Chariots of Fire (1981) - 75%

Ohnivé vozy

Další film, který je obdobně jako Love Story známější spíše díky doprovodné hudbě. Při poslechu Vangelisovy skladby k Ohnivým vozům si každý snadno dokáže představit skupinu běžců, kteří běží ve zpomaleném záznamu do cíle. Tento motiv proslul v celé řadě parodických variací a snáze se vepsal do širšího podvědomí. Méně lidí ale ví, že se za touto melodií skrývá skrývá oscarový příběh o dvou britských sportovcích a jejich strastiplné cestě za olympijskou medailí. Navíc na motivy skutečných událostí.

Možná si říkáte: "další sportovní film o cestě na vrchol". Tato formulka je ale poněkud nešťastná, neboť evokuje jednoduché snímky s přesně naskládanými klišovitými scénkami, kde o všem rozhodne jeden efektivně natočený "montage" trénink. Ohnivé vozy tak úplně nezapadají do této kategorie. Předně sledujeme osudy dvou postav -Erica Liddella (Ian Charleson) aHarolda Abrahamse (Ben Cross). Každý z nich má své vznešené důvody k závodění, které je pohání stále kupředu a oba patří mezi nejlepší. Přirozená rivalita nevychází ze vzájemné záště či nenávisti, ale ze snahy být tím nejlepším. Dokázat tu výjimečnost nejenom světu, ale hlavně sobě samému.

Harold je ctižádostivý student Cambridge University, který se svým běháním vypořádává se svým židovským původem a zároveň by chtěl získat respekt celému etniku. Eric je skotský misionář, který své atletické umění považuje za dar od Boha a běháním mu vzdává hold. Oba mají vznešené pohnutky a jejich vrcholným naplněním se stávají 8. olympijské hry v Paříži, kde budou oba závodit pod stejnou vlajkou. Nacházíme se tedy v roce 1924, v dobách, kdy gentlemanů bylo všude dost a slovo čest mělo svou váhu. Protivníci spolu zápasí o každou desetinu sekundy, přesto si k sobě udržují potřebnou úctu. Tímto vykreslením nejsou postavy škatulkované na hodné a zlé, o to zajímavější je divákův rozkol, když může fandit více hrdinům na jedné běžecké dráze.

Ben Cross jako Harold Abrahams

Filmu pomohlo poměrně neznámé obsazení, které dokáže udržovat určitou míru autenticity. Nejznámější hereckou personou je trenér Sam Mussabini, jehož se zhostil Ian Holm a byl za svou roli nominován na oscara za vedlejší roli. Zajímavostí rovněž je fakt, že se jedná o první vstupy před filmové kamery pro dvě pozdější velké hvězdy (nejenom) britského filmového průmyslu - Stephena Frye a Kennetha Branagha. Snímku se ujal režisér Hugh Hudson, tvůrce dosud nejznámější filmové verze Tarzana z roku 1984 s Christopherem Lambertem v hlavní roli, a za své vedení byl rovněž nominován na zlatého plešouna.

Kapitolou samou o sobě je hudba a kamera. Tyto dvě položky vytvářejí dokonalou harmonii a dodávají scénám potřebnou naléhavost a napětí. Zpomalené záběry s elektrickými klávesami  tak udělají i z běhu na 100 metrů dechberoucí podívanou, kde rozhoduje každý metr a sebemenší pochybení může mít fatální následky. Dnes ikonické melodie byly ovšem riskantní volbou. Ve staromilské atmosféře plné interiérových dialogů působí elektronická hudba jako z jiného světa a chvilku trvá naladit se na tuto notu. Tento kontrast je přeci jenom jedním z hlavních důvodů uměleckého přesahu, které dělají z filmu něco víc, než jen Rockyho na běžecké dráze.

Ian Charleson jako Eric Liddell

Ohnivé vozy získaly celou řadu ocenění, mezi něž nechyběly ani akademické ceny za hudbu, kostýmy, scénář a nejlepší snímek roku. V roce 1981 tak porazily i kriticky velmi úspěšné snímky jako Na zlatém jezeře nebo Dobyvatelé ztracené archy. Na rozdíl od prvního dobrodružství archeologa Indiana Jonese na nich zanechal zub času menší šrámy. Dvě hodiny filmového času jsou z mandatorní části naplněny dialogy, vnitřními rozpory a hledáním vnitřního klidu. Navíc je děj umístěn mezi aristokratickou a duchovní vrstvu Velké Británie. A to není z diváckého hlediska příliš atraktivní. Občasně se může dostavit i chvilková nuda, audiovizuální experimenty ji ale naštěstí nenechají zcela ovládnout diváka. Závodní sekvence mají spád, ale je jich zase poměrně málo. Štěstím je dlouhé nezdržování se v jedné lokaci a dialogové sekvence tak rovněž udržují své tempo.

PS: Název "Ohnivé vozy" je inspirován básní Jerusalem od Williama Blakea a ve filmu zazní na úplném závěru.

"I believe God made me for a purpose, but he also made me fast. And when I run I feel His pleasure."