Každý kultovní hororový vrahoun musí mít svůj trademark. Poté je snazší vybudovat na antihrdinovi potřebnou propagaci a dobře cílený marketing. Freddie Kruger má svou čapku, pruhovaný svetr a "wolverinovskou" rukavici, Michael Myers kudlu a masku Williama Shatnera, Jason Voorhees hokejovou masku a mačetu. Hrůzu tak lze navodit i jen samotnou symbolikou. Ve výčtu smrtících zbraní ale přeci jenom chybí nástroj "s větším výkonem". Fanoušci Ashe či Tonyho Montany už tuší. Pochopitelně se jedná o motorovou pilu, se kterou je dnes neodmyslitelně spjata postava jiná - Leatherface. Maskovaný maniak se svým oblíbeným nástrojem uznává motto "když se v lese kácí, létají třísky". Ty se ostře zapichují do kůže každému naivnímu teenagerovi, který si bláhově myslí, jak je v texaském zapadákově bezpečno. Není.
Tobe Hooper, později známý především pro film Poltergeist, vytvořil jednoho z prvních jasně definovaných zástupců hororového subžánru slasherů. Vraždící psychopat a spuštěný odpočet žijících duší v prostředí evolvovaného exploitativního splatteru nebyl v době svého filmařského vzniku na plátnech kin běžným jevem. Rozhodně ne tím způsobem, aby účelně zvráceným způsobem diváky bavil. Byla tak odstartována lavina žánrových pravidel s hloupými oběťmi a nesmrtelným zlem. Ač se to tak může zdát, Texaský masakr motorovou pilou (ten název je zkrátka cool) není obětí klasických klišé, které z něho vzešly postupně. Máme tu skupinu lidí ve společné dodávce, včetně jednoho invalidy na kolečkovém křesle, a zdánlivě opuštěné stavení uprostřed nekonečné texaské krajiny. V běžných slasherech se dá již snadno odhadovat co bude následovat a jaké bude pořadí masa na porážku. S veškerým respektem, Tobe Hooper dokáže zde překvapovat i zkušeného diváka.
Rada první pro pořádaný road trip: neberte stopaře.
Historická významnost je jedna věc, aktuální působení druhá. Ze současného pohledu zub času onu motorovou pilu značně otupil. Bez ohledu na několik nadčasových a hrůzu nahánějícím scén (především napjaté poslední minuty) je už od samotného kamerového filtru a hereckých výkonů cítit určitá zašlost. Jedná se ale zároveň o dvousečnou zbraň, protože na druhou stranu působí tato určitá dávka laciného amatérismu paradoxně realističtějším dojmem. Hlavní osazenstvo není složeno z nadlidí, ale z běžných vidláků. Ze všech doposavad zmiňovaných hororů je v určitém pohledu tento nejhrůzostrašnější. Jeho děj se může stát realitou. Konec konců, podobné masakry nejsou zase tak ojedinělou záležitostí, a to jak za hranicemi Texasu, tak i za hranicemi USA. Herečtí představitelé a jejich výkony už ale tolik nezapadají do realistického podkladu a jen více připomínají nízkorozpočtové video-horory raných 70. let. Pokud tak divák není naladěn od počátku na tu správnou notu, nebude pocitovou kolizi snadno vstřebávat.
Leatherface není žádný lumberjack...
V dalších letech se na Texaský masakr nezapomínalo, v dobrém i ve zlém. Jako jeden z hlavních strůjců slasherového konceptu se dočkal celé řady nástupců, včetně parazitů na vlastní značce. Přímého pokračování se ujal po dvanácti letech sám Tobe Hooper a pojal jej dost netradičně. Vliv "cheesy" efektu 80. let byl natolik silný, že se ze sequelu stala spíše parodie sebe sama. Což ostatně potvrzuje i závěrečný souboj několika motorových pil. Přehnané, chvílemi možná alespoň úsměvné. Další epizody ze života mentálně zaostalého Leatherfacea poté přinášeli jen očekávanou dávku nezajímavých krveprolití (a skutečného masakru motorovou pilou, kterého úvodní snímek navzdory svému názvu zase tolik nedostál). Dočkali jsme se i rebootu značky pod nechvalně známou značkou produkční společnosti Michaela Baye, z níž čiší stejná sterilita, jako z ostatních pokusů o vzkříšení legend pod stejným filmařským mustrem. Původní Texaský masakr motorovou pilou ale stále zůstává klasikou. Po několika diváckých kompromisech přinese kýžené napětí. A ne zrovna v malé (do)dávce.
"The film which you are about to see is an account of the tragedy which befell a group of five youths, in particular Sally Hardesty and her invalid brother, Franklin. It is all the more tragic in that they were young. But, had they lived very, very long lives, they could not have expected nor would they have wished to see as much of the mad and macabre as they were to see that day. For them an idyllic summer afternoon drive became a nightmare. The events of that day were to lead to the discovery of one of the most bizarre crimes in the annals of American history, The Texas Chain Saw Massacre."
0 komentářů:
Okomentovat