Stripes (1981) - 50%

Lampasy

Osmdesátá léta, československý rodák Ivan Reitman za kamerou, komici Bill Murray a Harold Ramis před ní, doprovodná hudba Elmera Bernsteina... Počkat, to musí být řeč o Krotitelích duchů! A přeci není... Obdobná sestava umělců se sešla u jednoho filmu tři roky před naháněním temných sil po Manhattanu. Jejím cílem bylo dobrovolně naverbovat do armády s celou řadou osmdesátkových podpůrných vedlejších rolí a zabít veškerý potenciál na kultovní komedii.

John (Bill Murray). Finančně na tom není nejlépe, práce taxikáře ho otravuje a jeho přítelkyně všechno to zevláctví už nedokáže akceptovat. Jediným přijatelným východiskem je naverbovat do armády, kde během výcviku získá potřebnou disciplínu a urovná si život. Přemluví ke stejnému kroku i kámoše Russella (Harold Ramis) a vydávají se na cvičiště. Rota na první pohled neschopných nováčků je sestavena z dosti různorodých charakterů, kteří mají k profesionálním vojákům hodně daleko.

Zde se nachází nejmarkantnější mínus. Podobný plot se nabízí využít ve stylu Policejní akademie (která tedy vznikla až o tři roky později, nicméně se tento styl objevoval už u prvních, němých snímcích), tj. využívat nastavené temperamenty jednotlivých postav k budování zábavných scének různého ražení. To se přímo nabízí, když podpůrné role hrají takové 80's ikony jako John Candy nebo Judge Reinhold. Veškerá snaha přijde nazmar s uvědoměním, že tohle je prakticky pouze one-man show Billa Murraye. On a jeho "sidekick" Harold Ramis tvoří většinu náplně celého děje a ostatní postavy jsou zbytečně příliš upozaděné. Tento prohřešek lze prominout, pokud je děj dostatečně poutavý nebo zábavný. Ale jak je zvykem komedií této doby, scénář rozhodně nepatří k silným článkům. Občas je diskutabilní, zda nějaký scénář existoval. Leda papírek s popiskem: "Lokace: kasárny, Bill improvizuje, ostatní přihlížejí". A ona improvizace nedosahuje často takových kvalit, které bychom se dovolili očekávat.

Celá procházka výcvikem nemá z narativního hlediska hlavu a patu a jednotlivé scénky, ze kterých je poslepován, fungují jen ve zlomku případů. Příkladem budiž celá sekvence ve striptýzovém klubu, kde Ox (John Candy) bojuje s děvčaty v bahně. Jako krátký skeč - dobrý, jako natahovaná scéna bez kontextu už ale nefunguje (řeč je o prodloužené verzi). Druhé dějství jde už kompletně do absurdna. Do Itálie převelená rota má za úkol střežit výdobytek armádního vybavení, supervybavený vojenský karavan. John a Russell se rozhodnou využít nepozornosti kapitána Stillmana, militaristického nadšence (John Larroquette), a vezmou karavan na projížďku do Berlína za svými přítelkyněmi. Zbývající rota pod vedením Stillmana jedou po zjištění chybějícího vehiklu oba nenapravitelné výtržníky zadržet, když v tom padnou do zajetí vojáků komunistického Československa! Zachránit je může kdo jiný než... no však asi tušíte.

Je příjemné vidět, jak kentucké lesy nahradily československé pohraničí, už ne tak úsměvné vidět klasickou dezinformační bariéru o tuzemských poměrech té doby. Zdejší krajina je tak vyobrazena opět jako pouhá ruská provincie, plná nepřátelských ozbrojených sovětů. Ale tato pachuť pozůstatku členství bývalého východního bloku v myslích většiny Američanů přetrvává dodnes. Jako negativní výtku to můžeme pokládat jen obezřetně a s rezervou. A jen ten pocit, že Bill Murray napadl s karavanem ozbrojeným plamenometem naši "Šumavu", je celkem příjemným bonusem. Stejně tak fakt, že je tato komedie označena ratingem R pro silnou mluvu, nahotu a užívání omamných látek. Takže žádné zacházení v rukavičkách.

Lampasy už jen výčtem participace různých zvučných jmen slibovaly výtečnou podívanou plnou třeskutých gagů a satiry vojenského cvičiště. Výsledek splnil očekávání stěží na polovinu. Potěší chvilkové oživení slávy některých ikonických tváří zašlých dekád, které je radost vidět pohromadě ve formátu, kterému čas nemůže ublížit. Rozhodně ne tolik, jako zábavnosti celého filmu. Z pohledu dnešního diváka nemá film kromě nostalgického zavzpomínání a improvizovaných poznámek cynika Murraye co nabídnout. Škoda. Ale netřeba zoufat. Všichni zúčastnění mají na svých kontech jiné nestárnoucí klenoty. A Elmerova hudba je také celkem chytlavá. A zapamatovatelná, neboť hraje celým snímkem.

"C'mon, it's Czechoslovakia. We zip in, we pick 'em up, we zip right out again. We're not going to Moscow. It's Czechoslovakia. It's like going into Wisconsin."