Love Story (1970) - 80%

Love Story

A je tady Valentýn, svátek všech zamilovaných. Všichni víme, že měsíc lásky je až květen, ale nebylo by fér pozérsky ignorovat  tento, byť uměle vytvořený, speciální den. Jelikož je ale stále zima a optimistická nálada z venkovního počasí příliš nevyzařuje, vyvstává otázka, jak by se dal tento den reprezentovat. Filmem pojednávajícím o pravé lásce, která si vyžaduje skutečné obětování. Filmem neprvoplánovým a bez ohraného happy endu. Filmem jehož hlavní hudební téma dokáže okamžitě vyvolat příliv emocí. A tím je Love Story.

Již více jak 40 let starý snímek, v němž se hned na začátku dozvíme jak skončí. A přesto není těžké snažit se tu myšlenku vytěsnit a doufat v lepší konec. Na Harvardu se potká bohatý student práv Oliver (Ryan O'Neal) se sarkastickou a přidrzlou studentkou hudby Jennifer (Ali MacGraw). Přes počáteční špičkování vznikne láska jako hrom a svatba na sebe nenechá dlouho čekat. Hybným pozadím, vytvářejícím dramatický oblouk, je Oliverův negativní vztah s otcem a pak také ona nevyhnutelná událost. Čím je Love Story odlišné od ostatních romancí dvou mladých lidí z odlišných sociálních vrstev? Svým uvěřitelným civilním přístupem.

Nekoná se žádná velkolepá romantická exhibice a přepálené citové vydírání s vyznáváním lásky. Naopak je přístup k evoluci vztahu podán v podobě jemného rýpání do sebe navzájem. Ironickou (sebe)kritikou je udržováno napětí mezi hlavními postavami od fáze seznámení až po fázi společného bydlení. Atmosféra 70. let se může zdát ze současného pohledu příliš retro, ale přitom je mnohem upřímnější než většina současných hollywoodských romantických příběhů. Nemá potřebu hrát si na něco víc a vypomáhat si dojemnými berličkami. Možná je to dáno skutečností, že právě Love Story inspirovalo novou vlnu slzavých dramat, které ztrácely na akutnosti a intenzitě. A tak si vystačilo pouze s jednoduchým osudovým příběhem.

Důležitým prvkem je chemie mezi protagonisty a ta zde funguje velmi adekvátně. Ne nadarmo se téměř všechny hlavní postavy (ať už před kamerou nebo za ní) dočkaly řady prestižních ocenění. Nejzapamatovatelnějším prvek je ale hudba Francis Lai, která překročila práh filmu a žije vlastním životem. Melancholické a minimalistické vyhrávání na klavír dokresluje celkovou posmutnělou náladu a v okamžiku přechodu k velkolepému orchestrálnímu aranžmá nezůstane jedno oko suché. Nezapomenutelná je také zpívaná verze Andyho Williamse.

Někdo může namítat, že zde chybí nějaká ikonická scéna, která bude navždy snímek charakterizovat (letiště a Casablanca (1942), hrnčířský kruh a Duch (1990)). Pravdou ale zůstává, že tak Love Story zůstává v realistické rovinně. Jednoduchým způsobem vyobrazuje počátek a konec jedné velké lásky. Čisté lásky složené ze vzájemného respektu, úcty a sounáležitosti. Té její nejčistší a nejdůležitější podobě. Není to nejveselejší příběh, ale donutí k zamyšlení nad vážením si jeden druhého. Proto si dnes alespoň připomeňte skutečné životní hodnoty, na čem ve skutečnosti záleží nejvíce a užijte si příjemného Valentýna!

"Love means never having to say you're sorry."

PS: V tomto filmu si odbyl svůj herecký debut Tommy Lee Jones!