Jaká jiná platforma dokáže nabídnout dostatek prostoru pro všechna ta opakující se klišé, odehrávající se na prostředí střední školy? No přece televizní obrazovka! Tam, kde je na filmový formát příliš málo prostoru k rozehrání mistrovských šachových partií, tam televize vyhrává na celé čáře. A je to zcela logický jev. Jednak jsou všechny typy těchto seriálů prakticky nízkonákladové - postačí prostory představující školní budovu, místo ke společnému přátelskému posezení, případně bytové interiéry hlavních hrdinů. Na minimální ploše se ale díky vysoké rozmanitosti postavy mohou odehrávat komplikované a sáhodlouhé příběhy, přičemž divák je může vnímat více v reálném čase. Demografické rozložení televizních diváků také přeje (nebo před příchodem internetu spíše přálo) sledovanosti příběhů o mladých pro mladé. A lapit tuto příležitost za pačesy se pokoušelo nesčetné množství producentů. Každý druhý seriál má se střední školou něco do činění, ale v tomto speciálu se zaměřme na čistokrevné typy, ve kterých hraje středoškolská tematika prim. Připravte se tak na televizní výchovu po americku, britsku nebo česku. Na archetypální prostředí plného plechových skříněk, urostlých sportovců, vnadných krasavic, podivínů a správňáků.
Krystalicky čisté žánrovky
The Wonder Years (1988 - 1993) - 90%
 |
| Báječná léta |
Seriálový prostor teenagerského žánru beze zbytku naplnil jeden z nejikoničtějších seriálů svého druhu. Řeč teď není o Saved by the Bell ze stejného období. V záplavě všech komediálních nebo limonádově sladkobolných sérií přišel tragikomický seriál se zdravou dávkou nadsázky a kouzelnou atmosférou 60. let. Důležitost této etapy amerických dějin nám ve zkratce představil třeba Forrest Gump, zde můžeme zažívat historické mezníky na prostoru 115ti půlhodinových dílů. A to vše z perspektivy malého chlapce, kterého více než hnutí květinových dětí nebo vážnost války ve Vietnamu zajímá platonická láska a první krůčky dospívání po boku nejbližších přátel, rodiny a dalších důležitých figurek. Seriál Báječná léta je pojat retrospektivně a celý je doprovázen hlasem vypravěče, dospělé verze hlavního hrdiny Kevina Arnolda (Fred Savage). Tedy ve stejném formátu, ve kterém se snaží uspět už přespříliš natahované How I Met Your Mother. Síla příběhů Arnoldovic rodinky avšak tkví v dokonalé souhře příjemného prostředí a dojemných růžků první velké lásky, skutečného přátelství a uvědomění si skutečných rodinných hodnot. To celé za doprovodu skvělého dobového soundtracku a povedeného retro vizuálu.
 |
| Šťastná to rodinka Arnoldů. |
Báječná léta v sobě skrývají rovněž celou řadu menších zajímavostí, která zůstávají českému divákovi skrytá. Dabing s vůdčí osobou Miroslava Donutila patří k těm lepším, které dokážeme vyprodukovat, ale zůstane nám tak skryta informace, že o vypravěčskou roli se v originálním jazyce postaral Daniel Stern (později Marv ze Sám doma). S vánoční tematikou má seriál rovněž společné to, že vznikal na základě inspirace Vánočního příběhu, kde byl také přítomný vypravěčský hlas dospělé verze hlavního hrdiny. Opačným směrem působil vliv třeba i na kultovní Simpsonovi, především na postavu Millhouse, kreslenou verzi Kevinova nejlepšího kamaráda Paula (Josh Saviano). Co je však podstatné, je nálada a udržená úroveň kvality napříč všemi řadami. Od nesmělého nástupu až po hořkosladkou tečku jsme mohli s Kevinem soucítit a tiše mu fandit při dobývání srdce Winnie Cooper (Danica McKellar). Zažívali jsme společně radosti, společně jsme smutnili. Díky přirozeným dětským talentům a zvolené formě vyprávění bylo jednoduché ději propadnout. Seriál si tak mohli užívat jak vrstevníci, zažívající aktuálně podobné trable, tak odrostlejší publikum s podobnými vzpomínkami. Nyní kdykoliv se rozezní skladba Joe Cockera - With a Little Help From My Friends (půjčená od The Beatles), dostaví se instantní dávka nostalgie. A nejen to svědčí o kvalitách, které seriál bezesporu má. Obsahují totiž kousek každého z nás. Kousek našich vlastních báječných let.
Freaks and Geeks (1999 - 2000) - 90%
 |
| Machři a šprti |
Mezera po Báječných létech byla zalátávána nekonečnou řadou seriálů, obehrávajíc dokola stále ta samá témata. S telenovelami hraničící televizní pokrmy pro mladé vždy jen představovali krásné teenagery ze střední třídy a jejich problémy s láskami a pochopením. Nic nového pod sluncem. Někdy svůj žánrový boj vyhráli sympatickým obsazením, jindy upadly v zapomnění. Je paradoxní, že o čerstvý závan do stojatých vod se postaral další retro styl. Už nesledujeme vyrůstání v sociálně-politicky náročných 60. letech, nýbrž se přesouváme o celé dvě dekády dopředu, k bližším 80. létům. Pod producentsko-režijním dohledem budoucího guru komedií Judda Apatowa vznikl osmáctidílný seriál z prostředí McKinleyho střední školy Machři a šprti, situovaný do neklidného roku 1980. Zapomenuti budiž napomádovaní fotbalisté a načinčané roztleskávačky. Pozornost je nyní věnována jiným sociálním a subkulturním vrstvám, jak už název napovídá. Za "machry" je považována hrstka adolescentů, žijících dle známého sloganu "sex, drogy & rock'n'roll". Z dospěláckého hlediska zkrátka vyvrhelové bez budoucnosti. Na druhé straně stojí parta juniorů, "šprtů", která by ráda byla cool jako jejich frajírkovské předobrazy, ale stále v sobě přechovávají převládající dávku dětské naivity a nadšenosti ze světů sci-fi a fantasy. A někde mezi těmito skupinami stojí Lindsay (Linda Cardellini). Vzdorující rebelantka, hledající své správné místo ve světě.
 |
| Kdo jsou skuteční machři a kdo podivíni? |
Ne, že by Machři a šprti byli imunní vůči klasickým tématům, ale na plné čáře vyhrávají svým stylem a nastavenou atmosférou. Nebýt herců současné generace, automaticky se ponoříme do hloubky několika dekád nazpět. V obsazení figurují velmi známá jména, která jsou spolu s Apatowou tvorbou skloňována často. Za partou machrů stojí Daniel Desario (James Franco), Ken Miller (Seth Rogen), Nick Andopolis (Jason Segel) a Kim Kelly (Busy Philipps), mezi geeky patří Sam Weir (John Francis Daley), Neal Schweiber (Samm Levine) a Bill Haverchuck (Martin Starr). Skvělou hereckou sestavu doplňuje celá řada kvalitních vedlejších rolí (především školní poradce post-hippie scény Jeff Rosso - Dave Allen), budoucích hvězd nebo cameí. Kromě příjemného cynického nadhledu seriál obsahuje ukázkový soundtrack, složený z těch největších rockových hitů dané éry. Už první minuty pilotu s tóny kapely Van Halen diváka správně naladí a nepustí až do závěrečných titulků poslední epizody. Led Zeppelin, The Who, Lynyrd Skynyrd a mnohé další. Navzdory kvalitám utrpěl seriál stejnou nevyléčitelnou ránu, jako třeba Firefly - byl po první sezóně pro nedostatek diváků zrušen. Možná i díky tomu si nestačil pokazit svůj kultovní status a zevšednit. Ve filmové analogii bychom jej mohli zařadit za American Graffity a Dazed and Confused jako dalšího reprezentanta zvolené doby. Má co říct, má co nabídnout a ještě navíc dokáže zabrnkat na citlivou notu nostalgie. Tady, tady, tady a tady je pár scén k přesvědčení.
Alternativní generace 90. let
Beverly Hills, 90210 (1990 - 2000) - 50%
 |
| Beverly Hills, 90210 |
Teenagerské seriály byly v 90. letech ohromně populární po celém světě. Vzpomeňme třeba na australskou Školu zlomených srdcí. Všechny ale těžili ze slávy ikony s PSČ 90210. Seriálový evergreen dítek ze slunné Kalifornie není třeba dlouze představovat, ale v tématickém článku zkrátka musí být zmíněn. Příběhy sourozenců Walshových, kteří přijeli z Minnesoty hledat štěstí, kamarády a lásky do prestižní čtvrtě Los Angeles - Beverly Hills. Náhled do vysněného světa bohatých teenagerů, hraných převážně o několik let staršími představiteli dnes zná nejspíše každý. Společně s chytlavou ústřední melodií Jaye Grusky. Historky party krásných a bohatých lidí byly natolik odtržené od reality pro běžného diváka (nejenom) naší republiky, ale málokdo v době vysílání odolal širokým americkým úsměvům. Každý druhý by rád byl členem smetánky mladých v sluncem prolité lokalitě. To by se to studovalo jistě mnohem lépe, než v komunistických budovách gymnázií na špinavých sídlištích! Není ale všechno zlato, co se třpytí. Alespoň to se nám snažili tvůrci vštípit dramatickými náhledy na celkovou teenagerskou kulturu a problémy 90. let. Alkoholismus, násilí, neplánované těhotenství, pohlavní choroby, rasová nesnášenlivost, mentální či sociální problémy. Skutečné potíže, byť řešené s naivním nadhledem, toliko typickým pro svou éru.
 |
| Reprezentativní vzorek dospívající mládeže na západním pobřeží. |
Během téměř 300 epizod vynikly především postavy dušínovského Brandona (Jason Priestley), pohodáře Steva (Ian Ziering), femme fatale Kelly (Jennie Garth), rebelujícího Dylana (Luke Perry), ztřeštěné Donny (Tori Spelling), kamarádského DJe Davida (Brian Austin Green) nebo Brandonovy sestry Brendy (Shannen Doherty). S odstupem času můžeme ocenit i dospělácké postavy táty Jima (James Eckhouse) nebo vedoucího oblíbeného podniku Nata (Joe E. Tata). Seriál trpěl největším nešvarem příliš nastavované kaše a vaření z vody. Doba středoškolských let pominula a postavy procházely školou vysokou nebo školou pracovního života. Veškerá ona minimální naléhavost na soudobou omladinu byla záhy tatam. Známé tváře mizely ze scény a nahrazovaly je nové, všechny jako by vypadly z módních časopisů. S nabývajícími díly byla celková arogance silnější než kalifornská pohoda a zájem zcela pochopitelně upadal. A nezachránil to ani spin-off Merlose Place nebo obnovení značky 90210 v roce 2008. Minimálně díky prvním sezónám zůstane seriál v povědomí ještě dlouho. Kdo v porevoluční době nesnil, že jednoho dne bude mezi palmami jezdit v naleštěném kabrioletu, laškovně sundavat sluneční brýle a mrkat na všudypřítomné bruslařky a večer posedí s přáteli v jednom z honosných sídel horních deseti tisíců. V pohádce se ale nedá žít věčně.
Daria (1997 - 2001) - 75%
 |
| Daria |
Notnou dávku animovaného cynismu ohledně středoškolských stereotypů přichází se spin-offem Beavise a Butt-heada - Daria. Nepopulární intelektuálka nám očima adolescenta představí klasický život v pozdních 90. letech situovaný do amerických reálií pěkně neotřelým způsobem. Neváhá si ironicky podávat vlastní kariérou pohlcenou rodinu, úzkoprsé kantory, širokoprské roztleskávačky a vlastně vůbec všechny osoby ve svém okolí. Seriál z produkce televizní stanice MTV v dobách své nejvyšší slávy byl více než čímkoliv jiným zábavnou sociální kritikou společnosti a zaběhlých standardů. Ústřední hrdinka potom slouží jako katalyzátor myšlenek, které byly společnosti velmi známé, jen se tiše tolerovaly. Nahořklý cynismus alternativní scény se trefil přesně do vkusu intelektuálů či introvertů grungové éry. Zatímco Beavise a Butt-head byli jen čistokrevnou taškařicí, která rozhodně nebyla pro všechny, Daria vyšla divákům více vstříc. I zde platí, že si seriál užijí především vrstevníci, tedy ti, co 90. léta prožili na vlastní kůži. Popkultura této dekády je častým terčem flegmatických komentářů a je vlastně alfou i omegou celkového myšlenkového námětu.
 |
| La la la la la. |
Povědomí o Darie se k nám podařilo dostat prostřednictvím kabelové televizní stanice SuperMax. Ostatně jako mnohé další nám-jinak-neznámým kouskům. A za to jí patří upřímné díky. Možná, že jsme jako středoevropani fyzicky nedotčeny kritizujícími reáliemi, ale i díky filmové a seriálové tvorbě máme na paměti základní klišé žánru středoškolských komedií / dramat. Můžeme si Dariin cynismus užít stejně tak, jako naši naoceánští kolegové. S přibývajícími léty dokonce ještě více, neboť se do hry vkrádá faktor nostalgie. Ne možná na seriál samotný, ale na uplynulou dekádu našeho dospívání. Daria nás vezme na krátký výlet zpátky v čase a příjemným způsobem shodí celý ten fantastický opar. Nemusí to být dokonce ani naše vlastní vzpomínky, ale třeba zprostředkované právě partou z Beverly Hills a jim podobným. Ve spolupráci s hudební databází stanice MTV vzniklo podařené dílo zase jiné struktury. To je vždy osvěžující. Nutno zmínit, že celou sérii zakončuje celovečerní film Is It College Yet?, dosahující minimálně stejných kvalit, jako seriál samotný. A tady se můžete podívat, jak by vypadala hraná adaptace!
Britská vlna
The Inbetweeners (2008–2010) - 70%
 |
| The Inbetweeners |
Nejsou ani machři, ani šprti. Jsou "někde mezi". Ale zájmy mají obdobné - děvčata. Britská verze prcičkovského formátu přichází ve třech sériích po tradičních šesti dílech a s jedním celovečerním snímkem, který neminul ani naše kina. Oblibu si získal především díky neotřelému britskému humoru a správně zvoleným hereckým obsazením. A taky díky nešťastným situacím, do kterých má úvodní čtveřice nadání neustále se dostávat. Především díky tomu, že důvěřují svému mozku v kalhotách. Nejsou to ale jenom sexistické předpubertální fórky lehkého kalibru, humorné kanóny se po vzoru ostrovní nekorektnosti nevyhýbají žádnému druhu černočerného humoru. Není to tak strava vhodná pro všechny lačnící diváky, ale ty, které osloví, ti se jí nasytí dostatečně. A to i přestože je stále stejné schéma recyklováno jen pokaždé v jiném prostředí. Vzniká tak lyrická mozaika teenagerských eskapád, avšak díky evropským kořenům je i pro české diváky snazší ztotožnit se hlavními hrdiny a jejich příhodami.
 |
| Studijní skupina? Nenechte se zmýlit! |
Kdo vlastně jsou naši hlavní hrdinové? Máme zde Willa (Simon Bird), který přestupuje ze soukromé školy do státní. Má vybrané vystupování intelektuála, ale zdání klame. Uvnitř není rozdílný od svých vrstevníků a nezvykle formální oblečení snadno kompenzuje neustálými myšlenkami na sex a alkohol. Je hlavní postavou a zároveň vypravěčem. Jeho noví kamarádi už takový osobnostní rozkol nenabízejí. Jay (James Buckley) myslí neskrývaně jen na to jedno, což neváhá doprovázet smyšlenými historkami o svých fiktivních zářezech. Simon (Joe Thomas) má svou úlohu stíženou bezhlavou a platonickou zamilovaností do spolužačky Carli (Emily Head). A pak je tu ještě Neil (Blake Harrison), nezbytná postava bez nadbytečného množství mozkových závitů. Parta přátel pak už nemá jiné starosti, než jen obíhat hospody, párty nebo zábavní parky a hledat samičky ke spárování, případně získat dívky svých snů. Na rozdíl od americké produkce však může být humor lehce vulgární, ale jeho komediální složka funguje více než dobře. Neumětelství a zámořská snaha zkopírovat jakýkoliv neamerický úspěch pro vlastní potřebu se projevilo záhy s příchozím remakem. Díky němu tak vynikne civilní bezprostřednost anglické verze a sympatičnost postav v bizarních situacích, byť jejich rozhodování nemůžeme zdaleka považovat za logické. Diváci - vrstevníci anebo fanoušci britcomové tvorby si však přijdou na své.
The Inbetweeners Movie (2011) - 60%
 |
| Přizdis*áči |
Tradicí britcomů je po několika málo sériích ukončit seriál nějakým příjemným televizním speciálem, ve kterém se uzavřou všechny načrtnuté dějové linie. Málokdy se stane, aby takovýto speciál překročil hranici televizní obrazovky a namířil si svou cestu rovnou na filmové plátno. A přeci jenom se tento odvážný krok podařilo Přizdis*áčům zrealizovat. Hendikepem příběhů ze středoškolského prostředí s fixací na hrstku hlavních hrdinů je nemožnost natahovat délku studia nekonečně dlouho. S přirozeným uplynutím školní docházky by měl seriál buď skončit, nebo se vydat nějakou partyzánskou stezkou k umělému prodlužování. Dítka z Beverly Hills také pokračovala až do dospělého věku, protože si to diváci (či spíš nenasytní producenti) žádali. Filmový počin Inbetweeners šel logickou cestou, která se s trochou snahy dá považovat i za samostatně fungující. Začátek je situován do posledních minut středoškolské docházky, kdy před sebou mají do světa čerstvě vypuštění studentíci celé prázdniny. Známá čtveřice se je rozhodne užít ve velkém a vyráží na dovolenou do krétského města Malia. Divoký noční život a povolné Kréťanky? Ale kdeže, tak jednoduché to přece nebude...
Film v sobě nese veškeré klady, ale bohužel i zápory převážně posledních epizod seriálu. Neustálá snaha hnát postavy od jedné extrémní situace k druhé postupně podrývá snahu sympatických hrdinů, kteří mají alespoň tu výhodu, že jejich představitelé jsou dobří herci. Vyhrocení charakterových vlastností a posun k obhroublejším teen komediím laciných produkcí konci seriálu příliš neslušelo a nesluší to ani filmu. Ten je vytaženou esencí seriálového ducha a alespoň obdivuhodně funguje i jako samostatný kousek. Všechny motivace jsou v úvodu vyřčeny, aby tak si i předlohy neznalý divák mohl užít letní komedii s mladými Brity. Takovou, která je stále neporovnatelně kvalitnější, než odpadní "skvosty", kde Holky i kluci to chtěj taky. Nebo nedej Bože námětově podobný Klub sráčů. Možná nebylo úplně nutné z hlavních představitelů udělat takové sexuchtivé idioty, ale znovu, herecky se nedá nic vytknout, což vytahuje film o několik úrovní výše. Završení populárního seriálu se povedlo a dokonce se připravuje i filmové pokračování. Můžeme tak jen doufat, že scénář bude mít svou hlavní vlnu puberty už za sebou a kvalitativně se bude blížit minimálně prvním dílům seriálu. Parta Willa, Simona, Neila a Jaye je natolik sehraná, že by byla škoda nechat takto vytvořenou chemii ladem.
Skins - Series 1 & 2 (2007 - 2008) - 85%
 |
| Skins |
Britská tvorba však šla ještě dál. Jedna věc je dát do pohybu čistokrevnou seriálovou komedii, ale nahlédnout pod pokličku skutečných teenagerů a jejich myšlenek není už zdaleka tak jednoduché. Niterné konflikty nejsou řešeny jen třeskutě vtipnými situacemi a zamilovaným happy endem. Skutečný život je mnohem syrovější, než filmové příběhy. Ne všichni se dočkají toho pravého hollywoodského story, ne všem je nadělena příležitost zažít si z prostředí školních lavic zažít skutečnou, hory přenášející lásku. To ale nikomu nebrání v hledání své vlastní cesty, vlastní porci toho zaslouženého štěstí. I přesto, že se dostává do konfliktu s nepochopením dospělé kultury. Dobré známky ve škole jsou přeci tím nejdůležitějším, že ano... Psychologie jednotlivých charakterových typů se dá při dobrém vedení vést právě na prostoru seriálového světa. Skins se této příležitosti chopilo. A ustálo ji se ctí. Čekat můžete komediální prvky, ale dramatická rovina zde převládá. Pojďme se ponořit do tajuplného světa dospívající mládeže, který občas může mít až strašidelné parametry. Pojďme ale především zjistit, jestli se je dokázalo britskému seriálu vhodně zrekonstruovat.
 |
| Na první pohled omladina, jako každá jiná. |
Seriál má v současné době natočených sedm sérií, řeč ale bude o prvních dvou, takzvané první generaci před téměř kompletním přeobsazením. Počátek se zdá kopírovat vyprávěcí formule každého druhého seriálu. Je nám představena skupinka různorodých přátel v čele s manipulativním Tonym (Nicholas Hoult), jeho přítelkyní Michelle (April Pearson) a nejlepším kamarádem introvertním Sidem (Mike Bailey). Mozaiku doplňuje Cassie (Hannah Murray), dívka s mentálními potížemi zamilovaná do Sida. Ten má ale oči jen pro Michelle, což řadu věcí komplikuje. Blíže jsou nám představeni ještě postavy Chrise (Joe Dempsie), zamilovaného do učitelky, Anwara (milionář z chatrče Dev Patel), muslima s jedninou snahou o ztrátu panictví, jeho věrného kamaráda a oblíbeného gaye Maxxieho (Mitch Hewer), hudebně nadané Jal (Larissa Wilson), nebo Tonyho mladší sestry Effy (Kaya Scodelario). Že příliš postav pro vedení, aniž by se dostalo dostatečného prostoru pro ostatní, aniž by byli jen upozaděnými postavičkami? Naštěstí ne, díky zvolené formě vyprávění se dostane každému prostoru o stejné proporci. Každý díl má jiného hlavního hrdinu, čímž se snadno dostaneme do hlavy každému z nich.
Trailer na druhou řadu seriálu má rozhodně umělecké ambice.
Co je ale zajímavé na partě teenagerů z Bristolu? Neustálé párty, experimentování s různými druhy drog včetně jejich následků, struktura pocitů zamilovanosti a vztahové evoluce nahlíží do jádra dospívání bez růžových brýlí a přináší v rámci možností realistický pohled do současného života mladých středoškoláků. A že ten pohled není vždy příjemný. Nejdůležitějším kladem prvních dvou sérií Skins jsou postavy z masa a kostí, skutečně dýchající jedinci s vlastními motivacemi a uchopitelnými charakterovými vlastnostmi. Které ale nezůstávají po celou dobu v pozici status quo, ale dočkají se i výrazných vývojů. Nemyslitelný to prvek většiny seriálů, kde se ždímají stále stejné osvědčené situace a archetypální typy až do morku kostí. Emoce jsou díky dobrým hercům snadno přenesené i na diváka, který se s nimi raduje, strachuje nebo smutní. Seriál se nevyhýbá žádnému kontroverznímu tématu, ale šokuje především tím, že obdobné situace jsou v reálném světě na denním pořádku. Nesnaží se příliš moralizovat a když je místy hodně temný, dostaví se obdobné pocity, jako při sledování Requiemu za sen.
Párty snů, no ne?
Možnou slabinou je přílišné odtržení dramaticky zvýrazněné roviny mezi jednotlivými epizodami. Občas se zdá, že mezi nimi uplynulo příliš mnoho času a hrdinové nepřikládají předchozímu dění přílišnou váhu. Celistvost jednotného příběhu je naštěstí konzistentní a interně se neignoruje. Když po posledním dílu ukápne několik divákových slz, musí se představenou bristolskou partou rozloučit. Opět jsou léta středoškolského života limitována a je na čase se pohnout dál. Skins nad tímto problémem vyzrálo prostým zaměřením se na zcela novou skupinku. Není to špatný postup, fanoušci první generace mohou spokojeně skončit s druhou sérií a dobrými vzpomínkami na nenatahovaný příběh, fandové vypravěčského stylu mohou volně navázat na novou partu a pokusit se sžít zase s jejich problémy. První láska ale nerezaví a ještě dlouho budou vzpomínat na nerozhodného Sida (zřejmě nejkomplexněji zahranou postavou), neustále naspeedovaného Chrise nebo Tonyho (zase postavu s nejvýraznějším charakterovým vývojem). Na jejich párty, problémy s rodiči a neustálý boj s tvrdou realitou. Málokterý takto tematický seriál toho dosáhne. Což dost vypovídá o kvalitě, se kterou máme tu čest.
Současná generace
Glee - Series 1 - 3 (2009 - 2012) - 65%
 |
| Glee |
Fenomén poslední doby o zpívající mládeži nepřinesla Pomáda. Dokonce ani disneyovští Zack Efron a jeho trilogie High School Musical nebo Miley Cyrus a její Hannah Montana. Bylo to právě Glee, i když se jmenovanými díly mohlo částečně inspirovat. A poměrně zaslouženě! Věnujme pozornost především prvním třem sériím, než začal jít celý koncept úplně do kopru. Na počátku zde máme základ klasické sestavy pro tvorbu teenagerského seriálu. A to dostatečně pestrý, aby mohly vzniknout roztodivné zápletky. Zvláštností akorát je, že se do středobodu dění dostává učitel španělštiny Will Schuester (Matthew Morrison) a jeho nově nabytá role vedoucího hudebního Glee sboru. Získat sboru zašlou slávu není nic jednoduchého a zároveň ani nic lákavého pro studenty. Několik talentů se však přihlásí a my postupem času zjišťujeme, že pěvecké nadání má snad polovina McKinleyho střední. Rostoucí důležitost klubu se příčí trenérce roztleskávaček Sue (Jane Lynch) a její hlavním cílem je Glee klub rozcupovat. No a v těchto podmínkách krom zpěvu hledají studenti taky kousek toho štěstí a správné životní cesty. Čímž se seriál postupně dostával na rozcestí, kde si v pozdějších sériích nevybral správnou cestu k pokračování.
 |
| Reklama na ledovou tříšť. |
O seriálu se nedá mluvit, aniž by se prezentovaly jeho nejsilnější stránky, to jest hudební čísla. Řeč zde není o klasickém muzikálovém pojetí, plném nahodilých vystoupení a vlastních písniček. Veškeré písně jsou zpívané tak, že přihlížející vědí, "že jsou zpívané", tudíž se nejčastěji odehrávají v klubovně, či jsou jinak přirozeně namontovaná do děje. Volba repertoáru byla od počátku více než slušná a především pestrá. Talentovaní herci nepřezpívávali jen soudobé popové hity, ale rovněž i rockové klasiky nebo muzikálové písně. Nezalekli se prakticky žádného hudebního žánru, takže vznikla pestrá paleta, ve které si každý našel to své. A nejenom to. Sledování Glee nepřipomínalo jen lacinou realitní pěveckou soutěž. Propracované choreografie a práce s rekvizitami, odkazujících na původní originály písní, zpěváků nebo filmů / divadel, ve kterých poprvé zazněly, dokazovaly puntičkářskou preciznost. Nehledě na to, že i některé cover verze zněly lépe než originály! Toto kacířské prohlášení platí ale především pro situace, kdy byly zpívané písně mimo rozsah divákovi žánrové oblíbenosti. Najednou vznikla nová kategorie - Glee žánr, plný nekončícího a variabilního zástupu písní.
Glee scénka Jimmy Fallona jako uváděcí ceremoniál cen Emmy v roce 2010
Dost ale bylo planých řečí, představme si základní osazenstvo spolu s jejich klasickými sólovými vystoupeními. V čele skupiny stojí talentovaná a ambiciózní Rachel Berry (Lea Michele). Chce jednou být slavnou zpěvačkou a také je zamilovaná do fotbalového předáka Finna Hudsona (Cory Monteith). Jeho bývalá přítelkyně Quinn Fabray (Dianna Agron) je spolu s dalšími roztleskávačkami Santanou Lopez (Naya Rivera) a poněkud pomalejší Brittany Pierce (Heather Morris) nasazena Sue k rozbití sboru zevnitř. Jeho dalšími postavami jsou homesexuální Kurt Hummel (Chris Colfer) se sametovým hlasem, vozíčkář Artie Abrams (Kevin McHale), asijská studentka Tina Cohen-Chang (Jenna Ushkowitz), robustní afroameričanka Mercedes Jones (Amber Riley), výtržník Noah 'Puck' Puckerman (Mark Salling) a tanečník Mike Chang (Harry Shum Jr.). Později se výraznými osobnostmi stanou rovněž Sam Evans (Chord Overstreet) či Kurtův budoucí přítel z konkurenční školy Blaine Anderson (Darren Criss).
.jpg) |
| O zpívající talenty nemá Ryan Murphy, tvůrce seriálu, rozhodně nouze. |
Nové postavy pokračují v tradici stejným způsobem, jen si to chce na ně zvyknout.
Je to škoda, že nevyhnutelný úpadek přišel tak brzy. Na paměti alespoň navždy zůstanou epizodní speciály (kdy se například jeden věnoval kontroverznímu muzikálu The Rocky Horror Picture Show), povedené duety, zajímavé mash-upy, a velkolepá skupinová vystoupení. Nabízí se přirovnání se Skins, kdy se změnou hlavních rolích přišel i odliv diváků a ztráta zájmu. Cílová skupina si ale nemůže na nic stěžovat. Tedy až na tragickou ztrátu v podobě nedávné smrti Coryho Monteitha, představitele Finna. Jinak není příliš divu, proč se z Glee stal takový fenomén. Takový, který inspiroval celou řadu sborů po celém světě, který leze na je kromě obdivu i stejnou měrou nenáviděn a třeba díky kterému vznikl i film Pitch Perfect s Annou Kendrick v hlavní roli. Nejzábavnější postavu si pro sebe krade ďábělská Sue, ale ani ostatní nezůstávají z dohledu diváckých radarů. Dívčí blogy šílí nad každou vztahovou romancí a producenti soundtrackových alb si mlsně mnou ruce. Přičtěte k tomu celou řadu milých cameo rolí (Gwyneth Paltrow, Neil Patrick Harris, Meat Loaf) a máte jasno, proč jeden čas celá Amerika nedělala nic jiného, než zpívala.
4teens (2011) - 40%
 |
| 4teens |
Česká tvorba není záměrně opomíjena. Problémem je fakt, že kvalitní seriálová produkce se s námi rozloučila před několika dekádami (čest výjimkám, jako je třeba Okresní přebor). Česká televize navzdory všemu ale přišla s konceptem seriálu o mladých pro... pro koho vlastně? V roce 2011 se na obrazovkách objevil 4teens. Studenti prvního ročníků gymnázia prožívají osudy (post)pubertálních věků, socializují se a vůbec dělají vše, co známe ze zahraniční produkce. Kolize přichází v okamžiku, čím víc se v představeném guláši matláme. Teda, tvůrci. Na jednu stranu chtějí nabídnout seriál, ve kterém se diváci ve věkovém intervalu 15-18 poznají, budou se bavit známými situacemi a oblíbí si charakterově podobné postavy. Niterné monology hlavního hrdiny dokonce mohou připomenout Inbetweners. Odlehčený koncept je nabouráván inspirací zase od britských Skins a do námětu jsou přimíchány aktuální nešvary, problémy s rasismem, šikanou, nebo třeba anorexií. Celé je to pak rámováno rádoby-cool kabátkem, frajeřinkami se skateboardy, komiksy a počítačovými hrami.
.jpg) |
| Taková vskutku obyčejná středoškolská fotografie. |
Potíž není s hereckým obsazením. Kupodivu funguje jak má, minimálně role hlavního hrdiny Milana Doubravy (Ondřej Malý) a jeho kamarádky Dáji (Tereza Beranová). Obdobně rysově podobné jedince dnes nalezneme na každém druhém gymnáziu. Ostatní jsou už jen figurkami pro zalátání díry rozmanitosti. V podstatě na jejich osudech ani nezáleží. Na celém konceptu je nejhorší naprostá nevěrohodnost. Od mluvy, přes vztahy až po chování. Kopie zahraničních produkcí a jejich vypravěčských postupů u nás zkrátka nemohou v doslovném znění fungovat. Na to máme jako národ zcela odlišnou mentalitu a vychování ve specifickém prostředí. Když se dítka ostravského gymnázia začnou chovat jako mladší verze Brandona a jeho bandy, nemůže z toho vzejít nic dobrého. Situaci nezachraňují ani dospělé role, neboť ty jsou zde považovány za nadbytečné. Celkový amatérský přístup naštěstí zachraňují herečtí představitelé a celková milá (ačkoliv nerealistická) atmosféra. A podle hodnocení nového seriálu Gympl s (r)učením omezeným je patrné, že obdobné žánrovky si ještě nedokážeme zcela podmanit. Z poslední doby nám tak stále zůstává akorát filmový Gympl Tomáše Vorla. Uvidíme, zda se tuzemská televizní produkce někdy zase zmátoří a dokáže přinést pro teenagery odpovídající tvorbu, kterou nejsou jenom publicistické pořady o videohrách.
0 komentářů:
Okomentovat