Téma: Sněhurka sem, Sněhurka tam...

Když dva dělají totéž, není to nikdy totéž. Někdy to může být ku prospěchu, někdy je přílišné experimentování spíš na škodu. Jak to tedy je v případě klasického příběhu o Sněhurce, sedmi kumpánech a začarovaném jablku? Příběhu, který zná každé dítě a který se dočkal celé řady ztvárnění knižních, televizních nebo divadelních. V tomto roce nás atakovaly hned dvě verze s krátkým odstupem a vyvstává otázka - mají nám co nabídnout? Nejsou příliš stejné nebo naopak příliš odlišné od toho, co už známe? A mohou vůbec oslovit odrostlejší diváckou obec?

Původně německá pohádka o Sněhurce a sedmi trpaslících sahá svými kořeny až do patnáctého století, odkud z reálných událostí královského dvora Karla VI. nabírala dnes známou folklorní mytologii. Z tohoto celoevropského fenoménu se nejvíce proslavila verze pohádkářů bratří Grimmů "Schneewittchen und die sieben Zwerge" z roku 1812. Trpaslíci, temný les, zlá královna, krásná Sněhurka, kouzelné zrcadlo, otrávené jablko, skleněná rakev a vysvobozující polibek krásného prince, vše, co dnes každý moc dobře zná. Jedna z nejznámějších pohádek v průběhu let logicky vstoupila i do jiných médiích. V muzikálu na Broadwayi (1912, v rámci stoletého výročí knižní předlohy) dostali trpaslíci poprvé jména a odtud byl jen krůček ke stříbrnému plátnu. Věnujme pozornost  nejznámější verzi a posléze novodobé renesanci této značky v podobě dvou celovečerních filmů z roku 2012.

Snow White and the Seven Dwarfs (1937) - 90%

Sněhurka a sedm trpaslíků

Nelze nezačít jinak, než u nejznámější verze a zároveň u jednoho důležitého mezníku světové kinematografie. Sněhurka Walta Disneye drží hrdě několik prvenství. Jednalo se o první celovečerní animovaný film, za který navíc dostalo studio první zlatou sošku (a sedm malých). Doprovodný soundtrack byl také první svého druhu. Má tato 75 let stará pohádka ale co nabídnout současnému divákovi? Rozhodně ano!

Přestože se dnes jedná o ikonickou verzi pohádky, byla zde celá řada odklonění od původního příběhu bratří Grimmů (především samotný konec). Animovaná verze se více zaměřovala na gagy, neboť animátoři měli už četné zkušenosti s tvorbou klasických grotesek (první kraťas s Mickey Mousem se objevil v roce 1928). To ale neznamená, že došlo k celkové redukci hororové atmosféry. Temné scény v lese nebo v královnině komnatě jsou dodnes skutečně strašidelné. Toho se u většiny současné animované produkce už nedočkáme. Vyváženou podívanou napínavého příběhu a roztomilých legrácek doplňují chytlavé písničky, které jsou snadno zapamatovatelné a rozeznatelné dodnes. A to jak v originálním znění, tak v českém dabingu. Ten byl v době svého vzniku na vrcholu a byl skutečně kvalitní, včetně česky přezpívaných písní. Tedy, řeč je o verzi z roku 1970. Původní kinodabing u nás vznikl v roce 1938, ale během okupace se celý nezachoval.

Předobrazem Sněhurky byla herečka Marge Champion

Celovečerní animovaný film byl v době svého vzniku ohromným rizikem. Díky ruční animaci na základě rotoskopie se výroba protáhla na tři roky a s tím pochopitelně rostly i náklady. Nafouknutý rozpočet vyšplhal k hodnotě 1,5 milionu dolarů, ale tento risk se vyplatil. Peníze se vrátily v mnohonásobné velikosti a Walt mohl začít budovat své impérium. Byl to počátek vzniku celosvětově známých studií s myšákem ve svém logu, které v následujících desetiletí produkovaly to nejlepší z (nejen) animované tvorby, co je dodnes stále těžko překonáváno.

"Next thing you know, she'll be tyin' your beards up in pink ribbons and smellin' ya up with that stuff called, uh... perfoom."

Mirror, Mirror (2012) - 65%

Sněhurka

A je tady první Sněhurka pro rok 2012. Tentokrát v rukách Tarsema Singha (Válka Bohů). Mnohými opovrhovaný film, kterému byste ale měli dát šanci. Předně se nejedná o další adaptaci původní pohádky. Jistě, základní atributy tu jsou samozřejmě přítomné, ale jinak jde film svou vlastní cestou. Nejlépe se dá zvolený styl vystihnout, jako kdyby česká televize natáčela v 90. letech hranou verzi Shreka. Divoká představa? Inu, místo pohádky se jedná spíše o její parodovanou variaci. Tradiční vyprávěný příběh je prokládán ironickými poznámkami a úmyslnými odbočkami od předpokládaného děje. A ta ateliérovost je způsobena krásně čistými a pohádkově zabarvenými interiéry a exteriéry. Spolu se zmíněnými gagy pak snímek vypadá jako záznam divadelního představení, které by na své cílené diváky bez problému fungovalo v předvánočním období.

Trumfem v rukávu je královna, kterou si kouzelně užívá Julia Roberts. Veškeré scény, ve kterých se objevuje, si nemilosrdně krade pro sebe. Jako vypočítavá mrcha není ani tak prvoplánově zlá, jako spíš sebestředná a cynická potvora, kterou zajímá jenom vlastní pohodlí. Nemusí rozhazovat hrozivé pohledy a mučit poddané, aby nebyla oblíbená za nemilosrdně vysoké daně, které jsou využívané na velkolepé večírky v paláci. To se samozřejmě nelíbí Sněhurce (Lily Collins, dcera slavného hudebníka Phila), zamilované do chrabrého prince Alcotta (Armie Hammer), a tak za pomocí sedmi loupeživých trpaslíků hodlá království navrátit zašlou slávu.

Pravdou je, že spousta nucených vtípků příliš nefunguje a jsou účelně mířeny na nejmladší obecenstvo. Ale stále se jedná o jednoduchou pohádku se sympatickými charaktery, která svým obsahem potěší děti a neurazí dospělé. Není to nic pro primární fanoušky Julie Roberts (tj. pro věkovou strukturu těchto fanoušků), pro které by byl film příliš infantilní, křiklavě barevný a divadelně dialogový. Ocenit se ale musí, že si film na nic víc nehraje a až na některé úlety (bollywoodské hudební číslo) příjemně plyne od začátku do konce. Kvůli přemrštěné stopáži a snaze o gag každé dvě minuty se sice nestane vyhledávanou klasikou, ale v dobách předvánočních, proč ne. A Lily je roztomilá.

"Snow will have to do what snow does best. Snow will have to fall."

Snow White and the Huntsman (2012) - 50%

Sněhurka a lovec

Nízká hodnocení předchozí Sněhurky mohla do značné míry reflektovat očekávání na výpravnou fantasy pro dospělé, kterou slibovaly ukázky na Sněhurku a lovce. A výsledek? Rozpačitý. Snaha odklonit se od zaběhnutých klišé a prodat příběh svým novým způsobem je chválihodná, jen ne vždy to dopadne podle představ. Tento jev se čím dál tím více projevuje u adaptací klasických pohádek, v nichž se snaží tvůrci nalézt námět pro novou výdělečnou fantasy ságu. Vzpomeňme si na nedávný neúspěch Červené Karkulky, která se tak moc chtěla svézt na vlně Twilight. A tak to podle toho dopadlo. Tentokrát to zkouší Universal se Sněhurkou, kterou si zahrála samotná "Twilight princezna" Kristen Stewart. Kruh se uzavírá?

Předně, Sněhurka a lovec mají ke zmíněnému Twilightu daleko. Mnohem více se snažil debutant Rupert Sanders přiblížit vizuálu Pána prstenů nebo Letopisům Narnie. Což se mu chvílemi díky audiovizuálním kouzlům daří, ale co s tím, když námět nemůže zcela naplnit potenciál. Tentokrát je vše mnohem temnější, zlověstnější a krvelačnější, v popředí se samotnou královnou. Stejně jako v předchozím případě, i zde je role královny díky své představitelce to nejzajímavější, co film nabízí. Z Charlize Theron jde místy skutečná hrůza, která je ve spojení s její krásou o to zlověstnější. Posedlost vlastní krásou a mládím ji nutí žít ve stylu Čachtické paní a jedinou překážkou je krásnější (?) Sněhurka. Posláním lovce (Chris Hemsworth) do temného lesa za její likvidací ovšem netušila, že si koleduje o vzpouru nové akční dvojice, doplněné o sedm statečných trpaslíků.

Dokud se první půlhodina věnuje nástupu zlé královny k moci, je vše v pořádku a lze si takhle představit zajímavé a moderní uchopení klasické látky. Problém nastává v okamžiku, kdy se do centra dění dostane Sněhurka. Neustále vyplašený výraz Kristen Stewart doprovází minimálně hodinu zbytečné vaty, ve které se příběh odnikud nikam neposouvá a je velice snadné ztratit pozornost. Věčné bloudění po lese (včetně závěrečné bitvy) dají vzpomenout na celkově lépe zvládnutý snímek Solomon Kane. Okamžik, kdy Sněhurka navlékne brnění a má motivační proslov k vyhnancům z království, je už jedno velké WTF. Ocenit lze povedený vizuál, casting některých rolí (Charlize Theron, Chris Hemsworth, nebo zmenšené herce v roli trpaslíků, např. Bob Hoskins, Nick Frost či Toby Jones) a hravý soundtrack Jamese Newton Howarda. Jelikož se do pre-produkce pomalu dostává sequel, chtělo by se zaměřit více na gradaci příběhu nebo pouze na osobu zlé královny (takže by se muselo jednat o prequel). Zajímavá myšlenka, ale takovéto provedení není tou správnou cestou.

"Lips red as blood. Hair black as night. Bring me your heart, my dear, dear Snow White."

Závěrečná otázka: "Mirror, mirror on the wall. Who is fairest of them all?"

Charlize Theron