Zombie počítačové hry(zy)

Bylo by bláhové očekávat, že by kulhající horda oživlých mrtvých zůstala pouze na filmovém plátně. I přesto, že můžeme najít první zombie v knize již u populárního H. P. Lovecrafta z 20. let 20. století, skutečný průnik do literárního světa je úzce omezen posledními (post-)postmoderními 20 lety. Je to ale až současné tisíciletí, které přináší perly žánru jako Cell (Puls) od Stevena Kinga či zábavný mix Pride and Prejudice and Zombies (Pýcha a předsudek a zombie) Setha Grahame-Smitha. Současné obrazové umění z velké části popularitu hladových umrlců ignoruje a ani hudební průmysl zombie problematice pozornost nevěnuje… Snad tedy až na Roba Zombieho.

Naštěstí se herní průmysl nabídl a zombiím otevřel své hlavy a ty se uvelebily snad na každé platformě a to v mnohem více žánrech než by se na první pohled zdálo. Některé hry možná znáte, některé však možná ne, pojďme se proto podívat na čtveřici her, které do nahnilé paže zombie žánru udělaly pořádný zářez.

Resident Evil

Pokud ne zakladatel survival horror žánru, tak především jeho hlavní představitel – Resident Evil je nesmírně populární série mnoha her na mnoha platformách s kvalitativní křivkou připomínající sinusoidu a propojujícím příběhem zamotanějším než argentinské telenovely. První díl postavil dvě hratelné postavy, policisty Chrise Redfielda a Jill Valentinovou, do útrob rozsáhlého a pastmi protkaného domu, ve kterém moc živo není, ale rozhodně není opuštěný. Šílený vědec, nepovedený biochemický pokus, zrádce mezi vlastními řadami, kulhající zombie, statická kamera, otravné ovládání a nechtěně komický dabing – to všechno vystihuje esenci první hry. Hra jako taková by dnes neuspěla, ve své době však nabídla moderní grafické zpracování, hororovou atmosféru a (tehdy) neotřelý přístup k stylu hry, kdy nábojů bylo málo, příšer bylo mnoho a lékárničky se objevovaly většinou jen před náročnými boss fighty.

Osobně bych si hru na základě takového intra nezahrál :)

O pár let později se objevuje na scéně přímě pokračování Resident Evil 2 a v hlavních rolích policista Leon Kennedy a sestra Chrise z jedničky Claire Redfield. Oba se ocitnou uprostřed zombie epidemie ve městě Raccoon City, kam se Claire vydala hledat svého ztraceného bratra. Ačkoliv ke kompletnímu dohrání je třeba projít hru dvakrát, za každou postavu jednou, k žádnému multiplayeru nedojde.

Co není v hlavě, musí být v nohách - Claire a setkání s lickerem

Jak Claire, tak Leon prochází postupně město, policejní stanici, stoky i podzemní laboratoř zlé Umbrella corp., která stojí za podivnou epidemií. Graficky se hra od jedničky posunula, ale stále se jedná o 3D postavy na předrenderovaných 2D pozadích. Dabing již netahá za uši, ale příběh stále připomíná špatný film, který se bere příliš vážně a ovládání je opět spíše jeden z nepřátel hráče. Mimo pomalých zombií se objevují zombie psi, nebezpeční lickeři, přerostlé můry, jedovaté rostliny a dojde i na monstrózního krokodýla ve stokách. Kromě Leona a Claire se objevuje tajemná Ada Wong, která má možná s rozšířením viru něco dočinění, i malá Sherry, kterou pronásleduje její mutující otec, mimo jiné jeden z originálnějších bossů v herní historii, se kterým se hráč utká několikrát za hru, vždy ve více a více nebezpečné konfrontaci.

Televizní reklama na Resident Evil 2 (v Japonsku se série jmenuje Biohazard) od samotného Romera.

Následující Resident Evil 3 a Code: Veronica táhnou zamotaný příběh hlouběji do chuchvalce, za který by se styděl i Uwe Boll. Namísto inovace žánru se každým dalším dílem zvýrazňují designerské chyby (nemotorné ovládání) i ignorace současných trendů (zombie jsou pomalé a mutanti jsou spíše k smíchu). Žánr survival horroru má nového krále v Silent Hillu a RE série je vousatá až běda. Pokusy o multiplayerové, rail-shooter tituly, prequely či dojení krávy na konzolích typu Game Boy se setkávají s vlažným přijetím.

Leonovi se osobitý způsob španělské fiesty moc nezamlouvá

Je to až Resident Evil 4, který v hlavní příběhové linii opouští survival horror, zombie i zajeté koleje stísněného prostředí. Leon Kennedy se vydává v mnohem akčnějším dobrodružství do Španělska, aby v tamější zapadlé vesnici a okolí zachránil unesenou dceru amerického prezidenta. Místo zombií na něj útočí vesničané ovládáni místním náboženským guru, na scéně se objevuje Ada Wong i Albert Wesker, padouch tahající za nitky již od prvního dílu. Virus, který dříve lidi měnil v hladové mrtvoly je nakonec také ve hře, tentokrát však ve více chapadlovité podobě a dojde i na maniaky s motorovou pilou, příšeru v jezeře, neviditelné hmyzáky a mutatní žoldáky. Příběh sice nikoho nepřekvapí, ale dabing konečně je na profesionální úrovni a hra ztrácí komičnost předchozích dílů. Dostatečná míra inovací oživuje hratelnost, trademarky vážou hru k sérii a Resident Evil 4 si vybudoval pozici nejlepšího dílu a jedné z nejlepších her minulé generace herních konzolí.

Pátý díl byl označen za rasistický

Opět uplyne několik let, během kterých se objeví na scéně pár vedlejších RE her, které nikoho příliš nezajímají nebo (dokonce) shrnují dosavadní příběh v sérii a přichází Resident Evil 5, který opakuje akční pojetí z předchozího dílu, tentokrát s možností hry dvou hráčů. Chris Redfield (s bicepsy větší než jeho hlava) pátrá v Africe po stopách viru z RE4 tentokrát za pomocí místní policistky Shevy. V pozadí se opět objeví Albert Wesker a dokonce dojde i na setkání s Jill, kterou bylo naposledy vidět v RE3. Recenze hru hodnotí jako dobrou, ale ne tak revoluční jako jejího předchůdce.

V současnosti se čeká na říjen, kdy vyjde Resident Evil 6, ve kterém se v hlavních rolích objeví Chris, Leon, Ada i Sherry z RE2 a bude se řešit globální rozšíření viru po planetě, včetně epidemie v jihoasijském velkoměstě. Do té doby Capcom, tvůrce her, zásobí fanoušky re-maky, odvary a kompilacemi různých kvalit na různé platformy. Mimo her se samozřejmě vyrábí i filmová série s Millou Jovovich v hlavní roli, ale… no, možná když o ní nebudeme mluvit, tak se snad další filmy přestanou natáčet.

Plants vs. Zombies

Odlehčení zombie žánru přinesla před několika lety nečekaná pecka. Plants vs. Zombie zredukovala zombie na roztomilé padouchy, které od vašeho mozku dělí trávník plný bojových rostlin. A opět je to hra, kvůli které se obrovsky rozmohl prastarý žánr tower defense, v němž hráč staví statické jednotky, které brání jeho základnu proti vlnám nepřátel. Hra vyšla na prakticky všech současných herních konzolích a kromě plánovaného pokračování a deskové hry na její motiv se objevuje i v různých cameech v mainstreamových titulech (např. World of Warcraft nebo The Sims 3).

Herní princip je jednoduchý management rizik a zdrojů. Herní plocha je trávník o pěti pruzích a z pravé strany přicházejí v jednom z pruhů postupně různé zombie. Z nebe občas padá sluneční energie, za kterou můžete nakoupit - zasadit - rostliny, které budou váš trávník bránit. Základní rostlinou je hrášek, který v pravidelných intervalech střílí své plody po kulhajících zombiích v daném pruhu. Jiná rostlina, Chomper, je schopna zombii celou sníst, ale pak je na jistou dobu, co zombii tráví, bezbranná. Slunečnice „vyrábějí“ extra sluneční energii pro rychlejší expanzi, velký ořech dokáže zastavit zombie jako pevná zeď a brambory například fungují jako nášlapné miny.

Písnička snadno vleze do hlavy

Rostlin je mnoho druhů, přes padesát plus několik upgradů, ale zombie postupně také přicházejí a často s sebou nesou nějaké náčiní. Například skokanská zombie o tyči hravě přeskočí první rostlinu v řadě a snadno se tak dostane za slabší ochrannou linii. Zombie s novinami se rozčílí a dravě se vrhne na první rostlinu, pokud ji noviny zničíte ještě než si doluští křížovku (hint: zombie luští velmi pomalu). Zombie s kbelíkem na hlavě má větší výdrž než ta normální a mimo nich se hráči setkají s mnoha dalšími druhy nemrtvých.

Zombie to snadno vezmou i přes bazén

I přes jednoduchý systém hry je Plants vs. Zombies zábavnou a především návykovou hrou s roztomilou grafikou, bláznivým konceptem, který funguje a kromě klasické kampaně, při které se otevírají nové a nové rostliny k sázení, hra obsahuje mnoho miniher, které citují jiné populární hry. Ať už je to Portal, kuželky nebo Bejeweled, hra ohýbá svůj koncept a dodává hodiny a hodiny zábavy i po dohrání hlavní části. A navíc obsahuje chytlavý videoklip.

Left 4 Dead

L4D je další zombie hra, která proslavila, ne-li rovnou resuscitovala, daný žánr. Bez ní by se kooperativní střílečky pro 4 hráče netěšily takové popularitě, jako dnes. Čtyři je optimální počet hráčů pro skupinovou zábavu (jak vědí fanoušci multiplayerových hopsaček a autíčkových závodů), ale střílečky do té doby dominovaly singleplayerovým a onlinovým tým vs. tým hrám. Valve přišlo s nápadem, jak inovovat hráči vs. hra schéma, které do té doby vypadalo jako singleplayerová hra jen s vyšším počtem hráčů. Kooperace byla postavena na první místo a multiplayer se stal základním herním módem.

Hráči se zhostí rolí čtyř (ne)šťastlivců, kteří se dva týdny po vypuknutí neznámé epidemie společně snaží dostat do bezpečí ve světě, kdy absolutní většina populace byla přeměněna ve vysoce agresivní, bezduché a především běhající "zombie". Sami se daleko nedostanou – je třeba spolupracovat, krýt si navzájem záda, pomáhat zraněným členům party a postupovat společně.

Intro k prvnímu dílu by klidně mohlo sloužit jako samostatný film

Pořádné prověření kooperačních schopností týmu přináší několik speciálních typů infikovaných, kteří svými zvláštními mutacemi dokáží snadno skupinu rozdělit a jednoho po druhém rozsápat. Je tu Hunter, jenž dokáže svoji oběť přišpendlit k zemi a během několika chvil ji roztrhat na kusy, pokud ho někdo nedokáže dříve sundat. Smoker si svým nepřirozeně dlouhým jazykem člověka na dálku obmotá a bezbranného přitáhne k sobě. Obtloustlý Boomer může skupinku pozvracet, čímž ji na pár momentů oslepí a navíc feromony v jeho žluči přivolají všechny zombie v okolí. K tomu všemu při zastřelení exploduje, čímž může skupinu opět omblemcnout. Masivní Tank přežije zásobník automatické pušky jakoby nic a bez problémů metá po hrdinech auta, kameny, spadlé stromy nebo zkrátka vyrve kus silnice. A nakonec nebezpečná Witch, uplakaná dívka, kterou je možné potkat bezbranně sedící na zemi, ale běda tomu, kdo ji vyruší baterkou nebo hlukem.

Krve by se v "pravých" zombiích moc nenašlo, ale tohle jsou "infikovaní"

Tvůrci si uvědomují existenci zombie (pop)kultu a hra nemálokdy odkazuje na „zažité“ stereotypy, které v zombie filmech nacházíme. Na své cestě skupina hrdinů projde opuštěnou nemocnicí, hledá záchranu na letišti a u armády, v lese narazí na chatu na samotě či poblázněného kostelníka, který ve strachu před infekcí raději na hrdiny přivolá zombie, než aby jim otevřel dveře… Sami hrdinové jsou známé konvence – hláškující motorkář, veterán z Vietnamu, optimistický úředník z IT firmy a studentka filmové teorie (se zálibou v hororech) a hra filmovost žánru s láskou objímá. Například jednotlivé "scénáře" mají názvy jako tradiční horory (No Mercy, Blood Harvest, Dead Air, atd.) a dokonce mají i filmový plakát a i tagline společně s „v hlavních rolích Francis, Bill, Louis a Zoey“.

Parta míří na letiště

Grafické filtry hře dodávají filmovou zrnitost obrazu a vrch zorného pole je jemně temnější pro simulaci obrazu levnějších kamer. Nakonec dění ve hře ovládá tzv. A.I. Director, umělá inteligence a režisér hry. Ten na základě vystresovanosti hráčů, zvolené obtížnosti, momentálního stavu zdraví postav a jejich poloze na mapě levelu rozmísťuje nové zbraně, náboje či lékárničky, ve chvílích klidu posílá na skupinu hordy zombií ke zvýšení napětí, upravuje hudbu dle aktuální situace pro každého hráče a občas dokonce mění rozložení úrovně.

Zombieklauni?

Hra se po roce dočkala druhého dílu, který představil nové hrdiny i nové mutanty, dění posunul do jižních Spojených států, A.I. Director dostal do vínku možnost upravovat počasí a každá z pěti kampaní dostala větší osobitost unikátními zombiemi, hudbou a specifičtějším umístěním – noví hrdinové projdou městem Savannah a tamějším rozlehlým obchodním centrem, pak ne-zas-tak opuštěným zábavným parkem s rockovým koncertem ve velkém finále, ztroskotají v bažinách Louisanny, projdou cukrovou plantáží během ničivého hurikánu a snad naleznou spásu v New Orleans, kde armáda se zombiemi stále svádí boj. Grafická stránka se také dočkala vylepšení a Valve časem dodal sequelu úrovně a hrdiny z prvního dílu, čímž jedničku prakticky do pokračování zakomponoval kompletně.

Zombie survival guide je sestřih momentů, které na hráče ve hře čekají

Změnila se však atmosféra - dvojka již není stavěna jako horor, nýbrž jako zábavná střílečka s přáteli s hororovým nádechem. Postavy hláškují o něco víc, některé levely se odehrávají ve dne, střeliva je dostatek a když dojde, lze zombie mlátit třeba pánví nebo kytarou. V ostatních směrech je hra lepší, jen ten posun od původní atmosféry je znatelný, jak je zjevné z intra výše umístěného.

The Walking Dead

Jsou tomu dva roky, co televizní obrazovky spatřil hraný seriál s nemalým rozpočtem podle vysoce ceněného komiksu The Walking Dead. Poté, co opadlo prvotní nadšení ze zombií vysílaných v prime time a fanoušci papírové předlohy zjistili, že seriál postrádá onu nevyzpytatelnost životnosti hlavních postav, servírování jak osobních příběhů, tak i zombie akce, přišlo zklamání z prázdných dialogů, otravných postav (Dívám se na tebe, Lori!) a z toho, že „velké“ akce scénáristi nechali až na finále.

Minulý rok pak přišlo ohlášení od Telltale Games, menšího studia se zkušenostmi s hrami adventurního žánru vydávanými po krátkých epizodách, že jejich další projekt bude hra posazena do světa komiksu The Walking Dead, odehrávající se jinde a s jinými postavami, ale paralelně s příběhem Ricka Grimese. Informace vyvolala rozporuplné dojmy, neboť Telltale Games sice do té doby vydala herní pokračování ze zajetých sérií jako Sam & Max, The Monkey Island, Back to the Future, Wallace & Gromit nebo i Jurrasic Park, ale jejich kvalita jen občas překročila průměr, humor se ne vždy povedl a technologicky hry nebyly nijak oslnivé.

Trailer na první díl

Rozpaky se však rozplynuly momentem, kdy vyšel první díl. Ten představil uprchlého trestance Leeho, který společně s osiřelou (?) holčičkou Clementine hledají bezpečí v chaotickém světě kulhajících nemrtvých. Mix adventury s prvky interaktivního filmu hře sedl a bezproblémově míchá jak průzkumné části, kdy Lee chodí okolo lokace a sbírá předměty, tak konverzační, kdy „filmová“ kamera zabírá polodetaily tváří, tak akční, kdy je třeba kliknout na pohyblivý bod na obrazovce (například při rozbíjení hlavy útočící zombie kladivem). Krve se TWD neštítí a násilí také ne, ale nikdy nepůsobí nuceně či pro chtěnou shock-value. Spíše než na gore horror se hra soustředí na psychologii postav, dramatický příběh a složitá rozhodnutí, která přímo ovlivňují další dění ve hře.

Useknout strom, řetěz nebo nohu?

Čas od času je Lee postaven před složité rozhodnutí, které ovlivní jeho vztah k ostatním postavám nebo dokonce rozhodne o jejich budoucnosti. Zachránit křičící dívku obleženou zombiemi a přilákat na sebe nechtěnou pozornost nebo nechat dívku napospas osudu a získat tak cenné vteřiny náskoku před hordou nemrtvých? Vzít si nalezené potraviny a zásoby nebo je nechat v možná opuštěném autě uprostřed lesa, pro původního vlastníka? A co když je řidič po smrti a potraviny tak v autě jen tak leží? A co když není? Takováto rozhodnutí se objevují více než často a nebývá snadné se rozhodnout pro jednu z variant. Na Leeho se upínají další členové skupiny pro podporu jejich názorů a jakákoliv volba nepotěší úplně každého. Navíc rozhodnutí z prvního dílu mohou přinést následky později třeba i ve třetím díle.

Clementine a Lee

Co však pomáhá ve vžití se do příběhu a potažmo i hlavní postavy, je určitá prázdnota Leeho osobnosti. Jako hráč máte možnost vyprávět různé verze svého příběhu, není přesně jasné, co přesně se stalo a proč Lee byl odsouzen k vězení. Jakákoliv je povaha hráče, či jakkoliv chce hráč Leeho hrát, jeho osobnost dává smysl jeho rozhodnutím a může být držena napříč hrou dle hráčova rozhodnutí.

Copak je dobrého k večeři?

The Walking Dead je vydáváno v celkem pěti epizodách, každá trvá zhruba 4 hodiny na dohrání a každý měsíc má vyjít jedna. Na začátku září vyšla již třetí epizoda a hra drží poměrně solidní tempo napříč všemi díly. Ve stylu komiksu jsou momenty klidu nečekaně střídány náhlými konflikty či brutálními útoky jak nemrtvých, tak i ostatních přežívajících. Postavy nejsou nesmrtelné a smrt přichází většinou náhle a zanechá hráče zírajícího na obrazovku s otevřenou čelistí. Napomáhá tomu to, že Telltale Games zapojilo do tvůrčího procesu otce komiksu, Roberta Kirkmana, který syrovou a realistickou atmosféru psychologického dramatu přenesl ze stránek sešitů do jedniček a nul. The Walking Dead se tak v internetových diskuzích vyšvihl z pozice očekávaného propadáku na nezřídka zmiňovaného kandidáta na herní příběh roku 2012.

---------------------------------------------------

Krátký exkurz do novodobých zombie her je u konce. Chtěl bych poděkovat Vladimírovi za umožnění vydat hostující článek o hrách, první svého druhu na This is heavy...! a zároveň pozvat čtenáře lačné po více zombie mase na svůj blog, kde se nalézá článek o deskové hře The Last Night on Earth, která umožní hráčům prožít si svůj vlastní zombie film.