Čáry máry fuk - a z diváka je mameluk. Toto nevyslovené zaklínadlo nám podprahově sděluje nejnovější film Louise Leterriera - Podfukáři. A to není dobře, jak by se možná mylně mohlo zdát! Režijní rutinér nalákal na hvězdné obsazení a líbivé trailery, aby světlý den své kariéry pohřbil díky přitroublému příběhu. Diváci s elementární potřebou alespoň trochu logického vyprávění mohou dát filmu vale okamžitě, ostatní se mohou pokusit nechat se opít rohlíkem. Jednoduché abrakadabra ale rozhodně stačit nebude. Jak je možné, že tak lákavý námět smutně skončil v příkopu hollywoodských báchorek, na které by neskočilo ani dítko předškolního věku? Může za to kletba fušérského jména režiséra, nepřesvědčivé výkony, či snad někdo jiný? To vše se dozvíte na následujících řádcích.
Hlavní vinu by bylo nejjednodušší připsat pánům scénáristům. Snahou o komplexnost a vypočítavost děje, ve snaze udržovat diváka v neustálém šachu a být několik kroků před ním a jeho snahou přijít celé zápletce na kloub, byla zcela zatemněna mysl a povědomí o přehledném rámováním. Po závěrečném rozuzlení pak zůstává nevyprchavá hořkost v ústech a pocit oklamání. Často se blockbusterům vyčítá nulová snaha o překvapení v rámci příběhové narace. Po úspěchu Šestého smyslu se naopak roztrhl pytel s "překvapivými" závěry, nicméně jen málokterý snímek dokázal závěrečný twist uhrát se ctí, aniž by z něj na sto honů byla cítit pouhá snaha šokovat. Podfukáři se vydávají nešťastnou druhou cestou. To, co skvěle fungovalo na kouzelnických dramatech Iluzionista nebo Dokonalý trik, zde prohrává na celé čáře. Celková překombinovanost nedává v konečném důsledku smysl a divák nemá pocit překvapení, jako spíše skutečného podfuku. Byl to sofistikovaný účel?
First rule of magic: always be the smartest person in the room.
Je vhodné uvést v kostce základní dějové schéma filmu. Čtyři pouliční kouzelníci (arogantní iluzionista Daniel Atlas (Jesse Eisenberg), hypnotizér Merritt McKinney (Woody Harrelson), mistryně úniků Henley Reeves (Isla Fisher) a kapsář Jack Wilder (Dave Franco)) jsou tajemným "Okem" spojeni dohromady a bez jakéhokoliv vysvětlení znenadání vzniká velmi úspěšná formace Čtyř jezdců. Objíždění velkých sálů pod mecenášem Arthurem Tresslerem (Michael Caine) Las Vegas a dalších metropolí by ale nebylo ničím výjimečné, kdyby prostřednictvím jednoho vystoupení nevyloupili banku ve Francii. Nebo neokradli bohatého investora. Jak to dělají? Jak jim mohou robin-hoodovské skutky procházet a je skutečně jejich alibi tak neprůstřelné? Tomu má přijít na kloub agent FBI Dylan Rhodes (Mark Ruffalo) spolu s přidělenou francouzskou agentkou Interpolu Alma Dray (Mélanie Laurent). Pomůže jim v řešení snad slavný odhalovač triků Thaddeus Bradley (Morgan Freeman)? Nebo naopak?
Další velká role pro zmatený výraz Marka Ruffala.
Sestava zářivých jmen je obdivuhodná a ihned se nabízejí nostalgické vzpomínky třeba na Zombieland (Harrison + Eisenberg) nebo na Temného rytíře (Freeman + Caine). U druhého jmenovaného snímku se dostáváme k postavě Christophera Nolana a právě jeho Dokonalému triku. Veškeré asociace jsou však záhy uťaty první várkou CGI triků a jejich neproveditelnému vysvětlování. Subžánr loupežných filmů je vždy spojen s nějakým "master-plánem", kdy je příjemné nechat se oklamat spolu s okrádanou postavou, užít si do posledního detailu promyšlený postup a trnout v závěru jeho konečného provádění. Kvalitně postavený příběh by ale měl fungovat i s opakovaným shlédnutím. Čehož se zde nedočkáme. Rozpletení celého záhadného klubka se nesnese v symbióze s předchozími událostmi a výsledek je natolik hloupý, jak by se nikdo ani neodvážil předpokládat. A přesto tomu tak je.
Film, u jehož vysvětlování usnou i sami zúčastnění.
Je to velká škoda, protože potenciál byl zde značný. Herci, hudba a dokonce i režie (až na moc chaotický střih) dokonale spadají do šablony kvalitního letního výplachu, na který se dívá díky přidávajícímu filmovému pozlátku více než dobře. Nohy mu bohužel podráží podraz na diváky v podobě lacině překombinovaného děje a velkých logických lapsů. Požadovaného efektu by se dalo dosáhnout mnohem jednodušeji a v mnohem kratším časovém intervalu. Ale to by tvůrci ztratili onen uměle vytvářený dramatický oblouk. Alespoň na velkolepými scénami a akčními sekvencemi se dá celkem slušně bavit. Zase ale jen do chvíle, než dojde k uvědomění jejich nepatřičnosti a nadbytečnosti. Podfukáři chtěli být moderními Dannyho parťáky s nádechem trocha mystična. Tvůrci by si měli uvědomit dávnou pravdu, že méně je někdy mnohem více.
"The closer you think you are, the less you'll actually see."
.jpg)
0 komentářů:
Okomentovat