Téma: Bažanti (R.I.P. Gérard Rinaldi)

Gerárd Rinaldi

Ve svých 69ti letech zemřela hvězda francouzského filmu a hudby Gérard Rinaldi. Jeho jméno možná většině lidí moc neřekne, ale tvář si kde kdo snadno přiřadí ke komediální sérii filmů s kapelou Les Charlots (Šašci), jejíž byl členem. Jedná se o populární sérii Bažantů z dob, kdy francouzské taškařice vládly francouzskému (a i tuzemskému) trhu a kdy úroveň českého dabingu byla ještě na vysoké úrovni. Podívejme se na začátky i konce této kapely na filmových plátnech a televizních obrazovkách a zavzpomínejme na ty nejlepší kousky, které nám tyto francouzští rodáci na počátku sedmdesátých let přinesli.

Gérard Rinaldi byl leaderem kapely, která vznikla v roce 1966. Ostatními členy byli Jean Sarrus (basa), Gérard Filippelli, Luis Rego (kytary) a Donald Rieubon (bubny, později byl vystřídán Jean-Guy Fechnerem). Zatímco na poli hudebním byli ve své domovině celkem oblíbení, lákalo je i stříbrné plátno. A dostali se na něj už v roce 1971 ve filmu Bažanti. Byla to dobrá volba, protože mohli uplatnit svůj komediální talent, navíc pod vedením režiséra Claude Zidi. Byl to sice jeho režijní debut, ale dokonale naplnil škatulku tradičního francouzského humoru. Svůj talent mohl pak uplatnit v dnes již legendárních filmech s Pierrem Richardem (Hořčice mi stoupá do nosu, 1974), Louis de Funèsem (Křidýlko nebo stehýnko, 1976 a Jeden hot a druhý čehý, 1978), nebo Jean-Paul Belmondem (Zvíře, 1977). Po rozpustilých 70. letech vytvořil oblíbenou krimi komedii Prohnilí (1984) nebo komiksovou adaptaci dua Asterixe a Obelixe (1999). Ale vraťme se k jeho kořenům s Bažanty a jejich snímkům. Telegraficky s připomenutím některých rozpustilých groteskních scének.

Les Bidasses en folie (1971) - Bažanti

Debut komediálně-hudební skupiny slavil úspěchy. Pětice se vydala na výlet proslavit svou zakládající kapelu, ale jejich cestu překazí povolávací rozkaz na vojnu. Nebyli by to ale Bažanti, aby výcvikem neprošli od pohromy k pohromě. V ukázce se podíváme na to, jak se dá improvizovaně vyřešit stavba obydlí.

Les Charlots font l'Espagne (1972) - Bažanti jedou do Španělska

Po dobře nastartované filmové kariéře hlavní čtveřice přišla změna režiséra (Jean Girault - režisér všech Četníků a některých dalších filmů s Louis de Funèsem) a celkový pokles tempa humorných scén. Tento film není ani součástí dvd kolekce Bažantů, které se zhostil distributor Intersonic, a byl dodán až o čtyři roky později (2008) prostřednictvím Levných knih. Jejich výlet do Španělska se řadí k těm slabším kouskům, ale stále se zde najde řada povedených skečů a písniček.

Les Fous du stade (1972) - Blázni ze stadionu

Návrat k režisérovi Claude Zidi a k osvědčené zábavě vytvořil jeden z nejzábavnějších filmů kapely Šašků. Tentokrát v prostředí sportovním a s takovou kadencí grotesek, která baví dnes stejně tak dobře jako v době vzniku. To ostatně dokáže i přiložený odkaz s kompilací některých scén (pozn.: Hudba v podkresu nemá s Bažanty nic společného a je ústřední hudbou italského Když se rozzlobíme, budeme zlí (1974) s Terencem Hillem a Budem Spencerem).

Le Grand bazar (1973) - Velký bazar

Spolu s předchozím snímkem patří Velký bazar k tomu nejlepšímu, co Claude Zidi a Les Charlots nafilmovali. V tomto příběhu se snaží Gérard a spol. zachránit malý krámek s potravinami, který začíná prohrávat v konkurenčním boji s novým supermarketem. Majitele krámu si zahrála legenda francouzského filmu Michel Galabru.

Les Bidasses s'en vont en guerre (1974) - Bažanti jdou do boje

Kadence alespoň jednoho filmu během roku stále pokračuje, tentokrát bohužel naposledy v plné síle, co se humoru týče. Bažanti se vrací svým stylem ke gagům prvního filmu a opět se ocitají ve vojenském prostředí. Že to zase bude pěkná pohroma, o tom nikdo nepochybuje. Taková francouzská variace budoucích komedií jako Policejní akademie (1984) nebo Tankového praporu (1991).

Les Quatre Charlots mousquetaires (1974) - Čtyři sluhové a čtyři mušketýři

První část dvoudílné parodie na román Alexandra Dumase, která už nemá takový příjemně plynulý průběh, jako předcházející taškařice. Za kormidlo se postavil režisér trilogie Fantomase André Hunebelle, který možná neuměl uchopit dosavadní atmosféru. Nebo možná byl problém v rozdělení filmu na dvě samostatné části, které jsou až příliš rozvleklé. Toto je přesto ta lepší část.

Les Charlots en folie: À nous quatre Cardinal! (1974) - Čtyři sluhové a kardinál

V druhé části dojde na konfrontaci se samotným kardinálem Richelieu. Víc není třeba ani dodávat. Poetika navazuje na předchozí "díl", akorát je to celé ještě unylejší. Les Charlots jsou sice stále zábavní, ale scénář jim neumožňuje využít svůj potenciál naplno. Přeci jenom, oproti prvním filmům, které pro svůj sled scének ani scénář nepotřebovaly, je tato dvoudílná parodie více zaměřená na děj. Děj kolem čtyř sluhů, jež jsou zaměňovány za slavné čtyři mušketýry a dostanou se tím do nejedné šlamastiky. Alespoň komediální bitky dobře fungují.

Les Charlots contre Dracula (1980) - Bažanti kontra Dracula

Po několikaleté pauze se Bažanti vrátili na filmová plátna. A nebyl to comeback nejšťastnější. Cesta do Transylvánie za záchranou manželky jednoho z nich ze spárů samotného hraběte Draculy ztratila původní kouzlo, jehož poslední zbytky byly ždímány už v mušketýrském dvoufilmu. A věděli to i diváci, kteří se do kina moc nehrnuli a film byl tak odsouzen ke komerčnímu neúspěchu.

Le Retour des bidasses en folie (1983) - Návrat bažantů

Stále se nevzdávají a opětovně se snaží získat svou dobrou pověst zpět. A opět marně. Snaha navodit původní atmosféru je ještě zřetelnější. Retrospektivní vyprávění otců hlavní čtveřice o časech ztrávených ve válce se zcela jasně snaží navázat na úspěchy prvních Bažantů, respektive Bažanti jdou do boje. Jenomže pánové už nejsou nejmladší, scénář je drží v nepřirozené křeči a Michel Vocoret není Claude Zidi.

Charlots' Connection (1984) a Le Retour des Charlots (1992) už nestojí ani za řeč. Přes rapidní klesající úroveň v posledních letech je nutné podotknout, že vinu na tom nenesli hlavní představitelé. Ti jsou vždy tím nejsvětlejším bodem filmu a své gagy umí podávat dobře. Ale ať je to tak, či onak, vytvořili minimálně čtyři (pět) kultovních a zábavných filmů, na které se nezapomíná a budou bavit i generace následující. Gérard Rinaldi a jeho parta tak zůstanou nezapomenutelní, nesmrtelní.

Les Charlots