Jagten (2012) - 70%

Hon

Proti rozpáleným letním dnům je občas vhodné postavit se do defenzivy a před rozžhaveným sluncem se schovat do klimaticky přívětivějších prostor. Pot z čela dokáže na chvíli zažehnat zmrzlina, vychlazená limonáda, bazén,... nebo mrazivé severské drama. Thomas Vinterberg jeden takový kontroverzní zářez do dánské kinematografie poskytl v loňském roce a teď je pro něj ten nejvhodnější čas. Severští tvůrci patří v Evropě mezi ty nejlepší a jejich snímky se mohou hrdě stavit po bok zámořské produkce. Jmenujme například slavnou trilogii Milénium, jejíž první díl se už dočkal neméně kvalitního hollywoodského remaku. Teď se ale na chvíli zastavíme v malém dánském městečku. Mráz se prohlodává až do morku kostí, chladný podzim postupně ustupuje před zimou. Blíží se Vánoce, ale zdaleka ne všichni si je budou moci zcela užít.

Potkáváme Lucase (Mads Mikkelsen), rozvedeného čtyřicátníka, pracujícího v přilehlé školce. Děti má rád, ony jeho taky. Některé až moc. Pětiletá Klara (Annika Wedderkopp), dcera jeho nejlepšího kamaráda, našla v Lucasovi zalíbení. Neopětované city ale dokáží zatemnit mysl i předškolnímu dítěti, které však ještě netuší, že jedna pomstychtivá lež dokáže nastartovat nezastavitelnou mašinérii. Takovou, která bude nemilosrdně přetrhávat společenské vztahy a (nejenom) psychicky semele hlavního aktéra. Děti přece nelžou. Rozhodně ne o traumatech vyvolaných nepatřičným chováním dospělých. Panika se v malém městečku začne šířit vysokou rychlostí a obavy o skryté pedofilské hrozbě exponenciálně rostou. Nelítostný hon byl započat a už není cesty zpět.

Lucas se synem. Objetí je tedy v pořádku.

Hon úspěšného filmaře Thomase Vinterberga byl přijat velice kladně a záhy po nasazení do kin atakoval vysoké pozice četného množství pozitivně hodnotících řebříčků. Atmosféru zahustil takovým způsobem, že diváci jen stěží dýchali a napjatě očekávali, jakým směrem se bude Lucasův osud dále ubírat. Rozklad vřelých vztahů do téměř nulové existence zametl s nevinností jedince a nevybíravě si začal vybírat svou daň, plynoucí z poměrně komorní komunity odřízlého maloměsta. Hon na jeleny, tradičně pojatý jako vstupní brána do dospělosti, pak začíná obecně symbolizovat utlačování nic netušících subjektů, nad nimiž se nevybíravě začínají stahovat mračna. A východisko v nedohlednu. Psychologický thriller byl natočen velice precizně a kromě typických severských nálad exceloval i po stránce hereckých výkonů napříč všemi věkovými kategoriemi. Nejvíce prostoru má pochopitelně samotný psychicky se bortící Lucas. Jakkoliv si jeho herecké schopnosti zaslouží velkou pochvalu, do určité míry stojí však i za často opomíjenou negativní stránkou snímku.

Copak by mohl malý blonďatý andílek lhát?

Tedy ne samotný Mads Mikkelsen, ale jeho postava. Při odstartované perzekuci je zatemněn vlastní hrdostí a nikdy nevede klidný dialog na téma nesmyslnosti celé vymyšlené báchorky. Tichou zaskočeností a minimálním vypovídáním akorát podněcuje šířící se nedůvěru a čím bližší okruh známých postihuje, tím radikálněji svůj postoj upevňuje. Ponecháním prostoru pro vlastní zhodnocení situace bez jakýchkoliv ospravedlňujících úkonů jen celá situace inklinuje k logické spádovosti náklonů k ratolestem ustaraných rodičů. Jejich bezpečnost především, semínko pochyb již bylo zasazeno a nezbývá nic jiného, než jej neustále zalévat. Vyrostlou rozkošaťelou borovici pomýlení pak už není jednoduché pokácet, aniž by nelétali nezbytné třísky. Do určité míry si ale Lucas může za tyto problémy sám. Klade nesprávné otázky, neodpovídá jasně a přesvědčivě na ty položené. Možná se sonda do psychologických deníků postaví za chování hlavního představitele a tím potvrdí kvalitativní status filmu. Bez ní se však musí jevit jeho chování jako radikálně racionální, ale zároveň nedostatečné a zpochybňující. To je jistě vítané u snímků, které mají diváka nechat polemizovat o skutečné pravdě, nikoliv u těch, které nám skutečný stav věcí představí už v samotném počátku.

Severní vítr je krutý...

Chování ostatních postav se už logickému rámci nikterak nevymyká. Nejistota a strach převládají, přičemž je zapotřebí zajistit určitá opatření různých stupňů vážnosti. S touto stránkou se lze identifikovat snadněji, než s obětním beránkem dogmat o dětské pravdomluvnosti. Je to škoda, neboť právě to zamezuje úplnému užití skvěle atmosferického filmu, jakým Hon jistě je. Většina diváků a kritiků nemá se zápornými vlastnostmi zásadnější problémy, pak za vypovídajícím faktorem stojí subjektivní přijetí a schopnost přijmout námět tak, jak je. Pro ty ostatní bude Lucas jenom moula, který si sice prochází těžkým obdobím, ale do značné míry si sám pod sebou podřezává větev. Jen aby dokázal svůj zásadový postoj. Identifikace s takovým hrdinou je potom obtížná bez ohledu na kvalitu celkového zpracování. Studium kontroverzního tématu je však realisticky chladivé dostatečně a tím pádem se i přes nastolené výtky stává vhodným kandidátem pro vlahý letní večer. Čeští tvůrci se stále mají hodně co učit od svých evropských kolegů.

"I want a word with Theo. Look into my eyes. Look me in the eyes. What do you see? Do you see anything? Nothing. There's nothing. There's nothing. You leave me alone now. You leave me alone now, Theo. Then I'll go. Thank you."