21 Jump Street (2012) - 80%

21 Jump Street

S remaky je kříž. Především by neměli vůbec existovat. Tato nemorální parazitování na známých značkách vznikají pouze s jediným účelem – rejžování peněz za něco již dávno viděné. Výsledky jsou kvalitativně většinou daleko za původním dílem, občas se ale poštěstí narazit na zcela nový náhled na látku. Nový náhled, který funguje. A to je případ akční komedie 21 Jump Street.

V hlavních rolí vidíme dva průměrné policisty a bývalé spolužáky ze střední školy – Schmidta (Jonah Hill) a Jenka (Channing Tatum). Zatímco byli na střední součástí rozdílných sociálních kruhů (Schmidt geek a Jenko frajer), na akademii se z nich stali nejlepší kámoši. Silné pouto přátelství bude avšak otestováno s převelení k tajné policejní jednotce na Jump Street. Jejich prvním úkolem je totiž infiltrace mezi středoškoláky, kde se objevila distribuce drogy se smrtícími účinky. Bude je stát opětovné rozčlenění do specifických sociálních vrstev přátelství? Objeví se snad staré křivdy? A co se skutečností, že současná mládež je zcela odlišná, než si sami pamatují?

Film vychází volně na motivy stejnojmenného seriálu, který byl (i na našich obrazovkách) vysílán v letech 1987 až 1991. Tento krimi seriál o 102 dílech představil v jedné z hlavních rolí budoucí filmovou hvězdu Johnny Deppa, který si zahrál policistu v utajení Toma Hansona. Do současné doby je nezapomenutelná úvodní titulková znělka, jak to uměly pouze 80’s seriály.

Leckoho by mohlo odradit herecké složení ústřední dvojice. Na Channinga Tatuma je stále ještě nahlíženo skrz prsty, jako na toho „hezounka se striptérskou minulostí“ a svůj herecký respekt nemá stále vybudovaný. Jonah Hill má za sebou pro změnu historii přisprostlého tlustého klučiny z filmů apatowské produkce, jehož role jsou postaveny na Cartmanovském charakteru. Navzdory tomu příliš obliby nenasbíral, naopak byl často vnímán jako černý Petr dané komedie. Zde tato prapodivná kombinace překvapivě funguje a oba herci si padli do noty. Channing je místy stále celkem prkenný a pohublý Hill je v každé scéně "všude", nicméně oba dva mají své nezastupitelné místo a scény. Tentokrát se atypická volba parťáků vyplatila.

Ve vedlejší roli má svůj nezapomenutelný part Ice Cube, který si svůj part užívá navzdory přednastaveným stereotypům. Aneb jak sám zmíní:

„Get your... motherfucking ass up when I'm talking to you! I know what ya'll thinking. Angry black Captain. It ain't nothing but a stupid stereotype. Well let me tell you something, I'm black, and I worked my ass off to become Captain, and sometimes I get angry. So suck a dick!“ (cenzurovaná video verze)

A ostatní role rovněž nezůstávají pozadu. Dave Franco jako zástupce "cool děcek" je čím dál tím podobnější svému slavnějšímu bratrovi Jamesovi, spousty fórů připisuje neortodoxní tělocvikář Walters (Rob Riggle) a dočkáme se také několika poctivých cameo rolí [SPOILER!]. Režisérské duo Phil Lord a Chris Miller mělo za sebou pouze celovečerní animák Zataženo, občas trakaře. Sice šlo o poměrně originální zábavu, přesto nevzbuzovali přílišnou důvěru k utáhnutí akční buddy komedie, založené na známém seriálu.

Pokus reinkarnovat televizní značku zašlých desetiletí není ojedinělý. Však i nejnovější výtvor Tima Burtona, Temné stíny, vychází ze soap opery z konce 60. let. Když se podíváme na další známé seriály následujících dekád, nalezneme celou řadu předloh pro filmové adaptace posledních let. A lze si povšimnout určitých paralel. Charlieho andílci, The Dukes of Hazzard nebo Bewitched de facto zůstali věrni svým předlohám a obdobným způsobem fungovali jako jejich předlohy (včetně časového zkreslení). Mission: Impossible založilo na známé značce zcela samostatnou sérii a své místo na filmových plátnech našel i Star Trek. Nabízející náměty lze jednoduše aktualizovat pro jakoukoliv dobu bez přílišných ztrát. Jiný způsob je nucená modernizace. Michael Mann se pokusil přinést z pohledu dnešního diváka zastaralou kriminálku Miami Vice do současné doby a výsledkem byla poctivá kriminálka, která krom jmen hlavních hrdinů neměla s původním seriálem příliš společného. Tento fakt zklamal především zaryté fanoušky tohoto slavného díla (s ještě slavnější doprovodnou hudbou českého rodáka Jana Hammera).

Opačný přístup aplikoval Todd Phillips se Starsky a Hutchem. Protože původní koncept by dnes již nikoho do svých sítí nelapil, tvůrci se chopili námětu se nutnými sebeparodickými prvky. Děj zůstal zasazen v 70. letech, jen se všemi stereotypy, které vnímáme s odstupem. A výsledek byl velmi úspěšný. Představil současným divákům snímek, jak na něj pamětníci nostalgicky vzpomínají, včetně onoho nostalgického zkreslení. Fanoušci nebyli ochuzeni o klasické atributy a prvek komedie celému filmu jedině prospěl. Stejným způsobem k látce přistupoval v posledních letech i poměrně nedoceněný A-Team a nyní i 21 Jump Street.

I zde dochází k pozměnění žánru směrem ke komediálním rovinám, a to poměrně silného kalibru. Smícháním stylu komediálních "apatowek" a Bayovských Bad Boys vzniká podivný koktejl, který podle jména známe a přesto chutná odlišně. A hrome, možná ještě lépe, než si pamatujeme! Do popředí se dostává notná dávka sebeparodie a hrátky se stereotypy a žánrovými klišé v plné parádě. Vlastní sebekritika je dokonale shrnuta ve větě, která ve snímku rovněž padne:

„We're reviving a canceled undercover project from the '80s and revamping it for modern times. The people behind this lack creativity and they've run out of ideas, so what they do now is just recycle shit from the past and hope that nobody will notice.“

No není to dokonalé shrnutí remakeů obecně?

Co je ale hanba na plné čáře, je opět česká distribuce. Film doputoval na plátna kin již v polovině března, zatímco u nás byla stanovena premiéra na počátek června. Takovéto časové zpoždění by nebyl ještě nic zvláštního, kdyby tento termín distributor nezrušil úplně. 21 Jump Street tak nakonec na plátna našich kin nedoputuje vůbec, obdobně jako přišla široká divácká obec přišla o komedie Pineapple Express, 50/50, nebo Život podle Dana. Někdy nezbývá nic jiného, než nechápavě kroutit hlavou nad obdobnými rozhodnutími.

„You are here because you some Justin Beaver, Molly Cyrus lookin' motherfuckers!“