Hledej

neděle 23. března 2014

True Detective - Season 1 (2014) - 100%

Temný případ
Kdybychom z televizního vysílání vyškrtli veškeré kriminálky, ztratili bychom v průměru třetinu programového času. Neohrožení detektivové řeší roztodivné případy ve všech zemích, oborech i společenských vrstvách. A je jedno, jestli mají parťáka stejného kalibru, zvířecího, čtyřkolého, komického, robotického, či jednají na vlastní pěst. Každou epizodou přichází další zdánlivě neřešitelný případ, který díky seriálovým mechanismům kriminálního žánru dojde ke zdárnému vyřešení. Otázkou tedy je, zda může přijít další detektivka, která jen nebude kopírovat zaběhlé procesy a dokáže diváka upoutat a znovu skutečně napnout. A ona může! Zapotřebí není nic menšího, než dokonalý tvůrčí soulad ve všech důležitých aspektech práce před i za kamerou. Kdo jiný k tomu má pak lepší předpoklady, než HBO. Řady veleúspěšných seriálů / minisérií letos obohatila o jeden velice Temný případ.

Detektivové Rust Cole (Matthew McConaughey) a Marty Hart (Woody Harrelson) jsou separátně vyslýcháni ohledně sedmnáct let starého případu, který spolu v útrobách depresivní Louisiany na konci devadesátých let řešili. Tehdy bylo nalezeno tělo mladé dívky, které nasvědčovalo práci masového vraha. Na vážnosti situace přidávalo postupné nabalování ožehavé problematiky okultismu, únosů nebo pedofilie. Kdo je pachatelem? Bylo obětí víc? Jakých sfér se případ dotkne a jakým způsobem ovlivní životy vyšetřujících? Otazníky se kupí...

Detektivové na scéně.
Koncepčně se seriál odehrává v několika časových rovinách, přičemž zpočátku převládá ta nejzazší z roku 1997. Kromě případu nám představuje především osobnosti obou detektivů a jejich společenské vazby. Zatímco Marty je otec od rodiny, má dvě dcery a pohlednou manželku Maggie (Michelle Monaghan), ale také občas záletnické tendence, Rust je všemi považován minimálně za podivína. Filozofický samotář s tíživou minulostí, lehce nihilistickými názory a občasnými halucinacemi je však zároveň velice pečlivým detektivem, který vidí zdánlivě neviditelné souvislosti. A neváhá je sledovat i za cenu vysokých osobních obětí. Oba parťáci vytvářejí poměrně nesourodé duo, avšak nikoliv tím typickým kontrastním stereotypem. Mají odlišné přístupy, ale ani jeden není situován do role zcela neomylného, nebo naopak do pozice příživníka. Jejich spolupráce patří v seriálovém a filmovém světě k těm nejuvěřitelnějším. Skvělé herecké výkony zároveň doprovází pečlivé vedení a atmosferické budování celého příběhu.

Luisiana, místo industriálního rozvoje a křesťanského fanatismu.
První sezóna Temného případu je složena z osmi hodinových dílů. Více než seriál připomíná jeden napínavý osmihodinový film. Nasvědčuje tomu vše, od prvotřídního obsazení po úctyhodnou řemeslnou práci. Televizní produkce je v současné době na vysoké úrovni, především co se tvorby kabelových stanic týče. Vysoké rozpočty, zajímavé náměty, dokonce i prvoligoví herci z velkých pláten migrovali na menší obrazovky. Tohle ale není televize. Tohle je HBO. Už tak vysoká kvalita je ještě umocněna na druhou. Stačí vzpomenout na Bratrstvo neohrožených, Řím, nebo současný hit Hra o trůny. Z každého ambicioznějšího projektu se téměř automaticky stává oceňovaný klenot. A Temný případ není výjimka, i když je námětově mnohem komornější.

Ano, i podobné scény seriál skýtá. Ostatně s nahotou nemělo HBO nikdy problém.
Cary Fukunaga (tvůrce zdařilé adaptace Jany Eyerové) vytěžil z filmového "feelingu" naprosté maximum. Jednotný styl drží pohromadě i díky tomu, že se režijně podílel na všech osmi dílech, takže nebyl prostor k odlišným tvůrčím přístupům, které by mohli narušovat jednotnost celé linie. Dokáže budovat tak dusnou atmosféru, která pohltí a až do konce poslední části nepustí. Magické prostředí depresivních vidlákovů jižanského státu s vysokou mírou kriminality je působivé už samo o sobě. Široké rovinné pláně, plné lesů, zátok, bažin a nepřizpůsobivých Američanů není zrovna vyhledávanou turistickou destinací, možná i proto působí zajímavě jako neokoukaná odvrácená strana Států. Neváhá představit ani tu "lukrativní" část plnou karavanů, prostituce a obchodu s drogami. Podporuje ji i hudební doprovod, složený z typických folkových písní doprovázených akustickými kytarami, banji a houslemi. Netěží se ale pouze z geolokačních reálií. Některé režijní postupy spadají k tomu nejlepšímu, co se objevilo nejenom na televizních obrazovkách, ale i na filmových plátnech obecně.

Seriálové intro rovněž patří k tomu nejlepšímu, co se na televizních obrazovkách objevilo.

O několika památných scénách se bude hovořit ještě dlouho. Ze všech nejvíce vyčnívá ta z konce čtvrté epizody, pětiminutovka točená na jeden záběr. Velice náročná scéna na provedení, velice působivá na sledování. Přestřelka v lese uprostřed sezóny, napínavé finále a další následují. Stejně působivé jsou i ty neakční, čistě dialogové. Přes poměrně pomalé tempo upoutají a nikdy vyloženě nešustí papírem. Napětí je natolik intenzivní a uvěřitelné i díky tomu, že nenásleduje klasická žánrová klišé. Díky vysoké koncentraci kriminálních příběhů už není pro diváka příliš složité předem odhadnout výsledek pátrání. Proto celá řada současných detektivek sází především na zpracování a netradiční osobnostní vlastnosti řešitelů (Castle, Mentalista a nekonečná řada dalších). V Temném případu narážíme na nejistotu i chybovost, tedy na reálnější vliv lidského faktoru. O vhodné volbě zpracování svědčí i celá řada fanouškovských teorií, která byla naposledy v kurzu při fenoménu Ztracených. Některá vodítka jsou slepá, některá neúmyslně přehlédnutá. Kdo je nakonec tím masovým zabijákem? Proč sledujeme vyprávění v několika časových rovinách? Jakou roli hraje prezentovaný okultismus? Či snad nadpřirozeno? A co na to žlutý král?

Pravý detektiv nenechá žádný případ nevyřešený.
Svým formátem připomíná námět temnou skandinávskou detektivku, která se dostala do seriálu Justified (bez komiksovo-westernové stylizace jednotlivých charakterů) a které se režijně ujal David Fincher. Třeba takové Sedm nebo Zodiac vyvstane na mysli několikrát. A to je sakra dobrá vizitka. Jak už bylo zmíněno, kromě provedení a silného příběhu tvoří nejsilnější stránku herecké obsazení. Jestli si Matthew McConaughey vysloužil za Dallas Buyers Club oscara, za roli Rusta a jeho charakterového vývinu si jistě zaslouží Emmy. A Zlatý Globus. A nespočet dalších ocenění. Příjemně překvapí i Woody Harrelson, byť v méně vděčnější roli. Pokud oba pány znáte jen ze Surfařské svobody, věřte, že zde svůj herecký potenciál vytěžili naplno. Temný případ je zkrátka jedna z těch událostí, která je velice doporučována ke shlédnutí. Dokonale využila svůj prostor, který pevně příběhově orámovala. Tím předchází i nechuti nutného nasledování desítky hodin všeobecně uctívaného seriálu (Breaking Bad, Doctor Who). Během pouhých osmi dílů tajuplné skládačky dokáže napnout a upoutat, jako málokteré dílo. Proto si i přes občasné polevení z tempa zaslouží bez váhání maximální hodnocení. Dejte mu šanci, litovat rozhodně nebudete. 

A až si seriál dostatečně užijete, nechte se pobavit některou z celé řady parodií. Třeba tu od Jimmy Kimmela, Pattona Oswalda, Joela McHalea, nebo tu reflektující Mattovu kariéru.

"I'd consider myself a realist, alright? But in philosophical terms I'm what's called a pessimist... I think human consciousness is a tragic misstep in evolution. We became too self-aware. Nature created an aspect of nature separate from itself - we are creatures that should not exist by natural law... We are things that labor under the illusion of having a self, that accretion of sensory experience and feelings, programmed with total assurance that we are each somebody, when in fact everbody's nobody... I think the honorable thing for our species to do is to deny our programming. Stop reproducing, walk hand in hand into extinction - one last midnight, brothers and sisters opting out of a raw deal."


0 komentářů:

Okomentovat