jich existuje jen pár. V těchto kinech se charakteristicky promítaly filmy s vysokou úrovní výskytu násilí nebo sexu. Krom pornografie ale nabízely rovněž slasherové horory nebo asijskou bojovou kinematografii. Věci, které byly tak špatné, až byly zvráceným způsobem zábavné a dnes už kultovní. Právě v těchto kinech byly promítány například Romerovy rané zombie snímky. A každému (nejenom) filmovému fanouškovi, který měl příležitost navštívit takové kino v době jeho nejvyšší slávy, se tato zkušenost musela nesmazatelně zapsat do paměti. A mezi takové fanoušky patří i kamarádi Quentin Tarantino a Robert Rodriguez.

Tato dvojice nadšeně točila béčkové pocty právě grindhouse filmům s úctou už od začátku svých kariér. Stačí jenom vzpomenout Gaunery nebo Od soumraku do úsvitu. V roce 2007 se tito dlouholetí kamarádi dohodli natočit dvoudílo s hrdou nálepkou Grindhouse na svém názvu. Vzniklo tak Auto zabiják a Planeta teror. Forma obou snímků je obdobná a věrohodně se snaží imitovat nešvary poničených filmových kotoučů a nespolehlivé promítací techniky. Obraz přeskakuje, je plný nečistot a škrábanců, zvuk hapruje, občas chybí cívka s částí filmu nebo celuloidový pásek shoří. To vše má dopomáhat vytvořit autentickou atmosféru. No ale co obsah? Jelikož je toto tématický zombie článek, zabývejme se pro nyní pouze druhým jmenovaným filmem, pod který se režijně podepsal Robert Rodriguez.

"I was going to be a stand-up comedian."

Příběh Planety Teror je pochopitelně také řádně přitažen za příčesek. Avizované zombies zde nejsou žádné oživlé mrtvoly, ale jedinci infikovaní nebezpečnou biologickou zbraní. Jejich tělo je záhy zohyzděno hnijícími ranami a stávají se nebezpečnými predátory. Nejsou ale jedinou hrozbou pro přeživší. Tou je také armáda, snažící se držet účinky plynu na uzdě stůj co stůj. A kdo je vůbec členy neinfikované party? Ambiciozní go-go tanečnice Cherry Darling s čerstvě amputovanou nohou (Rose McGowan), její tajemný přítel Wray se vřelým vztahem ke střelným zbraním (Freddy Rodríguez), postřelený šerif místní policie Hague (Michael Biehn), majitel čerpací stanice a tajného receptu na nejlepší BBQ omáčku J.T. (Jeff Fahey), nebo zdravotní sestřička Dakota (Marley Shelton), které žárlivý manžel William (Josh Brolin) znecitlivěl obě ruce. A to zdaleka není kompletní výčet všech důležitých postav. Každá má svůj malý příběh a motivaci na cestu kupředu. Přes velké množství postav ale děj nepůsobí dojmem uspěchaného guláše. Stačí se jen naladit na tu správnou notu úmyslné brakovosti a jde vše hladce.

"Give him the gun. Give him all the guns."

Jak můžeme od "grindhouse" filmu očekávat, objeví se zde důležité atributy v podobě několika peprných krvavých scén a příjemných záběrů na go-go tanečnice. Všechna ostatní část snímku je vyplněná řadou přepálených scén, přehrávání a cheesy hlášek. Jak se na správný béčkový výplach sluší a patří. Potěší i celá řada menších podpůrných rolí. Legendární Tom Savini nemůže chybět při takovéto poctě zombie filmům a stejně jako Quentin Tarantino zde dostane svůj kousek prostoru (ostatně jako v Od soumraku do úsvitu). Potěší rovněž Bruce Willis, jehož plukovník se řadí k těm podařenějším filmovým rolím posledních let tohoto akčního veterána.

Snad jen absence uceleného příběhu ubírá Planetě teror na celkovém hřejivém pocitu. Rodriguez UMÍ natáčet podobné žánrovky, když na to přijde (a když zrovna netočí hloupé filmy pro jeho děti). A zde je vidět ona láska k vyprávění fantastických příběhů bez limitů fantazie. Věrohodná restaurace žánru zase prozrazuje kvalitní filmařské schopnosti. V této kombinaci je kosení hordy infikovaných lidí zábavnou jízdou na horské dráze. Pouťová atrakce, která se v té záplavě laciných střelnic vyplatí za investici.

Zombieland (2009) - 75%

Zombieland

Když už Britové měli svůj zářez v ranku kvalitních zombie komediích, nemohli Američané zůstat dlouho pozadu. Odpověď přišla o pět let později v podobě Zombielandu. Zatímco konkurenční britská parodie sázela na tradiční pojetí nemrtvých s celou řadou odkazů na obrozence tohoto žánru, Zombieland vnáší do hry moderní pojetí tohoto fenoménu. Nacházíme se v době, kdy už zombie každý zná, hrdiny filmu nevyjímaje. To je staví do výhodnější pozice pro přežití. V takovém světě mají výhodnější pozici jak klasičtí tvrďáci, tak nový element v podobě průměrného adolescentního geeka. Není vyžadovaná pouze schopnost přesné střelby mezi oči chodícího terče, je třeba trochu se orientovat v "žánrových" pravidlech.

Bezejmenní poutníci mrtvolnou krajinou tyto definice dokonale splňují. Týmová spolupráce jednotlivých individuí nebyla plánovaná, ale občas se společnost může hodit. Jen je potřeba vyvarovat se tvorby emocionálního pouta. Pro jistotu. Hrdinové se tak nazývají názvy měst, kam mají namířeno. Columbus (Jesse Eisenberg) je představitel onoho moderního typu přeživšího. Na živu jej udržují sepsaná pravidla, která musí bezpodmínečně dodržovat, pokud se nechce stát pouhou potravou. A že se jejich respektování vyplatí dokazuje fakt, že i přes svou zbabělost je tento podivný samotář stále živ a zdráv. Naopak Tallahassee (Woody Harrelson) je muž činu. Nastalá apokalypsa odhaluje jeho přirozené vlohy vypořádat se s nepříznivou situací a v liduprázdném světě je jako ryba ve vodě.

"Fuck this clown!"

Tuto dvojici záhy doplní i dvojice dívek Wichita (Emma Stone) a Little Rock (Abigail Breslin). A jak to tak bývá, celou nepříznivou situaci nikterak neulehčí a dostanou skupinku do pořádně žhavého a nebezpečného kotle. V jinak liduprázdném světě potěší cameo Billa Murraye, hrajícího sebe sama. A co jinak? Dále sledujeme putování po zdevastované krajině a sem tam nějaké to povedené zamordování neživého padoucha. Každá postava má svůj cíl a i přes pravidlo nesbližování k sobě navzájem začínají cítit určité sympatie, které je očekávaně postaví před několik zásadních rozhodnutí.

"Where are the fucking Twinkies?"

Rozhodujícími otázkami je, kam se pohnuly definice zombies a zda tato komedie uspěje ve své humornosti. Jak bylo předestřeno v úvodu, odkazujeme na modernější pojetí celkového subžánru. Nemrtví mají svým vyobrazením blíže svým kolegům ze Snyderova remaku Úsvit mrtvých. Rychlí, nelítostní a ohavní. Humorná složka zde také funguje, i když se nesnaží být tak sofistikovaná jako v případě Soumraku mrtvých. Díky typickému americkému -buranskému- humoru je Zombieland filmovou adrenalinovou atrakcí. Hodně se sází na efekt jednotlivých scén. Ty jsou pak okořeněny pečlivou režií, plné různých grafických efektů a slow motion záběrů. Snaha být "cool" je tu cítit z každého druhého záběru a naštěstí to ve většině případů funguje. Téměř až videoherní dynamické snímání podporují zamilováníhodné postavy. Především Woody Harrelson si svou roli očividně hodně užívá a tento pozitivní přístup je přenesen i na samotného diváka. Z hlediska úzkého subžánru zombie komedií se rozhodně jedná o jeden z nejlepších počinů poslední doby, přijatelný širokou diváckou obcí.

Celý film zde.

WTF?!

Choking Hazard (2004) - 40%

Choking Hazard

Rozhodně bychom neměli zapomínat na jediného tuzemského zástupce zombie tématiky. Protože české složení kupní síly a poptávky majoritní divácké skupiny nepřeje podobně laděným experimentálním žánrovkám, nelze očekávat "vysokorozpočtový" snímek od známých tvůrců. Pravý opak je pravdou. Film si vzal na starosti fanda a bývalý recenzent Marek Dobeš a nedostatek financí se snažil maskovat důmyslným scénářem a promyšlenými a zábavnými scénami. Jenomže to, co prošlo Samu Raimimu nebo Peterovi Jacksonovi se zde zdaleka nepovedlo.

Sledujeme skupinku lidí hledajících smysl života. Za tímto účelem navštívili odlehlý hotel Halali, kde vede slepý doktor Reiniš (Jaroslav Dušek) víkendový kurz s cílem nalezení sebe sama a vnitřní rovnováhy. Není divu, že účastníci tohoto kurzu vytvářejí podivnou skvadru zvláštních individuí. Dvojice studentek, nevyrovnaný manželský pár, zevlák Verner (Jan Dolanský) nebo zbloudilý pornoherec / zapřísáhlý jehovista však brzy mají čelit větší hrozbě, než nevědomí s naložením smyslu života. V nedalekých lesích se totiž začaly zpět k životu vracet nemrtví... Nemrtví myslivci!

Námět dostatečně bizarní, aby se na jeho základech dal rozehrát cirkus bláznivých scén. Ale kdeže. Rádoby-intelektuální dialogy možná vypadaly zábavně na papíře, respektive mohly fungovat na ploše krátkometrážního Byl jsem mladistvým intelektuálem, ale na prostoru celovečerního filmu selhávají v jejich nabubřelosti. Rozhodně jim nepomáhá strojený přednes zúčastněných neherců. Konečně onen scénář vypadá jako výsledek tvorby nadšených středoškolských intelektuálů, kteří se snaží zamaskovat své filmové nadšení v omáčce povýšeneckých citací z filozofických knih. Proto je celá tato šaráda obalena námětem hledáním smyslu lidského života. Ne snad pro kontrast s krvavým řáděním, ale pro vlastní sebereflexi a zadostiučinění očekávané skupině diváků. Nerdi nerdům. To je sice moc hezké, že si je film vědom své cílové skupiny, odebere-li se mu však tato umělá aura, zbyde jen namyšlené dílo plné infantilního humoru a nevyužitého potenciálu.

"Díky Bohu! Díky Jehovovi!"

Tu a tam film zlehka polechtá bránici a svůj podíl na tom mají především světlejší okamžiky Jana Dolanského nebo Jaroslava Duška. Celkem podařený je i soundtrack, na jehož instrumentální části se podílel další současný významný recenzent František Fuka. Zapamatování hodné scény by se ale daly spočítat na prstech jedné ruky želvy ninja, mezi něž pochopitelně patří i česká Xena a likvidátorka zombie myslivců - Dáda Patrasová! Nemůžeme ale říci, že české prostředí nepřeje tomuhle druhu filmů. To je mylná představa, kterou nám do hlavy vtloukají všichni ti Hřebejkové a Vejdělkové. Poctivá žánrovka má i zde své uplatnění, chybí snad jen odvážní tvůrci, kteří si svůj originální námět dokáží prosadit i přes nevoli lakomých investorů. Marek Dobeš má za tuto odvahu malé, bezvýznamné plus. Ale od zkušeného recenzenta se očekávalo něco mnohem buď přímočařejšího, nebo naopak sofistikovanějšího. Ono psát o filmech a vlastní natočit je dost podstatný rozdíl.

Poultrygeist: Night of the Chicken Dead (2006) - 30%

Poultrygeist

Jsou béčka, která jsou tak bizarní, až jsou zábavná. A jsou studia, která se zabývají produkcí právě těchto braků. Mezi nimi je i legendární studio Troma. A to by bylo, aby se v hromadě vyprodukovaných "veleděl" nenašel nějaký ten grindhouseovský zombie klenot. Čeká nás nějaká obdoba Živých mrtvých? Ale kdeže, tvůrci jsou svou originální cestou a míchají prvky hororu a komedie s muzikálem. To ovšem dobře zní pouze na papíře. Poultrygeist překračuje pomyslné hranice zábavné přijatelnosti a tlačením na pilu spadá většinou do stok trapnosti. Příběh je velmi netradiční. Na bývalém indiánském pohřebišti byla postavena fast food restaurace. A jelikož je mezi protestující skupinkou bývalá láska hlavního hrdiny, která se za dob studií na vysoké škole stala lesbičkou, je čas na osobní odvetu a přijmout práci za pultem této zlovolné společnosti.

Prokletý pozemek se brzy probudí v celé své hrůznosti a nepříjemnosti tu začnou provádět... zombie kuřata! Mysleli jste si, že zombie myslivci jsou vrcholem kreativity? Ha, tak tady máte krvelačnou drůbež. Pokousaní se stávají přerostlými slepicemi se špičatým zobákem a v poslední aktu se rozehrají taková krvavá jatka, o kterých si mohou drůbežárny nechat jenom zdát. Bohužel nejsou příliš zábavné a silně dolů je strhávají jednotliví herečtí představitelé. Jistě, nikdo neočekává v tomto žánru shakespearovské herectví, ale studenti prvního ročníku filmové školy by své party zahráli o několik tříd lépe.

"America isn't ready to accept a gay Mexican chicken sandwich."

Možná není úplně fér házet vinu na neznámé tváře. Lví podíl na celkovém zmatku má scénář a opravdu by bylo zajímavé dozvědět se, co se jeho autorovi během sepisování tohoto opusu honilo hlavou. Nebo krví. Zde nastupuje kontroverzní otázka hranice mezi odpadem a genialitou, proto hodnocení Poultrygeistu atakují obě hranice hodnotící škály. Ale není všechno zlato, co se třpytí. Úmyslná snaha tlačit hranice vzhůru do nekonečna a ještě dál dělá z této podívané nesourodý slepenec nechutných scén, prokládaný prvoplánovou nahotou a muzikálovými čísly. Jakkoliv se to může zdát v konečném důsledku bizarně lákavé, opak je pravdou. Film je ve své podstatě nudný a nucenými vtípky iritující. Jestliže Choking Hazard vypadal na dílo gymnaziálních intelektuálů, pak Poultrygeist odpovídá myšlenkovým pochodům pubertálním žákům základních škol.

"The chicken... the chicken has declared jihad on us all."

V přemíře (nedávno oficiálně distribuovaných na speciálním youtube kanálu) filmů společnosti Troma se jistě dají nalézt výborné béčkové výplachy (mezi nimiž i klasiky typu White Zombie!), které si na žádné umění nehrají a jsou zábavné tak, jak jsou. Night of the Chicken Dead se bohužel po bok těchto snímků postavit nemůže. Infantilní pokusy o humor a nesympatičtí herci srážejí kvalitu k podlahovým hodnotám, odkud je zachraňována pouze několika nápaditě nechutnými gore scénami a pro pánské publikum řadou odhalených dámských hrudníků. Na obě kategorie existují mnohem lepší snímky, tak proč ztrácet čas touto parodií na zombie parodie. Ačkoliv nutno podotknout, že se najde nemalá skupina diváků, která si film může dokonale vychutnat. I proto je uveden v tomto seznamu, ať si každý najde to své.

Celý film zde.

Zombie Strippers (2008) - 50%

Svůdné zombie

Představme si ještě jednoho zástupce bláznivých fandovských filmů, protentokrát se zajímavým samotným názvem - Svůdné zombie. Pokud chcete čirou ukázku grindhouse řádění, zde jste na správné adrese. Zombie kousnutím infikovaný voják se dostává do nočního klubu, kde se dle očekávání změní v krvelačnou obludu. Jeho obětí je jedna ze zdejších tanečnič, která je ale nadále schopna vykonávat svou svůdnou práci. Rázem se stane hitem nenasytných návštěvníků baru. Jenomže ona je rovněž nenasytná, co se svých klientů týče.

Film nabízí přesně to, co slibuje ve svém názvu. Zombies a striptýz. Nic víc. Uvidíme zde i několik klasických zombie degustátorů, ale hlavní pozornost je věnovaná go-go tanečnicím. A to jak v živelném stavu, tak ve vášnivějším posmrtném. Není divu, že role těchto dívek padly do rukou převážně ambiciozním pornoherečkám, v čele s Jennou Jameson. Odtud se dá zcela jasně odhadnout kvalita herectví všech aktérek. Naštěstí na ní vůbec nezáleží.

Krom obnažených tanečnic má film v rukávu ještě jedno eso, hororovou legendu Roberta Englunda. Toho bohužel stihlo stejné prokletí jako výše zmiňovaného Bruce Campbella. Oba jsou to herci jedné role. Ačkoliv se snažili ze své škatulky mnohokrát vymanit, stále budou veřejností vnímány jako Ash a Freddie Kurger. Ale na cameo role v žánrově obdobných snímcích diváci slyší. I zde je Englund kuriozitní postavou, která má především lákat diváky (kteří se z nějakého důvodu nenechali nalákat samotným názvem filmu!). Představuje zde roli maniakálního manažera klubu Iana. Ostatně vyšinuté charaktery mu vždy šly nejlépe.

"Okay uber-sluts, we have new meat!"

Svůdné zombie nejsou žádným zázrakem. Amatérismus je cítit z každého druhého záběru, ale ostatně ani ambice nebyly nijak závratně vysoké. Škoda plíživé nudy, která začne zastiňovat snaživou práci o atmosféru úmyslně trashového filmu. Představil nám alespoň nový typ zombies - smyslné nemrtvé se zbytky uvažování a intuice, které to umí na podiu roztočit tak jako nikdy předtím. A takový souboj rozkládajících se tanečnic ve striptýzu, to asi jen tak někde neuvidíte.

Celý film zde.

Epilog

Tak a to bychom za sebou měli poslední část tematické zombie trilogie. Z komediálního ranku jsme vystříleli snad všechny kvalitní náboje a i pár zvláštních slepých patron. Dokázali jsme tedy teorii, že explicitní gore efekty nepatří jenom do nepřístupných hororů, ale že se z nich (a do nich) dá také slušně střílet. Díky tomuto fenoménu vznikla dnes už kultovní díla jako Evil Dead trilogie nebo Braindead. Nebo snad díky těmto filmům se zombie tematika proslavila? A je pomyslným vrcholem fanouškovského zápalu Zombieland? To už je na individuální interpretaci. Nicméně tento lákavý segment filmařské tvorby dodnes láká spousty lačných tvůrců. Vzniká celá řada zombie projektů, jen málokterý ale dokáže vyniknout a vymknout se ostatním laciných pokusům. Pokud nějaký takový v nejbližší době vznikne, zde jej opět naleznete pod pečlivým rozborem!

Zombie Randall je důležitou součástí dospěláckého animáku Ugly Americans