Extremely Loud & Incredibly Close (2011) - 60%

N. hlasitě & nes. blízko

Přichází černá ovce oscarové sezóny. Pro diváka z málo pochopitelných důvodů je za nejlepší film nominováno i Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně blízko. Z pohledu akademické obce se ale o žádné výrazné překvapení nekoná. Máme zde zvláštního devítiletého hrdinu, němého staříka a malé-velké dobrodružství, které je nabaleno na události 11. září. Během útoku na Dvojčata přišel Oskar o otce, svůj vzor. A rozhodl se veškeré své úsilí směrovat k nalezení zámku, ke kterému našel v otcově šatníku tajemný klíč s nápisem Black. Dobrodružství začíná...

Oskar (Thomas Horn) není kdejaký chlapec. Je to sečtělý rozumbrada, který trpí řadou obav (do metra jedině s plynovou maskou) a počítá své lži. A nyní mu chybí táta (Tom Hanks), jež byl v nesprávný čas na nesprávném místě. Neusnadňuje život ani svojí matce (Sanda Bullock), se kterou mluví pohrdavým tónem, byl to přeci jenom tatínkův chlapeček. Rozhodne se po něm prodloužit vzpomínku při honbě za odpověďmi, respektive jednou - od čeho klíč je a co tím odemkne. Nějakou tajnou zprávu? Něco co udrží vzpomínku na otce ještě nějakou dobu v živé paměti? A co znamená slůvko "Black"? Zřejmě jméno vlastníka zámku! Stačí jen dát dohromady všechny osoby toho jména z New Yorku a pátrat se srdceryvným příběhem po tom správném.

Na čtvrtinu filmu mu v pátrání pomůže i starší, tajemný a němý nájemník (Max von Sydow). Zvídavý a panovačný chlapec spolu s nerudným, podivným a posmutnělým dědou s tajemnou minulostí? Gran Torino (2008)? Up (2009)? Nesourodé dvojice při společném pátrání táhnou, neb je 100% pravděpodobnost, že se od sebe naučí navzájem lekce do života a divák si popláče. To je zde zdárně nastíněno, ale poté předčasně utnuto. Veškerá pozornost je věnována chlapci a jeho monologům. A ze všech dětských hrdinů, tenhle je ze všech nejnesympatičtější. Klučina na pár facek. Psychicky poznamenaný ztrátou svého nejbližšího se prohlubuje jeho asociálnost a celková nesnesitelnost. Max von Sydow je žijící legenda, která ani nemusí mluvit (a ani to nedělá) pro vykonání svého výkonu = nominace na oscara. Ostatní dospělé role jsou víceméně jen štěky a na plátně se objeví celkově jen na několik minut.

Na téma 9/11 bylo natočena již řada filmů (nejlepší nejspíše Greengrassův Let číslo 93 z roku 2006) a všechny pochopitelně hrály na základní emoce. Neuvěřitelně hlasitě & nesmírně blízko není žádnou výjimkou a převážně v druhé polovině tlačí na pilu až příliš násilně. Paradoxně ke konci divák necítí tolik smutek jako spíš přesycení se scén, jež o něj tolik usilují. Ale na dojímavé lidské příběhy akademici slyší a není tak divu, že tento nahradil v usilování o nejlepší film roku 2011 i třeba takové Ides of March. Odhlédnutím od předvídatelného příběhu zůstává velmi slušná filmařina Stephena Daldryho (Billy Elliot, Předčítač) a vkusný soundtrack Alexandre Desplata (jako snad už po třistadvacáté tento rok). Výsledkem je řemeslně ukočírovaný film s lacině uchopeným příběhem, nevyužitými scénami a nepříjemným hlavním hrdinou. K dojetí existuje řada mnohem lepších kousků, tento je určen k postupnému zapomenutí. Bohužel.

"Only humans can cry tears. Did you know that?"