Prázdniny se chýlí nezadržitelně ke konci a s nimi i letní blockbusterová sezóna. A i když si ta letošní nedržela jednotnou kvalitativní úroveň po celé ty měsíce, ambice se jí upřít nedají. Minimálně co se týče oku a uchu lahodícím kino zážitkům s technologickým vychloubáním sci-fi žánru. Ale nebyli to jen superhrdinové, co lákali do lavic kinosálů. V salvě komiksových adaptací se objevilo i sci-fi "původního" smyslu. Ačkoliv je to u filmu jakým je Pacific Rim velmi odvážené tvrzení. Útoky přerostlých monster na papundeklová metropole tu byly už od doby, kdy se do Japonska dostal vynález s názvem kamera. A velcí roboti jakbysmet. Epické souboje obou elementů nám už produkce ze země vycházejícího slunce také mnohokrát nabídla, ať už v podobě animované, latexové nebo videoherní. Popularita exotických strojů / potvor v kombinaci s hromadnou destrukcí je však natolik lákavá, že vrchol nasycení se nachází stále v nedohledných výšinách. Této situace využil i mexický režisér Guillermo del Toro a my si díky němu můžeme užít pořádně třeskutý velkofilm, ze kterého bude přecházet nejenom zrak.
Děj je zde nadbytečným elementem a jako takovému mu není poskytováno příliš prostoru. Ve zkratce - uprostřed Tichého oceánu se objevila trhlina, ze které se na povrch derou monstra, tzv. kaiju (fandové Gappy a ostatních už vědí). Jelikož má lidstvo tuhý kořínek, vyděsit se nenechá a dá se s potvorami do boje. Tam, kde nestačí klasická vojenská technika, musí přijít hi-tech revoluce. Roboti z Ocelové pěsti narostli do velikosti mrakodrapu, vyfasovali bojový arzenál o kapacitě malé země a dali se do boje mano-a-mano. Financování těchto "Jaegerů" ale bylo zastaveno a přesunuto do staveb ochranného zděného pásma. Armáda se tak stává odbojem s několika málo posledními modely bojových plechounů, které se ovládají dvěma mozkově propojenými piloty. Kterých je však málo. Naštěstí zde je Raleigh (Charlie Hunnam), bývalý pilot s nepěknými vzpomínkami, a Mako (Rinko Kikuchi), ctižádostivá začátečnice bez zkušeností. Na kom asi bude záviset osud lidstva, hmm?
Optimus Prime? Železný obr? Metal Gear?
Aby byl klišovitý výčet kompletní, je vhodné zmínit ještě patriotického vůdce odboje a bývalého pilota Stackera (Idris Elba) a dvojici nadšených vědátorů biologa Newtona (Charlie Day) a matematika Gottlieba (Burn Gorman). S takto rozestavenou šachovou partií je potřeba dát monstrům rychle šach-mat, než bude situace neudržitelná a světlé dny homo sapiens na Zemi sečteny. Námět pro Rolanda Emmericha? Michaela Baye? Inu, latinskoamerický vizionář si s ním rovněž poradil více než dobře. O archetypální role a situace nouze není. Kombinace trojlístku Godzilly, Transformerů a Dne nezávislosti si ale ani na nic víc nehraje. Ví o nich a nebojí se jich využít, aby mohla vzniknout efektní podívaná se vším všudy. Tedy i se všemi těmi hrdinskými činy na poslední chvíli, patriotickými proslovy a jedné narychlo načrtnuté romantické linie. Možná až příliš násilně jsou tyto elementy tlačeny někam, kde na ně od samého začátku není čas a místo. Dostatek prostoru je naštěstí pro hlavní lákadlo - samotné souboje. Pokud pro vás byla finální konfrontace o Metropolis v Muži z oceli jen slabým předkrmem, pak v Pacific Rim dostanete pořádnou porci hlavního chodu.
Co je nejdůležitější, je přehlednost bitev. Megalomanské destrukce, jednotlivé kairu a jejich souboje s těžkotonážními stroji jsou natočeny způsobem, ze kterého nedostanete epileptický záchvat a ve většině scén se dá lehce orientovat. Tedy ne jako v případě transformeřích sequelů. Naštěstí. Jistě, drtivá většina filmu se odehrává za tmy a za deště, ale i tak působí svěže odvázaným způsobem. To vyvažuje fakt plochosti jednotlivých lidských postav, obsazených málo známými tvářemi. Veškeré charisma si pro sebe ukradne Idris Elba a (v prakticky cameo roli) Ron Perlman. Ostatní nahrávaná osudovost a naléhavost dalších postav je jen nezbytným slabým článkem celého řetězce. Diskutabilní je rovněž rocková hudba hudebního skladatele Ramina Djawadiho, která je správně majestátní možná pro nějaký akční thriller, pro monstrózní řežbu ale není potřebně epická. Což nemění nic na faktu, že sama o sobě se poslouchat dá bez problémů. Pokud vám nevadí styl klasických kompozic nakombinovaných s riffy elektrických kytar.
Fungující reálie fiktivního světa pomáhají tvořit různé drobnosti.
Pacific Rim - Útok na Zemi přesně ví, na jakou cílovku mířit. A taky se mu to povedlo. Milovníci klasických asijských monster si přijdou na své a alespoň si spraví chuť po všelijaké GodzilleRolanda Emmericha (která ale ve své podstatě nebyla takovým propadákem, jak se všude rádo zdůrazňuje!). K dispozici tak máme dvouhodinovou epizodu Power Rangers s tak 50.000x násobným rozpočtem. Mozek může odpočívat a oči se mohou kochat. Že kochání jde del Torovi víc než dobře víme už dávno. A kdy se nám poštěstí vidět tak velkolepě ujetou destruktivní fantazii na velkém plátně nebo obrazovce v hraném filmu? Jelikož se již pracuje na sequelu, nabízí se otázka - jak daleko se dá ještě zajít? Do jaké míry se dá s jednoduchým námětem vyžít? A... ale no tak! Obrovští roboti dávají přes držku gigantickým monstrům v trikově vyladěném spektáklu, který není od Asylum! Jen houšť! Jestli jít do kina na podobně laděný snímek nebo na existenciální konverzační drama za stejné peníze... Odpověď je snad jasná.
"We can either sit here and do nothing or grab those flare guns and do something really stupid."
0 komentářů:
Okomentovat