Když se na počátku roku 2010 rozvířili fámy o realizaci natáčení restartu/rebootu CarpenteroviVěci z roku 1982, byla divácká obec právem pobouřená. Jedná se přece o jeden z nestárnoucích klenotů kinematografie, který rozhodně nepotřebuje předělávku. Není už tolik rozšířeným faktem, že "původní" Věc vychází z filmu Thing From Another World (1951), který zase vychází z povídky Who Goes There? (1938). Nová Věc: Počátek (2011) sice je nepřiznaným remakem verze z osmdesátých let, ale především je jeho čistokrevným prequelem. A svým způsobem je blíže (byť minimálně) verzi z padesátých let. Zmatek? Tak hezky popořadě...
Who Goes There? (1938) - povídka
Tato povídka vyšla ke konci třicátých let z pera Johna W. Campbella. Obsahovala vše podstatné, mrazivou Antarktidu, vědecké výzkumníky, tažné psy a návštěvníka z cizí planety, který se umí transformovat do podoby svého hostitele. S tím přichází v izolaci zasněžené pustiny paranoia mezi členy výzkumné expedice a vzájemná nedůvěra. Každý může být "věcí". Nebezpečí vzrůstá zjištěním, že mimozemšťanova sebemenší část může být samostatným organismem a že je navíc schopný telepatie. Základním cílem je přežít, zjistit kdo je ve skutečnosti infikován a zabránit rozšíření této hrozby do celého světa. Toliko k základnímu příběhu, ze kterého (nejenom) jeho adaptace vycházeli.
Jedná se o první hranou verzi vycházející z původní povídky. A je jí paradoxně nejvzdálenější. Mimozemšťan zde prezentován je charakterizovaný jako evolučně vyspělejší zelenina, která se "živý" živočišnou krví. Zároveň je to humanoid (rozuměj vysoký hromotluk v legrační kombinéze) co skutečně jako mrkev vypadá, na což si stěžoval i jeho herecký představitel James Arness. Atmosféra strachu, napětí a nedůvěry přítomná není. Naopak je celá přeplněná výzkumná stanice až překvapivě v klidu a s úsměvem na to, že jim právě utekl zmražený návštěvník. I přes některé oběti na životech je čas i na (zbytečný) románek mezi hlavním hrdinou a mladou asistentkou. O hlavní zápletku se postará hlavní uznávaný vědec, který chce za každých okolností s "Marťanem" navázat kontakt a v rámci vědy ho zkoumat. Přičemž samozřejmě narazí na odpor důstojníků a ostatních členů týmu, těm jde hlavně o přežití a eliminaci potenciálního nebezpečí.
Všechny esence žánru sci-fi 50. let jsou přítomné. Nikoliv věrnost původní předloze a nikoliv zapamatováníhodný film s přesahem (jako například The Day the Earth Stood Still ze stejného roku, The War of the Worlds (1953) či Forbidden Planet (1956)). Jedná se stěží o průměr, zajímavá myšlenka zabitá množstvím zdlouhavých a často zbytečných dialogů. Zdálo se, že Věc zůstane po tomto pokusu u ledu. Než se o třicet let později objevil John Carpenter.
The Thing (1982) - 90%
Věc
John Carpenter byl fanouškem původní verze a rozhodl se představit film mladšímu publiku a přizpůsobit tehdejší aktuální době. Scénář napsal Bill Lancaster (syn slavnějšího otce Burta) a vrátil příběh zpátky k originální povídce. A jak všichni víme, vzniklo mistrovské dílo nejenom žánru hororů. Atmosféra strachu a paranoii je zpět, nehostinné prostředí jižního pólu na optimismu také nepřidá a samotná Věc je správně odpudivá. Velké uznání zaslouží právě triky, ony animatronické loutky dodnes nezestárly a stále působí reálněji než všechny CGI potvory ze současnosti. Lví podíl v tomto odvětví sehrál Stan Winston, který se na jejich tvorbě podílel. A Winstonovo jméno bylo vždy zárukou kvality. Stojí za Jurským parkem, Střihorukým Edwardem, Terminátorem, Vetřelci, Predátorem a mnohými dalšími. Zkrátka legenda ve svém oboru, která zaslouženě dostávala jedno ocenění za vizuální efekty za druhým. K dokonalosti audiovizuální stránky přispěla skladatelská dvojice John Carpenter a Ennio Morricone. Ne nadarmo je hlavní theme součástí nejednoho halloweenského kompilačního alba. Vznikl jeden z klenotů žánru, kdo by si neoblíbil Kurta Russela s plamenometem, tíživou atmosféru a strach nahánějící loutky. Pak se objevily zvěsti o nové Věci...
The Thing (2011) - 60%
Věc: Počátek
Většina fanoušků se okamžitě stavěla do opozice a hlásala ignoraci. Neustálá snaha Hollywoodu restartovat/rebootovat/remakeovat či jakkoliv se přiživovat na již známé značce je stále častější, stále zbytečnější a čím dál tím víc otravnější. Zvláště když se jedná o filmy, které předělat rozhodně nepotřebují. Tvůrci se hájili slovy o prequelu, tedy příběhem zasazeným před děj Carpenterovu Věc, ale na klidu nepřidal scénárista Eric Heisserer, jež má na svém kontě novou Noční můru v Elm Street nebo pátý Nezvratný osud. Režie se ujal Matthijs van Heijningen Jr., holandský režisér televizních reklam, a do hlavní role obsadil dívku jako zjevnou inspiraci Vetřelčí ságou. Snímek byl předem odsouzen k záhubě. Nebo ne?
Film kupodivu funguje celkem slušně a je na vyšší úrovni než vizuálně podobný Vetřelec vs. Predátor (2004). Děj je zasažen do norské výzkumné stanice, jejíž členové záhadnou Věc objevili. Do hry se vrací zarputilý vědec (Ulrich Thomsen), který chce tvora semknutého v ledové pasti za každou cenu zkoumat. Ten ovšem unikne a začne dělat známou neplechu. Je na paleontoložce Kate (Mary Elizabeth Winstead), aby zjistila jeho slabiny a zastavila rostoucí počet obětí na lidských (a psích) životech. Jelikož ale nyní již všichni diváci věcí co očekávat, jde se brzy přímo na věc - obrazně i doslovně. Velmi brzy se mimozemšťan probere k životu a není potřeba hrát na nějaké překvapivé zrůdnosti, vizuál a chování zrůdy bylo již definováno. V tento moment přichází na řadu onen element nepřiznaného remakeu, průběh následujícího děje je téměř identický. To nemusí znamenat nutně negativum, napodobením oblíbené atmosféry začíná působit nostalgie a divák dostane porci toho samého "jinak". Celkový víceméně příjemný pocit sráží hloupé finále v kosmické lodi, aby byl znovu navozen během závěrečných titulků. V těch dojde k věrnému prolnutí filmu se svým slavnějším bratříčkem tak, že oba dva filmy tvoří jeden velký celek. Samozřejmě s lepší druhou půlkou.
Zahrávat si se známými a oblíbenými značkami je jako hrát si s ohněm. A tvůrci se také velmi často popálí, recenzenti je strhají a diváci do kin nechodí. Občas se ale objeví celkem neurážející film, jehož existence se může jevit zbytečnou, ale jako taková ostudu svému předchůdci neudělá. A taková je nová Věc, která mohla dopadnout mnohem hůře. Jen nezapomeňme, že Hollywood je parazit nenasytný a stejná situace se může odehrávat za dalších třicet let. Nebo hůře - dříve. A nezbývá nám nic jiného, než doufat v minimálně stejně kvalitní verze, nebo je ignorovat a užívat si té nejlepší.
"I just cannot believe any of this voodoo bullshit!"
0 komentářů:
Okomentovat