Wings (1927) - 75%

Wings

Doba do udělování nejprestižnějších filmových cen se každým dnem zkracuje a nejspíše všichni již zaregistrovali, že hlavním letošním motivem je "cesta zpět". Zpět k počátkům filmografie. Hugo nabízí citlivý ohled za tvorbou známého tvůrce éry němých filmů v kabátku líbivého 3D, Artist rekonstruuje samotné natáčecí techniky a způsoby vyprávění a Válečný kůň svým způsobem také. Nyní je na čase připomenout si skutečná 20. léta 20. století. Léta rozmachu, technologických novinek a také vůbec prvního udílení ceny akademie roku (16. 5. 1929). Ta hodnotila filmové roky 1927 - 1928 a historicky první cenu za nejlepší snímek získalo válečné Wings.

Příběh se točí kolem první světové války, milostného trojúhelníku (nebo čtverce) a jednoho velkého přátelství. Jack Powell (Charles 'Buddy' Rogers) sní o dvou věcem - o srdci krásné Sylvie (Jobyna Ralston) a o pilotování letadla. Přes tyto sny přehlíží svou kamarádku Mary (Clara Bow) a také Sylviina přítele Davida (Richard Arlen). S příchodem války má hned k jednomu z nich o něco blíže. To ovšem netuší, že už na cvičišti se potká se svým sokem v lásce Davidem a... stanou se z nich nejlepší kamarádi. Dva neohrožení letci v boji proti německým vojskům ničí nepřátelská letadla a slaví jeden úspěch za druhým. Do toho osudového dne, než dojde na řeč o Sylvii.

Aneb zkráceně řečeno němý Pearl Harbor. Je to srovnání pozitivní nebo negativní? Uvážíme-li rok natočení a veškeré ambice, rozhodně je to myšleno jako klad. Linie nepochopené, nevyznané nebo neuskutečněné lásky je z dnešního pohledu již omšelá, ale takto ranému filmu nelze vyčítat kopírování klišé. Jedná se o dobu, kdy se klišé formovala a poprvé pevně usazovala v myslích diváků. Navíc oproti výše jmenovanému má výhodu v absenci patetických dialogů. Ty jsou zde jako u jiných němých snímků uskutečňovány prostřednictvím vložených textových oken, ale nepřehání se s nimi. Veškeré herectví je založeno na výrazech a gestech, která kupodivu fungují minimálně stejně dobře jako verze mluvené. Ony emoce radosti, strachu, smutku či rozčílení jsou přítomny a nemusí za nimi stát stohy scénářů.

Za zmínku stojí rozhodně natočení leteckých bojových scén. Vyrazit s kamerou za zdi ateliérů a vzlétnout s ní do oblak, to bylo něco nevídaného. Žádné CGI, všechno poctiví letci a kaskadéři. Více tento styl proslavil o tři roky později Howard Hughes ve svých Pekelných andělech (čemuž se věnoval Martin Scorsese, otec letošního Huga, ve snímku Letec (2004)). Ze současného pohledu zanechal zub času nějaké ty šrámy, ale stále je tu k docenění více, než si je většina schopna připustit. Dvě hodiny němého válečného melodramatu? Inu, proč ne. Po odhození počátečních předsudků dokážou Wings zaujmout stejně dobře, jako (víceméně) každý jiný válečný opus. A rozhodně JSOU lepším filmem než Pearl Harbor.

"Hello Yank, welcome to a very merry little war. And now how about a wee drop for the King and Uncle Sam?"

PS: Své "cameo" uznávaného letce tu má Gary Cooper, nejznámější pro svou roli v High Noon (1951).