Like Crazy (2011) - 60%

Like Crazy

Festival Sundance je Mekka malých, nezávislých filmů. Od začátku svého působení, tj. od roku 1984, představil řadu dramat (Precious), tragikomedií (happythankyoumoreplease) či dokumentů (Super Size Me), které měli velký divácký ohlas a řada z nich se dostala do širší distribuce. Tedy co se týče americké půdy, u nás můžeme být rádi za vydání digitálního nosiče bez jakéhokoliv marketingu. V loňském roce zabodovalo na tomto uznávaném festivalu drama Like Crazy mladého režiséra Drake Doremuse. A jak se na správné indie drama sluší a patří, obsahuje všechny potřebné atributy, jakou je například ubíjející láska dvou mladých lidí v současných světových metropolích.

Jacob (Anton Yelchin) a Anna (Felicity Jones) se potkají při studiích v LA, zamilují se do sebe a prožijí spolu krásný rok. Jenomže Anna je Angličanka a kvůli vízům se musí vrátit zpět. Vidina několikaměsíční odluky je bolestivá a motivuje k porušení pravidel, tedy k prodloužení pobytu ve Spojených státech o několik měsíců navíc. Tento čin, konaný ve slepotě zamilovanosti, ale způsobí této dvojici nemalé trable. Po krátkém výletu zpět do Londýna není Anna vpuštěna na území USA a je nucena vrátit se zpátky na britské ostrovy. Přežije láska trhlinu v podobě oddělení Atlantikem? Na tuto otázku se nám tvůrci snaží několikrát odpovědět. A je vlastně jedinou dějovou složkou filmu.

A to je celkem problém. Film nenásleduje jednotnou a pevnou dějovou linii a je spíše slepencem lyrických scén. Nutno říci, že scén díky hlavním představitelům realistických a vskutku jako ze života. Každá reálná love story má svůj rub i líc, charaktery se mění, něco nevysvětlitelného zůstává, něco nenávratně odejde. V tomto ohledu mají nezávislé snímky k uvažujícímu diváku blíže než mainstreamové romance plné cukrkandlů a happy endů. Jenomže jakkoliv jsou emoce prezentovány a přenášeny sebekvalitněji, stále chybí ona nosná linka, na jejímž základě by mohl film gradovat. Takhle se jen houpe na vlnách od nikud nikam.

Felicity Jones

Jistě, někdo by mohl považovat základní plot za dostatečně silný a všeříkající, ale shrnutí několikaletého (!) dálkového vztahu do 90ti minut vede k útržkovosti a neplynulosti. Během celého času je snaha představit celý vývoj takové nešťastné romantiky. Vzájemné odcizování v důsledku "sejde z očí, sejde z mysli" je konfrontováno s problesky vzpomínek na šťastné časy. Chvíle, pro které je dvojice schopna pokusit se překonat vzdálenostní překážku, vydržet několik měsíců od sebe s vidinou brzkého vyřešení problémů s vízy. Jacobovy návštěvy Londýna narážejí na první rozkoly z hlediska střetu dvou různých ekosystémů, v prostředí, kde se cítí jako cizinec. Problémy žárlení, odeznívající a znovunalezené výkyvy zamilovanosti, vliv nechtěné samoty nebo otázky o smyslu udržování takového vztahu, to celé je zabaleno do jednoho úhledného balíčku.

Škatulka nezávislého dramatu je krom děje doplněna i ostatními prostředky. Pár je správně umělecky alternativní - Jacob navrhuje interiérový nábytek, Anna píše poezii a články do časopisu. Oba jsou úspěšní, ale ne-zas-tak-úplně šťastní a cestu životem je provázejí symbolické předměty (židle, náramek), se kterýma se v průběhu filmu metaforicky zachází. Kamera je dostatečně intimní, ruční a rozostřená, hudba minimalistická. Akorát neustálé ždímání emocí přes melancholické piano může ke konci poněkud iritovat. Hlavní představitelé jsou ve svých rolích výteční. Anton Yelchin má s podobným typem filmů zkušenosti (Charlie Bartlett, Middle of Nowhere) a než se dostal do popcornových snímků Terminator: Salvation nebo Star Trek J.J. Abramse, byla to víceméně jeho parketa. A mladá anglická herečka Felicity Jones je zkrátka kouzelná. Ve vedlejší roli můžeme spatřit ještě například Jennífer Lawrence (X-Men: První třída a chystané Hunger Games).

Like Crazy není špatným filmem. Více než film ale evokuje reminiscenci různých vzpomínek, které přesvědčivě adaptuje. V té snaze je ale paradoxně ztrácí ke konci pozornost diváka a nevylepší to ani závěrečnou scénou "k zamyšlení". Stále se ale jedná o lehký nadprůměr v rámci žánru. A Felicity je zkrátka roztomilá.

"I thought I understood it. But I didn't. I knew the smudgeness of it. The eagerness of it. The Idea of it. Of you and me."