The Artist (2011) - 85%

The Artist

Ano, tento film byl natočen v roce 2011. Podívejte se na trailer. A ještě jednou, ano, jedná se o loňský snímek, který sbírá jednu cenu za druhou. Co je tajemstvím jeho úspěchu? A jak to, že tento "krok zpátky" upoutává takovou pozornost? Podívejme se na základní premisu...

Píší se 20. léta 20. století a filmová studia Hollywood(land)u produkují jeden němý film za druhým. Hlavní prodejní hvězdou je George Valentin (Jean Dujardin), užívající si své neutuchající slávy. Naopak Peppy Miller (Bérénice Bejo) je jen dívkou s velkými ambicemi - stát se hereckou velkohvězdou. Ani jeden z nich netuší, že s příchodem roku 1929 se jejich role začnou postupně přehazovat. Hlavním důvodem je technická novinka v podobě mluveného filmu. O herce s velkými gesty přestává být zájem a zatímco Peppy stoupá k výšinám, George si sáhne až na úplné dno.

Prostředí filmových studiích bylo pro filmy zlaté éry Hollywoodu oblíbené (např. Sunset Blvd., All About Eve - obojí až z roku 1950) a s problémem přechodu z němého filmu na mluvený se zabýval i Singin' in the Rain (1952). Zcela jistě bychom našli odkazy na dřívější tvorbu nebo dokonce na osudy některých skutečných celebrit té doby. Děj není komplikovaný, je správně melodramatický, přesně jak by odpovídal dobovým snímkům. Stejně tak vše ostatní dává během první minuty zapomenout na rok natočení, kamera, hudba, textové prolínačky, vše přesně rekonstruuje natáčení způsoby staré téměř 100 let. Nejedná se o retro napodobeninu, ale spíše rekonstrukci.

Hlavní otázka je tedy následující: Jak to, že je The Artist tak úspěšný? Nemluví se v něm a herci přehrávají jak o život. Je to snad kvůli oné odvaze, pustit se do natáčení takového toho experimentu? Nebo snad docenění jednoduchého příběhu a herců s přesnými výrazy ve tváři? V případě druhé volby se tak filmová tvorba zacyklovala při zjištění, že osvědčené způsoby nepatří do starého železa. Naopak v případě volby číslo jedna se otevírá možnost častější "cesty časem". Žijeme v době, kdy technicky není složité napodobit natáčecí styl minulých dekád. Super 8 (2011) nás vzalo zpět do 80. let, Tinker Tailor Soldier Spy (2011) zase do 70. let. Základem úspěchu těchto retro-cest je příliš neporušovat zavedený styl dané doby a nevkládat do něj rušivé elementy v podobě příliš známých celebrit.

V The Artist se objeví mimo jiných také John Goodman, James Cromwell nebo Malcolm McDowell. Ale to jsou v podstatě jediná vodítka k rozpoznání klamu mezi realitou a dobovým zasazením. Tím, že film vznikal v koprodukci Francie a Belgie jsou alespoň hlavní hrdinové neokoukanými tvářemi a za své netradiční výkony si zaslouží uznání. Stejně jako celková odvaha pustit se do takového projektu. A jak je vidět, tato odvaha nese ovoce. Snad se ostatní tvůrci nechají lehce inspirovat a v budoucnu nás bude čekat více podobných originálních nápadů. Ne že bychom se museli vracet zpět do éry nitrocelulozových filmových pásů, ale v záplavě sequelů a velkých zavedených značek působí podobné pokusy jako malé klenoty. Takové, které dělají kinematografii nedílnou součástí kultury a umění.

"If that's the future, you can have it!"